Mnozí fanoušci herní historie nejspíš ještě ani nestihli dočíst rozsáhlé Umění klasických adventur a už je tady Xzone s překladem další knihy od prestižního britského nakladatelství Bitmap Books. I’m Too Young To Die: Ultimátní průvodce střílečkami 1992-2002, kniha masivní hmotností i záběrem, tentokrát mapuje svět žánru FPS, tedy stříleček z pohledu první osoby. Již v několika svých textech tady na Gaming Professors jsem zmiňoval, že ten momentálně ustoupil z hájemství velkých AAA produkcí a daří se mu zejména na indie scéně. Dlouhá léta ale představoval špičku herní produkce jak z hlediska popularity, tak z hlediska technické kvality. A právě na tuto slavnou dobu se kniha soustředí.
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Stuart Maine
Ian Pestridge
Xzone
Hana Machalová
428
barevný
vázaná
březen 2025
978-80-909286-0-2
první
Báječná devadesátá léta
Autorem I’m Too Young To Die je herní vývojář a scenárista Stuart Maine, jehož vhled do herního designu i historie je v obsažených textech dobře patrný. Každá kapitola se věnuje jednomu roku a začíná úvodními poznámkami, v nichž Maine čtenáře seznamuje s tehdejšími herními trendy, novinkami a klíčovými inovacemi. Zacílení specificky na desetileté období mezi roky 1992 a 2002 je vysvětleno právě prudkým vývojem, jímž v tuto dobu žánr procházel. Pokud vám však historický rozsah knihy přijde omezující, nemusíte smutnit, neboť autor by již nyní měl připravovat pokračování.
Stejně jako Umění klasických adventur je nová publikace coffee table bookem, tedy graficky atraktivní knihou, která patří na konferenční stolek a je určena spíše k prohlížení a listování, než k soustředěnému čtení od začátku do konce. Je však dostatečně chytlavá na to, aby i klasické lineární čtení bylo příjemným zážitkem. Za svou čtivost vděčí především velmi přístupnému Mainovu stylu, který myslí i na ty, co dosud o hrách a jejich historii nevěděli skoro nic. V porovnání s předchozí publikací o adventurách je v ní také textu podstatně více.
Katalog z festivalu stříleček
Jistě, v I’m Too Young To Die pořád najdeme množství velkoformátových reprodukcí herních screenshotů a rozhovory s vybranými vývojáři. Ty však již netvoří textové jádro publikace, ale spíše jeho doplnění a vítané informační prohloubení. Stuart Maine hovořil s vývojářskými celebritami (například s Johnem Romerem, Scottem Millerem či Warren Spectorem), s představiteli významných studií (např. s Randy Pichfordem z Gearbox Software), ale také kupříkladu se zakladatelem chorvatského Croteamu Davorem Hunskim, nebo s Kenem Silvermanem, který ještě jako teenager začal programovat kultovní herní engine Build. Chválím, že Maine tyto rozhovory doplnil vlastními poznámkami, které čtenářům pomáhají se zorientovat, či vysvětlují pojmy, které nemusí být každému známé.
Základem knihy jsou popisky jednotlivých her. Jsou poměrně krátké a každý herní titul stručně představují s ohledem na okolnosti jeho vývoje, technické a hratelnostní inovace s ním spojené a mnohdy jej také stručně hodnotí. Vlastně si jde knihu představit jako takový zábavný katalog z pomyslného herního festivalu. Jelikož jsem už zmínil, že kniha počítá s neobeznámeným čtenářem, můžete se teď ptát, jestli v ní něco zajímavého může najít také geek, který by o historii stříleček mohl přednášet na univerzitě. Inu, může.
Zdroj: Xzone
Místo pro outsidery
I’m Too Young To Die popisuje celkem 195 her. S lehkou chlubivostí přiznávám, že většinu z nich už jsem znal. Ale já jsem dost starý na to, abych historii stříleček prožil na vlastní myš a klávesnici. Ke hraní mě nakonec přivedlo nadšení z Doomu a v rámci žánru jsem hrál i různé obskurnosti – včetně stříleček pro Amigu nebo nízkorozpočtových projektů, mimo jiné ruské, polské či dokonce brazilské produkce. I tak jsem v knize narazil na zajímavé hry, o nichž jsem buď dříve neslyšel vůbec, nebo je vytěsnil někam na okraj. Třeba polský Mortyr 2093-1944 má mezi českými hráči téměř kultovní status, ale věděli jste, že naši severní sousedé vyvinuli taky zajímavou střílečku Pył? A neuniklo vám, že na Segu Saturn exkluzivně vyšla FPSka Congo the Movie: The Lost City of Zinj?
Množství popsaných her a skutečnost, že jsou mezi ně zařazeny i tituly zcela okrajové, nepovedené, nebo vydané čistě na lokálních trzích, zvyšuje šanci, že čtenáři najdou v knize zajímavý tip. Ale také díky tomu Stuart Maine překonává častý zlozvyk mnoha herních publicistů spočívající ve vyzdvihování pouze těch her, které se staly součástí kánonu a jsou opěvované jako převratné, náležící mezi „nejlepší hry všech dob“ a tak podobně.
