Sejdou se tři ženy v hospodě, ale nemají si o čem povídat, protože se sešly všechny. Tímto velice emotivním vtipem bych rád začal dnešní recenzi knihy Krčmářova píseň, jež je výjimečná mnoha způsoby, a mně nedá, abych vám je snad všechny neřekl. Ostatně autor knihy Peter S. Beagle je velice slavný spisovatel fantasy, jenž svou knihou Poslední jednorožec překonal nejednu strmou cestu fantasy světa a sám se tímto více než kultovním dílem dostal do čela snad všech fantasy autorů druhé poloviny minulého století. Takže ve chvíli, kdy jsem zjistil, že nakladatelství Argo vydá počin Krčmářova píseň právě od Petera Beaglea, nemohl jsem jinak a musel jsem se do něj pustit. Rovnou vám řeknu, že tohle je neuvěřitelné posezení, protože takové příběhy se už dneska nepíší – ostatně originál vyšel už v roce 1993.
Autor:
Vydavatel:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Peter S. Beagle
Argo
Petra Diestlerová
336
černobílý
vázaná
srpen 2024
978-80-257-4450-5
první
Příběh je sám o sobě unikátní
Krčmářova píseň je výjimečná svým originálním příběhem zasazeným do temně fantastického světa. Hlavní děj se točí kolem tří žen, které se z různých důvodů vydají na společnou, i když ne zcela dobrovolnou cestu plnou nebezpečí a magie. Když se Lál, Nyateneri a Lukassa setkávají v malé vesnické krčmě, netuší, že jejich životy se propojí v příběhu plném dramatických zvratů a osobních proměn. Lál je bojovnice, jejíž tajemná minulost ji pronásleduje, Nyateneri je tulačka se schopností uniknout smrti a Lukassa je mladá dívka, jejíž život se obrátí naruby, když se znovuzrodí po záhadném zmrtvýchvstání. Spojuje je neuchopitelné pouto a společná cesta plná střetů s nepřáteli i vlastními obavami a pochybnostmi.
Beagle vytváří nejen napínavou a emocionálně silnou zápletku, ale také příběh, který čtenáře zve k zamyšlení nad otázkami přátelství, odvahy, obětí a proměny. Přestože je někdy složitý a může vyžadovat větší čtenářovu pozornost, odmění se propracovanými detaily a epickým vyprávěním, které si uchovává napětí až do konce. Beagle nenabízí tradiční fantasy s jednoznačným rozdělením na dobro a zlo, ale soustředí se na hlubokou psychologii postav. Ono totiž s tím, jak příběh pokračuje, staví hlavní postavy do zvláštních momentů a několikrát jsem si i řekl, že co je to vlastně osud? Autor buduje napětí velmi dobře a umí využít zvraty tak šíleným způsobem, až zbývá jen smeknout klobouček.
V ději tak nejde jen o Lál, Lukassu a Nyateneri, ale také o mladíka Tikata, Krčmáře, Rossetha, Marineshy, Lišáka nebo Rosenje. Vedlejší postavy těm hlavním neuvěřitelně sekundují a nádherně prohlubují nejen vztahy mezi nimi samými, ale zároveň máte pocit, že to nejsou jen charaktery, jež mají doplnit hlavní trojici. Především Tikat a Krčmář.
Krčmářova píseň je prakticky příběh z putyky
Každá postava má svůj jedinečný hlas a motivace, což čtenáře vtahuje do jejich životních příběhů a osobních konfliktů. Beagle mistrně rozvíjí jejich osobnosti nejen skrze přímé dialogy a činy, ale i skrze vnitřní monology a reflexe, čímž je činí až bolestně skutečnými. Třebaže se příběh odehrává ve fantasy světě, postavy jsou plné lidských emocí, které čtenáře přirozeně zaujmou a přimějí s nimi soucítit. Beagle nevytváří žádné superhrdiny; jeho postavy jsou zranitelné, chybující a opravdové.
Beagleho vypravěčský styl je poezií v próze. Každá věta je pečlivě konstruovaná, aby vyvolala silné obrazy a emoce. Autor má talent na lyrické popisy, které dokáží čtenáře přenést do fantastického světa plného tajemství a krásy. Jeho styl se vyznačuje precizností, obrazností a citlivostí, která zachycuje i ty nejjemnější odstíny emocí a atmosféry. Problém ale je, že Krčmářova píseň je psána z mnoha pohledu. Četli jste všechna ta výše zmíněná jména?
Do „hlavy“ každého z nich se dostanete, a jejich momenty v dění si budete moci užít. Zní to skvěle, že? Ono i je, v některé momenty je to naprostá paráda, protože jste přímo účastníkem veškerého dění. Jenomže se objevují i chvíle, kde mi to děsně lezlo na nervy. V jeden moment se na dvoustraně vyměnily čtyři postavy a já skončil zmatený jako kočka v poušti. Především když je zde právě ta chvilka, kde část graduje, a vy vážně nechcete hlídat, zda je to Rosseth, Tikat, nebo Lál najednou. Pro mě to byl v tu chvíli obrovský škraloup, protože jsem z tohoto pak nedokázal vymanit a neustále jsem se soustředil, za koho to vlastně sakra čtu.
Zdroj: Argo
Hloubka, hloubka a hloubka
Ačkoliv mi střídání pohledu trhalo pozornost, dialogy jsou přirozené, dobře napsané a odrážejí velmi dobře vztahy mezi jednotlivými postavami. Rozhovory nejsou jen prostou výměnou informací, ale i prostředkem, kterým autor vyjadřuje emocionální napětí a osobní dilemata. Například scény mezi Nyateneri a Lál často obsahují jemnou ironii a zároveň hlubokou úctu, což vytváří zajímavou dynamiku, která posiluje napětí mezi postavami.
Víte, jak jsem nahoře zmiňoval Posledního jednorožce (mimochodem vznikl i animovaný film)? Můžete tak očekávat, že i Krčmářova píseň bude mít obrovský literární přesah. Kniha není jen o napínavých dobrodružstvích a magii, ale také o hloubkových otázkách, které se dotýkají samotné podstaty lidství. Beagle skrze své postavy a jejich osudy předkládá otázky o smyslu lidského života, o tom, co je skutečná odvaha a jaké jsou následky našich rozhodnutí. Kniha nutí čtenáře zamyslet se nad vlastními hodnotami a obavami.
Autor je mistrem řemesla a Krčmářova píseň to jen dokazuje. Skvělé postavy, úžasné momenty, emocionální hloubka, zajímavá nadnesená témata. Miloval jsem každou stránku, která přede mnou byla, a studoval snad každý řádek, aby mi něco neuniklo. Bohužel mě hrozně trýznilo to střídání pohledů mezi jednotlivými postavami. Dějově jsem se tak několikrát bohužel ztratil, a byť je to nejspíš moje hloupost, měnit na dvou stranách čtyři postavy se mi vážně stále zdá o tři zbytečně víc.
