Vývojářská studia se často zaměřují na určitý žánr a toho se drží v řádu klidně i několika projektů. Donedávna bychom mohli to samé říct o studiu Tango Gameworks, jehož tým má na svém kontě úspěšné psychologické horory jako The Evil Within či GhostWire: Tokyo. Chce to pořádné koule se zcela odklonit od své dosud působné existence, podstoupit riziko, pustit se do neprobádaných vod, a navíc ještě ututlat celý vývoj. V takovém případě máte jen dvě možnosti, buď vaše úsilí chytit nový vítr do plachet bude absolutní fiasko, nebo se budete radovat z úspěchu. V případě Hi-Fi RUSH však s klidem musím konstatovat, že jde o ten druhý případ. Pojďte se v naší recenzi podívat na to, jak moc se risk dokáže vyplatit.
I Wanna Be a Rockstar
Hi-Fi RUSH se objevil jako blesk z čista jasna a smetl davy svým chytlavým smyslem pro rytmus i zatraceně zábavným příběhem. Hrajete za mladičkého chlapce, který sotva vyšel z puberty a hodlá si splnit svůj největší životní sen, stát se rockovou hvězdou, přestože se dosud ani nenaučil hrát na kytaru, za což může jeho indispozice pravé paže. Chai proto přichází na ostrov Vandelay Campus, na němž sídlí korporace Vandelay Technologies, a jako dobrovolník vstupuje do projektu pod označením Armstrong. Ten si klade za cíl nahradit poraněné či chybějící části lidského těla robotickými protézami, a tím výrazně zkrátit propast mezi lidmi a roboty. Během operace se udá řetězová reakce nečekaných náhod, kvůli, nebo možná díky, nimž se hudební přehrávač stane součástí Chaiova těla a napojí se na robotickou paži, která reaguje na rytmus z přehrávače blízko jeho srdce.
Mladý tak trochu floutek je kvůli této nehodě označen za vadného a rozbíhá se zběsilá honička celým městem. Projekt Armstrong totiž nemá lidem pomáhat a Vandelay Technologies není tak svatá, jak se může zdát. Chai má sice k rockové hvězdě daleko, ale dokáže skvěle cítit rytmus. Se svými pronásledovateli dokáže bojovat díky provizorní zbrani ve tvaru kytary, čímž na sebe strhne pozornost nejen vedoucích členů Vandelay Technologies, ale i jakéhosi odboje. Chai tak brzy získá spojence ve snaze dokázat odhalit a zároveň překazit nekalé plány programu umělé inteligence zvaného SPECTRA.
Nalaď se na tu správnou vlnu
Co je na Hi-Fi RUSH dle mě nejimpozantnější, je synchronizace s hudbou. Nemyslím teď pouze vaše pohyby, ale doslova celá hra se nese v hudebním rytmu, kulisy nevyjímaje. To byla jedna z prvních věcí, které mě naprosto uchvátily. I když zrovna nebojujete, melodie stále hraje a různé kontrolky, sloupky, světla, lasery, pasti, a dokonce i kameny reflektují spád hudebního doprovodu. Je to sice malý detail, ale právě díky němu se kolikrát přistihnete, jak si nohou spokojeně poklepáváte do rytmu a nedokážete před monitorem zůstat klidní jako obvykle. Hudba vám zkrátka prostoupí do celého těla a vy se velmi snadno naladíte na stejnou vlnu jako samotný titul. Velký podíl na tom samozřejmě mají extrémně rytmické skladby, mezi nimiž najdete zastoupení celé řady oblíbených licencovaných písní s rockovějšími variacemi, jako je například 1,000,000 od Nine Inch Nails, Invaders Must Die od The Prodigy a mnoho dalších.
Hi-Fi RUSH exceluje i na poli vystavění mírně předvídatelného, sic zajímavého příběhu s několika zvraty, čemuž velmi pomáhají barvité charaktery postav. Jak už jsem zmínila výše, Chai je mladý, často nerozvážný, a rád koná dříve, než myslí. Je to tak trochu frajírek s až moc velkou zásobou energie a ještě většími sny. Díky této povaze vám rychle přiroste k srdci a bude vás bavit svým trefným a zcela přirozeným humorem. I jeho společníci se v průběhu děje vyvíjejí a vybočují z řad konvenčních vedlejších postav. Najdete mezi nimi robotickou kočku 808, citlivého svalovce alias geniálního inženýra nebo například robotického profíka přes hackování s oblibou v módě. Teď ale vážně, někdo z vývojářů má zřejmě slabost pro sladké, protože pojmenovat členy odboje po cukrovinkách nebo jejich příchutích, to je trochu ujeté, ale zatraceně se mi to líbí. Jen posuďte sami, zda byste se chtěli jmenovat CNMN, Peppermint nebo Macaron. Vždyť i samotný Chai nese jméno po původem indickém nápoji!
