Studio Triple-I vytvořilo titul, který celý závisí na rozhodnutích hráče. Staň se rádoby hrdinou a udělej, co uznáš za vhodné, ale nebude to tak jednoduché, jako to je v ostatních příbězích. Hindsight 20/20: Wrath of the Raakshasa má zajímavou myšlenku výběru, koho zabijete s krutým červeným mečem a komu dáte milost modrou palicí. Přestože jsou zde neotřele zpracovány volby a jejich následky, zbytek hry nemá podstatu, která by je podpořila, což značně oslabuje dopad vašich rozhodnutí.
Zkázná nemoc Raakshasa
Hindsight začíná zničením města Champaner kvůli zbrani hromadného ničení nazvané Triskati, stvořené velitelem Raakshasa, Shinhou. Zkáza začala po vyvrcholení boje mezi městem Champaner, kterému se hnusilo zabíjení, a bývalými obyvateli města, ze kterých se staly krvelačné bestie Raakshasa. Hrdina příběhu Jehan byl v ten moment mimo město, v honbě za pomstou svého otce, a následně se často modlil, aby se mohl vrátit v čase a zkusit zabránit zkáze, která město postihla, což mu bohové dopřáli.
Rozhodni o životě
Celá hra je o tom, udělat rozhodnutí, vidět, co se stane, a pak to zkusit znovu, jinak. Hned na začátku se musíte rozhodnout, zda zastavit svého přítele ve spáchání sebevraždy, protože se nakazil a brzy se promění v Raakshasu, nebo se pomstít za smrt vlastního otce. Krom normálních rozhodnutí v konverzaci si může hráč zvolit i typ boje. Červeným mečem snižujete životy nepřátel, dokud nezemřou, a modrou palicí snižujete morálku, dokud se nevzdají.
Co vás nezabije, to se vrátí a zkusí to znova
Hindsight 20/20: Wrath of the Raakshasa věnuje pozornost tomu, jaké mohou mít důsledky špatná rozhodnutí a že lidské povaha není idealistická, jak se snaží mnoho příběhu ukázat. Když si zvolíte milosrdný boj po celou dobu, určitě se někde něco pokazí a hra vám to někdy v budoucnu vrátí. Celá herní doba je krátká, asi okolo pěti hodin, a proto je docela jednoduché se vrátit a vyzkoušet jiná rozhodnutí. Hra má asi deset možných konců a všechno závisí na rozhodnutích, která děláte v celém jejím průběhu. Bohužel začne být otravná a nudná ještě předtím, než ji dokončíte poprvé.
Pořád to samé dokola
Systém boje je jednoduchý a nutí hráče provádět komba o třech a šesti útocích, protože jen třetí a šestý útok dělá poškození. Někdy je potřeba střídat cíle nebo se vyhýbat projektilům při provádění kombo útoku, který se pak jednoduše zruší. Proti určitým nepřátelům, a hlavně bossům, lze útočit jen v malém časovém okénku, kdy se nepřítel unaví nebo vás mine. Krom dvou zbraní má hráč i nepřátelé dva ukazatele, zdraví a morálky. Morálka vyprchává jen při útoku palicí a zdraví při útoku mečem – jak hráč, tak nepřátelé jsou poraženi po vyprchání jednoho z ukazatelů. Dále se dá využít speciálních útoků, pokud nasbíráte dost žlutých Shakti, které padají z nepřátel. Avšak tyto útoky nejsou vůbec třeba, po chvíli si zvyknete na princip útoků nepřátel, každý souboj bude jednoduchý a brzy přijde vítězství.
Zdroj: Triple-I Games
Super těžké hádanky
Když zrovna není potřeba boj, budete muset skládat hádanky, a nejsložitější z nich jsou jen doplnění kostek do čtverce tak, aby seděly do vzoru. Všechny hádanky jsou v podstatě stejné, a to je nedělá zábavnými ani zajímavými. Je zde i pár drobných plošinovkových prvků, jako je například průchod mezi pastmi, ale to je také naprosto jednoduché, stačí nepospíchat.
Postavy jak z Playmobilu
Stylizované prvky jsou docela zajímavé, avšak svět působí docela prázdně a je takový celý nudný. I přes neuvěřitelně dlouhé cutscény se nedozvíte nic moc o tom, co je Raakshasa či co se děje kolem. Můžeme sledovat, jak jsou ostatní ovlivněni Jehanovými rozhodnutími, ale v celé hře není jediná postava, kterou byste si mohli oblíbit, a to ani samotného Jehana. Dabing postav zcela chabý, i když to není něco, co bych tam potřeboval, a zvuky obecně jsou tiché a brzy zapomenete, že tam nějaké vlastně jsou.
Zdroj: Triple-I Games
Hindsight 20/20: Wrath of the Raakshasa má několik dobrých nápadů, jako je možnost volby a rozhodnutí, stejně jako motiv morálky proti společnosti. Bohužel hratelnost je na poměrně nízké úrovni. Při prvních deseti vteřinách hry se mi podařilo dostat na místo bez úniku a vypnutí bylo jedinou možností. Po hodině hraní si člověk uvědomí, že se nic nestalo a pořád dělal to samé dokola. Možnost rozhodnutí v textové podobě tam sice je, ale vždy většinou stejně musíte dát tu jednu odpověď, která se od vás očekává. Na hru za 12,49 € bych čekal víc a rozhodně si nemyslím, že stojí do hry investovat jak peníze, tak čas.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Michael Pavlík.
