Jsem velkou milovnicí malých a chytrých karetních her. Můžu je zahrát i s mojí mamkou a dalšími téměř úplnými nehráči. Většinou jsou totiž dostatečně jednoduché na to, aby jim připomínaly klasické karetní hry typu Prší nebo Kanasta. A zároveň baví i mě, která už toho má přece jen nahraného více. Jako takový moc příjemný bonus beru to, že se mi jich na poličku vejde opravdu hodně. Proto mě rozhodně zaujalo, když vydavatelství REXhry oznámilo lokalizaci hry FUK. Jak se podařila?
I pro mladší ročníky
FUK je hrou určenou pro 2–6 hráčů již od 7 let a na jednu herní partii budete potřebovat dle tvůrců jen nějakých deset minut. Vytvořila ji autorská dvojice Rico Besteher a Frank Noack. Ti zatím spolupracovali jen na jednom rozšíření k fotografickému titulu Picture Perfect a Rico Besteher navíc vytvořil sólo kampaň ke hře Steamopolis: Versus Machina. Grafickou úpravu hry si vzal na starost Ronny Libor (Picture Perfect, Rabat).
Pod původním názvem GAP hra vyšla pod křídly německého vydavatelství funbot, které se většinou věnuje spíše lokalizacím. Jeho logo jsme tak mohli vidět na německých verzích her Múza, Hens, Mint Works nebo Včely: Medové království.
To se mi to hezky spojilo!
Každá správná malá a chytrá karetní hra potřebuje mít velice jednoduchá pravidla a rychlou herní dobu. FUK tohle splňuje na výbornou. Vaším cílem je sbírat sady karet. V balíčku je pět barev o hodnotách nula až devět. Vy se snažíte získat co nejvíc karet jedné barvy a co nejméně jiných barev. Na konci kola totiž za každou kartu ve vaší největší skupině (tedy barvě, od které jich máte nejvíce) získáte bod a za každou kartu v té nejmenší skupině bod ztratíte.
Věci však umí řádně zkomplikovat skutečnost, že pokud máte více barev o stejném počtu karet, body za ně se vám sčítají. Což je super ve chvíli, kdy se vám podaří posbírat pět karet o dvou barvách… ale už je to méně super, když vaše nejmenší skupiny čítají každá tři karty. Tento bodovací mechanismus vytváří skvělé napětí, kdy se snažíte balancovat dvě barvy a pokud možno u toho nezískat nic, co by vám uškodilo.
Kam tu kibu fóknu?
Bodování bychom si probrali, jak se ale FUK vlastně hraje? Na začátku kola máte v ruce několik karet. Jejich počet se liší dle počtu hráčů, aby hra nikdy netrvala příliš dlouho. Uprostřed stolu pak leží řada o čtyřech viditelných kartách. Když jste na tahu, musíte zahrát jednu z karet v ruce, díky čemuž si (pravděpodobně) nějaké karty přidáte do své bodovací hromádky.
Jako první zkontrolujete, zda se hodnota vámi zahrané karty shoduje s hodnotou některé z řady uprostřed stolu. Pokud ano, všechny tyto karty, včetně té vaší právě zahrané, si přidáte do bodovací hromádky. Pokud ne, zkontrolujete, zda se v řadě nenachází karty o jedna vyšší a/nebo o jedna nižší než ta vaše zahraná. Pokud ano, vezmete si do bodovací hromádky právě jednu vyšší, a právě jednu nižší. A tu vaši také, samozřejmě.
No a když vámi zahraná karta nesplňuje ani jednu z těchto dvou podmínek, do bodovací hromádky si nevezmete nic a ta vaše jen obohatí řadu uprostřed stolu. Ta zároveň nikdy nebude tvořená z méně než čtyř karet. Takže i když se vám podaří získat všechny, soupeři nebudou mít o nic menší výběr. Hra je tak až do konce fér. Tedy, skoro.
Nějak jsem to pokazila
Na FUKu zbožňuji to napětí z toho, že karty do svojí sbírky získáváte na základě čísel, ale bodujete je na základě barev. Nemůžete tak hrát karty jen na základě toho, abyste si jich vždy vzali co nejvíc. Naopak, obzvlášť ke konci kola si již často více karet do sbírky ani přidávat nechcete, abyste si ji nepokazili a neskončili s body v záporných číslech.
