Bájný a impozantní antický Řím je označován též za kolébku civilizace. Věčné město, místo zrodu práva, ale také násilí, politických intrik a vražd. Římská říše ve svém rozmachu zahrnovala i ostrovy Británie. Římská kultura a náboženství se tak střetává s tamním životem, mýty a legendami. King Arthur: Legion IX je izometrické taktické RPG s tahovými souboji, které vás zavede na bájný Avalon, do univerza King Arthur: Knight's Tale.
King Arthur: Legion IX jako alternativní příběh zmizení Legie IX Hispana
Za titulem, v němž se mísí římská, keltská a křesťanská mytologie, stojí vývojářské studio NeocoreGames, které je zároveň vydavatelem. Už od oznámení se vedla debata, zda je King Arthur: Legion IX rozšíření, nebo se bude jednat o plnohodnotný titul. Odpovědí je, že se jedná o taktické RPG s tahovými souboji z izometrického pohledu, které je zasazeno do univerza původní hry. Titul má svůj vlastní příběh i postavy, a i když v určitých okamžicích budou zmínky o postavách z původní hry, nijak se vzájemně neovlivňují. Znalost předchozí hry tak není potřeba.
Příběh se zaměřuje na tajemnou římskou Legii IX Hispana, skutečnou legii, o jejímž zmizení se dodnes badatelé přou, protože ani podle spisů z tehdejší doby není přesně známo, co se s ní vlastně stalo. To ještě více přidává na tajemné atmosféře, tím spíše, že osudy římských legii byly zpravidla velmi pečlivě zdokumentovány, včetně přesunů, jmen velitelů velel a jejich konečného osudu. Co se stalo s Legio IX Hispana, není jasné. Poslední zprávy o jejím výskytu jsou z oblasti dnešního Skotska zhruba v 1. století n. l.
Titul tak velmi obratně, stejně jako v původní hře King Arthur: Knight's Tale, kloubí mýty a legendy z reálného světa a přenáší je do tohoto temného fantasy titulu.
Hlavní postavou je Gaius Julius Mento, který je tribunem Deváté legie. Celá legie padla před staletími a byla svržena do Tartaru, aby trpěla nesmrtelností démonů. Svého osudu se však nezalekla a prošla tisíci pekel, aby se dostala z Tartaru a našla tak cestu ven, mocnější než kdykoli předtím. Legie ale z nějakého důvodu neprošla ven celá, a tak se na magickém ostrově Avalon ocitá pouze Mento s několika muži. Zde se setkávají s dalšími Římany, kteří se do této oblasti dostali v minulosti a založili kolonii Nova Roma.
Gaius Julius Mento tak má před sebou celou řadu povinností. Musí zjistit, jak dostat své muže na Avalon, a obnovit tak svou Devátou legii. Zároveň musí obnovit římskou kolonii Nova Roma, přičemž mu budou křížit cestu barbarští Piktové, zákeřní nemrtví, lstiví Sidhe, a k tomu všemu se bude muset rozhodnout, zda znovu přijme svou lidskost, nebo se plně poddá svému novému démonickému stavu.
Pokud vás zajímá časové období, ve kterém se vlastně hra odehrává, tak to, jak už jsem zmínil, vychází z původní hry. Ocitáte se tedy na konci 5. a začátku 6. století.
Legio Aeterna Victrix
Příběh je vyprávěn v rámci rozhovorů při plnění misí, které vybíráte na velké mapě světa. V rámci misí, ale i mimo ně, se ve světě nachází mnoho událostí a dilemat, která vyžadují vaše rozhodnutí. Každé vaše rozhodnutí má vliv na morálku – můžete být krutí a podlehnout tak svým démonickým touhám, nebo naopak se vydat cestou lidskosti. Tato rozhodnutí ovlivní nejen konec hry, ale také vztahy s ostatními společníky ve vaší partě. Rozpory mezi vašimi rozhodnutími a členy vaší party mohou jít tak daleko, že se někteří odmítnou účastnit některých misí nebo vás mohou také opustit.
Zachování loajality vašich spolubojovníků přináší různé bonusy v boji, zatímco rozpory a nesoulad přináší různá negativa. Rozhovory a následná rozhodnutí v nich probíhají formou textů s volbou reakce a odpovědi.
Přesto je zde oproti původní hře znatelná chudost v tom smyslu, že vlastně rozhodujete mezi dobrem a zlem. Sice to probíhá s větší intenzitou než v původní hře, ale tam byla k pomyslnému dobru a zlu ještě božstva, tedy staří bohové a křesťanství. Zde máte pouze dobro a zlo.
Hra vzhledem k tomu, že je to RPG s tahovými souboji, klade i velký důraz na postavy ve vaší družině. Každá z postav se řadí do unikátních specializací, které vychází z již zažitého standardu, jako jsou tank, support/healer, útok na dálku, kterým je lučištník nebo mág, a pak útok zblízka, kterým je DPS se dvěma zbraněmi, jako je právě Mento. Není to nic proti ničemu, ovšem kreativnost a užitečnost postav, které jsou v jádru podobné, a přesto rozdílně užitečné, je právě to, co se King Arthur: Legion IX velmi daří.
