Říká se, že smrt je poslední hranicí všech věcí. Někdo věří ve spásu duše, někdo v život na onom světě, jiný zase v blažený klid věčného odpočinku. Co když se ale dostanete do křížku s nekromantem, který dokáže oživit mrtvé? Iratus: Lord of the Dead je roguelike RPG využívající tahové souboje, jež vám ukáže, že smrtí to rozhodně nekončí.
„Všichni chtějí do nebe, ale nikdo nechce být mrtvý“
Za titulem, který si svou hratelností na první pohled bere inspiraci v Darkest Dungeon, stojí vývojářské studio Unfrozen, vydavatelem je společnost Daedalic Entertainment. Iratus: Lord of the Dead vás dle stylizace zavede do fantasy světa středověku, ve kterém se ujmete role „pána loutek“, Irata. Iratus svého času byl (a vlastně stále je) mocný nekromant, který se díky temnému umění naučil ovládat život a smrt. Všechno živé považoval za nákazu a ve snaze tuto nákazu vyléčit vedl boj proti lidstvu. Byl však poražen skupinou mocných mágů, kteří jej přemohli a zavřeli do sarkofágu, kde po několik dekád přemýšlel o svém selhání a plánoval pomstu. Zdálo se, že svět je zachráněn, kdyby se ovšem neobjevila parta ziskuchtivých chytrolínů, kteří si mysleli, že budou moci Iratovi rozkazovat, a tak mocného nekromanta vypustili z okovů. Kvůli své naivní hlouposti se stali první čtveřicí sluhů v Iratově armádě.
A to je základ příběhu celé hry. V roli Irata „vyrábíte“, spravujete a ovládáte své čtyřčlenné skupiny nemrtvých ve snaze ovládnout svět. Samozřejmě je to stručný a lehce nadnesený popis, ale v základu se jedná o pravdu.
Titul v sobě kombinuje několik herních prvků a žánrů, mezi které patří tahové souboje v pohledu ze strany, RPG a roguelike. Zároveň je zde princip dungeon crawleru, kdy se svou skupinou loutek nebo spíše oživlých nohsledů procházíte labyrintovými koridory po mapě, abyste se dostali na konec a utkali se s finálním bossem daného poschodí.
Management a tahová strategie v jedné hře
Iratus, i když je mocný nekromant, přece jen není po svém dlouhém uvěznění zcela v plné síle. Rozjezd hry je poměrně slabší, respektive máte zmíněnou prvotní skupinku nohsledů a pár základních surovin pro případnou výrobu posluhovačů v případě velkých ztrát. To je prakticky všechno.
K získávání surovin, tedy materiálu, vám slouží mnoho prvků. Jedním z nich je i výstavba Iratovy základny, která nese označení Hřbitov. Jde o rozsáhlou podzemní jeskyni, kde se nachází několik zbořených budov a zajímavých míst. K těmto budovám lze po jejich opětovném vybudování přiřadit přisluhovače a každá budova nebo místo poskytuje následně různé bonusy. Kupříkladu Sídlo hněvu vám za každého přisluhovače zvýší hodnoty hněvu na začátku bitvy. V aréně můžete trénovat přisluhovače, aby získávali průběžně zkušenosti. Naleznete zde třeba také Mrtvé jezero, v němž má každý přidělený přisluhovač malou šanci najít náhodný artefakt při pohledu do jeho kalných vod.
Další prvek, který do určité míry pasivně ovlivňuje statistiky vašich posluhovačů, je vybavení samotného Irata a jeho strom talentů. Iratus může být vybaven zbraní, prstenem, amuletem nebo oblekem. I když se bitev přímo neúčastní (na to má své loutky), bonusy v těchto věcech dokáží poměrně značně ovlivnit jejich průběh. Pokud máte třeba prsten, který vám dává 85% šanci na to, že nepřítel po střetnutí s vašimi nemrtvými dostane infarkt, jedná se opravdu o značný bonus.
V talentech naleznete magii, alchymii, hněv a destrukci. Hněv a destrukce kromě pasivních bonusů, které posilují bojové statistiky vašich jednotek, dávají i různá aktivní kouzla a útoky, které můžete z role Irata sesílat na nepřátelské jednotky za cenu many.
Magie a alchymie pak nabízí spíše pasivní bonusy v rámci alchymistických praktik, jako je míchání lektvarů, transmutace, destilace nebo extrakce. Případně pak zvýšení určitých statistik vašich jednotek.
Stavíme armádu nemrtvých
Pro vyrobení svých nohsledů potřebujete materiál. Srdce, maso, kosti, hadry nebo i zbraně a brnění. Samozřejmě že každý přisluhovač má specifické požadavky. Bezhlavý rytíř bude potřebovat brnění a zbraně, případně ektoplasmu. K výrobě kostlivce vám stačí brnění, zbraň, lebka a kosti. Vlkodlaka zase stvoříte převážně z masa a tak bych mohl pokračovat dále. Ze začátku ale nemáte celou armádu možných typů přisluhovačů ihned otevřenou. Některé si odemknete prostým bojem a zabíjením nepřátel, jiní se k vám musí přidat sami, abyste je následně mohli vyrobit, případně musíte splnit jiné požadavky.
