Jednou jsi nahoře, jednou zase dole. Každé špatné období pomine a vystřídají ho prosluněné zítřky. Když jsem posledně odkládala šestý díl české knižní série Legie, cítila jsem se ublížená, podvedená a nadmíru smutná. Možná proto jsem s recenzí tak dlouho otálela. Ale svět je kruté místo a ve vesmíru to platí několikanásobně. Není čas truchlit. I když srdce pláče a stesk zastírá mysl, nakopat ty zpropadené švestky do emzáckých zadnic zkrátka nepočká!
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Žánr:
Edice:
Série:
Díl:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Velikost:
Rok vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Kristýna Sněgoňová
Jiří Arbe Miňovský
Epocha
Sci-fi, akční
Fantastická Epocha
Legie
7. z 12
304
černobílý
brožovaná
110 × 180 mm
2022
978-80-278-0101-5
9788027801015
první
Zdroj: Epocha
Stará láska nerezaví
Protože jste došli až sem, jistě vám hrudník svírá stejně silný tlak při vzpomínce na ostravského elegána, který i přes pokročilý věk unikl chepitovým dolům a přál si se vrátit domů, aby pomiloval Marušku z účtárny, ještě alespoň jednou poobědval smažák, vychutnal si větrník od Labužníka, zapálil svíčku na hrobu své ženy nebo navštívil Národní muzeum. Je tomu tak. Pilot svobodné posádky Kraksna po sobě zanechal desatero posledních přání a jeho přátelé se rozhodli je splnit… tedy, v rámci možností. Přece jen, Maruška z účtárny už asi nebude nejmladší, a i přestože všichni známe Gerasimovy sexuální choutky, i pro něj by to možná bylo příliš. Tak či onak, v sedmém díle Legie s podtitulem Mrtvá schránka se vracíme tam, kde to celé začalo, na Zemi.
Za návratem na rodnou hroudu se však skrývají také pracovní povinnosti. Sedmero statečných hlídá tajný vzkaz vedoucí k odboji. Nastavit kurz na matičku Zemi tak znamená spojit příjemné s užitečným. Jenže, jako obvykle, nebyla by to Legie, kdyby všechno šlo až moc hladce. Na místě jsou především obavy, co Společenství provedlo nejen s lidmi, ale také s celkovým obrazem povrchu. Modrá planeta se možná změnila k nepoznání. Možná na ní není jediný člověk. Možná už se jí ani nedá říkat domov.
Všude dobře, doma nejlíp
Jedno pořekadlo praví, že pod lampou je největší tma. Kdo by vesmírné uprchlíky, na jejichž hlavu je vypsaná odměna až galaktických výšin, hledal zrovna tam, odkud původně pochází? Něco mi říká, že by to bylo první místo, kam bych vyrazila na číhanou. Myšlenka, jež impérium švestek naštěstí nenapadla, zato zástupce stejného živočišného druhu ano. Jestli některou z postav celé série vyloženě nesnáším, je to otravný míšenec, který na naše hrdiny naráží až nějak podezřele často. Vesmír je přece tak mrňavý, že není nic neobvyklého neustále potkávat ty samé blbečky. Nebýt kápovy naivity, už v knize Šprti & frajeři by dávno čichal k fialkám zespodu. Minule mu Pán hor sice ukázal, zač je toho loket, ale až nyní k těm fialkám s hnilobnou vůní kompostu zaslouženě čichá. Bylo na čase.
Zpět k tomu hlavnímu. Sedmý díl Mrtvá schránka předznamenává, že tady už jde do tuhého. Doteď si posádka létala z jednoho konce galaxie na druhý a kam vkročila, ztropila chaos. Že se s takovým přístupem lidstvo dříve z područí Společenství nejspíše zachrání samo, si kapitán Moravec až bolestně uvědomuje. Jedinou nadějí po zpackané operaci Cumel… tedy Thümmel, je operace Valkýra, a kdo ví, jestli i ta neskončila dříve, než vůbec začala. To však nemění nic na situaci, že je na čase konečně jednat.
