HunterX představuje fantasy cestu, na níž se vydáváte zneškodnit bytosti z jiného světa. Jedná se o dobrodružnou hru, která by měla prověřit vaše bojové dovednosti i taktické uvažování a potrápit závity vašeho mozku. V dnešním článku se pokusím poskytnout co nejkomplexnější hodnocení tohoto titulu. Za hrou stojí nezávislé korejské studio ORANGE POPCORN, jehož členové v minulosti působili v NEOPOPCORN Corp, které stojí za hrou 3000th Duel. Hříčku je možné pořídit pro Nintendo Switch, avšak článek hodnotí verzi pro PC.
Lovkyně malých ďáblů
Představte si, že chodíte do školy a ve vaší třídě sedí roztomilá, určitě milá slečna. Vy se s ní kupříkladu dělíte o svačinu, ona vám pomáhá s domácími úkoly a všeobecně spolu interagujete coby nejlepší kamarádi. V určitý moment se ale vždy zdejchne, když máte jít večer do kina, druhý den se vrací s modřinami i různými ranami na těle a vy nevíte, co se děje. Takto by mohl začínat nějaký béčkový akční film, nicméně děj hry HunterX se točí kolem mladé dívky jménem Tsuki, lovkyně ďáblů, kterou vede malá roztomilá bytost z pekla jménem Marka. Jedné noci oba objeví trhlinu mezi světy a vydají se ji prozkoumat, čímž se dostanou na cestu plnou monster, aby porazili zkázonosného lovce.
Ačkoliv děj titulu nemusí na první pohled vypadat přitažlivě, nejedná se o jeho primární zaměření. HunterX patří do kategorie her, kterým se snažím z osobních důvodů vyhýbat, protože se jedná o metroidvanii. Není to kvůli tomu, že bych tento žánr neměl rád, ale spíše kvůli tomu, že mi z neznámého důvodu přijdou projekty s tímto zaměřením o něco těžší než takové hry ze série Souls. Pokud jste neslyšeli tento termín, jistě znáte hříčky, které pod metroidvanii spadají, díky čemuž si lze lépe představit, o čem i HunterX vlastně je. Do této škatulky patří například série Metroid, Castlevania či Axiom Verge, ale také pro dnešní generaci známější tituly jako Hollow Knight, Dead Cells, Bloodstained, Blasphemous 2, GRIME nebo roztomilý Ori (Ori and the Blind Forest).
Pokud jste ovšem nehráli ani jednu uvedenou hru, zkusím vám vysvětlit, v čem je tento žánr specifický. Většinou tyto projekty mají otevřený svět, což vám umožňuje prozkoumávat rozsáhlé, nelineární oblasti s různými lokacemi a tajemstvími. Na to navazuje tolik oblíbený zpětný průchod. Během dobrodružství si totiž zlepšujete dovednosti postavy, což vám umožňuje vrátit se k dříve nedostupným cestám a odemykat nové části mapy. K tomu vám dopomáhá sběr různých předmětů, jako jsou zbraně, klíče, vylepšení, prsteny a další věci, které využijete pro „snazší“ průchod. Je pravdou, že hry spadající do tohoto žánru často obsahují bohatý příběh a atmosférický svět, který je postupně odhalován během zkoumání. Nicméně v případě HunterX není děj tak zajímavý jako například u zmíněného Oriho, který dokázal hráče emočně i psychicky vyždímat.
Pohled na dynamiku hry
Faktem zůstává, že HunterX sice nevlastní zajímavý příběh, ale atmosférický svět celkem ano. Začínáte ve zničených ulicích města, následně se probojujete až do stok a nakonec proskočíte velkou hvězdnou bránou, jež vás dostane do zlikvidovaných válečných ruin, kde vás přivítají démonické bytosti a otravní létající čarodějové s usmívající maskou na sobě. Paralelně s atmosférou jde v ruku v ruce vizuál, který není ani dobrý, ani špatný. Jedná se o takový nenásilný střed, což znamená, že vás neoslní, ale zároveň nezklame. Celá hra je ve 2D zpracování, tedy z bočního pohledu, a vaše hrdinka je typickou anime postavičkou ve školní uniformě. Vaši nepřátelé se skládají z obyčejných malých goblinů i rytířů, robotických golemů či, létajících démonů a pochopitelně na vás na konci cesty čekají i bossové.
