Když jsem rozjel slavnou sérii od nakladatelství Epocha Kladivo na čaroděje, věděl jsem, že každý další díl pro mě bude čím dál větší výzvou. Kruté stroje mi to ale velice usnadnily. Nejprve jsem dostal pomalu mrtvici, když jsem zjistil, že autorem je Ondřej S. Nečas, nikoliv Jiří Pavlovský, a položil jsem si otázku: „sakra, co všechno se v knize ještě změní?“ Ztratí Felix svůj nádech a jeho tým své pověstné charisma? Pojďme se na to podívat blíže.
Autor:
Vydavatel:
Série:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Ondřej S. Nečas
Nakladatelství Epocha
Kladivo na čaroděje 1. série
184
černobílý
měkká
2013
978-80-7425-168-9
první
Démon ex ve stroji
Felix Jonáš a jeho tým opět čelí zvláštnímu případu, který je zavede do světa, kde se magie a technologie začínají nebezpečně prolínat. Zdánlivě obyčejná zakázka se rychle zvrtne a naši hrdinové se ocitají v situaci, kde nejde jen o jejich vlastní přežití, ale i o odhalení tajemství, jež by mohlo mít mnohem větší dopad, než si původně mysleli. Jak už je zvykem, nic nejde podle plánu a každý krok vpřed přináší nové komplikace.
Tentokrát se musí vypořádat nejen s nadpřirozenými silami, ale také s lidmi, kteří mají vlastní agendu a nehodlají se vzdát bez boje. Jejich protivníci nejsou jen démoni ovládající Kruté stroje (chápete), ale i obyčejní smrtelníci, kteří se rozhodli hrát si s věcmi, kterým nerozumí. Napětí mezi členy týmu roste, protože každý z nich má jinou představu o tom, jak se s problémem vypořádat.
Felix Jonáš zůstává mozkem operace – cynický, pragmatický a vždy připravený hodit do placu nějakou sarkastickou hlášku. Jeho schopnost udržet tým pohromadě je tentokrát pod větším tlakem než kdy dřív. Klaudie, která často působí jako morální kompas skupiny, se ocitá v situaci, kde i její soucit má své limity. Walter, mozek posedlý vědou a technikou, se dostává do střetu s realitou, která mu ukazuje, že ne všechno lze logicky vysvětlit. A Vincent? Ten jako vždy řeší problémy hlavně pěstmi, i když tentokrát narazí na věci, se kterými si ani jeho hrubá síla nemusí poradit.
Zdroj: Nakladatelství Epocha
Dynamika mezi postavami se v knize mění a jednotliví členové týmu čelí výzvám, které je nutí přehodnocovat vlastní postoje. Každý má své silné i slabé stránky a zatímco jejich spolupráce je efektivní, rozhodně není bezproblémová. Týmová chemie se neustále přelévá mezi loajalitou, frustrací a vzájemným pošťuchováním, což dodává příběhu nejen humor, ale i zajímavou hloubku. Nový autor navíc tým uchopil trošku jinak a mě překvapilo, jak.
Kruté stroje mají trubýše
Upřímně jsem velký fanoušek jakéhokoliv absurdna, jaké mi zatím Kladivo na čaroděje nabídlo. A že ho bylo. Klaudiino pátrání v opuštěné budově plaveckého bazénu a její následující interakci s trubýšem ale považuji za majstrštyk. Neskutečně zajímavá a poutavá scéna snad pro každého fanouška alternativní scény.
Velkým problémem ale je, jak moc ubylo humoru. Dnešní recenzovaný počin je spíše stylizovaný detektivní příběh, kde chybí zombíci a takový ten standard, co byl nastaven, šel na nějakou úplně jinou stranu. Je to, jako kdybyste chtěli kuřecí řízek, ale dostali burger z Mekáče. Pochutnáte si, ale tak nějak cítíte, že je vlastně něco špatně. Netroufnu si říct, že by Kruté stroje byly špatnou knihou, ani náhodou. Umírnit rozjetý tank bylo možná na výsost nutné, ale já na to nebyl připravený. Chyběla mi ta „Looney Tunes“ střelenost, s jakou se první díly prezentovaly, ale to bude určitě věc názoru.
Kniha stále stojí, jak se sluší a patří, na dvou velkých věcech. Prvním velkým kladem je svižné tempo, které udržuje příběh stále napínavý a čtivý. Kniha má skvělý rytmus, díky čemuž se čte rychle, a zároveň doslova cítíte, jak se pod vámi rozplétá ona zápletka. U detektivek je to podle mě to nejdůležitější. Druhou věcí je originální mix magie a technologie, který se v Kladivu na čaroděje objevuje. Tato kombinace neobvyklých prvků prostě stále dodává svěží náboj, ačkoliv, budu se znovu opakovat, je místy až absurdní, ale to k určité hravosti přeci jen patří. Na druhou stranu, nedostatkem může být trochu jiný tón příběhu – pokud jste si oblíbili veselou atmosféru prvních dílů, tady se toho dočkáte poskrovnu. Jasně, je tam špičkování, Klaudie trošku upozaďuje ostatní postavy, Felix je stále frajer, ale nebudu lhát když řeknu, že mi ta magie začíná trošku chybět. Steampunk byl super, ale potřebuji to kouzlo Prahy cítit, rozumíte?
Zdroj: Nakladatelství Epocha
Stejně jako Kruté stroje nejsou Město mrtvých, tak Ondřej S. Nečas není Jiří Pavlovský. Změna jde v knize extrémně cítit a i když to není na škodu, na to tempo, které bylo nastavené, mi to trošku překáží. Líbí se mi ale, jak se přešlo na pořádnou detektivku, jak Klaudie přebírá postupně otěže a jak se stále pracuje s tím úžasným absurdnem. To je něco, čím se Kladivo na čaroděje pyšní, a já doufám, že bude i v pokračování.