Autorka využila příležitost zakomponovat vybrané události české historie přímo do děje. Kromě chuti na smažák s větrníkem mám tendenci zajít si na václavák obdivovat nejen jezdeckou sochu svatého Václava, ale rovnou skočit do Národního. Kniha Mrtvá schránka moc hezky nabádá, abychom si vážili své historie, odkazů i symbolů. Ty jsou totiž to, co nás činí tím, kým jsme. Jsou hnacím motorem, abychom si nenechali vzít svou identitu ve světě, co ve světě, ve vesmíru. Z počátku jsem sice opět měla problémy se na příběh naladit kvůli složitosti a délce použitých souvětí, naštěstí si oči cvičeného čtenáře rychle zvykají.
Zdroj: Epocha
Do nekonečna a ještě dál
Kromě odkazů na kulturní dědictví, které po nájezdu ufounů na Zemi ještě zůstalo, se v sedmém díle vrací do sedla akce ve stylu lorda Mrdáka a kapitána Bouchače. Bez pořádného kvéru to nepůjde. Mimozemšťané ani neví, s kým mají tu čest a rozhodně na to tvrdě doplatí. Přestřelek a vnitřností rozplizlých na chodníku sice není tolik, jako například v Aze, ale vy byste jistě také nechtěli hanobit povrch své domoviny krví vesmírných uzurpátorů, že ne? Většinu knihy se však posádka snaží vyhovět Vodičkovým přáním, i když v mnoha případech s jistými nuancemi, což je hlavním zdrojem zábavy. Za vrchol humoru považuji Kulšešskou střelu à la České dráhy v novém kabátu, zato držící tradici pořádného zpoždění a opatření nového člena posádky v podobě prdící Fifinky. Reference na legendární Čtyřlístek nebude to jediné, co vám vystřihne úsměv ve tváři. No a do třetice byla svatba… sice trochu netradiční, a to hned v několika smyslech, přesto jak má být, i s házením kytice. Málem slzička ukápla. Kraksna je ovšem stále ve stavu minus jeden. Fifinka možná svým smradem vydá za tři, ale věci se holt dávají do pohybu. Nedivte se. Jsme u sedmého dílu. Do konce jich zbývá pět.
Troufám si tvrdit, že v této fázi už nemůže existovat někdo, kdo by stále váhal, zda Legii dát šanci. Dnes již po sedmé jsem vám (snad) dokázala, že tohle ulítlé sci-fi si zkrátka zamilujete. Oba autoři už se dostatečně sladili, i co se charakteru postav týče. Přesto v sérii vidím jistou dělbu práce. Zatímco František Kotleta píše ty akční brutalitky s vydatnou náloží sprosťáren, Kristýna Sněgoňová oproti tomu sází více na emoce a řešení konfliktů skrze rozum. Legie i přesto skvěle funguje jako jeden celek. Všechna čest. Mám své teorie, jak by celá Legie mohla dopadnout, ale do té doby před sebou máme ještě několik svazků. Není třeba spěchat, protože práce kvapná, málo platná. Hlavou mi sice stále někde v pozadí běhá myšlenka, jak to doopravdy bylo s tím kloboukem, ale manželé Moravcovi si aktuálně zabírají veškerou mou pozornost. Té jejich chemie se nedokážu nabažit. Víc, prosím!
Jako vždy nezapomínám na moudro na závěr, které si opět vypůjčím přímo ze stránek knihy. Jedna sečtělá žena totiž řekla, že ne všechno je takové, jak jsme si na začátku představovali. To ale neznamená, že to tak, jak to je, není správné. Kam nás cesty Franty Moravce zavedou příště, se dočteme v knize Operace Petragun. Protože spisovatelské kormidlo putuje zpět do rukou Františka Kotlety, pravděpodobně to bude pořádné čóro.
Mrtvá schránka pouze dokazuje, že Legie jede dál na plné koule a nehodlá brzdit. Už to není jen bláznivá jízda plná krutopřísných hlášek a ultradrsných přestřelek, ale také příběh s hlubšími kořeny a emocemi. Návrat na rodnou hroudu je stejně dojemný jako výbušný a emzáci zase dostávají pořádně po tlamě. Pokud jste doteď váhali a Legii ještě nezačali číst, je nejvyšší čas to napravit… nebo si vás Moravec s Kraksnou najdou sami. A to fakt nechcete.