V partě se to lépe táhne
Se svými společníky kromě dialogů a dalších několika aktivit v přísně tajném úkrytu povedete líté boje, i když to pochopitelně bude právě Chai, kdo oddře většinu tvrdé práce. Každá z vedlejších postav vašeho týmu disponuje speciálními dovednostmi, jež odkrývají skryté cesty, vytváří zcela nové nebo z nich odstraňují překážky. Kromě toho se vám jejich pomoc bude hodit také v boji k různým speciálním útokům, společným útokům, protiúderu, proražení štítů či uhašení spalujících plamenů. Nebudete na všechno sami a chytré využívání schopností vašich partnerů vám situaci může značně ulehčit.
Soubojový systém sám o sobě není nijak převratně inovativní, ale velice dobře pracuje s rytmem a nabízí nespočet zajímavých mechanik i kombinací. Vše jednoduše stojí na stisknutí tlačítka v tu správnou chvíli tak, abyste se trefili do rytmu. Zase tak jednoduché to ovšem nebude. S postupně přibývajícími typy nepřátel se budete muset přizpůsobit novým mechanikám, a přesto si nezapomenout udržovat tempo. Může se to zdát jako náročný úkon na vaše permanentní soustředění, ale opak je pravdou. Hi-Fi RUSH vás totiž dokáže tak moc nabudit a nevědomky vtáhnout do rytmu, že pro vás bude naprosto přirozené se s hudbou sžít. Za svou snahu navíc budete odměněni útoky způsobujícími dodatečné poškození a pořádnou show efektů některých ze speciálních útoků, na něž se dobře kouká a podtrhují akční atmosféru. Čeho je však příliš, toho je moc a v posledních fázích hry je to zkrátka tak trochu přehnaná divočina, což vede k nepřehlednosti. Holt musíte naopak postupovat s rozvahou a nesázet na rychlost. Chaosu na bojišti občas nepomáhají ani podivné kamerové úhly, kvůli nimž kolikrát skrze stěnu či jiný objekt pořádně nevidíte, co se právě děje.
Hudba je to, co mě drží naživu
Chai prochází hned několik úrovní ve snaze od každého jednoho ze šestice bossů Vandelay Technologies získat přístupový klíč k deaktivování programu SPECTRA. Jak asi odtušíte, ani jeden vám ho nedá jen tak zadarmo. Souboje s bossy jsou jedny z těch nejlepších částí celé hry, protože vždy dostatečně prověří vámi nově získanou schopnost neotřelým způsobem. Připravte se tedy na šílenou jízdu, protože každý boss vyžaduje individuální přístup a laťka obtížnosti se bude stále zvyšovat. To platí i pro robotické protivníky. S každou novou úrovní se zároveň setkáte s novým typem nepřítele, který bude mít nejen tužší skořápku, ale zvládne i mnohem víc než jen po vás střílet z dálky nebo se ohánět mečem. Variací nepřátel zde najdete poměrně dost na to, aby vám dokázaly nehezky zavařit. Vše je o rytmu, nezapomínejte. Pokud z boje vyjdete živí, získáte dostatek součástek alias herní měny k obchodování s různým typem zboží včetně vylepšování.
Co se týče samotných úrovní, misí, nebo levelů, chcete-li, během nich se budou střídat bojové sekvence s klasickou plošinovkou. Do cesty se vám postaví nespočet překážek, dlouhých továrních chodeb, žhavá láva, nekonečné propasti, ozubená kola, quick time eventy, hudební minihry a poznáte toho ještě mnohem víc. Většina z dvanácti levelů je svým způsobem jedinečná zasazením a podle toho volí i kulisy či případné překážky. Během objevování kromě truhel, nástěnných maleb, herní měny a dalších sběratelských předmětů narazíte na místa, kam se nebudete moct podívat při prvním průchodu hrou. Jednak jsou to místnosti či lokace vyžadující pro vstup některou ze schopností vašich partnerů, nebo speciální tajemné dveře ukrývající překvapení. Celkově vzato jsou úrovně v Hi-Fi RUSH nápadité, ale brzy si začnete všímat opakovaného využívání vizuálně i mechanicky stejných úseků, což by mi nikterak nevadilo, kdyby určité pasáže nebyly příliš zdlouhavé. Hi-Fi RUSH v základu zvládnete dohrát kolem cca deseti hodin, ale díky hromadě end-game obsahu si pište, že v ní strávíte o dost déle, nemluvě o příznivé znovuhratelnosti. Říká se, že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, ale v tomto případě to s velkou pravděpodobností uděláte.
