Deskovek vychází velké množství a naštěstí je většina z nich dobrá. Párkrát do roka se navíc stane, že některá v mých očích zazáří jako klenot. Hra, která mě hned při první partii okouzlí a která dokonale sedne mému hernímu vkusu. Loni takovým klenotem byla Zelená planeta, kterou u nás vydal MindOK. Asi bych to neměla prozrazovat hned v úvodu, ale letos u mě takto zabodovala Krajina zvířat od vydavatelství Blackfire.
Celosvětová premiéra
Krajina zvířat (v angličtině jako Harmonies) vyšla v češtině v rámci své celosvětové premiéry a oznámena byla jen krátce předtím. Nedokážu říct, zda si ji vydavatelství Blackfire mělo šanci předem vyzkoušet, nebo jí věřilo jen na základě dlouhodobé spolupráce se studiem Libellud (Dixit, Mysterium, Seasons nebo Loony Quest). Byla to ale trefa do černého. Je určena pro 1–4 hráče od 10 let, kteří budou na jednu herní partii potřebovat 30–45 minut.
Titul vytvořil Johan Benvenuto. Nejde zdaleka o debutujícího autora, jeho předchozí hry (Cortex, Cowboy Bebop: Space Serenade, Cheese Master) jsou sice dobře hodnocené, avšak díru do světa neudělaly. Krajina zvířat má velmi výrazný vizuální styl, za nímž stojí francouzská ilustrátorka Maëva da Silva. Její práci jste mohli vidět v titulech Deus, Stella, Když sním nebo Dragomino.
Inspirace u velikánů
Krajina zvířat je titulem ze žánru tzv. pattern building, tedy budování vzorů. Jde v podstatě o takový 3D hlavolam. Před sebou má každý hráč menší desku, na níž se snaží dle nejrůznějších skórovacích podmínek pokládat různě barevné žetony. Nepřehlédnutelný je v ní rukopis rodinných bestsellerů Azul a Kaskádie, stejně jako trocha Akropolis. Pevně věřím, že pokud tyto tituly máte rádi, Krajina zvířat vás nezklame. Pokud však tento typ her nemáte rádi, Krajina zvířat vás o opaku nepřesvědčí. I když, vždycky je možné, že vás nadchnou ilustrace.
Jde o titul, který vám trochu zavaří mozkové závity při snaze vymyslet, jak si všechno na desku napasovat. Zároveň ale pravidla nejsou nikterak složitá, a tak stále jde o příjemný oddechový titul. Od Azulu a Kaskádie se liší tím, že, stejně jako v Akropolis, hlavolam, který se budete každou hru snažit co nejefektivněji vyřešit, bude ve třech dimenzích.
3D hlavolam
Na začátku partie před sebou bude každý hráč mít desku, na níž si máte vybudovat svoji krajinu. Jedna strana desky má 23, druhá 25 polí. To, co se na začátku partie zdá jako mnoho, se rychle promění ve velmi omezený prostor, který se budete snažit co nejefektivněji využít.
V každém tahu si ze středové desky vyberete jednu z pěti trojic žetonů a tu umístíte do svojí krajiny. Na každém poli mohou stát maximálně tři žetony na sobě, není však možné jakýkoliv typ žetonů krajiny umístit na jakýkoliv jiný. Zároveň každý typ žetonu boduje jinak. Hra tak před hráče staví velice zábavný úkol. Žetony musíte umístit všechny, a to i tehdy, kdy je to pro vás nevýhodné. To obzvlášť v pozdních fázích hry může dost zabolet. Díky tomu se neustále musíte takticky rozhodovat, která z dostupných možností je pro vás ta nejlepší. Nebo jen nejmenší zlo.
Velehory i veletoky
Modré žetony vody budou vždy umístěny jen v jedné vrstvě. Není možné na vodu nic postavit, ani s ní nic přelít. Ale vlastně vám to ani nevadí. Chcete totiž vytvořit co nejdelší říční tok, případně si na jiné straně desky rozdělit vodou svoji krajinu do co nejvíce ostrovů.
