Cože? První české LitRPG, které není součástí nějaké povídkové série, jako v případě Slovenského nářezu? Přesně tak. Autor Vojtěch Hlavenka alias Artemian už okusil vody české literatury se svým počinem Vazači zhouby. Nyní finalizuje knihu Kód Mýtina: Zpátky ve Hře, a to v žánru, který není u nás zase tolik proslavený. Jedná se o LitRPG, tedy propojení herních světů s fantasy/sci-fi. Tento druh literatury si zatím pomalu buduje své místo ve světě, a tak vám jej i trošku více přiblížím.
Autor:
Kresba:
Svět:
Počet stran:
Vydání:
Vojtěch Hlavenka
Lukáš Vašut
Země
344
první
LitRPG by mohlo na první pohled připomínat isekai, ale není to úplně pravda. Jméno žánru je zkratkou pro „literature role-playing game“, tedy literární hru na hrdiny. Hlavní pojítko je tak hrdina a počítačová hra – ideálně se spojením reálného či alternativního světa. Postavy si pravidelně v knihách budují statistiky, schopnosti a všechno je viditelné jako součást textu. Většinou se proslavili především ruští spisovatelé, jako V. Mahaněnko, D. Rus nebo M. Atamanov. Nejslavnější počin tohoto žánru ale znáte, je jím Ready Player One – Hra začíná od Ernesta Clinea. Ten je dokonce natolik úspěšný, že se dočkal filmového zpracování. Nyní konec řečí, zahajujeme recenzi Kód Mýtina: Zpátky ve Hře.
Vítejte v Praze budoucnosti u nejlepšího hráče na světě
Poznejte Michala, pokořitele všech her, toho nejlepšího, jaký se kdy narodil. Bohužel na jeho bedrech leží jedna chyba z minulosti, která ovlivnila jeho rodinu i přátele. Navíc se ani neudála v realitě, ale ve hře jménem Mýtina, v rámci níž je hráči injekčně implantována digitální kůže a on se tak může naplno vnořit jako charakter do nejoblíbenějšího titulu na světě. Tento počin se však nehraje v nějaké virtuální říši, ale v realitě, kde hráči mohou ve hře i skoro nonstop žít. Nemohou tam ale žít trvale, a to z jednoho prostého důvodu. Oblast, kde se děj odehrává, je Krušnohoří a tomu vůbec nesvědčí, že je po jaderném bombardování.
Michal už Mýtinu jednou opustil a mohl se začít věnovat něčemu jinému, ale nyní přišel event, který mu může pomoci napravit chyby jeho minulosti. Stačí jen zabít Faraona, poté může mít jedno jakékoliv přání a on přesně ví, jak jej využít. Chce se tedy vrátit do své role legendárního paladina, jednoho z velitelů guildy Osvícených. Nedává ale moc pozor, a tak začíná od první úrovně v jím nenáviděné roli hraničáře a bez možnosti se pokusit vzít si něco ze svého starého účtu. Jak toto může dopadnout?
Rovnou od začátku vám řeknu, že Kód Mýtina: Zpátky ve Hře se zatím jen otevírá. Poznáte hlavní postavu Michala, základy geografie světa budoucnosti (zde je kniha proložena naprosto úžasnými mapami, které velice usnadňují orientaci), poznáte mechaniky světa, povolání, několik NPC a hráčů. Především je tu ale před vámi zážitek, jak by i mohly hry fungovat v budoucnosti, a to je pro mě jako hráče naprosto parádní! Kdo by totiž nechtěl akční real-life RPG, v němž je šance na smrt či zmrzačení skoro rovna nule?
Zdroj: Albatros Media
Kód Mýtina: Zpátky ve Hře dává smysl
Jako první musím říct, že autor ušel od své prvotiny sakra velký kus cesty. Jeho nové dílo je promyšlenější, detailnější, funkčnější a krásně na sebe navazuje jednou sekvencí za druhou. Osobně jsem si sice říkal, že mi někde něco chybí nebo potřebuji odpověď na tuhle otázku, ale nakonec jsem je skoro vždycky dostal. Až na pár detailů, s nimiž dokáži žít.
