Také jste jako děti s rodiči a prarodiči hrávali karty? Žolíky, kanastu, sedmu nebo černého Petra? A později na stolních počítačích solitaire a srdce? Bez nadsázky bych řekla, že alespoň jednu z her, které jsem právě vyjmenovala, hrál naprosto každý. Nejkrásnější na nich je, že potřebujete jen obyčejný balíček karet, jenže ten jde využít pro desítky a desítky nejrůznějších karetních her. Ačkoliv u nás se jim příliš nedaří, mezi ty celosvětově nejoblíbenější patří hry štychové, jako jsou právě srdce nebo veleslavný bridž. Štychové hry však nejsou jen záležitostí minulosti, v poslední době vychází poměrně hodně moderních titulů tu více, tu méně inovujících základní mechanismus. U nás si je oblíbili zejména lidé z vydavatelství REXhry, a tak jsme se od nich dočkali i vydání Čaroděje. Ten není žádnou žhavou novinkou, světlo světa spatřil již v roce 1984. Ačkoliv je tak o pár let starší než já, i dnes má hráčům stále co nabídnout.
Již staří Keltové…
Pokud byste chtěli věřit příběhu z úvodu pravidel, Čaroděje hrávali dávní kouzelničtí učedníci. Pomáhal jim prý rozvinout dar jasnozřivectví. Starověký pergamen popisující jeho pravidla údajně před několika lety objevil anglický archeolog Hensh Stone, Ph.D. na nalezišti. Kde to bylo? No přece ve Stonehenge!
Ve skutečnosti karetní hru Čaroděj, kterou pod původním názvem Wizard vydalo studio AMIGO, vytvořil Ken Fisher. Čaroděj se stal jeho nejúspěšnějším titulem a navázal na něj i verzí pro mladší hráče (Wizard Junior), pro dva (Two Player Wizard) nebo kostkovou verzí (Wizard Würfelspiel). I přes značné stáří a množství her, jež každý rok vychází, se Čaroděj v současnosti stále nachází na úctyhodné 845. příčce žebříčku nejlepších her všech dob dle uživatelů serveru BoardGameGeek.
Čaroděje ilustroval německý umělec Franz Vohwinkel. S jeho tvorbou jsme se mohli setkat ve velkém množství titulů, z nichž nejznámější jsou Magic: The Gathering, Puerto Rico, Beyond the Sun, Hledání Eldoráda nebo Robo Rally. Čaroděj je určen pro 3–6 hráčů od 10 let a na jednu herní partii budete potřebovat přibližně 45 minut.
Štychy a trumfy
Štychové hry u nás příliš populární nejsou, a abych řekla pravdu, ani v mojí deskoherní skupině je řada lidí nezná. Ve štychových hrách jde obecně o to, že jeden hráč vybere a vyloží jednu z karet v ruce. Ta má nějakou hodnotu a barvu. Ostatní hráči pak také musí každý jednu kartu vyložit. Pokud mají v ruce karty stejné barvy, musí vyložit jednu z nich. Pokud ne, mohou vyložit jakoukoliv. Poté, co všichni hráči vyloží kartu, celý štych si vezme ten, který vyložil kartu o nejvyšší hodnotě. Z těch, které ctily barvu, samozřejmě.
Řada štychových her, Čaroděje nevyjímaje, navíc pracuje s trumfovou barvou. To, jakým způsobem se trumfová barva určuje, je rozdílné pro každý titul. Vždy ale platí, že tato barva trumfuje všechny ostatní. Pokud je tak trumfová barva červená, můžete vyhrát štych i s červenou jedničkou proti modré třináctce. To do her vnáší jistý prvek nepředvídatelnosti, protože si ani po zahrání silné karty nemůžete být jisti, že štych bude váš. V Čarodějovi se trumfová barva náhodně určí na začátku každého kola s výjimkou posledního. Vždy tak víte, s čím bude potřeba v každém kole počítat.
Čarodějové a šašci
Čaroděj obsahuje několik prvků, které z něj činí originální a velmi strategický titul mezi štychovými hrami. Prvním z nich je přítomnost čtyř čarodějů a čtyř šašků. Ti nemají žádnou barvu a můžete je tak zahrát kdykoliv, a to i pokud v ruce stále máte karty ctící barvu právě hraného štychu. První zahraný čaroděj vám umožní vyhrát celý štych, a je úplně jedno, co zahrají ostatní. Šašek naopak znamená automatickou prohru. Výjimkou je situace, kdy by všichni hráči zahráli šaška, pak by štych vyhrál ten, kdo jej zahrál jako první.
Čarodějové a šaškové přidávají do hry další nepředvídatelnost a zvyšují prostor pro vaše rozhodování. Ačkoliv jen náhoda určuje, kdo je na začátku kola dostane do ruky, jejich načasování může být pro vaši výhru naprosto klíčové. Jedná se tak sice o drobnou, ale významnou změnu v zaběhnutém režimu štychovek.