Souboje s protivníky jsou, jak by se od titulu dalo očekávat, poměrně obtížné. Pokud si nedáte pozor a uděláte špatný pohyb, nebo si nevšimnete, že byl proti vám vedený útok, může vás to celkem bolet. I takoví základní nepřátelé, v tomto případě goblini s meči a halapartnami, vás dokážou pěkně potrápit. Nicméně šarvátky jsou tou nejzábavnější a nejlepší věcí na celé hře, neboť jsou rychlé, dynamické a občas i nervy drásající, jen ne v tom dobrém smyslu.
Animace nepřátel a jejich hitboxy jsou celkem záludnou záležitostí, neboť dostanete úder, i když fyzicky stojíte několik kroků od nich. Co se animací týče, HunterX vám umožňuje provést skvělé parry, jenže pro to musíte vidět pohyb protivníka, abyste to stihli načasovat, a tady je ten nešvar. Chvaty u některých postav kolikrát ani nejsou patrné a vy dostanete zásah, což zejména při soubojích s finálními nepřáteli může být celkem problematické.
Umění pohybu a taktiky
Bojový mechanizmus je celkově docela jednoduchý. Tsuki bude útočit se svou katanou, sesílat kouzla, blokovat, parírovat a používat různé předměty jako léčiva nebo k zesílení útoku. Postupně se k tomu přidají navíc vzdušné rány, nabité údery a spousty dalšího. To, co však dělá HunterX zábavným, je právě pohyb, který se točí kolem skluzu a dashe. Většina nepřátel má jasnou signalizaci chvatu, a pokud se vám to podaří dobře načasovat, můžete jejich projektil (pokud jde o mága nebo střelce) pomocí svého meče odrazit nebo jimi pomocí zmíněného dashe projít. Kdyby vás náhodou porazili, přijdete o veškerou karmu. Karma zde funguje podobně jako souly, vylepšujete si za ni statistiky jako více životů, staminy, poškození a další. Místo vaší smrti se následně označí na mapě, takže se nemusíte bát, že by bylo vše natrvalo ztraceno. Stačí na místo doběhnout a vše si vzít zpět.
Zlepšování svých dovedností provádíte u dvou sošek, které naleznete při průzkumu lokací a naštěstí se nacházejí hned u sebe. Jedna slouží k tomu, abyste mohli uložit svůj postup, což vřele doporučuji. Při vaší porážce se znovuzrodíte na posledním uloženém místě. Tuto informaci jsem při prvním průchodu nevěděl, a kvůli tomu jsem následně musel z první mapy běžet zpátky do druhé, naštěstí jsem to neměl daleko. U protější sochy zlepšujete své schopnosti. Strom dovedností je poměrně obsáhlý, ale většina variant, jež se zde ukrývají, vám toho moc nedá. Proto je lepší hledat nebo nakupovat předměty jako náhrdelníky nebo prsteny, které vám zvyšují statistiky. Co se týče uvedené karmy, jedná se o fialové krystaly, ty padají z poražených nepřátel nebo je lze volně sbírat po mapě. Pochopitelně z nepřátel získáte větší množství než při sbírání.
Někteří příznivci žánru by mohli namítat, že mapa hry HunterX je pro metroidvanii neuspokojivá, a do jisté míry by měli pravdu. Lokace neposkytují žádnou výzvu, občas naleznete mini hádanky, které vás nikterak myšlenkově nezatíží, takže logické úsudky ve stylu The Talos Principle zde opravdu neočekávejte. Navíc se zde neobjevují ani pasti, aby vám průchod znesnadnily. Jediné, na co narazíte, jsou plošiny, díky nimž se vyšplháte nebo sestoupíte do jiných úrovní, nebo se objeví zamčené dveře a vy následně hledáte cestu, jak je otevřít nebo obejít. Je to poměrně škoda, neboť autoři ze studia ORANGE POPCORN nevyužili kompletní potenciál své hry. Někdy jsem měl pocit, že tvůrci ve svůj projekt vlastně ani pořádně nevěřili, což je opravdu žalostné.
HunterX nabízí zábavný bojový systém a atmosférický svět, ale trpí slabým příběhem a nedostatkem výzev na mapě. Grafika je průměrná, ačkoliv není zklamáním. Titul se snaží využít prvky metroidvanie, ale nedosahuje plného potenciálu žánru. Přestože může být zábavná pro fanoušky dynamických soubojů, nedokáže poskytnout hluboký a poutavý zážitek ve srovnání s jinými projekty tohoto ražení.
