Nastal nejvyšší čas se vypořádat se šmejdem z vesmíru! A co, že je tady doma? Zajímá to snad někoho?
Koření musí proudit
IDUN je jediná známá planeta, na níž se vyskytuje vzácná látka epli. Plní v podstatě stejnou roli jako koření v Duně nebo unobtainium v Avatarovi. Tedy, je to surovina, kterou všichni potřebují, ale získat se dá jen stěží.
Přestože jde o klíčovou těžební operaci, spravuje ji hrstka růžovlasých, zelenovlasých a modrovlasých individuí, kterým by nebylo radno svěřit ani noční směnu v McDonaldu na brněnském sídlišti. Zatím to procházelo bez problémů. Hlavně proto, že se na ospalé planetě v podstatě nic nedělo. Nyní se ale zdá, že vás místní fauna má dost a rozhodla se vás vypakovat pryč. Samozřejmě nemáte v úmyslu svůj život prodat lacino…
Po kolena v mrtvých
IDUN je jednou z mála her, v níž pokosíte tisíce nepřátel už v tutorialové misi. Místní zvěř bere vaše pozice sveřepým útokem a na ztráty nedbá. Postavy ji označují coby „vermin“, tj. „havěť“, a skutečně se jedná o směsici všemožné žoužele připomínající různé pozemské potvory, dinosaury, nebo archetypy mimozemských monster. Dlužno dodat, že u těch nejslabších typů si ani rozdílů moc nevšimnete, taktika nastupuje až s příchodem silnějších nepřátel.
Nejvýraznější devizou hry je její unikátní hratelnost. Dala by se popsat asi jako akční RTS tower defense. Zatímco normální tower defense bývá odpočinkový casual žánr určený pro sváteční a mobilní hráče, IDUN vás rozhodně spočinout nenechá.
Tisícihlavé hordy nepřátel se na vás hrnou ze všech stran a jejich nápor neustává ani na chvíli. Jejich řady můžete zredukovat za pomoci hrdinů, robotů, zbraní na výsadkovém modulu a především obranných věží. K dispozici máte několik různých druhů, které lze mezi misemi upgradovat. Pokud se vám už nějaká tower defense hra dostala do rukou, žádné velké překvapení se nekoná. O něco zajímavější jsou zbraně na výsadkovém modulu, nad kterými máte přímou kontrolu. Díky nim můžete dštít zkázu pěkně z oběžné dráhy a v klidu přitom upíjet bylinkový čaj (v podstatě všechny postavy kromě vysloužilého vojáka Hama působí dojmem, že když dojde heřmánkový čaj, schoulí se do kouta a rozbrečí se). I základní rychlopalný kanon je vrcholně uspokojivý a s raketami nebo výsadky klonovaných vojáků je zábava snad ještě větší.
Hlavním a největším rozdílem oproti konkurenci je však možnost přesunovat věže po mapě v reálném čase, zdarma a bez jakéhokoli postihu. Ve hře není nijak vysvětlené, jak přesně k tomu dochází. Na lidi podobná technologie aplikovat nejde; hrdinové mašírují pěkně po svých. Navíc dost pomalu, takže se nabízí otázka, k čemu jsou vlastně dobří. Nicméně díky tomuto mechanismu nabírá IDUN zcela jiné grády. Přesunování věží vás činí daleko operativnějšími a můžete umně flikovat díry v obraně podle aktuální situace. V řadě misí navíc musíte kvůli dobývání surovin přemisťovat svou aktuální „základnu“, takže hratelnost je skutečně dynamická. I proto si IDUN může dovolit vyložené podrazy, kdy na vás posílá více vln nepřátel najednou, navíc z různých stran. Věží je akutní nedostatek (na průměrnou nepříběhovou misi jich dostanete třeba sedm) a ztráta každé z nich opravdu zabolí.
Zdroj: igdb.com
Fialový hnus
Nemá cenu chodit kolem horké kaše. IDUN má vyloženě hnusnou grafiku, a to i pokud přimhouříte jedno oko za to, že jde o indie projekt, a druhé za to, že jde o prvotinu švédského studia (přestože jeho zakladatel je zkušený vývojář a podílel se například na vývoji Battlefieldu).
