Kunitsu-Gami Path of the Goddess - úvodka

Kunitsu-Gami: Path of the Goddess – neotřelé nechutenství

31. 7. 2024
 

Hledat něco nového je dneska velmi těžké, ať už v literatuře, hrách, nebo filmech. Vždycky máte pocit, že už jste to někde viděli. Občas ale narazíte na velmi hluboce zahrabaný kousek uhlí, ze kterého se může stát diamant, a přesně tohle se děje u Kunitsu-Gami: Path of the Goddess, jejž vytvořil a vydal Capcom. Titul naprosto mimo zajeté šablony je neuvěřitelně okouzlující, a to ať už svou hororovou tematikou, nebo tou skvostnou plynulostí. Drahý Prince of Persia: The Lost Crown, právě jsi propadl na druhé místo mých letošních oblíbených her, protože jsem teď hrál překvapení letošního roku.

Mutismus je narušení komunikační schopnosti 

Hlavní hrdina je ninja, samuraj, mág a mistr bojových umění Soh, slavný ochránce kněžky Yoshiro. Příběh je jednoduchý a především vyprávěný bez jakýchkoliv slov. Tvůrci totiž vsadili na model, že obrázek je více než milion slov, a v případě Kunitsu-Gami: Path of the Goddess to skutečně platí. Na to, že jde prakticky o němý film, v něm pochopíte úplně vše – tak silná je gestikulace a smysl. Navíc je zde silně zasazené šintoistické náboženství, a jestli se vyznáte byť trochu v japonské mytologii, budete jako ryba ve vodě. Pokud ne, je to stále jednoduché: lidé jsou hodní a všechno, co má drápy, jí mrtvoly nebo zabíjí na potkání po nocích ostatní, je zlé. 

Vrcholem pak jsou právě bojová umění a možnosti hrdiny Soha, který má v každé jednotlivé misi kampaně jen jediný úkol – postarat se o to, aby Yoshiro přežila a aby byl další kousek hory Kafuku, po níž budete sestupovat, očištěn od odporných démonů. A jakým způsobem se zahání zlá stvoření? V rámci oblíbeného Footloose tancem. To samozřejmě jen zlehčuji. Tanec má v japonské historii významné postavení, a tak vyvolávání, příprava na boj, očišťování od démonů i samotné bojové techniky z tance vychází. Je to prostě nádhera.

Jedna mise za druhou, démon za démonem, noc za nocí, střelec za sumo zápasníkem

Hora Kafuku je pohádkové místo, dokud tedy nepadne noc a z bran nevylézají odporní démoni. Každá jednotlivá lokace misí pro vás přichystá vždy novou výzvu s dvěma základními prvky: ochránit Yoshiro, aby ji démoni nezničili, a zavřít bránu démonů. Teoreticky se Sohem můžete vždy bojovat sami. Tvoříte s ním jednoduchá i složitá komba, uskakujete, používáte speciální útoky pomocí dodatečných amuletů, a dokonce má hrdina vcelku schopné parry. 

Jenomže ne všechny mise dokážete ubojovat sami, prakticky to v jedné ani nejde, a tím přichází ta druhá, strategičtější a záživnější část hry. Jako prvního máte vždy v každé misi stavitele, který vám může pomáhat stavět bariéry, pasti nebo střelecké věže. Moment, Soh umí střílet? Nejen to, že umí, ačkoliv to není nějaké mistrovství, ale zároveň v jednotlivých lokacích získáváte ještě své týmy vesničanů, kterým dáváte povolání, pomocí nichž vám pomáhají. 

Jakmile osvobodíte civilisty z, řekněme pro fanoušky Naruta Infinite, Tsukuyomi, tedy nekonečné noční můry, přidají se k vám, a vy jim za získané duše zemřelých démonů můžete zaplatit určité povolání. Začínáte s dřevorubcem (seká sekerou, chápete), ale později se přidává lučištník, čaroděj, střelec z muškety, šaman, kněz a můj favorit, sumo zápasník. Pokud je zaplatíte, můžete mít klidně deset lučištníků nebo deset šamanů – je to jedno, důležité je, že zde počin nabývá určitého systému tower defense a vy můžete zastavovat nepřátele v přední linii u hlavní brány, zatímco vaši vesničané, které ještě ke všemu sami ovládáte, brání Yoshiro. A to je sakra zábava.

Kunitsu-Gami: Path of the Goddess nabízí neskutečnou svobodu

Nejvíce mě fascinuje, jak je vše na vás. V každé jednotlivé lokaci můžete sbírat další body, osvobodit co nejvíce vesničanů nebo jen lovit očarovaná zvířátka a získávat z nich léčivé materiály. Frajeři klidně mohou přetočit celý den a jít rovnou do boje, stejně jako připravit dostatečnou obranu, rozestavit jednotky a pak jen čekat, jak noční střet dopadne. Je to naprosto geniální a velmi jednoduché. Tedy po pár hodinách praxe.

Hlavním cílem každého úkolu je, jak jsem zmínil, kromě ochrany Yoshiro i zničení brány. To se dělá tak, že vytvoříte/očistíte stezku napříč lokací a kněžka se po ní vydává. Problém? Je zatraceně pomalá, ráda tančí, a i když je den sakra dlouhý, ona na jeden zátah nikdy na druhou stranu nedojde. Vážně nikdy. Počin vás tak nutí se připravovat a soustředit na noční střet. Vy totiž musíte Yoshiro občas zastavit, aby nebyla napadnutelná ze všech stran, protože pak je nemožné ji bránit. Stejně tak je možné, že se zastaví těsně před bránou a vy ji nestihnete zničit, takže následná obrana Yoshiro je nereálná. Připravte se tak na neúspěch, protože ten se, byť nebudete chtít, dostaví, především ve finálních částech.

