Paříž byla historicky tím nejromantičtějším městem Evropy. Plná světel, vynikajícího jídla a pití, romantických zákoutí a historických budov. Dnes už to sice taková pravda není, ale desková hra Jízdenky, prosím! Paříž, kterou lokalizovalo vydavatelství Blackfire, nás přenese právě do Paříže 20. let minulého století.
Městská verze velkých Jízdenek
Jízdenky, prosím! Paříž jsou součástí série Jízdenky, prosím!, která u nás dříve vycházela pod originálním anglickým názvem Ticket to Ride. Jejím autorem je Američan Alan R. Moon a první titul spatřil světlo světa již v roce 2004. Původní vydavatel, studio Days of Wonder, již za sebou měl několik titulů, ale ty Jízdenky, prosím! svým úspěchem dalece přesáhly. Nelze se tedy divit, že od té doby vyšlo přes čtyřicet různých verzí tohoto systému. Nejznámější je ta odehrávající se na mapě Evropy, my jsme recenzovali mapové rozšíření Jízdenky, prosím! Japonsko a Itálie, dětské Jízdenky, prosím! Vlak duchů nebo legacy Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy Západu. S tematikou vlakové série vychází i spousta merche, jako je například hlavolam Jízdenky, prosím! Výhybka.
V poslední době se autor věnuje také tvorbě zmenšených verzí základní hry, které se vždy odehrávají v nějakém konkrétním městě a přináší menší obměnu pravidel. Vydat jsme se tak mohli do San Francisca, New Yorku, Londýna nebo Berlína. A právě do této městské řady patří i Jízdenky, prosím! Paříž. Ty jsou určeny pro 2–4 hráčů od 8 let a na jednu herní partii budete potřebovat pouhých 10–15 minut. S vysvětlením dvacet. O romantickou vizuální stránku se postaral pařížský ilustrátor Julien Delval.
Nikdy jste Jízdenky, prosím! nehráli? Nevadí!
Je možné, že i přes jejich popularitu jste žádný titul ze série nikdy nehráli. To není vůbec překážkou tomu, zda vás Jízdenky, prosím! Paříž budou nebo nebudou bavit. Série je totiž tolik populární mimo jiné právě proto, že ten herní systém je velice přístupný pro nové nebo občasné hráče. A tak stačí pár stránek pravidel a vy si jej můžete užít také.
Vaším cílem je vydělat co nejvíce peněz. Před vámi je vždy mapa s naznačenými možnými trasami hromadné dopravy, ať již jde o vláčky, tramvaje, autobusy, nebo třeba lanovku. Vy na začátku dostanete několik karet se stanicemi, které chcete propojit. Čím delší je vzdálenost mezi těmito cílovými stanicemi, tím více peněz můžete vydělat, pokud je do konce hry zvládnete propojit svými vláčky.
Potenciální trasy mezi stanicemi jsou vždy označeny barevně. Na to, abyste danou trasu mohli obsadit svými vláčky, musíte zahrát z ruky tolik přepravních karet dané barvy, kolik polí má tato trasa. Ve většině verzí Jízdenek, prosím! po obsazení tratě získáte ihned body dle její délky.
Ve svém tahu si můžete dobrat přepravní karty, dobrat karty cílových stanic nebo obsadit trať svými vlaky. A to je vše, hraje další. Tento koncept je opravdu jednoduchý, a pochopí jej i děti. Dětské verze Jízdenek, prosím! se totiž od těch dospělých příliš neliší, jen jsou jednotlivé stanice zobrazeny kromě názvu i obrázkem. Zároveň však tento koncept dává dostatečný prostor pro strategii, obzvlášť když každou trať může obsadit jen jeden hráč.
Co nového najdete v Paříži?
Jízdenky, prosím! Paříž využívají těch stejných mechanismů jako zbytek série. Změnou je v podstatě jen to, že si můžete schovávat vždy jednu bílou, modrou a červenou kartu z obsazených tratí, a až nasbíráte celou trikolóru, proměníte ji na vítězné body neboli peníze. Je tím jednoduše a šikovně kompenzováno to, že tyto tratě jsou krátké, a tak za ně nedostanete mnoho bodů při jejich obsazování.