Co že si z nás John Romero udělal?
Otravným klišé se autor většinou vyhýbá, ale nezadaří se mu to vždy. Třeba v popisu (ne)slavné Daikatany zmiňuje negativní vliv ikonické reklamy s claimem "John Romero will make you his bitch". Jelikož herní reklamy se v dané době snažily o edgy humor oslovující teenagery a byly plné sexuálních narážek a jiných motivů, které dnes už vnímáme jako cringe, docela pochybuji, že zrovna „Romerova čubka“ by se nějak vymykala dobovým trendům a hráče skutečně pohoršovala. Spíš jsou představy o jejím špatném dopadu zpětně nafouknuté a utužované nekonečným kolečkem papouškování.
Ve vleku často opakovaných dobových stereotypů je podle mne Maine i ve chvíli, kdy se kriticky vyjadřuje o střílečce Chasm: The Rift. A to aniž by ocenil její výtvarné kvality či vzal v potaz nesamozřejmost skutečnosti, že takto kompetitivní 3D střílečku již v roce 1997 vyvinulo maličké studio Action Forms z velmi chudé Ukrajiny (stejný tým mimo jiné později uvedl na trh v mnohém pozoruhodné tituly Vivisector a Cryostasis). Maine svůj komentář zakončuje poznámkou, že hra se nejspíš nedočká znovuvydání pro moderní hardware, neboť je málo známá. Ironií osudu ovšem remaster Chasmu vyšel krátce předtím, než se originální anglická verze knihy dostala na pulty obchodů. Škoda, že k tomu redaktoři české verze nedoplnili žádnou poznámku.
Mimochodem, česká stopa je tentokrát v knize poměrně malá. Češi se nevěnovali first-person střílečkám zdaleka tolik, jako třeba Poláci, takže se do I’m Too Young To Die dostaly jen dva tuzemské exportní zázraky: Hidden & Dangerous a Operation Flashpoint. Mimo ně vlastně v dané dekádě vznikly jen velmi obskurní tituly. Třeba rudimentární Bad Toys (1995) nebo Testament (1996), jehož pohřbila skutečnost, že vyšel na Amigu v době, kdy byl již tento počítač dávno za zenitem. Česká stopa je ještě v publikaci přítomna díky letmé zmínce Hrotu v samotném závěru a také díky stručnému doslovu od známého novináře a milovníka stříleček Jana „Bludra“ Modráka.
Zdroj: Xzone
Kdo umístil programátory do ložnice?
I’m Too Young To Die má produkční kvality odpovídající pověsti původního vydavatele, tedy Bitmap Books. Kniha je vytištěna na kvalitním tvrdém papíře, má ostrý barevný tisk a vázanou vazbu. Nějaké chybky by se ale našly. Všechny obrázky, které v knize najdeme, jsou screenshoty. Rozhodně bych ocenil, kdyby se tam objevily třeba také přebaly her nebo concept art.
Další výtku musím vztáhnout k jazykové úrovni české verze. V redakci máme jisté zkušenosti s psaním, opravováním a publikováním článků, takže dobře víme, že chcete-li vydat opravdu elegantně a precizně napsaný text, musí ho velmi pečlivě číst hned několik lidí. A nejlépe opakovaně. V Xzone zatím s vydáváním knih začínají, takže nad lecčím můžeme přivřít oko, ale překlad Hany Machalové by prostě ještě nějakou editorskou péči potřeboval. Nenajdeme v něm ani tak zásadní boty, spíše nevhodné formulace, špatně zvolená slůvka, nebo situace, v nichž se překladatelka příliš křečovité nechala vést původní anglickým textem.
Například slovo „bedroom“ není vhodné překládat jako „ložnice“, pokud jde o popis místa, z něhož pracovali mnozí začínající vývojáři v teenagerském věku (viz strana 101). Většinou se tím myslí jejich pokoje. Sousloví „důkaz konceptu“ (str. 184) sice v českých textech občas potkáte, ale zní tak neuměle, že je asi lepší zůstat u anglického „proof of concept“. A první ovladač s dvěma analogovými páčkami se jmenoval „Dual Analog“, nikoli „Dual Analogue“ (str. 97). Takových drobností by dalo vyjmenovat poměrně dost.
V konečném souhrnu je I’m Too Young To Die: Ultimátní průvodce střílečkami 1992-2002 knihou, kterou by neměl minout žádný fanoušek herní historie a stříleček z pohledu první osoby. Jen je vhodné mít adekvátně nastavená očekávání. Stuart Mine nám nepředkládá žádnou odbornou studii ani pečlivě vyrešeršovanou žurnalistickou práci. Publikace je především přehledem nejstarších dějin jednoho z klíčových videoherních žánrů, v němž lze najít inspiraci a zajímavé informace. Její hlavní hodnota ovšem spočívá v tom, že jde o pěkný a kvalitně zpracovaný artefakt pro fanoušky a sběratele. Což myslím v dobrém.
