Není to ani tak dávno, kdy jsme u nás recenzovali počin, jenž je veřejně známý jako první české LitRPG. Mluvím o díle Kód Mýtina: Zpátky ve hře od spisovatele Vojtěcha Artemiana Hlavenky. Uběhl sotva další rok a autor je tu s pokračováním s názvem Kód Mýtina: Faraonovo tajemství. Knihu bude, stejně jako předchozí díl. vydávat nakladatelství Fragment. Já mám to štěstí, že mi autor poslal výtisk předem, a tak jsem se mohl k Mýtině opět vrátit, „pokochat“ se světem po jaderném výbuchu a zjistit, zda se Antona konečně povede zachránit.
Autor:
Vydavatel:
Série:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Vojtěch Hlavenka
nakladatelství Fragment
Kód Mýtina
304
černobílý
brožovaná
duben 2025
978-80-253-7198-5
první
Žánr LitRPG? Splněno
Kód Mýtina: Faraonovo tajemství je příběh digitálních světů, kde hrdina kráčí po cestě levelů a zkušeností a jeho osud se píše ve statistikách a kouzlech. Ve světě po jaderném výbuchu se zrodí legenda, sílí s každým vítězstvím a padá s každou prohrou, jen aby znovu povstala a šla si za svým cílem. Inventář plní itemy, dovednosti rostou jak kořeny starého stromu. Virtuální i skutečný svět splývají v jediný osud, kde hranice mezi snem a realitou je tenčí než vlásek pavoučí sítě.
V příběhu se opět vracíme k Michalovi, který ve virtuální hře Mýtina čelí následkům svého posledního činu a má jen velké štěstí, že nemusí začínat od začátku. Nyní jej ale pronásleduje další profesionální zabiják nebo jej hledá organizace Krypta. Objevuje se tu také prazvláštní romantická linka se sympatickou vedlejší hlavní hrdinkou, všude kolem lítá „sympaťaptická“ bludička Lumie, která je snad to nejcennější co se ve hře objevuje. Michal má stále jen jediné přání: zabít Faraona, a … to bych vám řekl jen, kdybych vám chtěl vyspoilerovat podstatnou část, ale to byste poté nemuseli číst první díl, a to by byla škoda. Můžete jej mimochodem získat také v balíčku v kampani na Doniu spolu s dílem druhým a několika velice příjemnými bonusy.
Nicméně, zpět k recenzi. Musím říct, že co se týče postav, byl jsem extrémně překvapen, jaký kus cesty dokázaly za těch pár událostí dojít. A to myslím v tom nejlepším. Neohrožený, nezničitelný, nejmoudřejší, nejsilnější a nejkrásnější Michal je konečně trošku usměrněn a byť se stále drží svého jasného cíle, dostává se do své role hráče zachránce čím dál tím více. Musím říct, že je mi daleko sympatičtější než v prvním díle, a stejně tak i Asuna. Jejich chemie je příjemná. Také mě mile překvapil Mikuláš, a to i přesto že mi v prvním díle neuvěřitelně lezl na nervy. Autorovi se opravdu povedlo dostat postavy na vyšší a rozumnější level.
Kód Mýtina: Faraonovo tajemství a jeho zápletky
Předem musím říct, že jsem zvyklý od jiných autorů žánru LitRPG dávat mi do cesty určité druhy překážek, které jako čtenář absolutně nečekám. Nikdy. Vasilij Mahaněnko to dokázal v Cestě Šamana asi milionkrát, Pavel Korněv během prvních třech dílů Poutě mrtvého též. Vojtěch Hlavenka to také dokázal a skutečně jsem byl nucen říct mé oblíbené: „tak přátelé, letos jsem to opravdu, ale opravdu nečekal“. Nicméně musím i dodat, že některé úseky knihy byly velice předvídatelné a zase v rámci pořekadla „ryba smrdí od hlavy“ jsem dva velice významné zvraty očekával už od prvního dílu. Nic se ale neděje, pokud nejste zaběhlí „litrpgmilové“, může se stát, že vám některé momenty absolutně nebudou docházet a nakonec budete jen nevěřícně vrtět hlavou a oceňovat autorovu genialitu.
Jestli něco na žánru kvituji, tak je to vztah k NPC. Ve světě her, kde hráči honí levely a plní úkoly, se právě často zapomíná na ty, kteří nikdy neopustí své místo, a to na ty non playable characters. Jsou tu, aby pomohli, navedli či jen prodali lektvar, a přesto s nimi málokdo jedná jako s bytostmi, byť virtuálními. Stojí v dešti i ve slunci, opakují stále stejná slova a trpělivě čekají, až je někdo osloví. Ale co kdyby měli pocity? Co kdyby si pamatovali, kdo s nimi zacházel jako s nástrojem a kdo jim věnoval úsměv? Mám vážně rád, když na to spisovatelé nezapomínají a trošku více se opřou do konceptu směrem k těmto postavám.
Kniha je jinak napsaná krásným, svižným, přehledným a kvalitním tempem. Artemian jako autor zraje jako dobré víno, a i když od jeho prvotiny v podobě Vazačů zhouby už uplynulo pár let, jde vidět, že se v žánru LitRPG našel. Je také super, že si váží zpětné vazby od fanoušků, a musím říct, že věci, které mi v prvním díle trošku překážely, jsou zde velice příjemně ořezány. Třeba moje plačka Mikuláš má v tomto díle přirozenější vývoj, a to mě ohromilo.
Zdroj: Fragment
Je něco špatně?
Kritika se vždycky píše daleko snadněji, než ty pochvaly. S veškerým respektem je dílo v některých momentech až příliš předvídatelné a je dopředu jasné, co se bude dít. Výhrady mám také k postupné eskalaci děje, která jde až šíleně rychle kupředu, kde se vlastně první třetinu knihy nic nestane, a pak se najednou rozjede jako kolotoč. Nicméně stále platí, že samotný koncept Mýtiny jako hry mi přijde parádní. Reálně nereálná virtuální realita. Tohle má kumšt jako máloco.
Kód Mýtina: Faraonovo tajemství mě bavil, zabavil, a donutil se zamyslet nad herními tématy, nad nimiž jinak málokdy uvažuji. Postavy jsou extrémně sympatické a děj přirozeně, byť extrémně rychle, eskaluje a musím říct, že mám pocit, jakoby se autor snažil neustále zlepšovat. Svá díla táhne čím dál víc kupředu svojí velkou pílí, trpělivostí a snahou. Jediné, co tak dílu vytýkám, je předvídatelnost některých momentů, a to, co si nemohu prostě odpustit, tak je ta finální část. Nebudu ale spoilerovat a doporučím vám: nebojte se na Donio knihu podpořit, protože tahle série stojí za to. A jestli bude třetí díl, na němž se už pracuje, vyvrcholením, tak je na co se těšit.
