Když se spisovatel rozhodne, že u jedné knihy příběh rozhodně neskončí, už dopředu se mentálně připravuji na dobu, kdy přijde na lámání chleba. Čím více svazků vznikne, tím častěji v nich padají hlavy. Pojďme si to říct narovinu. Česká knižní série Legie je přesně v polovině… alespoň, co se našich recenzí týče. Je tedy na čase udělat velká rozhodnutí. Přece jen, štěstí netrvá věčně.
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Žánr:
Edice:
Série:
Díl:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Velikost:
Rok vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Kristýna Sněgoňová
Jiří Arbe Miňovský
Epocha
Sci-fi, akční
Fantastická Epocha
Legie
6. z 12
336
černobílý
brožovaná
110 × 180 mm
2022
978-80-278-0076-6
9788027800766
první
Zdroj: Epocha
Kdo má informace, má moc
Omílat stále dokola události z prvních dílů již není potřeba. Obzvláště pokud jste došli až sem a cestou nevynechali byť jen jediný svazek. Jestli ano, zařaďte zpátečku minimálně ke Šprtům & frajerům. My ostatní si pouze připomeneme, že z posádky Kraksny se stala snad ta nejhledanější skvadra v celičkém vesmíru. Jakpak by ne, když švestkám názorně předvedli, že to, po čem Společenství tak moc prahne, technologii prastaré rasy Ratušů, má v rukou banda negramotů, kteří by se bez překládacího čipu mezi sebou ani nedomluvili… a to jsou ze stejné planety. Kapitán Bouchač a lord Mrdák tak se zdviženým prostředníčkem posílají do patřičných míst nejen šmouly, ale také mafiánskou drůbež.
Pokud si vzpomenete na konec Rudého vrabčáka, posádka se rozdělila. Zatímco kapitán vyslal sečtělou doktorku s ruským papánkem vyjednávat, on sám se vydal na záchrannou misi ještěrky, co ani záchranu nepotřebovala… snaha se cení, a nechal vesmírný traktor v rukou technika s rádoby kuchařem. Pro bláznivou Španělku tak musí vyrazit duo, v němž jeden člen výrazně kazí věkový průměr a druhý zas průměrnou hmotnost celého týmu.
Nahánět po vesmíru osmnáctiletou holku s mentalitou osmileté a zálibou v obnažování i fekálním humoru, je přesně ten druh nevděčné práce, jako když makáte v kavárně a večer si vytáhnete nejkratší slámku, takže jdete drhnout hajzlíky. Amandu navíc nikdo neunesl, ale sama si řekla, že bude super nápad jen tak spontánně nastoupit na loď obrovských žížal a udělat si výlet neznámo kam. Planeta Chrocht, tedy správně Chrchlprchlch je jen kus hlíny poletující galaxií. Ideální k životu pro žížalovité Gugly, příšerný k jakékoliv návštěvě. Pokud nechcete jakožto zástupce lidské rasy slýchávat, že jste stvoření obzvláště odporného vzezření, této destinaci se vyhněte obloukem.
My jsme lidé z planety Země
Jenže to by nebyla Legie, aby věci šly podle plánu. Život v otroctví je sice lepší než nežít žádný, ale hopsat pro pobavení červů vrtajících se v hlíně, je ještě horší než chepitové doly. Vodička s Giuseppem budou muset předvést životní výkon, aby neskončili jako žrádlo pro cirkusácké mazlíčky, a procpat se štěrbinou užší než tou vedoucí z matčina lůna. Až doteď jsem si myslela, že ve vesmíru se o post těch nejšerednějších parchantů perou kulšešové s frajery, ale Gugly jsou, panečku, jiná liga. Pořád by vám něco strkali do rozmnožovacího orgánu v místech nechutného výrůstku, kterému my lidé běžně říkáme ústa a hlava. Především Vodička by měl brát nohy na ramena. Však my nezapomínáme, co se to málem semlelo v nejmenovaném podniku na písečné planetě. *mrk
Abych byla upřímná, tato zhruba první třetina knihy mě nechávala chladnou. To pravé čóro však přišlo na K 511, kde švestky těží dřevo, ze kterého si pak kulšešové nechávají od mývalů vyrábět nosítka… neřešte. V lesích řádí tam to strašidlo, vystupuje z jeskyně, žere hlavně šušně z nosu, jmenuje se bohyně… vlastně Pán hor, ale to by se mi pak nerýmovalo. Ještě mám jeden. Přijde takhle Ital, sukra a Ostravák do baru na cizí planetě a mirs za pultem na ně: „Šaty patří do skříně,“ a špagetožrout odpoví: „Tak je tam dejte,“ potom na sebe zamrkají, načež se pod rouškou tmy setkají u napajedla, aby zosnovali revoluci a nakopali přisluhovače Společenství do zadelí. Tadá!