Je ve hře i nějaké to budování? Samozřejmě! Jakmile vesnici očistíte, je načase ji znovu s vesničany postavit. To není nic složitého, materiály jsou všude, ale vám jde o bonusy a výhody, které se s tím pojí. Navíc zde přichází skvělé RPG prvky, protože můžete vylepšovat nejen sebe, ale i povolání vesničanů, a věřte mi, nastřeleného dřevorubce, sumo bojovníka a střelce z muškety chcete, potřebujete a budete milovat. Navíc kdybyste se báli, že zdrojů je málo, mise můžete hrát donekonečna, jak se vám zlíbí, a neztratíte vůbec nic. Jen získáváte.

A pak jsou tu ti bossové

Víte, nechat vesničany chránit Yoshiro je ten největší základ, bez něhož se v Kunitsu-Gami: Path of the Goddess neobejdete. Jsou ale momenty, kdy je musíte rozmístit tak, aby vám zachránili zadek i v předních liniích, a to jsou boss fighty. Každý jednotlivý boss je unikátní. Má své silné stránky, slabiny a především schopnosti, z nichž vám trne mozek. Zatímco někteří se prostě dají umlátit, jsou zde tací, které musíte obklíčit střelci a doufat, že se vám podaří je udržet na místě. Tyto střety pro mě byly neuvěřitelné výzvy, při nichž se počin blížil až soulslike hrám, a já mohu říct, že nelituji ani jedné jediné vteřiny, kdy jsem musel boje opakovat. 

Zní to složitě? Ale prosím vás! Kunitsu-Gami: Path of the Goddess je vlastně jednoduchá mlátička s hromadou dalších prvků, až se stydím za to, že jsem ji takto kategorizoval. Jestli něco, je vážně unikátní svým přístupem i oním hororovým brutálním temným a odporným zpracováním. Pokud jste fanoušci japonských démonů, co nejsou shodou okolností úplně ONI, bude vás tohle bavit, protože je tu ještě jedna věc, kvůli níž jsem si hru zamiloval.

Plynulost. Já jsem snad nikdy nehrál titul, který by byl tak nádherně plynulý, adrenalinový, stylový, a přesto přehledný a krásný. Když opomenu tu naprostou špičkovou grafiku, díky níž vidíte každý jednotlivý prd, a animace na té nejvyšší úrovni, tak s tím, jak hra před vámi doslova žije, pochopíte, že se jedná o těžký kalibr, jaký tady vážně dlouho nebyl. Je to něco nového a je to skvělé.

Kunitsu-Gami: Path of the Goddess naráží ve dvou věcech

Jsou zde menší nešvary, jako pro mě otravná cyklická hudba nebo prakticky pro běžného hráče nesplnitelné úkoly za bonusy v misích, například „sundej bosse za dvě minuty“ (což je chyba, protože ty bonusy se vám skutečně hodí a špatně se nahrazují). Je tu také repetitivnost. Přestože se tvůrci snaží jednotlivé mise ozvláštnit, jak to jde, ať už hromadou minibossů, nebo různými proměnami misí, děláte stále to samé. Už před začátkem mise znáte zadání, jen ta cesta k němu se liší. Je to obrovská škoda, ale nic, s čím by se asi nedalo žít.

Druhý problém je ovládání. Já mám herní ovladač, takže stačí připojit, mám hru krásně v ruce a nemusím nic řešit. Stačí se jen přizpůsobit, ono je to vážně primitivní. Na klávesnici jsem tuto radost absolutně nesdílel. Myš je vůči kameře neuvěřitelně krkolomná a občas se kvůli tomu rozhodne uletět i někam do tramtárie. Jde si na to zvyknout? Ano, rozhodně, a pokud nemáte ovladač samozřejmě vám ani nic jiného nezbyde. Je to ale škoda, protože si nevychutnáte titul naplno.

Ačkoliv si někteří z vás určitě ještě řekli, že ta cena je přemrštěná a ta hra není pro vás, řeknu vám, zkuste si demo. Realita je taková, že Kunitsu-Gami: Path of the Goddess je neskutečná originální bomba, která stojí za každou vteřinu herního času. Chcete-li něco svěžího ze světa her, máte to tady. Z některých příšer vám sice může být lehce nevolno, ale to je prostě riziko pro zabijáka démonů a jeho kněžku.

Klady
  • neskutečná originalita
  • pochopení příběhu jen z obrazu
  • neuvěřitelná plynulost celého počinu
  • tanec je fajn
  • obrovská svoboda
  • strategické prvky
  • dostatek povolání pro vesničany
Zápory
  • audio je občasně cyklické
  • počin je neuvěřitelně repetitivní
  • na klávesnici složitá hratelnost
  • myš a kamera nejsou kámoši
Platforma PC
  • Datum vydání 19.07.2024
  • 0.0

    Doporučujeme

    Vizuál

    Atmosféra

    Příběh

    Znovuhratelnost

    Technické zpracování

    Obtížnost

    Patrik Klicman

    Milovník her s pořádným příběhem už od prvního releasu Age of Mythology, ke kterému se dostal náhodou jako malý devítiletý kluk. Nyní je to spíš herní konzerva, která má dilema u každé nové hry, jestli ji vůbec má spustit. Jinak se jedná o vášnivého čtenáře knih a komiksů, hráče Dračího doupěte, duševního sběratele herních figurek a milovníka grilování.

    Sledujte nás:

    © 2024 Gaming Professors, Všechna práva vyhrazena.