Ještě ani zdaleka nekončíme
Mezi misemi můžete strávit nějaký čas na základně v bezpečném úkrytu před korporátními roboty. Koukejte se sem vracet pravidelně, protože si můžete svou roztomilou robotickou kočku 808 pohladit, a dokonce se s ní letmo pomazlit. Škoda, že autoři s ní nepřidali více možných aktivit či interakcí. Kromě toho právě zde můžete kupovat nové útoky, vylepšovat zbraň, statistiky, schopnosti celého týmu či sledovat stav sběratelských předmětů. Úkryt navíc obsahuje velkou zeď, kterou zaplňujete celistvou malbou podle toho, jak moc se vám daří plnit různé mini výzvy. Už jsem výše v textu nakousla end-game a nyní mám prostor na to, myšlenku plně rozvinout. Vaše cesta totiž ani zdaleka nekončí tím, že Hi-Fi RUSH dohrajete až k finálním titulkům.
Hi-Fi RUSH vám po prvním průchodu nabízí několik novinek, díky kterým se zabavíte na dalších několik hodin. Jako první je to možnost zpětně procházet jakoukoliv kapitolu na vámi zvolenou obtížnost a hledat ty odbočky či sběratelské předměty, co jste minuli. Napoprvé nikdy nebudete mít přístup úplně všude, a tak jsem si jistá, že se většina z vás pustí do pročesávání úrovní víckrát než jednou. Další novinkou je možnost postavám vdechnout druhý život pomocí nového šatníku, ale tady vás trochu zklamu, protože kosmetické doplňky si odemykáte skrze nelehké výzvy. Pokud si tedy přímo nezakoupíte mírně ošizenou Deluxe edici, nový vohoz si vydřete. Po možnosti zakoupit si v jukeboxu novou hudbu vyhrávající po celé základně se navíc přidává zpřístupnění záhadných dveří a Rhythm Tower. Jde o postupné zdolávání celkem šedesáti podlaží se stále těžšími a těžšími soupeři, ale odměny jsou tuze lákavé.
Jak to před námi mohli celou dobu tajit?
Studio Tango Gameworks se od své dřívější tvorby neodklonilo pouze v žánru, ale i ve výtvarnu. Zatímco jejich předešlé projekty spojovala temná paleta barev, Hi-Fi RUSH na to jde od podlahy a nebojí se mírné anime stylizace ani sytých barev. Boj navíc doprovází cool efekty podobné komiksovým frázím připodobňujícím zvuk. Grafika se vyznačuje ostrými obrysy, jako byste na trojrozměrný model napasovali dvourozměrnou texturu, přesto jsou každá jedna postava, prostředí, roboti či další kulisy bohaté na detaily a některé scény vám vezmou dech. Nedokážu si představit, že by Hi-Fi RUSH vypadalo jinak. Už jen kladné přijetí herní komunitou bez jakékoliv propagace či marketingu mluví za vše. Hi-Fi RUSH se jednoho dne zkrátka objevil a jako celebrita devadesátých let si podmanil nejen dívčí srdce.
Palec nahoru dostává rovněž technické zpracování. Animace postav jsou krásně plynulé, dabing perfektně procítěný, scénář vtipně napsaný, humor není tahán na sílu, za celou dobu hraní jsem nenarazila na jeden jediný bug a vyladěná optimalizace pro PC pohladí na duši. Hi-Fi RUSH má nějaké své mouchy, ale ty hravě strčí do kapsy tolik předností, že bych se tento kousek nebála doporučit opravdu každému hráči i nehráči. Titul skvěle přistupuje k úplným nováčkům hudebních her tím, že jim dá dostatek podpory při hledání rytmu. Naopak dokáže potrápit i zkušené veterány, pro něž si nachystal hned několik výzev. Přes všechnu tu chválu se může zdát, že se na trhu objevil přelomový zázrak, ale není tomu tak. Hi-Fi RUSH by se rozhodně dal přiřadit k jedné z těch nejlepších videoher založených na rytmu, ale pro některé hráče může být příliš repetitivní. Sto lidí, sto chutí. Pokud vás titul alespoň trochu zaujal, určitě se nebojte ho vyzkoušet. Garantuji vám, že toho nebudete litovat.
Hi-Fi RUSH se náhle zjevil a strhl na sebe obrovskou pozornost za doprovodu hvězdně obsazeného soundtracku, rytmické hratelnosti, akčního bojového systému i lehce klaunské povahy hlavního hrdiny. Titul vás naladí na vlnu rockových skladeb, rozjede zběsilý vlak a vy rozhodně nebudete chtít vystoupit. Tak povedená hra si jistě zaslouží lepší nacenění, protože za málo peněz dostanete až příliš mnoho a příliš dobré muziky.