Zelené žetony reprezentují stromy, bodující dle své výšky. Zelený žeton může být položen přímo na desku, takový strom vám ale přinese jen jeden mrzký bod. Chcete-li jich více, musíte nejdříve na desku umístit hnědé žetony kmenů a teprve na ně dát zelenou korunu. Nejvyšší stromy tak budou tvořeny dvěma žetony kmene a jednou korunou a přinesou vám velice příjemných sedm bodů. Každý.
Šedé žetony hor bodují podobně jako stromy, ale pouze tehdy, pokud jsou součástí pohoří. Osamocená hora obklopená řekami a poli nikoho nezajímá, tak se nemusíte pokoušet rekonstruovat pohled na Uluru. Žetony hor můžete umisťovat pouze na desku nebo jiné žetony hor, a to opět pouze do výše tří žetonů.
Žluté žetony polí je možné umístit pouze do jedné vrstvy. V ideálním případě jimi chcete vytvořit co nejvíce oblastí. Za každou žlutou oblast tvořenou alespoň dvěma žetony totiž na konci hry získáte pět bodů.
Konečně červené žetony budov jsou jediné, které můžete umístit na žeton jiné barvy. Budova musí mít vždy dvě patra. To spodní může být tvořené červeným žetonem budovy, šedým žetonem hory nebo hnědým žetonem kmene. Druhá vrstva pak musí obsahovat červený žeton. To však na získání bodů nestačí. Abyste za budovu zinkasovali pět bodů, musí být obklopena žetony tří různých barev.
Mývalové a vydry
Už jen samotné budování krajiny draftováním různobarevných žetonů by mě bavilo moc, ačkoliv by se mi hra asi poměrně rychle ohrála. V Krajině zvířat však její autor přidal navíc prvek titulárních zvířat, která diametrálně změní herní partii. V každém kole si navíc k žetonům můžete vzít i jedno z pěti zvířat v nabídce. Na každém z nich najdete nějaký útvar ze žetonů, který se máte pokusit vytvořit ve vaší krajině. Každé ze zvířat je možné splnit opakovaně (podle zvířete až pětkrát) se stále vyšším bodovým ziskem. Najednou však před sebou můžete mít pouze čtyři nesplněná zvířata. Dokud některé z nich nesplníte plně, nemůžete si pak dobrat další.
Každé zvíře vám ukazuje, na které žetony útvaru musíte při každém splnění položit kostku zvířete. Na žetony, na nichž leží kostka zvířete, již nesmíte nic stavět. Tento prvek dělá z Krajiny zvířat krásně kombinační titul, v němž si musíte velice dobře rozmyslet, jaká zvířata má smysl pokoušet se splnit zároveň. A jak si svoji desku krajiny rozvrhnout, abyste později mohli jedním tahem splnit několik zvířat naráz.
Navíc si po pár partiích můžete do Krajiny zvířat přidat duchy přírody. Ti jsou prezentováni kartou, s níž již započnete herní partii a která vám dá další možnost zisku bodů. Někteří odměňují za vysoké stromy, jiní za skupiny měst vedle polí, další za rozsáhlé, avšak nízké pohoří. Každý z duchů má však na sobě nějaký útvar, který musíte ve svojí krajině vytvořit, abyste za ducha vůbec bodovali. Do té doby vám zabírá jednu z pozic pro karty zvířat.
To už je konec?
Celé to budování krásné krajiny přímo vybízí k tomu, abyste se jí kochali a fotili ji do storíček. A tak si tak budujete a kombinujete a najednou… je po všem. Hra totiž končí ve chvíli, kdy některému z hráčů na desce zbývají už jen dvě prázdná pole. Takovýto náhlý konec dokáže dost nepříjemně překvapit. Obzvlášť pokud jste si moc nevšímali toho, co dělají soupeři, a vy na svojí desce máte ještě místa a místa. Měli jste v plánu nějaké super-kolo, během nějž byste odemkli tři zvířata najednou a získali patnáct bodů? Smůla. A vlastně i když vy jste tím, kdo hru ukončil, stále máte často nepříjemný pocit nedokončené práce. Je totiž jen velmi malá šance, že zvládnete nakombinovat všechno a plně splnit všechna zvířata, která jste si nabrali.