Příběh samotný je velmi dobře připravený. Základní herní matematika je kvalitně udělaná a udržuje čtenáře v pozoru. Díky vloženým herním informacím máte jasný přehled o tom, jak se Michalovy charakterové herní schopnosti vyvíjí a jak přesně využívá své bonusy.
Musím ale přiznat, že se mě dotkly rozhovory s naprosto dokonalou herní AI, která umí s hráči/hrdiny interagovat a přizpůsobovat se jim. Hlavní postava s nimi navíc jedná férově a slušně. To se ne moc často stává, ostatně kdo z nás NPC občas „neskipuje“? Očividně bychom toho ale měli nechat, protože Michalovi se sakra vyplatilo si s nimi povídat!
Co se týká nějakého vývoje postav, tam jsem zase naopak trošku zklamaný. Hlavní hrdina je ten nejlepší na světě, o tom není pochyb. Umí najít herní chyby a tyto bugy či glitche pořádně využít. Navíc je jeho myšlení na úplně jiné úrovni. Jen mi přijde, že je ze všech událostí nepoučitelný a jde do příliš velkých risků, které se mu v některých momentech absolutně nemohou vyplatit. Skvěle mu ale sekundují další postavy. Asuna je sluníčkářská srdcařka, Anton zase borec bouchač, no a pak je tu Mikuláš. Nikdy jsem si nemyslel, že poznám ubrečenější postavu než Takemichiho z Tokyo Revengers, ale mýlil jsem se.
Nejvíc mě překvapila promyšlenost budovaného univerza. Mýtina je hra, autor to ví, hráči to ví, ale jako čtenáři máte občas tendenci na to zapomenout, dokud se opět nestane něco řádně hráčského. Dílo je promyšlené do detailů, každý pohyb, schopnost či bonus má svou výhodu. Takhle se mají tvořit herní světy.
Baví mě, že je to u nás
Hlavní hrdina, pokud není ve hře, běhá především po Praze. Pokud znáte trošku naše hlavní město, můžete se do Michala více vcítit, což je jen další bonus. Nejste-li fanoušci našeho kapitolu, určitě vás potěší alespoň to Krušnohoří. Nejde se zavděčit všem. Kniha používá i hromadu českých přirovnání, jen na můj vkus často zaznívají i jiná popkulturní srovnání, jako třeba Legolas. Chápu – hraničář lučištník, ale no tak, Legolas není hraničář ani člověk. Na stranu druhou, jeho superschopnosti z Hobita štvou autora očividně stejně jako mě, což mi dělá radost.
Určitě vás také potěší, že kniha není nijak extrémně dlouhá a hodně rychle běží kupředu. Žádné zábrany. Tady je můj cíl, za tím si jdu a nebudu plnit žádné hloupé a zbytečné side questy. Nastavené tempo mi až podezřele vyhovovalo už jen tím, že jsem nemusel řešit nějaký šílený přehršel neologismů. Tady je A, tady je B, politiku nechme stranou a jdeme dál. Skvělé.
Kde je problém, ptáte se? Budu maximálně upřímný a řeknu, že je to hlavní postava. Michal je prakticky herní bůh, jakému není rovno. Jeho přizpůsobivost je abnormální, až mě to děsí. Bohužel, kolem něj je vše postavené, a tím pádem je to bodík dolů. Také mi trošku vadí některé příběhové detaily, které vám neprozradím, abych vám nic nevyspoileroval. Jen kulantně řeknu, že když někam vyrazí nějaká skupina, na některé členy se prostě zapomínat v ději nemá.
Kód Mýtina: Zpátky ve Hře je v závěru nadprůměrný počin. Příběh velmi dobře utíká, postavy svůj úděl plní tak, jak mají, ale rozhodně vyhrává nově vytvořený svět. Sice Michala nemůžu občasně vystát, stejně jako Mikuláše, jenže Mýtina mě baví, já chci jít Mýtinu hrát, chci se stát hrdinou, vybrat si povolání zabíjet čerčany, chrostáky, mravkolevce, a nakonec si dát v klidu hovniválku a bylo by mi dobře. To vím.
