Upíry nemá nikdo rád. Ani upíři nemají rádi upíry. Krvesajové jsou, jak říká má nejoblíbenější adaptace legendárního hraběte Drákuly, blé ble blé. Proto ve hře nejsou, ale vládnou zde vlkodlaci. Když jsem tak zjistil, že známé především knižní nakladatelství Golden Dog přichází s deskovkářských počinem Krvavý Baron: Jaro 1851, který slibuje jednu úžasnou výpravu do Sedmihradska, nemohl jsem odolat, vzal jsem si svou kuši, navodil si atmosféru sérií Underworld a maratonem Hotelu Transylvánie, přizval své kamarády, z nichž jeden už dvacet let bydlí podezřele blízko kostelu, a vyrazili jsme na další dobrodružství.
Takhle má vypadat balení
Jakmile jsem obdržel bedýnku do ruky, byl jsem v neuvěřitelné extázi. Nádherné vyobrazení deprese a napětí. V tu chvíli jsem si říkal, Ježíš Maria Josef, co bude uvnitř? Pro mě obrovské překvapení. Víte, za ty roky, co recenzuji deskové hry, se často potýkám s tím, jak mám poté zpátky do krabice uložit všechny ty žetony, karty, kostky. Většinu sice řeší pytlíčky, ale tady, tady jsem nemohl skrýt své nadšení. Krvavý Baron: Jaro 1851 je totiž mix únikovky a gamebooku, a tak jsem si nebyl úplně jistý (protože já rád překvapení), co mě bude obsahově čekat v krabici. Karty, kostky, žetony. Svatá trojice.
Navíc vše naprosto geniální poskládané. Krabička je vytvořena se svým interiérem tak, aby vše do sebe nádherně zapadalo jako stará ruská matrjoška. Systém uložení geniální, a ten nádherný design! Žetony předmětů jsou z tvrdého papíru, kostka je z pevného plastu a ty karty, ach, ty karty jsou nádherně zpracované, extrémně líbivé. Legenda říká, že je vytvořila AI Midjourney a grafička si poté jen vyhrála s detaily. Za mě funkční.
Jen tedy hned ze začátku jsem měl trošku nesmyslný kámen úrazu. Víte, pravidla hry jsou na kartách a hra nabízí tři klasické herní postavy – bouchače Jamese D., zlodějku Evu Nolan a myslitele Dr. Fricka. Jak jsem zmínil, je to zvláštní mix, takže u louskání knihy dobrodružství a pravidel jsem nejdříve měl dva problémy. Jak se zatraceně ta hra vypráví a kdo je sakra Ricky. Víte, na kartách pravidel je totiž postava Rickyho, která ale není vlastně hratelná, jen tam je. Já jsem tak ze začátku byl zoufalý, že mi chybí karta postavy. Ano vím, na krabičce se píšou tři karty postav, tím pádem je očividné, že tam nebudou čtyři, ale tenhle tah s Rickym jsem vůbec neuvítal. Možná hloupé a dětinské, ale mně tam vážně chyběl, páč má příběh! Naštěstí jsem brzy vše rozklíčoval a dobrodružství mohlo začít.
Krvavý Baron: Jaro 1851 a jeho kombinovaná hratelnost
Někoho asi napadne otázka, jak můžete toto kombo tedy hrát? Princip, jejž vám jednoduše nevysvětlí, je ale víceméně o praxi. Vyložíte velkou kartu scény a podle pokynů, jež se na ní nachází, následně i karty. Podle těch se poté otevírá gamebook, jenž vás posune dále v příběhu, řekne vám, co dělat dál, a vracíte se zpátky ke kartám. Na nich se poté orientujete podle toho, co se dozvíte v dalším popisu. Pokud neumřete, odhalí se další scéna, příběhem se postupuje a takto dokola dokola. Mimochodem, takhle elegantně vám to vážně pravidla nevysvětlí, ale to jen abych si rýpnul.
Variabilitu dodávají výše zmíněné herní postavy charaktery. Každá z nich má nějakou unikátní schopnost, jež pravidelně dokáže zachránit váš zadek. Navíc, co oceňuji, nedá se říct, že by některá z nich byla přesílená. Naopak mě překvapil balanc, který se odvíjí od vašeho herního stylu. Cílem hry je pak tradičně vyhrát, což u gamebooků znamená neumřít a dočíst se do konce. Těch je několik. My jsme ve třech hráčích odhalili dva, já jsem pak v sólu, kdy jsem přechytračoval sám sebe, odhalil další dva. Ano, Krvavý Baron: Jaro 1851 se dá odehrát v sólu, ale není to taková zábava jako si to projet týmově, a hlavně nikdy pak neprozkoumáte vše, protože prostě chcete dojet do cíle. Navíc, to horší je, že když se orientujete sami podle gamebooku, může se zdát, že hrajete systémem úplně jinak, ale nakonec dojdete ke stejnému výsledku, což mi přijde trošku škoda, když jedna partie klidně může trvat čtyři hodiny. Jestli přežijete, je zde ta tradiční neřest, že když umřete ve špatný moment, začínáte znovu od začátku, a to je prosím hra s velkou trpělivostí.
