Pojďme se společně vrátit v čase do roku 2017, kdy herní studia zřejmě propadla kouzlu akčních dobrodružství v chaosem zmítaném světě. Tento rok byl obzvláště plodný nejen ve sféře herních velikánů, ale také menších nezávislých studií. Zkusme tak na chvíli, i když s těžkým srdcem, ignorovat NieR:Automatu, Horizon Zero Dawn, Hellblade a mnoho dalších. Naše pozornost se zaměří na méně výrazná, přesto skvělá india díla, mezi kterými byste našli tituly, jako je Hollow Knight, Rime či dnes recenzovaný Hob. Hob je poslední dílem studia Runic Games, jež bylo krátce po jeho vydání zavřeno. Právě díky tomuto zvučnému jménu, stojícímu za dvěma díly úspěšných diablovek Torchlight, Hob vyvolal o kousek větší rozruch než jiné jemu podobné projekty.
Změna je život
Náš hlavní hrdina je bezejmenná postava drobného vzrůstu s jasně zářícíma očima. Pro naše účely recenze mu zkrátka říkejme Hob. Hob se jednoho dne probudí ve světě překypujícím životem a zelení… tedy do doby, než jej jeho kamenný robotický společník vyzve k procházce a my zjišťujeme, že zdánlivě netknutá příroda umírá v důsledku napadení jakousi organickou nákazou. Než se hráč stačí rozkoukat, pozná na vlastní kůži drsnou parazitickou povahu organismu. Hob se ve chvíli své nepozornosti dostane do kontaktu s pulzujícím fialovým slizem, a nebýt rychlé reakce jeho kamenného přítele, infekce by se dostala k jeho srdci a bylo by po dobrodružství ještě dříve, než by vůbec začalo. Chybějící končetina je však nahrazena kamennou paží, díky čemuž Hob získá neuvěřitelně silnou levačku.
Zápletka je na světě, ale to vše si musíte domyslet pouze z vizuálních vodítek. Hob neobsahuje jakoukoliv mluvenou ani psanou formu textu. Do popředí se tak dostává hráčova fantazie vedená menšími náznaky nějakého příběhu. Hob se tedy vydává na cestu za osvobozením svého světa od zhoubného parazita, ale to ještě vůbec netuší, kolik překážek mu bude stát v cestě. Zatímco jiným se tento tajuplný a nic moc neprozrazující přístup vývojářů může zamlouvat, najdou se i tací, kteří je za to budou proklínat. Na konci vlastně nejste o moc chytřejší než na začátku, stále budou vznikat otázky bez odpovědí a zmatené začátky mohou dokonce některé hráče od titulu i odradit. Mohu vám pouze poradit, abyste vytrvali, protože Hob je zajímavou hrou, kterou by si milovníci indie hříček neměli nechat ujít. Jako takovou menší třešničkou na dortu je krátký komiks přímo od Runic Games, který vás lehce uvede do problematiky děje.
Poskládej si vlastní svět
Na začátku nejde skrývat menší zmatení. Hráč se do principu hry teprve pozvolna dostává, a než pochopí způsob, jakým ho titul nenápadně vede k cíli, bude to chvíli trvat. Objevování tajemného světa je na druhou stranu snad tou nejsilnější stránkou hry, protože kromě menších náznaků cílových destinací se můžete vydat, kam jen se vám zlíbí. Brzy si začnete všímat starodávných ruin odkazujících na jakousi civilizaci. Rzi podléhající trubky, mohutné brány, žebříky, zříceniny a další technologické vymoženosti předávají jasné poselství, že se nacházíme ve světě, kde je příroda přímo provázána se stroji. Jako by každý jeden kousek země byl vznášejícím se ostrovem kdesi na nebi, jejichž pozici lze jednotlivě ovládat… taková je má teorie.