K získání materiálu vám může pomoci transmutace, která umožňuje využít tři typy materiálu pro tvorbu jednoho vyšší kvality. Extrakce pracuje na stejném principu s tím rozdílem, že nevytvoříte stejný předmět vyšší kvality, ale předmět nahodilý. Kalcinace vám umožní přeměnit části výbavy nebo surovin na manu, kterou může Iratus během boje použít k sesílání kouzel. Finální Destilace je typ alchymie, která vám umožní zničit libovolného poskoka, abyste obnovili menší procento síly celé aktivní armády.
Lepší materiál, který je použit pro tvorbu přisluhovače, případně jeho vylepšení, vám dá navíc body, kterými můžete vylepšit statistiky vašich loutek. Tím se dostáváme k přisluhovačům samotným.
Každý z přisluhovačů má základní vlastnosti, které se liší ve svých hodnotách oproti ostatním. Mezi těmito vlastnostmi naleznete sílu, zdraví, iniciativu nebo třeba štěstí, přesnost a šanci na vyhýbání se. Jedná se o pasivní vlastnosti. Opakem tomu je šestice schopností, které má každý přisluhovač odlišné. Jde o aktivní dovednosti, které využíváte v průběhu bitev a které se v zásadě dělí na útok, obranu, postoj a support v podobě nějakého buffu nebo debuffu. Tyto schopnosti můžete ještě lehce vylepšit a změnit, přičemž každá ze šestice má své dvě pasivní možnosti. Může se jednat o silnější poškození, způsobení krvácení nebo třeba ignorování brnění nepřítele.
Ztráta zkušeného přisluhovače tak zabolí. Naštěstí pokud prohrajete, malou náplastí je, že z vašich zkušených loutek vypadne jejich mozek. Ten slouží k okamžitému zvýšení úrovně jiného přisluhovače na základě úrovně mozku a vy tak jen vyrobíte přisluhovače, dáte mu mozek po padlém, nastavíte vlastnosti a schopnosti a můžete s ním hurá do boje.
Nicméně po čase zjistíte, že mezi posluhovači jsou silné a slabé články, a budete se snažit vyrábět zhruba 3–5 typů (na základě vašeho gameplaye a strategie), a to na základě útoku zblízka nebo z dálky. Jsou zde určité typy, které jasně dominují a v kombinaci s dobrou volbou vlastností je dokáže skolit pouze boss.
Iratus dokáže zabavit
Konečně přišel čas říct si něco o soubojích. Na svém putování po mapě dungeonu naleznete různé eventy a souboje. Z většiny eventů se pak formou reakce můžete dostat k soubojům s elitními nepřáteli nebo naopak dostat nějaký speciální předmět nebo nohsleda, záleží na eventu.
V rámci soubojů se proti sobě postaví váš tým tvořený maximálně čtyřmi přisluhovači a tým nepřítele, tedy AI. Na levé straně se nachází váš tým a na pravé vždy nepřítel. Někteří nepřátelé jsou znatelně větší a tak zabírají dvě políčka, respektive pozice. Začíná jednotka, která má největší iniciativu, a je jedno, zda se jedná o váš tým, nebo tým soupeře. V tomto ohledu hraje roli hněv, mana, block a ward. Ward je blok magických útoků a blok funguje na fyzické poškození. Po vyčerpání těchto chráničů dochází k přímému poškození.
Cílem soubojů je samozřejmě eliminovat nepřátelské jednotky. Toho můžete dosáhnout dvěma způsoby – fyzickou eliminací protivníka pomocí fyzických útoků či kouzel, nebo zlomením jeho vůle. Z celkových devatenácti posluhovačů zde máte i jednotky, které působí právě na psychiku. Pokud například nepřítel propadne v šílenost, může útočit na své spolubojovníky, utéci z boje nebo dostat infarkt a umřít.
Zmíněný hněv pak používáte při boji s vašimi jednotkami na provádění speciálních útoků. Tyto dovednosti bývají velmi silné a mohou způsobit i instakill. Například Ghoul dokáže pohltit nepřítele s nízkým zdravím a zároveň se tak vyléčit. Vlkodlak může provést mocný skok na záda soupeře a Unfrozen může vyslat ledového psa. Paleta vašich posluhovačů i nepřátel je opravdu povedená a zahrnuje kombinaci fantasy světa se středověkem.
Vizuální stránka je elegantní a kombinuje prvky 2D a 3D kreseb, které jsou povedeně smíchané dohromady. Epické efekty zde však nečekejte. Rozhraní je velmi příjemné a zakrátko se budete orientovat prakticky ve všem. Audio stránka je poněkud strohá, až mrtvá. Některé zvukové prvky jsou sice také příjemné, ale prakticky se všechno stále opakuje, včetně stejné smyčky hudby. Lehké osvěžení dodávají Iratovy průpovídky.
Určitý problém nastane po delším hraní, kdy přichází silný stereotyp. Jakmile totiž prolezete všechny dungeony, vlastně nemáte moc co dělat a leda se budete snažit otevřít všechny posluhovače. V rámci úrovní se jedná ovšem o povedené zpracování a vyváženost, neboť obtížnost stoupá úměrně výběru levelu obtížnosti. Pokud se rozhodnete hrát na maximální obtížnost a k tomu game+, stává se hra opravdovou výzvou.
Iratus: Lord of the Dead je tradičním a zároveň povedeným tahovým RPG ve stylu dungeon crawleru. Zasazením, pestrou škálou příšer a jednotek, včetně konceptu skillů, se jedná o povedenou hru, která vás zabaví. Po delší době hraní však může nastat stereotyp, na který má vliv i fakt, že až hru pochopíte, budete schopni procházet všechny úrovně na základě kombinací 3–5 poskoků.