A přece si další karty do sbírky často přidat musíte, i když je to pro vás velmi nevýhodné. Na začátku kola máte v ruce podle počtu hráčů jen pět nebo šest karet a všechny je budete postupně muset zahrát. Na rozdíl od řady jiných karetních her si ale FUK nemůžete úplně moc naplánovat. V každém tahu totiž uprostřed stolu vidíte jen čtyři karty a než se na tah dostanete znovu, bude nabídka úplně jiná. Můžete tak při svém plánování pracovat jen s pravděpodobností podle toho, co už zahráli ostatní.
Hra je tak velice taktická a vy se v každém tahu snažíte jen vytřískat z dané situace co nejvíce. Na začátku kola je vám víceméně jedno, co berete. Ony totiž karty, jež máte v ruce, vám jen určují, jaké hodnoty budete moct získat, ale nenaznačují barvu (kromě té svojí). Ke konci kola pak máte pocit, že se FUK vlastně tak trochu hraje sám a vy se často jen snažíte minimalizovat ztráty. Což se vám ne vždy podaří. Ne nutně vaší vinou.
Delší, než byste čekali
FUK lze hrát až v šesti hráčích. Je tak jako stvořen pro hraní na komornějších párty nebo výletech s přáteli. Nejvíce taktického uvažování si užijete ve dvou hráčích. Přece jen, v tomto počtu můžete i trochu odhadnout, co za karty stále bude na stole na začátku vašeho dalšího tahu. Ve více hráčích vzrůstá podíl náhody. A také herní doba.
On FUK obecně bude o něco delší, než byste čekali dle časového údaje na krabici. Obvykle nehrajete jen jedno kolo, ale do nějakého předem dohodnutého počtu bodů. Pro krátkou hru pravidla nabízí coby cíl patnáct bodů, pro normální hru třicet a pro dlouhou hru sedmdesát. Obzvlášť v plném počtu hráčů, v němž získáte za kolo ještě méně bodů, bude dosažení nastaveného limitu zkrátka chvíli trvat. Samozřejmě je možné hrát i pouze to jedno kolo, jen bude o to více zatížené náhodou.
Podívej, jak se leskne!
FUK se prodává v o trochu větší krabičce, než je třeba ta od Čaroděje a Tria. Stále však na polici zabírá jen velmi málo místa a alespoň se do ní vejdou karty v obalech. Tedy pokud byste je obalit chtěli. Já to zatím neudělala, a to jsem opravdu vášnivý obalovač. Jenže ve FUKu jsou karty pevné a nádherné.
Nevěřila bych, že budu někdy chválit zpracování hry, v níž se nacházejí jen karty s čísly bez ilustrací. Jenže pokud už někdo chce dělat karetní hru bez ilustrací jen s čísly na kartách, cesta, kterou se vydali tvůrci FUKu, je jednoznačně ta lepší. Každé číslo se nachází na velkém erbu určujícím barvu karty. A tento erb se krásně leskne.
Kromě toho tvůrci mysleli i na barvoslepé a každá barva je jednoznačně odlišitelná také tvarem erbu. Samozřejmostí pak je, že tento erb je nejen uprostřed karty, ale spolu s číslem i v jejích rozích. Karty jsou tak přizpůsobené pro praváky i leváky. Příjemným bonusem je také to, že v rozích přímo vidíte, jaké hodnoty jsou o jedna vyšší a nižší než hodnota té které karty. Většinou to člověk pozná, ale u takové hodnoty šest a devět se jednoznačná identifikace rozhodně hodí.
Jediné, co bych produkční stránce vytkla, je chybějící bloček. Ano, můžu si mezisoučty bodů zapisovat na jakýkoliv jiný papírek, do aplikace nebo mobilu. U hry, která se hraje na několik kol, mezi nimiž se sčítají body, by ale bloček určitě řada hráčů uvítala.
FUK je malá a nenáročná karetní hra, kterou můžete hrát i s téměř úplnými nehráči. Těm bude připomínat klasické karetní hry. Přitom však díky taktickým rozhodnutím a zajímavému bodovacímu mechanismu nabízí zábavu i pro zkušené hráče. Karty jsou nádherně zpracované se spoustou lesklých detailů. Ačkoliv jde o hru, v níž prim hrají barvy, grafický design ji dovoluje bez sebemenších problémů hrát i s barvoslepými. Coby nenáročnou karetní zábavu FUK můžu rozhodně doporučit, revoluci v žánru u něj však nehledejte. Asi nejvíc mi připomíná legendární 6 bere!, takže pokud hledáte podobný zážitek pro skupiny do maximálně šesti hráčů, FUK je velmi dobrá volba. Jen nad 6 bere!, Zbodni salát nebo Ohanami budete mít o něco větší kontrolu.