Hráči, kteří hráli King Arthur, budou jako ryby ve vodě, a dokonce i některé ikony útoků a jejich provedení jsou vlastně stejné. To sice trochu zamrzí, protože by se dalo čekat nového, ovšem zase je třeba si uvědomit, že se vše odehrává v jednom univerzu. I přesto jsou zde novinky a libůstky, které v původní hře nebyly. Za zmínku stojí třeba Plutonius Nerva, který může na dva nepřátele seslat Unholy Chain. Tím je propojí a poškození způsobené jednomu se pak přenáší i na druhého. Jiná postava případně může použít pomocí štítu Sluneční paprsek, který oslepí řadu nepřátel, nebo v případě Menta mocný skok na nepřítele, přičemž do něj zabodne své dva gladie. K tomu všemu má každá postava své jedinečné ultimátní schopnosti, které dokáží ještě více zvrátit někdy téměř prohrané souboje. Celkově je však strom schopností u postav poměrně strohý, a pokud máte zkušenosti s původní hrou, můžete mít v tomto ohledu pocit svázanosti. Tento fakt se odráží na nižší znovuhratelnosti, k čemuž se přidává i moralita dobra a zla.
„Gladius Rōmae imperī sum. Ubi’st nostrum imperium?“
Dostáváme se k soubojům, které jsou stejně jako v případě Knight's Tale tahové a tvoří hlavní gró celé hry. Během plnění misí se po dané lokaci pohybujete volně. V některých případech narazíte na jiné postavy a z obyčejného rozhovoru se může vyklubat roztržka, kterou vyřeší duel. Jindy zase narušíte posvátné místo a začnou se na vás sápat nemrtví. Případně si na vás počíhají barbaři Piktové. Tak jako tak to směřuje k souboji.
Rázem se hra přepne do klasické mřížkového rozhraní, přičemž každá postava má AP (action points – akční body), které potřebuje k pohybu a používání svých schopností. Jak jsem psal výše, každá z postav vaší party je unikátní a má osobitý styl boje. Boj pak probíhá klasickým střídáním postav a následně po vyčerpání AP i tahů. Důležitá je také pozice, neboť postavy mohou způsobit rozdílná poškození v důsledku postavení k nepříteli. Útok zezadu tak způsobí výrazně vyšší poškození než útok čelně do štítu.
Boje jsou velmi příjemné a stejně jako v původní hře, i zde je znázorněn rádius, jak daleko se může postava pohybovat a útočit, kam až může jít bez provedení žádného útoku nebo kdy bude křižovat při pohybu možný útok nepřítele.
Souboje nejsou jasně přímočaré, ale občas obsahují i různé variabilní úkoly, tedy nutnost taktizovat, myslet dopředu nebo využívat prostředí. Ne vždy jde o pouhé zabití všech protivníků, protože se můžete dostat do situace, kdy se na vás z hrobů vrhají každý tah stále další a další nemrtví, kteří vás dříve nebo později rozcupují. Daleko vhodnější je zapálit ochranné plameny, které zabrání těmto nemrtvým hordám vstávat z hrobů. Takových prvků je pak ve hře daleko více a jsou ještě sofistikovanější.
Oproti původní hře však došlo k razantnímu zvýšení obtížnosti, a to i v základní zvolené obtížnosti. Hra vám nedá nic zadarmo, ale na druhou stranu odměňuje dobré umístění a plánování, včetně správného využívání schopností vašich postav. V pozdější fázi hry je nicméně obtížnost opravdu drsná, a to i díky tomu, že AI si velmi operativně umí pomoci a skvěle manévruje s jednotkami. Dokonce i na obyčejný příběhový stupeň dokáže hra pěkně zatopit, je však férová a na rozdíl od jiných titulů se nezdá, že by podváděla.
„Řím nebyl postaven za den“
Přišel čas si něco říci o vaší základně nebo, jak se dozvíte ve hře, vašem novém domově. Nebude se samozřejmě jednat o Kamelot, kde sídlí rytíři Kulatého stolu, ale Nova Roma, kterou chcete opět obnovit. Princip je v tomto ohledu nicméně stejný jako u Kamelotu z předešlé hry.
Když nashromáždíte potřebné množství zlaťáků a stavebních surovin, můžete začít s obnovou a opětovnou výstavbou Nova Roma. Najdete zde kováře, svatyni, koncil nebo věž vědění. Vybavení pro vaše postavy, které je typové, pak můžete získat právě skrze zmíněné budovy, včetně několika dalších bonusů. Případně můžete využít lootování truhel a pokladů v rámci průchodu jednotlivými lokacemi.
Grafické zpracování vychází z King Arthur: Knight's Tale a na svou herní kategorii jedná o povedené dílo. Stylizace římské, keltské a křesťanské mytologie má opravdu své kouzlo. A pokud si přiblížíte kameru, můžete vidět i mnoho detailů. Co může některým hráčů vadit, je stejně jako v původní hře stylizace postav jako leváků a to i přes fakt, že římské legie měly striktní rozvržení meče do pravé ruky a štítu do levé, ať se jednalo o praváky, či leváky.
Ozvučení, co se týče útoků, poškození a krajiny, je prakticky totožné s původním titulem. Trošku horší je to s hlasy postav, neboť u některých máte pocit, že je daboval jeden člověk. O soundtrack se opět postaral Gergely Buttinger a jeho tým. Hudba je stylizována do antického pojetí a skvěle doplňuje atmosféru.
King Arthur: Legion IX je povedené taktické RPG s tahovými souboji z izometrického pohledu, které skvěle využívá univerzum původní hry King Arthur: Knight's Tale. Příběh, který zahrnuje ztracenou římskou Devátou legii, je dobře napsán a operování s křesťanskou, keltskou i římskou mytologií se opravdu povedlo. Oproti původní hře je zde trochu prostší strom schopností u postav, přesto je každá postava jedinečná i díky své vlastní ultimátní dovednosti. Došlo také ke značnému zvýšení obtížnosti, AI s jednotkami umí skvěle manévrovat a připravit vám opravdové výzvy. Titul má velmi příjemné intuitivní rozhraní, a pokud se vám líbil King Arthur: Knight's Tale, budete jako ryba ve vodě. Oproti jeho předchůdci je ale bohužel znát určitá strohost.
Gothic 2 – pokračování legendární série
