Hunt: Showdown je originálně zasazená multiplayerová FPS hra, která kombinuje prvky PVP a PVE. Hru vytvořilo a zároveň vydalo studio Crytek na svém vlastním CryEnginu, nicméně během doby, co je na světě, se musela potýkat s celou řadou problémů a nedostatků.
Děj hry Hunt: Showdown se odehrává na divokém západě, respektive v Louisianě ke konci 19. století. Toto období bylo známé jako doba kovbojů, renegátů a bájných lovců odměn, zároveň ale vznikla i řada bájí a mýtů o hrůzostrašných stvořeních. Louisiana se celkově proslavila nejen mýty a historkami o nadpřirozených úkazech, ale také svou různorodou krajinou – jsou zde lesy, bažiny, zatopené oblasti i opuštěná pohřebiště. Toto místo tedy nebylo nic pro slabé nátury, což jej učinilo ideálním pro zasazení hry.
Originálně pojatý příběh
Samotný příběh pak začíná skutečnou eskalací těchto bájí a mýtů. Na území Louisiany se rozmohla podivná epidemie, která přetransformovala téměř sto procent tamní populace v bezduché příšery s jedinou touhou zabít vše živé kolem sebe. Prakticky se dá říci, že z bájných temných mokřadů se nyní opravdu stalo peklo na zemi. Na toto území by pak dobrovolně vstoupil jen skutečný blázen, anebo šílený lovec, který prahne po bohatství a slávě.
Ihned jak se americká vláda dozvěděla o tamní situaci, nechala celou oblast obehnat ostnatými dráty a vypsala velké odměny pro dobrodruhy, kteří mají za úkol eliminovat všechny nestvůry a pomoci tak místo očistit od zla. Vy se ujímáte vedení jedné z mnoha loveckých organizací, která se chce proslavit a získat velké odměny za kořist a trofeje nestvůr z mokřadů.
PVP i PVE v jedné hře
Mezi jedním z největších a originálních tahounů hry je krom jejího originální zasazení a celkového pojetí také kombinace PVP – tedy player vs player – a PVE – tedy player vs environment. Tudíž krom NPC nestvůr, které dokážou pěkně zatopit, si musíte dávat pozor i na ostatní hráče, tedy lovce, kteří přišli do oblasti se stejným záměrem jako vy.
Princip celé hry je tak po zrození/spawnu na mapě lokalizovat bosse, zabít jej a utéct s odměnou. Zdá se to opravdu jednoduché, ale opak je pravdou. Samotné lokalizování bosse je na poměrně rozsáhlé mapě někdy opravdu složité. Nesmíte zapomínat, že všude kolem je hromada NPC nepřátel, a to hned několik druhů. Kromě klasických Gruntů bez vybavení zde najdeme i Grunty se sekáčky, zmutované psy, Hive čarodějnice, které na vás pouští toxické broučky, a nebezpečné ohnivé Immolatory. Pokud se na vás seběhne skupinka těchto „hajzlíků“, máte opravdu co dělat, abyste se ubránili.
No a pak tu je samozřejmě PVP faktor. Ostatní hráči chtějí to, co vy, a tak když uvidí, jak s někým nebo něčím bojujete, není nic snazšího než zabít dvě mouchy jednou ranou. O samotných PVP taktikách se dozvíte ještě níže.
Výběr lovce a vybavení je klíčové
Hunt: Showdown kombinuje i určité RPG prvky s postupem v „krevní linii“. Hned v hlavní obrazovce vás čeká výběr lovce, následně zvolíte dostupné vybavení a vyrážíte na výpravu. Pokud přežijete (mapu můžete kdykoli opustit pomocí únikových míst v podobě člunů nebo lodí) a získáte tak zkušenosti, můžete u svého lovce odemknout pasivní vlastnosti, tzv. Traits. Tyto vlastnosti pak na vašem lovci zůstanou.
Můžete se pro příklad jednat o rychlejší doplňování výdrže, což se hodí při běhu. Další možnost je třeba tiché zabíjení nepřátel noži či rychlejší nabíjení zbraní. Tyto pasivní, ale velmi užitečné vlastnosti se odemykají v rámci zkušeností ve vaší krevní linii. S tím souvisí samozřejmě i levelovací systém, který vám odemyká možnost vybavení. To se pak ještě odvíjí od zbraní, které používáte. Abych to trochu rozvedl, tak na lvl 40 se vám otevře možnost mít silnější revolver, vy ale na to, abyste se k němu dostali, musíte nejdřív získat určité zkušenosti s horším revolverem z dané kategorie. Nicméně každá zbraň umí zabíjet, je to o šikovnosti a o přesnosti.