Změna je to opravdu minimální. Pro hráče, kteří již mají doma několik titulů ze série, půjde pravděpodobně o změnu příliš drobnou. Víc se Alan R. Moon rozšoupl například u Jízdenky, prosím! San Francisco, v nichž přidal možnost sbírat turistické známky. Ta sice v redakci nebyla kvitována s povděkem, přece jen však šlo o výraznější zásah do základního konceptu.
Menší mapa, menší krabička
S kratším herním časem městských verzí Jízdenek, prosím! je spojeno jejich celkové zmenšení. Každý hráč má měně plastových autobusů a ve hře se nachází méně přepravních karet i karet cílových stanic. To je dáno menší mapou, která zobrazuje opravdu jen Paříž s jejími význačnými místy. Trasy na ní jsou také kratší, a vy tak na jejich obsazení již nebudete potřebovat třeba i osm přepravních karet stejné barvy. Díky tomu je i krabička poloviční oproti velkým titulům (o legacy nemluvě). To mě velmi těší, protože místa v polici s deskovkami je čím dál tím méně, a tak se skladnější krabičky hodí. A ještě v ní je použitelný plastový insert.
Pokud hledáte stejný zážitek, jaký máte z velkých verzí, Jízdenky, prosím! Paříž vám jej neposkytnou. Ani nemohou. Takový ten pocit, že jste něco vybudovali, v nich najdete, nebude ale tak uspokojivý, jako když se vám podaří propojit Boston a L. A. Ale s tím se musí při čtvrthodinové herní době počítat.
Menší mapa, více interakce
Na mapě Paříže se budete se soupeři setkávat na každém rohu. Tím, že je před vámi opravdu malá oblast, si budete hodně zavazet. A to i ve dvou hráčích. Tím se Jízdenky, prosím! Paříž odlišují od svých velkých bratrů, v nichž si ve dvou může každý stavět na svém písečku a moc se nepotkáte. V Paříži se nejde nepotkat.
Dlouhodobě mám tituly ze série nejraději ve třech hráčích. V tomto počtu se vám totiž zpřístupní dvojité tratě na exponovaných místech a vy tak nemusíte zdlouhavě objíždět úplně každého zavazejícího soupeře. Ve čtyřech už je mapa na můj vkus těsná až moc, ale pokud vám ještě větší zavazení nevadí, užijete si Jízdenky, prosím! Paříž i v tomto počtu.
Kam že to chci dojet?
Tak jako v případě ostatních titulů série, ani zde autor nevyřešil problém hráče sedícího na druhé straně stolu. To jsem totiž většinou já, a tak moc dobře vím, jak špatně se orientuje v kartách cílových stanic. Vím, že je tam zmenšená mapa, díky které vidím, kde přibližně se moje dvě cílové stanice nachází. Jenže ono to přibližně nestačí a snadno se vám může stát, že si cílové stanice spletete a dojedete vedle té, kterou jste potřebovali. A vůbec tomu nepomáhá, že název u stanice leží jen poblíž, spíše tak volně pluje mezi dvěma sousedícími stanicemi. Ze stejného důvodu titul nejde hrát s dětmi, ačkoliv pravidlově a herní dobou by to zvládly. Jenže pokud ještě neumí číst, bylo by to pro ně náročné. Přitom by stačilo tak málo – stejně jako u dětských verzí k nápisům přidat i obrázek.
Jízdenky, prosím! Paříž jsou velice přístupnou rodinnou hrou, kterou zvládnete i v plném počtu hráčů odehrát za čtvrt hodiny. Patří do městské řady série Jízdenky, prosím! a jsou tak jejich kratší a menší verzí. Pro zkušené hráče série je zde jen nové pravidlo extra bodů při posbírání karet v barvách francouzské vlajky. Díky malé mapě je hra interaktivní i ve dvou hráčích, přičemž v plném počtu je na ní již opravdu velmi těsno. Budování tratí si zde samozřejmě užijete méně než ve velkých Jízdenkách, prosím!, avšak pokud hledáte jejich fillerovou variantu a netoužíte po nějakých větších obměnách zaběhnutých pořádků, Jízdenky, prosím! Paříž je velmi dobrou volbou. Stejně tak může skvěle bavit i nováčky sérií nepolíbené, obzvlášť díky krátké herní době. Škoda jen, že stanice z karet cílových stanic jsou špatně rozpoznatelné pro hráče vidícího mapu vzhůru nohama a pro děti neumějící číst.
