Na dobré věci je třeba čekat. Své o tom bude vědět ruský vývojář Ivan Valerjevič Suvorov, který se v roce 2017 rozhodl vytvořit si vlastní run and gun hru odkazující na žánrové klasiky z osmibitové a šestnáctibitové éry. Práce, do nichž se později zapojila společnost Retroware, nakonec trvaly sedm let a zdánlivě jednoduchá hra během nich procházela razantní transformací a postupným vylepšováním. Podněty k němu dávala mimo jiné samotná hráčská komunita. A vyplatilo se to. Iron Meat je totiž nakonec jeden z nejlepších run and gun titulů za poslední roky.
Surreální krása zkázy
Klíčovým prvkem Iron Meat je biomechanická estetika zpodobňující prorůstání organického materiálu složitými technickými zařízeními. Jedním z jejích duchovních otců byl samozřejmě malíř a sochař H. R. Giger, který se nejvíce proslavil prací na legendárním filmu Vetřelec. V něm se, podobně jako v dílech filmařů Davida Cronenberga či Šinji Cukamota (autora kultovního diptychu Tecuo), biomechanický surrealismus potkává s body hororem.
V 80. letech se do prozkoumávání znepokojivého spojení organického těla a stroje pustil japonský kyberpunk. Zejména díky němu pak tato estetika pronikla i do videoher, mezi nimiž lze jmenovat série Gradius, Contra, Metroid či R-type, ale třeba také originální střílečku Abadox, která se celá odehrává v útrobách obrovitého mimozemského organismu. Suvorov říká, že právě z filmů a her při tvorbě Iron Meat načerpal mnoho inspirace. Původně jej ovšem nejvíce ovlivnilo dílo současného ukrajinského výtvarníka Borise Groha.
Rudá záře nad Měsícem
Bývá zvykem tvrdit, že v akčních hrách o příběh a vyprávění moc nejde, ale v případě Iron Meat je to trochu jinak. Samotná zápletka je jednoduchá a ohraná: Vědec Jurij Markov provádí na Měsíci experimenty s mimozemskými buňkami. Ty se brzy zvrtnou a na měsíční povrch, stejně jako na matičku Zemi, pronikne nebezpečný mimozemský organismus zvaný jednoduše Maso (The Meat). Ten se nekontrolovaně šíří, prorůstá neživými objekty i těly nebohých pozemšťanů a tvoří z nich tak děsivá a nebezpečná monstra. Hráč se ujímá vojáka Vadima, který se vydává tuto invazi zastavit.
Čím Iron Meat zaujme, je skutečnost, že dovede efektně vyprávět během akce, aniž by tím hráče zdržoval a narušoval zběsilé tempo. Informace o ději vám předává samo prostředí, v němž se nacházíte. Budete-li si všímat, co se odehrává na pozadí jednotlivých levelů, můžete třeba zaznamenat, jak infikovaný Měsíc postupně rudne. Herní svět díky tomu působí promyšleně a poutavě. Atmosféru dotváří také chytlavá metalová hudba Vladimira Tugaje aka Darkmana 007. Pokud vám záleží na retro feeling, lze hudební doprovod přepnout z instrumentálního do „chiptune“ módu.
Contra na sovětský způsob
Iron Meat je poučený žánrovými klasikami, avšak přináší do nich mnohá estetická ozvláštnění a samozřejmě se opírá o možnosti moderních počítačů (hra běží na enginu Unity). V nedávné recenzi na novou edici neprávem zapadnuté šestnáctibitové hry Rendering Ranger: R2 jsem vzpomínal, jak neuvěřitelně strhující, adrenalinové a vizuálně spektakulární dovedou 2D hry s pixelovanou grafikou být. Iron Meat je toho důkazem. Imituje klasické grafické techniky z 90. let, ale samozřejmě si ve srovnání s dobami minulými může dovolit mnohem detailnější pixel art, více vrstev pro paralaxní scrollování a větší množství spritů na scéně.
Atmosférou i hratelností Iron Meat nejvíce připomíná Contra III: The Alien Wars. Čeká vás tedy „filmový“ zážitek s nerušivými humornými prvky. Detailnost animací a interaktivita prostředí zase evokuje slavnou sérií Metal Slug či jejího duchovního předchůdce, diptych GunForce. Propracovaný vizuální design má nicméně vlastní identitu, a to zejména díky zahrnutí prvků ruského, respektive sovětského, industrialismu. Mimozemské Maso zde ovládá mimo jiné vlak tažený variací na dieselelektrickou lokomotivu TE3 z 50. let nebo ikonický vrtulník Mil Mi-24 „Hind“.
Zpátky ani krok!
Iron Meat neustále splašeně uhání vpřed, až chvílemi připomíná spíše shmup než run and gun hru. Pokud se zastavíte na místě, hra vás nenechá vydechnout, ale naopak vám bude do zad posílat další nepřátele, aby vás popohnala. Levely v sobě ovšem mají obsaženou i vertikální dimenzi a jsou designově nápadité, takže se nemusíte bát repetice. Hratelnosti napomáhá také skutečnost, že narazíte na mnoho různorodých druhů nepřátel, kteří se liší jak vizuálně, tak typem útoků. Navíc můžete sbírat různé druhy zbraní, přičemž s každou se hraje odlišně.
Zatímco klasické hry z šestnáctibitové éry vyžadují dlouhodobý, pečlivý nácvik, abyste se zdárně dostali na konec (což se dělo i proto, abyste je nemohli dohrát během výpůjční doby v amerických půjčovnách), Iron Meat vám dá vybrat ze tří obtížností. Ty se od sebe navzájem liší rozmístěním a agresivitou nepřátel, rychlostí nepřátelských projektilů, ale především počtem zásahů, které můžete schytat. Na vysokou obtížnost máte k dispozici jen osm životů, na střední obtížnost šestnáct a na lehkou třicet. Pokud budete opatrní, při hraní na nejnižší úroveň obtížnosti nasyslíte dost životů na to, abyste i přes náročné souboje s bossy prošli na první pokus, i když ještě nemáte nacvičené vzorce jejich útoků.
Iron Meat vás samozřejmě staví před komplikované situace. Musíte třeba střílet na protivníka a zároveň uhýbat laserům jako ve filmovém Resident Evilu. Nebo jste nuceni před bossem utíkat, ale zároveň se pravidelně obracet na opačnou stranu a střílet po něm (neboť pozpátku běžet nemůžete). Všechna ohrožení, která vás čekají, jsou ovšem dostatečně předvídatelná a jednotlivá místa v levelech natolik designově výrazná, že si je lze snadno zapamatovat a průchod se naučit.
Iron Meat je vynikající ukázkou adrenalinové akce v duchu run and gun. Snoubí v sobě vše, co dělalo tento žánr populárním v 80. a 90. letech a zároveň čerpá z možnosti moderního hardwaru a přináší vlastní, především výtvarné, nápady. Je to strhující jízda od začátku do konce, vytýkat se jí dá leda to, že brzy skončí.
