Před tím, než spatřilo světlo světa Agony, před očekávaným Scorn, zde byly Inner Chains. Hra, která měla být tak temná a děsivá (a taky nechutná), že se vám mělo dělat zle při jejím hraní a měl vám běhat mráz po zádech.
Každý v sobě máme vnitřní řetězy
Inner Chains se již od svého oznámení jevilo velmi zajímavě, s celkem originálním nábojem. Trailery, jak už to tak bývá, měly šťávu a upalování čarodějnic v podobě krásných mladých žen může připomínat scény z filmu Kladivo na čarodějnice. O to však větší vás bude čekat zklamání.
Děj, který bohužel není nějak hluboce rozvětvený, se odehrává na Zemi v podobě vlády fanatického kultu v daleké budoucnosti. Vše bohužel zůstává v blíže nespecifických náznacích o niterném zle, které má každý v sobě, a „démonovi“, který se po celá ta léta připravoval převzít nadvládu s podporou fanatických kněží.
„Nenecháš učitelku ani čarodějnici žít“
Ve hře není moc textů a ten, který se zde nachází, je „zašifrovaný“ tajemnými znaky, které se nejdříve musíte naučit. Texty jsou pak spíše jakási desatera fanatického kultu ve stylu „nenecháš učitelku ani čarodějnici žít“, „žena nesmí ovládnout muži, ale má se nechati vést“ atd. Opravdu to v některých pasážích přijde jako vystřižené z „Malleus maleficarum – Kladivo na čarodějnice“. To by nebylo až tak na škodu a v některých situacích by to určitým způsobem mohlo dodávat hře peprnost nebo ji alespoň “ochutit” – kdyby tedy bylo hlavní jídlo, které by vůbec bylo možné okořenit.
Dabing zde krom hlavního vypravěče vůbec není, postavy, když něco říkají, „mluví“ jakýmsi zažmumláním nesrozumitelných frází – pokus o pradávnou řeč? V některých pasážích se však dá rozeznat klasická latina, zejména u popisů mučících nástrojů a trestů.
Zdroj: igdb.com
Atmosféra umí sem tam zaujmout
Atmosféra hry je však v určitých pasážích velice líbivá a místy oplývá „krásou“ hnusu a nechutnosti. Příkladem jsou třeba z kůže sepsaná varování v deníku či speciální magnetická pole ovládaná svérázným způsobem, na který někteří slabší jedinci nemusí mít žaludek. Určitým způsobem tento aspekt také vytváří onu démonickou atmosféru.
Po grafické stránce se jedná o průměrné dílo, které neurazí, ale ani nějak neokouzlí. Není to prostě hra, u které byste si řekli „wow to je grafika“, ale zároveň se nejedná o žádný průšvih. Některé pasáže jsou opravdu plné detailů a násilnosti, jiné vám přijdou jako z 15 let staré hry.
Jedná o střílečku, nebo o chodicí simulátor?
Ano kupodivu toto je hlavní a zásadní otázka. Ve hře není vůbec zábavné střílet, ale spíše vás to obtěžuje, až otravuje. Zbraně dostanete pouze tři pistolku, co střílí otrávené hroty, blesky a oheň. V brzké fázi hry si hráči stěžovali na zvuky zbraní, to bylo již vyřešeno, nicméně ani teď nejsou nějak peckové. Pocit ze střílení je prostě nemastný, neslaný a kdyby vývojáři místo střílení a tupých záporáků udělali čistě chodicí simulátor z tohoto prostředí s řešením pár hádanek, vypadalo by to z pohledu hratelnosti o dost lépe. FPS se však přeci jenom lépe prodá než walking simulátor.
Definice „tupí nepřátelé“ nezaznívá náhodou. Jedná se spíše o čtyři druhy opakujících se „zombíků“, kteří postrádají jakékoli hlubší myšlení, natož pokus o taktiku. Jejich snaha vás zabít spočívá jen v tupém naběhnutí před vás a následném pokusu vás mlátit nebo se snažit ugrilovat.
Zdroj: igdb.com
Každý level je jeden řetěz
Hra je na bázi levelů – jsou zde celkem čtyři úrovně, které se jeví na prvním pohled celkem originálně. Po hlubším prozkoumání se jedná spíše o bloudící koridor, nicméně se skoro všude nacházejí rostlinky, které vám celkem elegantně ukáží, kudy máte jít.
Ve hře je pouze jediný souboj s bossem. Tento souboj je celkem náročný a vyžaduje všechny tři typy zbraní, nicméně nějaká hlubší pointa bosse nebo nebo složitější útoky prostě chybí (útočí na vás nohsledi a okolní prostředí).
Tato hra měla opravdu obrovský potenciál a zpočátku jsem si myslel, že se bude jednat o staršího bratra očekávané pecky Scorn, nicméně Inner Chains jsou ukázkou, jak zabít skvělý potenciál. Cena 20€ je opravdu značně neadekvátní, tím spíš, že se dá hra dohrát na pohodu a 100 % za cca dvě hodiny.
