Pamatujete ta školní léta? Nekonečné hodiny v lavici, algebra motající hlavu, učitelka vyprávějící o úžasném belgickém spisovateli, jehož jméno si snad nemůže pamatovat ani ona. Každý měl v hlavě tu jednu věc, která ho držela při smyslech a díky níž se těšil, až z toho státem podporovaného Azkabanu uteče domů. Pro mě to byl králík. Ne však obyčejný ušák, se kterým bych cvičil králičí hop a mazlil se s ním. Já se svým králíkem masakroval želvy, krysy a emzáky. Pojďte se mnou zavzpomínat na králíka, který má ve svém kožichu větší arzenál než průměrná americká vojenská základna. Tohle je Jazz Jackrabbit 2!
Zpět i s rodinkou
Píše se květen roku 1998, kdy Epic Games vypouští do světa pokračování této vyskákané plošinovky. Tentokrát na to nebyl Jazz sám, protože spolu s ním vylezli z nory bratr Spaz a sestra Lori, za které můžete také hrát. Každý člen téhle ušaté rodiny má své specifické pohyby, díky nimž se každý průchod hrou stává unikátní. A těchto schopností rozhodně využijete, když se navrátí padouch prvního dílu, podlý želvák Devan, který se rozhodne rozložit svatbu Jazze a Evy tím, že ukradne zásnubní prsten a zmizí s ním ve svém stroji času. A jelikož koupit jiný prsten nepřipadá v úvahu, začne tedy pronásledování Devana skrze prostor i čas.
Retro vytažené z klobouku
Úžasně pestrý vizuál, který je v každé úrovni originální a nápaditý, doprovází synťákový nářez od Alexandera Brandona, který svou hudbou ozdobil i tituly jako Unreal, Thief či Deus Ex. Toto spojení má za výsledek prostředí, kterým je radost prohopsat. Ať už budete ve sklepeních hradu, tajemné laboratoři či džungli, vždy vás požene chuť objevovat nová zákoutí mapy. Navíc vás na každé úrovni čekají noví nepřátelé, kteří mají své silné i slabé stránky, takže repetitivnosti se bát opravdu nemusíte!
Zdroj: IGDB
Občas se něco domrkví
Byť vizuální ani hudební stránce není téměř co vytknout, to samé se nedá říci o schopnosti nepřátel. A i když vám běžní darebáci občas pěkně zatopí, bossové se mohou zdát jednodušší. U každého z nich lze poměrně lehce najít očividný systém, kterým na ně lze vyzrát. U některých vám dokonce postačí pouze bezmyšlenkovitě skákat a střílet, což ve finále není až takový problém, ale zanechá to lehkou pachuť na jazyku. To vám však nepřekazí zážitek, protože bossové jsou jen drobnou částí gameplaye, který je jedním z nejlepších mrkvových dortů, které přelom milénia v plošinovkách napekl.
Čím více uší, tím více zábavy
Jazz Jackrabbit 2 přináší oproti svému předchůdci i multiplayer. Hra nabízí jak klasický online multiplayer, tak split screen, který umožňuje až hru čtyř hráčů zároveň, což dokáže být na jedné klávesnicí zapeklitý oříšek.
Jako první tu máme klasický kooperativní režim, ve kterém budete s kamarády společně procházet úrovně kampaně a čistit podlaží bok po boku jako Bob a Bobek. Druhý mód je závodní mód. Určitá část úrovně s překážkami avšak bez dalších nepřátel, jen s vaším soupeřem a je jen na vás, jakým způsobem se s ním vyrovnáte. Ať už vsadíte čistě na rychlost, explodující rakety, nebo zmrazující salvu, výsledek nastane po pěti kolech, během kterých může dojít k mnohým zvratům.
Třetím v pořadí tu je legendární capture the flag. Dva tábory, které se snaží dát jeden druhému za uši tím, že ukradne z nepřátelské báze vlajku a skrze skákající davy krvelačných králíků se ji snaží donést do báze vlastní. V podání této hry se tento režim často mění na teorii chaosu v praxi.
Čtvrtý mód se jmenuje battle. Za tímto jménem se schovává klasická deathmatch, takže váš cíl je jasný. Co nejdříve vyprášit kožich ostatním hráčům a sám nebýt lovnou zvěří.
Pátý a poslední mód se nazývá Treasure hunt. Jak název napovídá, vaším úkolem bude posbírat předem určený počet diamantů dříve, než jej stačí posbírat váš parťák. Jakmile budete mít poklad posbírán, musíte se dostat k východu. Zde však přichází háček. Během celé hry jste pod palbou svých protivníků a při úmrtí přijdete o určitý počet diamantů.
Zdroj: IGDB
Jazz Jackrabbit 2 patří k legendám plošinovek, na které se bohužel časem zapomnělo. Hra vyniká jak pestrým vizuálem, originálním a skvělým audiem, tak výborným level designem, a je opravdu hanba, že nedopadlo pokračování této série, která kvůli tomu nadále upadá v zapomnění.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Vladimír Klosse.