Zdroj: Epocha
V jednoduchosti je síla Legie
Asi už jste uhodli, že získávám čas blábolením špatných vtipů. Teď bych normálně popisovala, jak moc je Legie vtipná, akční a naprosto svéhlavá série, jenže šestý díl mi hodil klacky… co klacky, klády pod nohy! Jako náklaďák ve vysoké rychlosti mě srazil na kolena a já nevím, jak vyjádřit své pocity, aniž bych prozrazovala příliš mnoho. Po odletu z Chrchlprchlchu se do té doby vlažný děj dostává do obrátek. Ve vzduchu je vůně revoluce, vůně boje a vůně několik dní nemytého technika, který se strachuje o dítě v těle sotva dospělém, Amandu. I když nejsem úplně fanoušek jejího nového, ehm, „koníčku“, stále je to ta šílená Tarzanka, kterou jsme o pár dílů nazpět vypustili z klece. Ach, ty děti tak rychle rostou.
Protože má Vodička svá nejlepší léta za sebou a Giuseppe se zadýchá i při vstávání z postele, je nadmíru jasné, že divoké přestřelky a bláznivé bušení emzáků ve stylu kapitána Bouchače a lorda Mrdáka prostě není na pořadu dne. Muži proto volí taktiku „udělejme si spojence, ne další nepřátele“ a daří se jim to asi tak, jako Gerasimovi sbalit Danku… počkat, co? Pán hor tak jako šestý díl výrazně mění tempo. Ze sebevražedné akce slevuje na sem tam akci. Z černého humoru plného sprosťáren slevuje na humor. Z masakrování mimozemšťanů slevuje na… masakrování mimozemšťanů. Alespoň některé věci se nemění. Ale víte vy co? Mně to vlastně zase tolik nevadí. Odložit na chvíli k ledu kápovu přirozenou schopnost přitahovat problémy a Gerasimovo prokletí prohánět sukně nehledě na to, co je pod nimi, je docela očistné. Legie tak pro změnu intenzivně brnká na emoční strunu. I když se mi to svým způsobem líbí, nemohu říct, že bych z toho vyšla bez úhony.
Dobrá, dobrá. Asi nemá smysl více zapírat, jak bude tento díl jiný a stane se v něm něco, co posádku poznamená natolik, že už nikdy nebude jako dřív. Pán hor zkrátka vybočuje ze zběsilého stylu Legie, jaký nám především František Kotleta tak intenzivně předhazoval. Kristýna Sněgoňová měla naopak nevýhodu, po vnitřnostmi, brilantními hláškami a kývajícími se bimbasy přeplněné Aze, z toho všeho slevit ve snaze přepnout na vážnější notu. A povedlo se. Pán hor nemá být dramatická rubačka ufounů, přehlídka sprosťáren ani hanlivých odkazů na českou popkulturu. Má to být ukázka lásky, odvahy, obětování se, šílenství a především hrdinství. Jestli se vám změna tempa zalíbí, je už pouze na vás.
Jako vždy neopomenu moudro na závěr: Neboj se něčeho, co se ještě nestalo, a dej si pozor na to, co si přeješ. Mohlo by se ti to totiž splnit. Obzvláště, když jde o poslední přání. Ta budou hnacím motorem posádky Vzdorující, aby kurz nasměrovala tam, kde domov můj. V sedmém svazku Mrtvá schránka se vracíme na rodnou hroudu.
Pán hor není jen další vesmírná jízda plná čvachtání emzáckejch střev a černohumornejch hlášek… přestože takovou Legii naprosto milujeme. Pořád tu jsou ti, kteří se smrti smějí do tváře. Jenže pak to přijde. Bez varování. Emocionální facka. Najednou vás to prostě sejme, protože tahle parta není jen náhodné setkání vesmírných utečenců. Jsou to lidé, kteří drží pohromadě, i když teče krev, slzy a cokoliv jiného. Legie se stále nebojí ukázat prostředníček všemu a všem, ale tentokrát nezapomněla, že život je pomíjivej.