Tuto myšlenku autoři ještě více podtrhují všudypřítomnými hádankami. Sem tam zatáhnete za nějakou páku, spustíte jakýsi mechanismus a rázem se před vámi otevře zcela nové panorama. Vývojářům se povedlo do hry dostat neskutečnou dynamiku díky vertikálně uspořádanému prostředí. Pohybem toho správného mechanismu se nepřístupná místa kdesi pod vámi najednou prudce vysunou do vaší úrovně a zpřístupní vám tak další kousek světa.
Cesta vpřed tak stojí na prostorových logických puzzlech, které nejsou vyloženě složité, ale kladou příliš velký důraz na pozornost hráče. Mnohdy stačí minout sebemenší páčku, přehlédnout jedno interaktivní tlačítko či minout vedlejší cestu a můžete se na hádance nepěkně a dlouze zaseknout. V takovém případě buď budete pobíhat kolem a hledat chybějící dílek skládačky, nebo využijete rad internetu, protože hra samotná vám pomocnou ruku nepodá.
Továrna na planety?
Vertikálně situované prostředí přímo vybízí ke šplhání, objevování různých zákoutí či podzemních „továren“. Několikrát se vám poštěstí zavítat do temných hlubin světa, kde se vám naskytne pohled potvrzující onu teorii. Tyto podzemní útvary skutečně často působí jako továrny, kde se snad staví další nové části světa. Je to asi tak stejně úžasná podívaná jako exkurze do továrny stavějící planety ve Stopařově průvodci po Galaxii. Propojení nádherné přírody s technologickými prvky funguje naprosto přirozeně a utváří příjemnou scénu.
Stejným způsobem bychom mohli vnímat také Hoba s jeho novou paží, kterou lze na určitých místech různě modifikovat, přičemž samotný proces aktivování nových dovedností vypadá jako futuristické programování. Od silnějších úderů přes navýšení rychlosti, regenerace energie a mnoha dalšího si nakonec můžete už tak silnou levačku vytunit na úplně jiný level. To samé platí pro váš meč, u něhož můžete úlomky různě nalezené po světě roztavit a odlít z nich silnější zbraň. Nic z toho se ovšem neobejde bez objevování. Chcete-li zvýšit životy, hledejte zářící květinu. Chcete-li zvýšit energii, hledejte srdce kamenných tvorů. Ve hře potkáte ještě několik dalších sběratelských předmětů, které vám například mohou zpřístupnit různé oblečky či achievementy.
Stáhni půlky a raději uteč
Abyste to neměli tak lehké, v cestě vám budou stát nepřátelé různých tvarů i velikostí. Co mě velice překvapilo, byla absence střetu se silnějšími bossy. Celou dobu jsem čekala na chvíli, kdy své schopnosti naplno předvedu proti odolným soupeřům, ale najednou na mě vyskočily závěrečné titulky. Souboje s nepřáteli vyžadují kombinaci nově nabytých schopností, abyste se s nimi vypořádali. Střety tak nejsou úplně náročné, ale vyžadují lehké taktizování, občas poskytují nějakou výzvu a svižně odsýpají. Tím ovšem nechci tvrdit, že každého protivníka lehce skolíte, protože každý si žádá individuální přístup. Někteří na sobě mají brnění či disponují velkými štíty, takže budete muset bedlivě vyčkat na správnou chvíli, kdy zasáhnout. Jiní po vás budou házet vybuchující brouky, číhat pod zemským povrchem nebo vás zastraší svými rozměry. Nutno poznamenat, že ne do každého souboje musíte jít se vztyčenou hlavou. Někdy je holt jistější strategií zvolit rychlý úprk.
I systém léčení mě lehce překvapil, když jsem si plně uvědomila, že červené kuličky označující životy padají buď ze zabitých nepřátel, což není nic divného, ale také z posekané trávy! Máte-li na krajíčku, stačí párkrát máchnout do travnatého porostu a rázem se vám vrátí sebevědomí. Má rada je, nebuďte zbrklí a raději své šance na výhru pečlivě zvažte ještě předtím, než budete posláni na poslední checkpoint. Hob vás za smrt vyloženě netrestá, ale věřte mi, že se k checkpointům budete vracet skutečně často. Ne ani tak kvůli nepovedeným soubojům, ale kvůli pevně usazené izometrické kameře.
