Co to bylo? Co to bylo? Godzilla! Hláška z kulturního filmu o obrovském ještěrovi likvidujícím Japonsko nenechává spoustu filmových fanoušků dodnes v klidu. Bohužel studio Foolish Mortal Games ve spolupráci s Michaelem Longem nezískalo na tuto zelenou obludu práva. Rozhodli se tak zákon obejít a rovnou k tomu přihodit několik dalších známých velemonster. Tím pádem je více zde než jeden nepřítel, na něhož v Kaiju Wars narazíte, abyste zachránili lidstvo.
Snadná tahová hratelnost plná zábavy
Nikoho asi nepřekvapí, že titulu dominují obří bestie. Těch je (pro lidstvo naštěstí) pouze pár a vypadají velice sympaticky, až je škoda, že je musíte porazit, a to jde nejlépe tím, že je pojmenujete. Upravená verze King Konga je v mém případě pan Moncicák (hra nerespektuje naše háčky), velehad smíchaný s koněm je Pakoník a velká náhrada za Godzillu je Belohrívek Ocasý. Všichni vypadají jako jejich skutečné vzory, jen s tím, že jsou lehce upravení. King Kong je třeba velká červená gorila, která vypadá, jako kdyby byla v jednom ohni.
Kaiju se snažíte zastavit na jednom velkém hexagramu. Každý váš stroj i nepřítel mají určitý počet „kostiček“, jaké může přejít a na nichž může provést akci. Nejsnazší pohyb mají stíhačky, nejhůře jsou na tom tanky. Nejlepší lidskou zbraní jsou obří mecha roboti, kteří se dokáží s kaiju utkat skoro jedna k jednomu. Respektive vydrží víc než jednotka tanků, již před vámi monstra rozšlapou jako vy borůvčí v lese u sbírání hub.
Příšery automaticky první ničí nejbližší budovy. Vaším cílem je, aby nezničily domy, generující buď zisk, nebo body vědy. Pošlete na ně letectvo, tanky nebo speciální zbraně vyvinuté vašimi výzkumníky. Životy soupeřů v Kaiju Wars se zobrazují ve třech liniích a pokaždé, když jednu prolomíte, svého nepřítele zpomalíte v pohybu na mapě. S plnými životy mají čtyři možné kroky a vzhledem k poškození mohou skončit na dvou.
Já nikdy neodstoupím! Teda trošku couvnu a pak se vrátím
Kaijuové nikdy nezemřou. Vždy, když je porazíte, stáhnou se, aby se mohli vrátit lepší a silnější. Vaším hlavním úkolem tím pádem není je zabít, ale pravidelně zpomalovat jejich postup všemi dostupnými prostředky, jen abyste zachránili svět. Mise k jeho záchraně jsou v samostatné sólo kampani, kde krásně postupujete od těch jednoduchých až po ty skutečně složité. Doplněny jsou upozaděným příběhem, jenž dává smysl, v jedné větě: „Zachraň roztleskávačku, zachráníš svět“.
Občas se i liší úkoly, které musíte splnit. V některých je nutné zapojit svůj fištrón natolik, až se můžete pochválit, že jste strategický super génius. Během zpomalování nepřátel bývá nejdůležitější chránit laboratoře. Ty každý tah generují body vědy, z nichž se pak na konci vygeneruje antikaiju sérum, jež monstrum zažene pryč. Je to prapodivné, protože abyste nakupovali jednotky, potřebujete zlaťáky, přičemž ztrácet budovy generující finanční zisk je poté na vedlejší koleji. Armáda tím pozbývá lehce smyslu a posíláte vojáky prakticky na smrt. Příšery mají více pohybu, jsou prakticky nezničitelné a ve vybraných misích se jim i obnovují životy.
Některé navíc mají i schopnosti. Například stojí-li jednotka na vedlejším poli, Belohrívek Ocasý ji umí mezi tahy smést a naprosto zlikvidovat. Včetně letadel nebo obřích robotů.Tuto nevyváženost se vám snaží vynahradit karty speciálních projektů. Díky nim získáte body vědy navíc, můžete si postavit jednu vojenskou základnu, vybudujete novou laboratoř, dostanete x zlaťáků. Tento systém je prakticky důvodem, díky němuž vydržíte ve většině misí až do konce.
Jsou Kaiju Wars monster film, nebo kravina?
K ovládání vám stačí myš, od vybírání staveb po pohyb jednotek stačí klikat. Suroviny se těží automaticky, takže stačí jen hlídat budovy, které je generují. Náročnost na hratelnost je proto minimální. Občas pohyb trošku zazlobí, jednotky nedojedou přímo na místo kliknutí a skončí třeba o hex vedle. To je v jinak skoro bezchybném titulu hrozná škoda.
Jestli jsem si něčím jistý, tak je to skutečně láska tvůrců k tomuto projektu. Titul vizuálně sice může vypadat jako nerespektující parodie celého žánru megapříšer, opak je však pravdou. Kaiju Wars je vytvořený aby byl jednoduchý, zvláštní a především zábavný. Graficky sice vypadá, že chce být céčkovým anime, které za moc nestojí, jenže když kontrolujete jednotlivé detaily na mapách, jak jednoduše, a přitom krásně jsou dělané bojové stroje, nelze vizuál nic jiného než chválit. Dokonce i zvuk v titulu skóruje. Hudba přímo zapadá, sázka na theremin se vyplatila. Buduje napětí, drží vás v pozoru. Rozhodně ji nepotřebujete ve hře tlumit, abyste si pustili něco jiného.
Kaiju Wars jsou pro mě jedno velké překvapení. Naprosto nic jsem od titulu nečekal a považoval jsem jej za blbost. Jak hluboce jsem se mýlil, jde o velice sofistikovanou tahovou strategii, jež má hlavu, patu, snadné ovládání, skvělý vizuál a dobrou hudbu. Já skutečně nevím, co bych titulu měl vytknout, kromě občasného zlobení s pohybem jednotek na mapě.