Všechno samozřejmě stojí herní peníze, a tedy je opravdu nutné dobře počítat výbavu a myslet na zadní kolečka. Je sice hezké, že dáte vašemu začínajícímu lovci bez zkušeností a vylepšených vlastností výbavu za 2000, nicméně kvůli tomu je také velká šance, že o vašeho lovce přijdete. Postupem po krevní linii tak můžete najímat lovce již s 2–3 náhodnými Traity.
Lov a budeš loven
Samotný lov pak má v Hunt: Showdown několik fází. Po výběru lovce, který jsem popsal výše, pak přichází zvolení, zda půjdete na výpravu sólo, což je krom pár výjimek spíše jistá smrt (pokud tedy nechcete jít lovit pouze ostatní hráče s odstřelovací puškou), nebo v týmech po dvou až po třech hráčích. Můžete samozřejmě hrát s kamarády nebo s náhodnými hráči.
Zde se pak ukazuje první do nedávna hodně velký problém a tím je matchmaking. Tedy, zde se stává (dříve hodně často, nyní v době psaní recenze, je již aktualizace, která matchmaking trochu řeší), že zkušení hráči se dostali do skupin se začátečníky. V horším případě pak týmy náhodných začátečníků stanuly proti ostříleným lovcům na vysokých Prestižích. Výsledek je tak zcela jasný.
Zkušení hráči nejenže znají principy hry a umí naslouchat prostředí, ale také dokáží poznat podle zvuků výstřelu, o jakou zbraň se jedná. Díky tomu mají oproti začátečníkům několik výhod.
Zde je pak i několik PVP taktik, například se pouze pohybovat po mapě a počkat si, až nějaký tým zabije bosse a pokusí se utéci, následně je sledovat a počkat si u únikového místa. Další možností ovládnout místo, kde se boss nachází, a čekat, anebo „klasický“ přístup, a to lokalizovat bosse, zabít a utéci. Samozřejmě jsou i lovci, kteří loví pouze jiné hráče a na odměnu z bosse nehrají.
Bossové, co opravdu potrápí
Zatím jsou ve hře pouze dvě mapy, klasická sušší mapa a mapa s mokřady a bažinami. Tyto mapy se skládají z jednotlivých oblastí, ve hře označených Compounds. Tyto komplexy jsou skupiny budov – vězeňský komplex, opuštěný statek, katakomby, vojenská pevnost atd. Každý komplex má své jméno, podle kterého je oblast pojmenována. Uvnitř každého komplexu lze nalézt stopy, které lovcům umožňují určit polohu doupěte bosse. Tato doupata se rovněž nacházejí v jednom z komplexů.
Ze začátku byli pouze tři bossové, první z nich byl Butcher, který připomínal obrovského řezníka s hlavou prasete. Další byl Assassin tvořený malými brouky, který svými dýkami zabíjel nejlépe do zad, a obrovský pavouk (nic pro arachnofobiky). Nyní však přibyl ještě čtvrtý boss, který je pojmenovaný Scrapbeak a jeví se jako kombinace vrány a humanoidní bytosti. Každý z těchto bossů má svou vlastní specifickou taktiku a postup, jak jej zabít. Samozřejmě že nejsnazší je do bossů prostě střílet, ale není to rozhodně nejrychlejší a nejbezpečnější řešení.
Hluk, který vás zabije
Patrně jedním z největších herních faktorů Hunt: Showdown je absolutní důraz na zvuk. Sami autoři při úvodní obrazovce doporučují hrát hru se sluchátky a toto doporučení má svoje opodstatnění. Všechno dělá hluk – chůze, běh, dýchání při míření, střelba, zabíjení NPC, plašení vran. Zvuk je opravdu důležitým faktorem, který vám napoví, zda se někdo kolem vás neplíží, nebo pokud utíká a vyplaší vrány, tak kde se zhruba nachází. Výstřely zbraní jsou slyšet opravdu daleko s tím, že každá zbraň má rozdílný hluk od výstřelu. Mezi základní doporučovanou taktikou je tak naučit se rozlišovat tyto zbraně a jejich zvuky.
