Všichni mladí dospělí, jejichž nejzazší dětské vzpomínky se odehrávaly kdekoliv ve východní polovině Evropy na přelomu tisíciletí, ve městech plném industriálních architektonických skvostů, paneláků a betonu, představujeme vám příběh dvou obyčejných hlavních hrdinů odehrávající se v prostředí, který si pamatujete ze svého dětství.
League Of Enthusiastic Losers
Hra vás zavede do prostředí Moskvy v devadesátých letech, kde prožíváte příběh dvou přátel jménem Vitya a Volodya, kteří se snaží i přes určité finanční obtíže a občasné pocity méněcennosti před některými lidmi žít tak, aby se nenechali rozhodit názory okolního světa a uměli užívat si každou část života. Pojďte s nimi sdílet drobné krásy každodennosti jako pouštění loděk v loužích, hledání pokladů v parku, zkoušení nových profesí a další chvíle pozdního léta. Na jejich všedních dobrodružstvích je doprovází i jejich nový psí kamarád, kterého právě hned na začátku příběhu společně s nimi zachráníte ze stromu a následně se ho ujmete.
League of Enthusiastic Losers během svého krátkého herního času vypráví laskavý příběh o přátelství, jenž pracuje s motivy jako jsou štěstí, vzájemná podpora a optimismus. Podobně jako jsou postavy v příběhu schopny si užívat krásy svého betonového města a vychutnávat si kouzlo okamžiku při procházkách v parku, i já jsem spolu s nimi strávila několik chvil kocháním se překrásným vizuálem, kterým celá hra překypuje od začátku do konce. I když místy bohužel hráč nemá jinou možnost než se převážně kochat vizuálem…
Slabší stránky – až příliš snadná hratelnost
Silnou stránkou této adventury je především její příběh a to, jakým způsobem ho dokáže předat – skrze strhující umělecký zážitek, který je do jisté míry i interaktivní. Jenže zde by pro některé zkušenější hráče mohl ležet kámen úrazu, a to sice u právě velmi nízkých nároků na aktivitu hráče.
Hráč má možnost pohybovat se s postavou dvourozměrným prostředím doleva či doprava, přičemž není potřeba překonávat žádné překážky. Počet předmětů a postav, se kterými je možné (a ne nutné) interagovat, je velice málo. Pro někoho může být až mírně frustrující fakt, že děj je lineární a při sebevětší vůli neměnný. Ačkoliv je zde možnost vybrat si v některých situacích jeden ze dvou nabízených dialogů, prakticky nic to v následujícím dění neovlivní.
Milým osvěžením je sice několik různých miniher, které ale často spočívají pouze v přesunutí tří až deseti dílků na správná místa. K vyřešení těchto problémů je potřeba jen základní schopnost ovládat kurzor, v případě použití ovladače pak joystick.
Také samotný herní čas, jak už jsem zmínila, je bohužel zoufale krátký. League of Enthusiastic Losers budete mít odehranou přibližně za hodinu. V mém případě rozhodně nebyl problém objevit do šedesáti minut všechno, co hra může nabídnout. Jde tak uvažovat o tom, jestli večer strávím nad nějakým kratším filmem, nebo zda si za stejně dlouhý čas zahraju jednu hru od začátku do konce.
Zavolejte děti a prarodiče, je čas se pomazlit se se štěnětem!
Na druhou stranu nejspíš není důvod hře vyčítat nedostatky v oblastech, na které se vyloženě nezaměřuje. Nerozvětvení příběhových linií jistě autorovi pomohlo projekt celý samostatně dokončit a soustředit se u něj hlavně na grafickou stránku celého svého díla. Díky téměř nulovým nárokům na hráčské schopnosti lze navíc hru použít například jako první krůček a náhled do světa her pro dosud hráčsky nezkušené osoby. Těmi mohou být mladší děti, pokud jsou pokročilejší v angličtině, protože česká verze této hry neexistuje. Jedinou jazykovou alternativou je pak ještě ruština, která by mohla přijít vhod lidem starších generací. Třeba budete svědky toho, že si zrovna tato hra jako první získá srdce vaší babičky.
Kdo si ale rozhodně získá srdce úplně všech, je pejsek Acorn, který je ve hře takřka všudypřítomným zhmotněním chlupaté roztomilosti. Tak, jak tomu u mnoha her dnes bývá, máte naštěstí i zde možnost si pejsky pohladit. Acorn je tak jednou ze stálic otevírajících možnosti interakcí ve hře, protože se s ním můžete do sytosti pomazlit, kdykoliv je poblíž. Ale věřte mi, že vám bude nejspíš nějakou tu chvíli trvat, než si ho užijete opravdu až do sytosti.
Byl beton vždycky takhle krásný?
Nejspíš trochu naivně věřím, že nejsem jediná, kdo někdy nad fotkami se sentimentem vzpomíná na to, že dny byly nejkrásnější, když slunce vycházelo zpoza březového hájku na hřišti za domem a večer pak na druhé straně mizelo za třináctipatrákem. Právě jako město hýřící barvami nejen šedých odstínů si pamatuji své rodné maloměsto a stejně je ve hře League Of Enthusiastic Losers vykreslená verze Moskvy na hranici nového milénia.
Skutečná realita náročných životů tehdejších obyvatelů Moskvy je samozřejmě věc druhá, avšak barevnost, s jakou je ve hře krajina vykreslená, působí opravdu bezpečně, hřejivě a nostalgicky. U League of Enthusiastic Losers je třeba náležitě ocenit výtvarné schopnosti autora Yookond, jehož další herní, ale především právě digitálně výtvarnou tvorbu můžete objevit a ocenit na internetu v rámci jeho portfolia či na Instagramu.
Celkovému dojmu a laskavé atmosféře hry dopomáhá i zvuková stránka, zaplněná buď tichem, ambientními zvuky města plného aut a tramvají, nebo klidnou hudbou, ve které první housle hraje nejčastěji klavír.
Příběh dvou přátel a jejich nově nalezeného pejska mají hráči možnost projít si díky této adventuře interaktivní formou. Graficky nádherně zpracované prostředí kombinující barvy stromů i paneláků je hráčsky opravdu nenáročné a vhodné jak pro úplně nové hráče, tak i pro milovníky malých indie her, které jsou místo zdrojem stresu naopak místem k odpočinku.
Recenzi pro Gaming Professors napsala Lucie Orálková.