Můj vnitřní zrak vidí číslo šest
V Čaroději však najdete ještě jeden prvek, který jej dělá i dnes velmi originálním a je důvodem, proč vás hra velmi příjemně dokáže překvapit. Ken Fisher se totiž rozhodl do něj přidat prvek předvídání a odhadu. Prvek jasnozřivectví, chcete-li. Na začátku každého kola se totiž podíváte na své karty a budete muset odhadnout, kolik štychů se vám v daném kole podaří vyhrát. Trefíte-li se, získáte dvacet bodů za správný odhad a dalších deset za každý získaný štych. Minete-li se ve svém odhadu, žádné body nezískáte, a naopak ztratíte deset bodů za každý štych, o který jste se netrefili.
Odhad množství vyhraných štychů velice mění vaši strategii v každém kole. Najednou není ruka plná šašků smůla při rozdání karet, ale příležitost pro kvalifikovaný odhad. Hra se na první pohled jeví coby titul s vysokým podílem náhody, v němž váš úspěch bude záležet jen na kartách, které vám štěstěna přihraje do ruky. Ve skutečnosti jde ale o velmi strategickou záležitost, v níž je to nejdůležitější správné načasování. Každé kolo je tak napínavé až do konce a nezřídka se nám stalo, že hráče, který si již myslel, že má hotovo, překvapila výhra „navíc“ s kartou o hodnotě tři. A namísto bodů mu zbyly jen oči pro pláč.
Poznej svého nepřítele
Čaroděj má na první pohled zvláště zvolený způsob hraní. Podle počtu hráčů se totiž hraje na proměnlivý počet kol. V prvním kole každý hráč dostane pouhou jednu kartu, v druhém dvě, v pátém pět a v tom posledním se mezi hráče rozdá celý balíček. A ať jsem Čaroděje ukázala komukoliv, průběh byl vždy stejný. Na začátku partie hráči nechápali, co to je za blbost a proč by je měla bavit hra, v níž zahrají jednu, náhodně taženou, kartu. Zhruba okolo kola čtyři najednou začali vidět strategické možnosti, jež hra nabízí, a začali si ji užívat. A zhruba okolo kola čtrnáct začala být hra repetitivní a příliš dlouhá na to, co nabízí.
Jenže ona ta zvláštní kadence kol má svůj smysl. Díky ní je vám umožněno poznat svoje soupeře, jejich způsob přemýšlení a hraní. A o to více si pak užijete pozdější kola, v nichž můžete pořádně strategizovat. A také trochu blafovat. Jen se musíte prokousat přes repetitivní druhou polovinu. Osobně se mi velice líbí mód, který je možné vyzkoušet na serveru BoardGameArena, v němž hráči zahrají první tři kola a posléze hrají již jen každé třetí. Hra se díky tomu výrazně zrychlí, přitom si ale dostatečně užijete poznávací začátek i strategický konec.
Titul, který nestárne?
Čaroděj je hra stará již 40 let. A vůbec byste to do ní po herní stránce neřekli. S minimem komponent a pravidel dokáže vykouzlit zábavný a strategický zážitek. V čem byste to však do ní řekli, je vizuální stránka. Hra se nachází v typicky malé krabičce, kterou můžete znát z titulů Podělaná smůla, 6 bere! nebo Trůn. Obalené karty se vám do ní bohužel nevejdou, což u hry, jejíž karty neustále mícháte, horlivé obalovače opravdu zamrzí. Karty jsou standardního rozměru a se standardní gramáží papíru.
Ilustrace na kartách jsou ale (jak to říct hezky?) nepříliš povedené. Věřím, že v osmdesátých letech, kdy hra vyšla poprvé, odpovídala tehdejším standardům. Ale dnes? Dnes její vizuální stránka vypadá opravdu zastarale a neatraktivně. Někteří moji přátelé ji dokonce kvůli vzhledu odmítli hrát. A je to velká škoda. Pochválit však musím značky pro barvoslepé a dostatečně rozlišitelné barvy.
Čaroděj je karetní štychová hra, která i přes svoje stáří stále vnáší svěží vítr do žánru. Díky odhadu počtu vyhraných štychů a kartám, jež můžete zahrát pro automatickou výhru nebo prohru, jde o překvapivě strategický titul, kteří si užijí všichni milovníci karetních her. Je jen velká škoda, že Čaroděj nevyšel s modernější vizuální stránkou. Takto totiž na stole vzhledem příliš neoslní. A také mu trochu v druhé polovině dojde dech a stane se lehce repetitivní. Naštěstí existuje mód, v němž hrajete jen každé třetí kolo.