Díky tomu, že se naučíte zvuky zbraní, budete při přestřelce vědět, co proti vám stojí a jakou použít taktiku. Pokud proti vám střílí někdo z brokovnice, je lepší se takového lovce pokusit zabít spíše z dálky než na kratší vzdálenost. Taktéž slabší pušky budou na dálku méně účinné než silné jednoranky SPARKS.
Zvuky zbraní a celkově jejich provedení jak po grafické, tak již zmíněné zvukové stránce je perfektní. Nutno zmínit, že všechny zbraně ve hře vychází z reálných základů a jsou inspirovány skutečnými zbraněmi. Ano, ve hře mají jiná pojmenování, ale mechanismy, principy, a dokonce i zvuky jsou podobné jako v reálu. Například Caldwell Rival 78 (Rossi Coach Gun), Winfield M1873 (Winchester M1873), Dolch 96 (C96 Broomhandle Mauser), a dokonce i Avtomat (Huot Automatic Rifle), tak bych mohl pokračovat pořád dál.
Grafika, která vás chytne
Dalším důležitým aspektem hry Hunt: Showdown, a tedy i herním faktorem, je grafika. Grafika, jak by se dalo od CryEnginu očekávat, je opravdu skvělá. Aby, také ne, když je to další ze základů úspěchu ve hře. Zde platí, že čím více detailů si můžete dovolit, tím lépe pro vás. Při nočních hrách, nebo i když je mlha nebo slunné počasí, se totiž velmi snadno stane, že můžete přehlédnout plížícího se nepřátelského lovce nebo hejno vran.
Sluneční paprsky vás, tak zcela elegantně mohou oslnit, nebo dokonce „nasvětlit“, tedy zvýraznit ostatním. Grafika je opravdu povedená, a to jak zbraní, tak modelů postav, NPC, bossů, odlesků ve vodě, prostě všeho.
Zde se bohužel setkáváme s daní za tuto grafiku a tou je nejen poměrně vysoká náročnost na systémové požadavky, ale také i lehké bugy. Ty jsou postupně odstraňovány – naštěstí jich už moc nezůstalo, ale sem tam se mohou vyskytnout.
Není country lock ani anti-cheat
Patrně jedním z největších nedostatků, nebo řekněme nešvarů, hry Hunt: Showdown je absence dobrého anti-cheat programu a Country locku. Je zde, tak jako v hodně jiných multiplayerových hrách, mnoho cheaterů (bývalo však hůř). Hunt: Showdown využívá Easy-Anti Cheat s mottem „DON'T BEAR WITH THE CHEATERS“. Ze začátku se jednalo spíše o parodii na anticheat a bylo tak normální, že vás mohl zabít neviditelný hráč nebo jste dostali zásah do hlavy přes celou mapu i skrze několik dveří. Nyní se karta obrátila a místo cheatů, kteří nesou riziko zabanování účtu, využívají hráči spíše volného připojení napříč kontinenty.
Hra nemá žádný country lock, tedy uzamknutí serveru na vaši danou lokalitu. Může se vám tak stát, že i když hráči z Asie nebo Ruska mají své vlastní Asia nebo Russia servery, hrají na evropských serverech. Zde mají oproti evropským hráčům výhodu v podobě pingu. Někteří hráči z EU proto chodí hrát na americké servery, taktéž kvůli již zmíněné výhodě. Tato situace byla dlouhým předmětem řešení s vývojáři na Discordu a různých diskusí, nicméně vývojáři něco jako uzavření kontinentů neplánují a jejich vlastními slovy „chtějí dát lidem možnost hrát, kde chtějí, a vytvářet tak nová kamarádství“.
Stále nové věci
Crytek má s hrou velké plány – krom stále rozšiřující se sorty skinů, ať už postav lovců nebo zbraní, i co se týče herních mechanismů, monster a dalších map a bossů. Ve hře probíhají celkem pravidelně různé tematické eventy, kde můžete získat unikátní herní předměty – jedná se pouze o skiny zbraní nebo lovců. Nicméně stojí za to zmínit, že ony skiny lovců kolikrát poskytují i určitou výhodu, protože mají například kapuci nebo roztrhaný plášť, který se lépe schová při plížení v mokřadech.
Tyto skiny si pak můžete také dokoupit za reálné peníze formou mikrotransakcí za zlaťáky ve hře, anebo rovnou skrze Steam.
