Někdy je třeba se zastavit, uvolnit napětí a podlehnout kráse okamžiku. Dnešním recenzovaným titulem je vůbec první projekt studia PolyKnight Games. InnerSpace není jen hra – je to meditace v pohybu a cesta do nitra světa. V tomto podmanivém, až snovém vesmíru neexistují jasné hranice. Místo toho budete vyzváni se ponořit do tajemství, které není o vítězích nebo poražených. Je o klidu, zkoumání a hledání harmonie v nekonečném prostoru imaginace.
Vzlet povolen
Osobně mám relaxační tituly tohoto typu nesmírně ráda. Uhánět po rozpáleném písku se sluncem v zádech nebo se nořit hlubinami podvodního světa, to moc dobře známe z Journey a Abzû. InnerSpace se nepochybně snaží stavět do role menšího bratříčka těchto dvou velikánů, ale jde na to po svém. Vzhůru do oblak! Ve vzduchu interaktivní formou ožije smyslný umělecký záměr o vyobrazení nádherné fantaskní krajiny.
V obráceném vesmíru Inverse se planety rozpínají zevnitř. Nemají žádný okraj, žádný konec, žádný začátek. Kdysi byly tyto světy osídlené, ale nyní po nich zbyly pouhé ruiny jejich někdejší slávy. Přesto se z povrchu nevytratil veškerý život – ač na první pohled působí chladně a prázdně, obývají jej Strážci. Poslední a jediné vodítko k tomu, co předcházelo vašemu příchodu, a také poslední vzpomínka historie, již chcete poznat, než se vše zhroutí do sebe. InnerSpace je hra o prozkoumávání, objevování a odtajňování. Jako autonomní letoun disponující umělou inteligencí vyrazíte jakožto Archeologův posel vstříc neznámému, abyste odhalili záhady světa a unikli z něj, než zcela zanikne.
Letová dráha chaosu
Odložme na chvíli filozofický tón stranou a pojďme se pobavit o hře jako takové. To s letounem nebyla pouhá metafora. Hráč skutečně převezme kontrolu nad drobným letadýlkem a prohledává lokace, aby objevil skryté relikvie neboli poslední vzkazy zaniklých civilizací. Tyto ztracené technologie vám umožní upravit tělo letounu do různých profilů, z nichž má každý jedinečné letové vlastnosti. Zdrojem takových úprav je energie zvaná Wind – světelné body volně roztroušené v prostoru. Bez této měny nejsou změny.
Planety v InnerSpace jsou jako koule, uvnitř kterých se po obvodu tyčí skály a rozprostírá mořská hladina. Gravitační síla tedy netáhne objekty dovnitř, jak jsme zvyklí, ale přesně naopak, směrem od středu ven. Že trvá nějaký čas si na takový prostor zvyknout, asi nemusím dlouze komentovat. Velice snadno se v něm dokážete ztratit a vyloučit nelze ani zrakové nepohodlí vedoucí až k motání hlavy. Nikdy nevíte, kde je nahoře a kde je dole. Jste uvnitř koule, z níž není úniku. Surrealistické planety vypadají spíše jako organický vzorek pod mikroskopem. Amorfní struktury jsou krásné na pohled, ovšem pro hráče skrývají orientační úskalí v marném hledání nějakého záchytného bodu.
Kdybyste přece jen zatoužili prorazit ven, zastaví vás tvrdý náraz či vodní plocha. Letoun je obojživelný a při kontaktu s tekoucím povrchem se dokáže přepnout na ponorku. Najednou se před vámi rozprostře další vrstva planety, v níž se skrývá stejně tak nebezpečí jako krása. Podvodní lokace jsou zrádné často kvůli úzkým tunelovým koridorům, v nichž se obtížně s letadýlkem manipuluje. Když už jsme u toho ovládání…
Dynamika pohybu
…jedním slovem šílenost. InnerSpace se snaží navodit pocit svobody, ale už jen tou uzavřeností v prostoru nabydete zcela opačného dojmu. Největší překážkou se stanou úzké tunely, stísněné průlety i jeskyně, kam se rozpětí křídel letounu sotva vejde. Ve hře neexistuje nic jako bezprostřední nebezpečí. Nemůžete zemřít. Ohrožení však přichází ve vteřině kontaktu s pevným povrchem. Letadýlko se točí, vy se snažíte zorientovat, kamera sebou hází do všech stran, nepříjemný zvuk rve vaše ušní bubínky a vy při salvě nadávek doufáte, že tato letecká katastrofa nebude mít dlouhého trvání. Rozhodně doporučuji sáhnout po ovladači, protože na klávesnici zažijete skutečně krušné časy.
Co ve hře chybí jako sůl, je schopnost zastavit na místě. Kromě speciálních míst k tomu určených ani jeden model nedovoluje se v letu zarazit, což byste ocenili především u již zmíněných úzkých průletů. Až poslední model dokáže zpomalit natolik, abyste měli dostatek času na manipulaci. Odemknete ho však na úplném konci hry, takže jej ani pořádně nevyužijete. Ještě horší je přepínání mezi ponorkou a letadlem. Ze vzduchu do vody není problém se ponořit, ovšem v opačném případě jsem neobjevila lepší metodu než se vymrštit nad hladinu jako pstruh a doufat, že cestou potkáte pevný povrch, co by nárazem křídla opět aktivoval.
Vzduchoprázdno příběhu
Celá hratelnost titulu InnerSpace stojí na létání kolem a hledání alespoň toho mála, s čím lze interagovat. Level design by vás měl navigovat vpřed, alespoň teoreticky. V praxi kvůli absenci jakéhokoliv ukazatele nebo alespoň nápovědy, co je vaším cílem, může být opravdu složité odhadnout, co se po vás vyžaduje. Příběh se snaží nabídnout hlubokomyslnou zápletku, ale pouze na vás valí hromadu nepřeskočitelných textů – většinou nudné popisy toho, co máte přímo před sebou.
Vizuální stránka si plusové body získá z dálky. Při bližším zkoumání si nelze nevšimnout méně povedených textur, které lze z části maskovat za celkovou stylizaci s využitím nižšího počtu polygonů. Řekli byste, že alespoň audio podtrhuje relaxační atmosféru, jenže ani vaše letadélko nevydává žádný zvuk. Hudba v různých světech jde sotva postřehnout, čímž se InnerSpace stává až nezvykle tichým titulem. U hraní jsem se mnohdy cítila jako zmatený havran ve zmateném světě hry Vane. Když budete trpěliví a dostatečně bdělí, abyste neztratili přehled o cíli, InnerSpace má i svou světlou stránku. Jestli se vám vyplatí ji objevovat, to už nechám na každém z vás.
InnerSpace je hra, která vás přiměje se na chvíli zastavit, vnímat okamžik a ponořit se do podmanivého světa obráceného vesmíru. Za touto poetikou se však skrývá také řada nedostatků, které zážitek ze hry zbytečně kazí. Pokud jste ochotni nad nimi přivřít oči, InnerSpace by vás mohl zaujmout. Pro ostatní však zůstává spíše zajímavostí než nutností jako nevyužitá příležitost, která nenaplnila svůj cíl harmonického dobrodružství.