Co fungovalo dříve, nemusí fungovat dnes
Hob disponuje pár drobnostmi, které celkový dojem ze hry maličkato kazí, ale tím největším je pevně usazená izometrická kamera… a cenu za nejhorší nápad vyhrává Runic Games! U předešlých her studia takto řešená kamera ani v nejmenším nevadila, ale zvolit ten samý přístup u plošinovky tohoto typu je vyloženě špatný tah. V takto situovaném 3D prostředí, kde každou chvíli přeskakujete překážky, uhýbáte protivníkům a překonáváte vertikální rozdílnost prostředí, je pevná kamera doslova za trest. Z toho důvodu budete muset neustále měnit směr pohybu podle vytyčené cesty před vámi, což vám ve finále přivodí více smrtí a frustrace než rozdrcení palicí od toho nejsilnějšího nepřátele ve hře. O to více vás bude štvát, že za ně vlastně vy sami nemůžete.
Přeskakování z plošiny na plošinu je kapitola sama o sobě, protože odhadování úhlů a vzdálenosti bude vaší noční můrou, která skončí jen po několika desítkách nevydařených pokusů. Kamerové úhly občas také nejsou zcela vhodně zvoleny. Z toho důvodu je vyloženě doporučeno Hoba hrát za pomoci ovladače, protože na klávesnici budete muset protrpět několik úvodních hodin, než vše dostanete do ruky. Dalším problémem menšího rázu jsou občasné propady fps, které většinou nastanou v tu nejnevhodnější dobu, a pár záseků do textur či mezi dva objekty. Zdá se, že i na tyto případy vývojáři mysleli a do přidali možnost resetování od posledního checkpointu.
Krása střídá nádheru
Teď, když jsem si postěžovala na to, co se mi na Hobovi nezamlouvá, to musím vykompenzovat něčím pozitivním. To nejlepší jsem si nechala na konec a je jím samozřejmě grafické zpracování. Už z ukázkových screenů můžete jasně poznat, jak moc velkou roli v budování atmosféry hraje malebný, až skoro pohádkový vizuál. Jasně ohraničující kontury stylizovaného světa nevyznívají vůbec tvrdě, a naopak společně s jasnými barvami působí velice klidným, až zenovým dojmem. Ani souboje nejsou tolik násilné (v nastavení můžete vypnout zobrazení krve), takže titul mohou ocenit i hráči mladšího věku, ne však ti nejmenší.
V čem si Runic Games opravdu vyhráli, jsou různě laděné oblasti, z nichž je jedna z velké části zatopena vodou, druhá je naopak takřka vyprahlá poušť, další ukazuje více technické stránky světa a v neposlední řadě přijde řada na oblasti více zamořené fialovým organismem. Silnou chvilkou jsou pak situace, kdy se před vámi vynoří část země a vy na chvíli můžete vidět, co se skrývá pod jejím povrchem, nebo si sednete na hranu římsy a kocháte se tím úžasným výhledem. Škoda toho, že hudební složka titulu je sice krásná, ale dost nevýrazná. Plní svůj účel, ale jen tak tiše plyne s okolím, než aby scénu ještě více přibarvovala.
Hob během deseti až patnácti hodin procvičí vaši trpělivost a strategické myšlení v nenáročné akční plošinovce, která hráčům nabízí volně interpretovatelný příběh. Herní svět není tolik rozlehlý, ale jeho vertikální rozdílnost jej činí neocenitelně zajímavým, s mnoha skrytými zákoutími a neobjevenými tajemstvími. Titul trpí na menší neduhy technického stavu a na pevnou izometrickou kameru, která se postará o nejednu utroušenou nadávku. Přesto toho má Hob dost co nabídnout a ve svém rukávu schovává nejedno eso, kterým dokáže překvapit.