Při hraní jsem měl pocit, že podobný design nepřátel i hratelnost už si z nějakých dřevních dob pamatuji – a po chvíli vzpomínání jsem si vybavil letitý titul Alien Shooter 2. Ten vyšel v roce 2006, a přesto je na tom graficky dost podobně. I celá řada mimozemšťanů vypadala, že se jím přímo inspiruje. Podobný je i efekt, kdy úrovně v podstatě tapetujete krví zmasakrovaných potvor. Ve chvíli, kdy je možné grafiku vaší hry srovnat s dvacet let starou ruskou indie střílečkou, která měla rozpočet asi dvacet dolarů, je možná na čase přehodnotit některá rozhodnutí při vývoji.
A propos, krev. Už v prvních levelech jsem si všiml divné viskózní břečky, která se začala rozlévat po mapě. Dlouho jsem ji pokládal za bug, protože přesně tak působí (a navíc skutečně zabugovaná je). Chyba lávky, jednalo se o krev mimozemšťanů a jeden z funkčních prvků hry. Podobně, jako tomu je v Duně, místní fauna je látkou epli doslova nasáklá a časem získáte možnost z potoků krve epli rafinovat, nebo z ní rovnou tisknout klonované vojáky. Zvláště pokud jste na mapě s více typy nepřátel, slévající se kaluže v barvě fialové, zelené či oranžové vypadají, jako by grafici při jejich navrhování holdovali LSD.
Naopak je třeba pochválit soundtrack. Řízný rock a metal se ke hře výborně hodí a neustálé exploze, výstřely a skřeky umírajících netvorů atmosféru zoufalého boje o přežití podtrhují. Oceňuji i indikátor toho, co za song právě hraje. Oficiální soundtrack zatím na Spotify není, ale písničky se alespoň dají dohledat podle jména kapel.
Zdroj: igdb.com
Planeta, kde včera již znamená zítra
Hře se bohužel nevyhnuly nějaké bugy. Když pominu, že při přesunování některých budov se v podstatě rozbijí textury, a ignoruji grafiku jako takovou, větší pozornost by si rozhodně zasloužilo uživatelské rozhraní hry a resource management. IDUN na vás hned z počátku nahrne asi osm různých druhů surovin, které se získávají různými způsoby a používají se na upgradování různých aspektů hry. Přestože technologický strom je jednoduchý, často jsem tápal, proč se mi nějaký upgrade neodemkl. Totéž platí o stavění a rozšiřování vesmírné stanice, hra vás nechá víceméně ve štychu.
Občas není úplně dobře zvládnuté ovládání. Například jsem se těšil na mise, kde se hráč ujímá vlády nad obřím robotem a může tak kosit nepřátele takříkajíc „napřímo“, ale mech byl tak pomalý a ovládal se tak obtížně, že jsem při nich skřípal zuby. Navíc při podobných misích musíte dotáhnout na základnu meteority s epli a nikdo mi nevysvětlil, že si je za sebe robot může prostě zaháknout a dotáhnout je na řetězu. Místo toho jsem několik misí trávil zdlouhavým kutálením meteoritů a bojem s prapodivnou fyzikou hry, které by určitě ještě trochu práce prospělo.
Mise se zde dělí na příběhové a vedlejší. Vybíráte si je z rozhraní, které trochu připomíná hry ze série X-com. Odemčená je vždy ale jen jedna mise a pokud se chcete dostat dál, musíte mezi každou hlavní splnit čtyři nebo pět vedlejších. Což o to, odsýpají vcelku rychle. Skoro každá se vejde do deseti minut. Navíc je obměňují upgrady, které v průběhu hraní získáváte – může jít o další věže, posílení věží i hrdinů, zrychlení těžby, nebo zajímavější prvky, jako je orbitální laser či dělostřelecká baterie. Dá se tedy říci, že žádné dvě mise nebudou zcela stejné. Prostředí ve vedlejších misích je navíc generované procedurálně. Nevím, zda šlo o nejšťastnější rozhodnutí; často se ocitnete v pozici, která je v podstatě neschůdná a misi máte od začátku prohranou. Ještěže jsou tak krátké.
IDUN je zběsile akční taktická strategie, která prověří vaše reakce a strategické myšlení. Má poměrně hodně vad na kráse, ale vyvažuje to unikátní hratelností, kterou nikde jinde nenajdete. Nikdy si nemůžete být jistí přežitím a každou z krátkých misí zvládnete dokončit jen tak tak. Pokud chcete vyzkoušet zcela nový typ hry, nemusíte pátrat dál.
Recenze pro Gaming Professors napsal Aleš Jan Procházka.
