Asi vás to nezajímá, ale momentálně dělám doktorát z Českých dějin, a tak pro mě jako začínajícího historika zabývajícího se 20. stoletím byl Last Train Home od vývojářů z Ashborne Games snad i něčím víc než povinností. On totiž příběh našich československých legionářů vracejících se po první světové válce domů byl skutečně neobvyklý, přece jen místo do Československa museli přes celé Rusko až do Vladivostoku a odtamtud loděmi do Evropy. Ještě než se do hry pustíme, musím zmínit jednu věc – hrál jsem demoverzi, titul je stále rozpracovaný a jeho vydání je zatím v nedohlednu. To jde vidět úplně stejně jako nezměrný potenciál.
Volná inspirace pro edukaci ohledně skutečných událostí
Příběh The Last Train Home se odehrává těsně po skončení první světové války, když v Rusku momentálně zuří občanská válka bílých a rudých. Tedy sympatizantů cara a rudých bolševiků, toužící po převratu a revoluci. Po válce spousta československých legionářů sloužící na východní frontě zůstala v zahraničí, než prezident Masaryk vydal příkaz, aby se tamní československé jednotky vydaly domů přes Sibiř, a oni jako správní vojáci svého vrchního velitele také poslechli.
Jsme ale v době, kde občanská válka zuří skutečně na plno a trpí celá země, včetně běžných obyvatel. Legionáři se snaží ze státu zmítaného brutalitou utéct co nejrychleji a únikovou cestou by jim měla být právě transsibiřská magistrála a přístav ve Vladivostoku. Kéž by to ale šlo tak snadno. Bolševici vládnoucí oblastem své sliby o bezpečném průjezdu nedodrželi a s československými legionáři se několikrát střetli.
Osobně miluju historické hry, které se snaží nějakým způsobem uživatele vzdělávat. Jasně, takový Assassin´s Creed na to jde oklikou a hodně po svém, ale určitý historický kontext zde je. Tvůrci z Ashborne Games se rozhodli inspirovat taktéž dějinnou událostí, kterou vykládají po svém, ale přesto budí pocit dobové autenticity, a to střídmě a nepřehnaně, pokud nebudu zacházet do detailů a rýpat do určitých dobových nepřesností. Narativně dílo zatím může předběžně slavit úspěch.
vlak je jako Snowpiercer, je pro vás vším
Pokud jste ještě nepochopili, čím legionáři cestují do Vladivostoku, je to samozřejmě vlak. Obrněný stroj, jenž je využit k přesunu, se dá upravovat, vylepšovat, přidávají se k němu další vozy atd. Prakticky se jedná o Snowpiercer, včetně toho, že bezpečí vlaku za vagónem s artilérií znamená život. Se svými jednotkami totiž musíte pravidelně vlak opouštět a vydávat se na další nebezpečné mise, protože vaše zdroje nejsou nekonečné.
Přichází určitá dilemata, jež budete muset u této taktické real-time strategie řešit. Vlak se pokazil, co budeme dělat? Dá se nějak opravit? Legionáři nemají jídlo ani palivo do vlaku, kde ho sakra seženeme? Dohání nás nepřátelé a do toho jsou zde příběhové mise. Ty sice staví vaše jednotky oproti sovětským nepřátelům do určité heroické pozice, přesto ale velmi logicky, a to i vzhledem k tomu, že vám mohou umírat před očima.
Vojáci mají své chování, charakter a samozřejmě specializaci. Odemykáte jim další jednotlivě schopnosti, zlepšujete inteligenci nebo výdrž, staráte se o jejich zranění z boje. Je jedno, jestli se jedná o zdravotníka, kulometčíka, průzkumníka, či pěšáka. Když má být ve vlaku pohoda, tak musí být pohoda, i kdyby se v nádražní hospodě zastavit muselo. Lehce mi toto velké rozhraní připomnělo titul Gord, kde jsem se setkával taktéž s jedním problémem za druhým. V Last Train Home jsem naštěstí vždy mohl najít řešení a netrápit se z předběžného krachu. A znovu tak připomínám, že se jedná o demoverzi!
Last Train Home zní úžasně, je zde ale ještě hromada práce, především v bojových sekvencích
Největší problém momentálně shledávám v boji s nepřítelem. Vojáci jsou trošku kulišáci, ale když kulometčík nezalehne ke kulometu, kam má, medik občas nereaguje na rozkazy a průzkumník do sebe nechá jen tak střílet, protože jsem jej zapomněl přesunout, trošku to leze na nervy. Na intuitivnosti titulu velmi záleží, a ačkoliv se hra snaží, ještě trošku se musí zapracovat na logice vojáků. Je super, že automaticky střílíme, ale hrozně hloupé, že si ostřelovaný nezaleze automaticky za roh, když k němu míří hlídka, a to ani nemluvím o možných střetech se zvířaty.
Trošku mě štvala i možnost stealthu. Nějak jsem nepochopil, proč tam vůbec je, ale zabití soupeře jednou ranou nožem, zezadu, když se na vás postavička otočí, mi přijde šílená. Přesto právě prosmýknutí se s jedním vaším vyvoleným za záda soupeřů má obrovský potenciál ve chvíli, kdy se doladí. Co bych ještě doladil, je skrčování se za plotem průsvitným plotem. Logicky přece ti vojáci musí být vidět! Stejně tak hra obsahuje zvláštní druh plížení se stealthem probíhajícím vestoje, a dokud se nevypne, voják se plíží.
Dabing, hudba super, ale ta technická stránka…
Jestli ale titul něčím láká, a mě si tím získal, byl to dabing. Tedy československý dabing, slibovaný ruský jsem v demoverzi ještě neslyšel. Není asi nic lepšího než slyšet hru v rodném jazyce a zde je to i s hláškami připomínajícími mi starý Reign of Chaos: „Rozumím, Povídej, Podíváme se, co je uvnitř, Áno, To nejde, Rozkazy, pane.“ Možná i hloupá myšlenková asociace od dvou rozdílných her, ale mně to zahrálo na správnou notu. Český dabing je dokonalost, na níž se celý Last Train Home dá bez problémů postavit. Hudbě taktéž nemám co vytknout, protože jsem slyšel, alespoň si to myslím, variaci na jedno ze Smetanových děl.
Graficky hra ještě potřebuje také trošku dopracovat, ale je zde krásná skicovaná a renderovaná animace, statické kresby a krátké hrané filmečky. Za mě skvělé, jen bych to ještě malilinko doladil, co se týká detailů, a to si můžete zazoomovat na svůj cestovní vlak pomalu až do vagónu. Bohužel zbylá technická stránka hry není nejlepší. Extrémně dlouhé načítací časy, občasný pád hry či neposlušnost vojáků bývají skoro až pravidelné. Jasně, je to alfa a nemělo by to hráče odradit, jen je to škoda, protože vždy, když jsem byl do hry zažrán natolik, že jsem nevnímal nic jiného, přišel zbytečný crash.
Last Train Home je titul s obrovitánským potenciálem, jenž bude, pokud se povede výsledná verze, jednou z nejlepších českých her. Miluju ten dabing, hrozně se mi líbí celkové podání hry a její základní námět. Dokonce ani RTS prvky nejsou k zahození, jen je to alfa, a jde to skutečně vidět. Tvůrci mají očividně ještě před sebou hromadu práce, ale ta bude ve výsledku nepochybně stát za to. Tento příběh legionářů totiž ve mně žije a já chci kluky přivést domů.