Pro mnoho hráčů náhlý konec bude tím největším negativem hry. Na druhou stranu díky němu musíte často zvažovat, zda se vydat cestou zisku mála bodů hned, nebo riskovat, že bude ještě jeden tah, a zaměřit svoji snahu na nějakou více bodovací odměnu. Druhým negativem hry je nižší interakce mezi hráči. Její míra je srovnatelná s tou v Kaskádii. Každý si stavíte svoji vlastní krajinu a interakce spočívá jen v tom, že soupeři můžete vzít před nosem žetony nebo kartu, které by se mu skvěle hodily. Stále mu však, na rozdíl od Azulu, nemůžete přímo zkazit tah. Vždy totiž bude mít na výběr z pěti trojic žetonů.
Tolik krásy v tak malé krabičce!
On-line jsem sice viděla nějaké stesky nad prohýbajícími se deskami a rozpadajícími se žetony, moje kopie hry však těmito neduhy rozhodně netrpěla. Naopak si myslím, že se po produkční stránce Krajina zvířat opravdu povedla. Nejvíce vás na první pohled zaujmou ilustrace. Ty připomínají slavný Dixit od stejného studia, jsou však více ukotveny v realitě. Což je podle mě skvělé spojení. Na obálku hry autoři použili ilustraci, kterou najdete přímo na jedné z karet zvířat, a za mě jde o jednu z těch horších, které v krabici jsou. Takže pokud se vám líbí, zbytkem nebudete zklamáni. Obzvláště karty duchů přírody jsou vskutku nádherné.
Velmi také oceňuji to, že téměř všechny žetony jsou potištěné z obou stran. Jde o drobný detail, ale je neuvěřitelné, v kolika hrách na to nemyslí. Jediné žetony bez potisku jsou ty hnědé reprezentující kmen stromu. Struktura dřeva by byla hezčí, ale alespoň by kmeny nikdy neměly být na konci hry na očích, tak to nemrzí tolik. Celkově hra na stole díky svým jásavým barvám, krásným ilustracím a průhledným kostičkám vynikne báječně.
A ještě se nachází v krabičce, která je přesně tak velká, jak je potřeba, a přitom se do ní bez problému vejdou i obalené karty. Díky jednoduchému papírovému insertu, který je nadstandardně krásně ilustrovaný, navíc mají všechny komponenty v krabičce své místo.
Na co pojedu dnes?
Díky tomu, že v každé partii se objeví žetony i karty zvířat v jiném pořadí, si Krajinu zvířat nikdy nemůžete dokonale naplánovat. Pokud navíc hrajete s duchy přírody, ti vám určí pokaždé trochu jinou strategii. Krajina zvířat je díky tomu alespoň pro mě návykovým titulem, který chci hrát pořád dokola. A díky kratší herní době není problém ji otočit dvakrát za večer.
Moc hezky navíc funguje sólo mód, který není nijak složitý, a nepotřebujete k němu žádné komponenty navíc. Na serveru BoardGameGeek si navíc můžete stáhnout sadu scénářů pro sólo hru, v níž postupně využijete všechna dostupná zvířata, a sólo hraní tak pro vás bude pokaždé nová výzva.
Krajina zvířat je skvělá abstraktní hlavolamová hra, v níž budete budovat svoji krajinu složenou z různobarevných žetonů dle několika skórovacích podmínek. Hra nabízí hned několik cest k vítězství a každá partie se vyvine úplně jinak. Na stole vypadá báječně, a to nejen díky nádherným ilustracím zvířat a duchů přírody, ale také 3D krajině, která před vámi vyroste z potištěných dřevěných žetonů. Krajina zvířat má potenciál zařadit se mezi rodinné stálice po boku Azulu a Kaskádie. Nedoporučovala bych ji jen hráčům trpícím analytickou paralýzou nebo těm, které bude trápit, že téměř nikdy nezvládnou dokončit krajinu kompletně.
