Nájemný zabiják známý jako Agent 47 patří spolu s polobohem Kratem k nejslavnějším plešounům videoherního světa. Původní Hitman: Codename 47 vyšel v roce 2000 a v průběhu let jej následovala ještě trojice pokračování, než se série roku 2016 rebootovala do podoby nové trilogie. Hitman 3 (2021) byl při svém launchi na PlayStationu 4 a 5 vybavený speciálním VR módem, který se rok poté objevil i na počítačích. Nyní se vývojáři ze studia XR Games rozhodli celou hru (údajně) od základů přepracovat pro stand-alone headset Meta Quest 3. Jejich Hitman 3 VR: Reloaded si sice zachovává designové kvality originálu, ale ve všech dalších ohledech bohužel zůstává hodně dlužen tomu, co by si majitelé Questu přáli i zasloužili.
Placatá legenda
Původní VR mód Hitmana 3 na PlayStationu byl navržený pro první headset PS VR, což je při vší úctě dosti rudimentární zařízení. Na podobě hry je to poznat. Nejde jen o výrazně osekanou a neostrou grafiku, ale především o absenci plného pohybového ovládání. Hitman 3 VR je na PlayStationu vlastně spíše first-person střílečkou. Jde se sice rozhlížet pouhým pohybem hlavy, ale postava se nadále ovládá gamepadem.
Tento zásadní nedostatek byl napraven až ve chvíli, kdy podpora virtuální reality dorazila na PC. Ani tam se ovšem hra nevyhnula kritice, že si zachovává až příliš mnoho mechanik poplatných klasickému „placatému“ hraní. Verze pro Quest 3 měla potenciál tento neduh napravit a její tvůrci skutečně prohlašovali, že právě takové byly jejich ambice. Jenže výsledek tomu neodpovídá.
Včera ráno přišla zubatá grafika
Mám-li výstižně popsat, jak na tom Hitman 3 VR: Reloaded je, musím trochu netradičně začít u grafiky a technického zpracování. Právě na těchto aspektech totiž nová verze jinak populární a oceňované hry stojí a padá. Především tedy padá.
Nepamatuji si, že bych kdy viděl na jakémkoli Questu hůře vypadající hru. A teď vůbec nemluvím o zjednodušených modelech, primitivním svícení a kreslené stylizaci, kterou jsme od začátku mohli vidět v propagačních materiálech. Quest 3 je výkonově na úrovni nabušeného mobilu, takže jednodušší grafika se od něj očekává. Jenže grafická prezentace Hitman 3 VR: Reloaded není pouze jednoduchá, ale také nestabilní, roztřesená a zubatá do takové míry, že to snad nemá precedent od dob původního PlayStationu, který neuměl dělat výpočty s plovoucí desetinnou čárkou. Rámy oken a dveří hyzdí obrovské zuby, objekty se rozpadají na kostičky a v pohybu vás tluče do očí všudypřítomný ghosting.
Když se ti dívám do očí, všechno se ve mně otočí
Ve virtuální realitě se nejedná čistě o problém estetický. Hitman 3 VR: Reloaded se prostě špatně hraje. Když obraz zabírá celé efektivní zorné pole hráče, vede veškeré lagování, trhání, vlnění a zdvojování obrazu k brzké nevolnosti. Hra se očividně renderuje ve velmi nízkém rozlišení, a navíc v režimu reprojekce. To znamená, že grafická jednotka reálně generuje pouze 36 snímků za sekundu a další sada 36 snímků se synteticky dopočítává na základě analýzy snímků předchozích a odečtení nových dat z pohybových senzorů.
Pokud např. PS VR2 používá reprojekci ke zvýšení snímkové frekvence z 60 fps na 120 fps, jsou všechny artefakty stále ještě přijatelné. V Hitmanovi 3 VR: Reloaded se ovšem implementace této technologie pohybuje na hraně snesitelnosti, neboť vše, co se ve hře hýbe, po sobě zanechává jasně viditelné „duchy“. Syntetickými snímky si na Questu 3 pomáhá také nedávno vydané Metro Awakening, ale to je kvalitou grafických assetů opravdu o pořádný kus jinde. A to nemluvím třeba o Zero Caliber 2, který je mnohem pěknější a svižnější i bez reprojekce. Jistě, Hitman se spoustou nehratelných postav a jejich vzájemných interakcí představuje pro výpočetní kapacity headsetu větší výzvu než přímočará střílečka. Ale rozdíly v kvalitě jsou tak propastné, že se mi pro ně těžko hledá omluva.
Jó, ruce mý levý jsou
Mnoho kladných bodů Hitman 3 VR: Reloaded nemůže získat ani za ovládání. Interakce s objekty a jinými postavami je velmi neohrabaná. Chcete třeba srazit pěstí strážného, ale některé vaše rány prostě zůstanou nezaregistrovány, nebo dokonce s modelem protivníka částečně splynete. Pokud ho konečně srazíte, může vám dělat problém zvednout ze země jeho zbraň.
Navzdory proklamacím vývojářů hře taktéž zůstalo až příliš mnoho vlastností z placaté verze, které jsou ve VR nepatřičné. Už v tutoriálu musíte odklepávat rušivé tabulky s nápovědou, které permanentně přerušují hraní. Velká část interakcí ve hře se pak realizuje stisknutím tlačítka, a nikoli fyzickým pohybem. Skrývání těl mrtvých či omráčených protivníků ani vlastní animaci nemá a je řešeno pouhou zatmívačkou. Nechtěně úsměvné je házení předmětů, které se opět řeší stiskem tlačítka. Daný objekt je následně vymrštěn velkou rychlostí po zcela nerealistické, ploché dráze letu.
Ani zacházení se střelnými zbraněmi není ideální. A nejen proto, že ty se také přebíjejí tlačítkem. Při jakémkoli výstřelu je třeba se pořádně dívat přes mířidla. Pokud vystřelíte od boku, často minete i v případě, že nepřítel stojí kousek před vámi, protože hra vyžaduje docela nepřirozený a nepříjemný náklon zápěstí, abyste stříleli rovnoběžně s podlahou. Možnost střílet obouruč, jíž se vývojáři chlubí jako jednou z hlavních inovací, je zábavná. Ale zas se musím ptát, proč nejde oběma rukama uchopit jediná pistole. Obouruční úchop je snad standardní způsob, jak dosáhnout lepší stability.
Hitman 3 VR: Reloaded je bohužel jednoznačným zklamáním. Zábavný design levelů a dobře fungující mechaniky převzaté z placatého originálu tvrdě naráží na mimořádně špatné technické zpracování. Kvůli ovládání si nebudete připadat jako profesionální zabiják, ale spíš jako někdo z dvojice Pat a Mat. A z grafiky vám nejspíš po chvíli hraní bude nevolno. Nezbývá než doufat, že vývojáři ještě někdy v budoucnu hru opraví. Nebo se alespoň povede podpora playstationovské verze pro PS VR2, na níž dělá přímo IO Interactive.