Herní mechaniky jsou pak spíše zaměřené na RPG klasiku. Hodně číselných odkazů, házíte kostkou, pomocí níž vyhodnocujete akce, a samozřejmě přemýšlíte nad postupem ve hře. Nebudu lhát, u gamebooků je mi spíše milejší se snažit je uhrát s kostkami, kombinace s kartami mi přišla možná trošku příliš. Navíc ona provázanost mi v rámci nějaké ucelenosti moc nedávala smysl. Většinu času jsem koukal do gamebooku, poté zase se snažil nějakou část uhrát pomocí karet. Reálně jsem ale přečetl průměrně dlouhou knihu, což mi spíše říká, že bych chtěl raději celý gamebook než toto propojení s únikovou hrou. To je ale můj skromný názor, možná jen nejsem naladěný na tuto vlnu.
Co dál?
Hráč zahraje kartu scény a k ní podle návodu přiloží jednu až čtyři z karet akce. Tyto akce může prozkoumat, nebo je nechat být. Scény i akce jsou odeslány do gamebooku, který musíte lehce prolustrovat, načež se vracíte k vyloženým kartám. Jakmile hráče vyložené karty přestanou zajímat nebo byly nějakým způsobem vyřazeny, je potřeba otočit další kartu scény a pokračovat v dobrodružství. Každá postava má své unikátní žetony schopností, které odemykají další herní možnosti. Snadné a zábavné.
Cílem je samozřejmě vyhrát, a jak jsem zmínil na začátku, těch možností je hned několik. My jsme ve třech hráčích odhalili dvě, já jsem pak v sólu, kdy jsem přechytračoval sám sebe, odhalil další dvě. Ano, Krvavý Baron: Jaro 1851 se dá odehrát v sólu, ale není to taková zábava jako si to projet týmově, a hlavně nikdy pak neprozkoumáte vše, protože prostě chcete dojet do cíle. Navíc, to horší je, že když se orientujete sami podle gamebooku, může se zdát, že hrajete systémem úplně jinak, ale nakonec dojdete ke stejnému výsledku, což mi přijde trošku škoda, když jedna partie klidně může trvat čtyři hodiny. Pokud budete žít tak dlouho.
Co se týče herních mechanik, najdete tu klasické číselné odkazy, bojové vyhodnocování kostkou a záhadné nápovědy, které odhalíte pouze díky důvtipu a získaným znalostem, prakticky jako v každém jiném gamebooku. Otázkou zůstává, proč je hra postavená na kartách a komponentech, místo aby šlo o klasickou tlustou knihu. Upřímně, jsem milovník únikovek, mám rád i gamebooky, ale tady nevím, prostě mi to nějak neklapalo.
Na čem tak hra stojí?
Především na scénách. Prakticky jediným hybatelem jsou změny lokací a scén. Jakmile se totiž změní lokace, otočí se i trošku systém hry, ale není to stále nic, z čeho byste se mohli posadit na zadek. Osobně si myslím, že tato kombinace je trošku nadstřelená. Pro mě osobně je možná hra až trošku schizofrenní. Chce využít všechny mechanismy na maximum, propojit je a přinést vám něco nového.
Svým způsobem to velmi originální je. Z mého osobního hlediska to ale není úplně funkční. Nechci tím nikoho urazit, ale pokud někdo nesnáší listování gamebookem a orientování se podle otáčení stránek, nebude happy. Pokud zase někdo není fandou RPG, jsou zde možnosti trošku svazující vůči svobodomyslnosti. Také je zde možnost, že nechápu, jak skvěle je obojí propojené, ale pro jako milovníka charakterových her a odpůrce otáčení stránek tohle nebyl úplný homerun.
Vyděsil jsem vás málo? Krvavý Baron: Jaro 1851 má ještě jednu velkou záhadu. Pravidla. Na začátku jsem vše již nakousl u postav, kde mi chyběl Ricky, ale jak jsou napsaná na kartách, mohou být hodně chaotická. Zkušení hráči pravidla pochopí, protože si pospojují malé nuance, ale začátečníci budou v háji jak Drákula v souboji s vlkodlakem. Naštěstí veškeré detaily můžete poté najít na stránkách nakladatelství, kde je připraven velice, ale velice pečlivý tutoriál. Mimochodem, proč takhle super tutoriál nejsou vytištěná pravidla, ale jsou tam vážně natištěné jen karty, jejichž vysvětlení bych řekl, že je tak 70% oproti tutoriálu? Nerozumím tomu. Hra je totiž jednoduchá, ale prokousat se k tomu je peklo. Vše se dá popsat vážně jen tak, že kniha dobrodružství jsou výsledky scén z odehraných karet. Tečka.
Krvavý Baron: Jaro 1851 jsem možná trošku zhanil a zmiňoval pro mě jen nedostatky. Celkově je počin vážně neuvěřitelně primitivní, vracíte se z gamebooku ke kartám a naopak. Nic nepochopitelně šíleného. Jenomže ta pravidla jsou tak zvláštně připravena, že mé nadšení ze začátku vážně opadalo, protože jsem toto propojení nedokázal myšlenkově pobrat. Hratelnost je ale poté skvělá, graficky je hra velmi povedená. Možnost si ji projet několikrát v sólu pak zabaví každého, kdo si chce ukrátit nějaký ten čas před jakoukoliv další činností. Chyby se tak v nějakém větším měřítku hledají těžko. Bohužel, chatrné základy v podobě pravidel dokáží odradit spoustu hráčů. Gamebook, kde koukáte do karet. Navíc, aniž bych spoileroval, se nejspíš bude jednat o sérii a já se nemohu dočkat pokračování, protože kdo ví, třeba je tento herní styl budoucnost.
