Série Heroes of Might and Magic je u nás extrémně oblíbená už dvě desetiletí. Bůh ví, jestli je to tím, že se hraje na tahy a vy vždycky musíte udělat ten jeden poslední před spaním, anebo epickým rozsáhlým příběhem, který každá hra vypráví. Pátý díl této série byl navíc osvěžen ještě dvěma velkými datadisky, které jenom rozšířily už tak obrovský příběh. Navíc obě části – Heroes of Might and Magic V: Hammers of Fate a Tribes of the East už roky schraňuji skoro jako v trezoru, a když přišla možnost, aby na ně vznikla recenze, musel jsem se o ni hrdě přihlásit. Hry budou navíc rozebrány najednou, nikoliv jedna část po druhé.
Třináct kampaní znamená přes šedesát misí
Heroes of Might and Magic V, synonymum rozsáhlé hry plné epičnosti. Co asi stálé hráče nepřekvapí, je stále dostupný multiplayer, který je překvapivě živý a své soupeře si zde můžete najít i dnes. Není to ale nic oproti všem těm příběhům, které se v kampani dají odehrát. Poznáte všechny hrdiny světa Heroes, jejich pohnutky, myšlenky i proč a za co bojují.
Každá nová mise se vás snaží nakopnout malým bonusem, ať už v podobě lepší jednotky, surovin do začátku nebo artefaktu. Já osobně možnost číslo tři nedoporučuji, většinou skutečně potřebujete spíš lepší jednotku než artefakt, který stejně budete muset dříve či později kvůli lepšímu zahodit. Každá mise má navíc jiné trvání. Zatímco snad v každé kampani se ty úvodní „zaučující“ dají odehrát do 10–15 minut, u těch posledních můžete strávit i dlouhé hodiny. Někdo vám třeba může zadat úkol „najdi Ashinu slzu“ a vy stále nechápete, že si můžete zobrazit malou mapku s přibližnou lokací. Stejně tak vám nemusí dojít, že to místo můžete tipnout a nemusíte se nervovat s tím, že potřebujete absolutně všechny obelisky. Každopádně vás jednotlivé úkoly posouvají v příběhu vpřed a nemůžete vybočit z řady – buďto to splníte tak, jak máte, nebo misi nedohrajete, tak jednoduché to je.
Kromě kampaní je v Heroes of Might and Magic V několik sólo misí, a ne ledajakých, ale příběhových. Nemusíte se tak vrhat stále do kampaně, ale můžete si zahrát jeden kratší příběh. Spolu s tím je zde i několik předpřipravených volných map pro nějaké ty souboje s přáteli. Mimochodem, na jednom počítači se dá nastavit hned několik hráčů, kteří si to mohou rozdat proti sobě, není tak nutné být ani online.
Vyberte si vlastní národ
Základní hra Heroes V nabízí šest národů – Gryfí říši (lidi), elfy z Irollanu, temné elfy Ygg-Challu, démony, mágy Stříbrných měst a všudypřítomné nekromanty. V datadisku Hammers of Fate se přidává národ trpaslíků a v rozšíření Tribes of the East se přidá kampaň Tvrze. Ta je trošku zapeklitá, protože se jedná o různé rasy, jako o skřety, gobliny, orky nebo kyklopy, ale české slovo Tvrz je krásně propojuje.
Každý národ je úplně jiný a má naprosto odlišné výhody. Mým osobním favoritem jsou mágové, protože se mi s nimi dařilo především v počátečních fázích misí krásně odehrát několik soubojů za sebou, aniž bych se bál, že ztratím jednu jedinou jednotku. Navíc od sebe všechny národy jednoduše rozlišíte, každý totiž vypadá úplně jinak. Zatímco pevnosti démonů hoří a vypadají jako peklo, elfové mají své město postavené kolem jednoho velkého stromu.
Jsou tak věrní nějaké té své fantasy předloze. Národy navíc také určuje jejich víra. Zatímco třeba trpaslíci věří v dračího boha ohně Arkatha, lidé Gryfí říše věří v dračího boha světla Elratha. Temní elfové mají Malassu, lesní elfové Sylannu atd. Každý národ má svoji víru a často se na ni také odvolává, takže buďte připraveni i na nějaké to malé fantasy náboženství.
Do každého hrdiny Heroes of Might and Magic V se vcítíte
To, na čem Heroesy stojí, je obrovská rozmanitost mezi hrdiny. V každé kampani dostanete jednoho až dva hlavní hrdiny, se kterými budete muset odehrát svůj part. Za Gryfí říši tak nastoupíte za královnu Isabelu, a jelikož se jedná hned o první kampaň celé hry, dostanete s tím i velice kvalitně zpracovaný tutoriál, kde se dozvíte, co a jak dělat s hrdinou i jednotkami.
Každý hrdina má nějaký svůj bonus. Mág Zehir tak například dokáže od začátku vyvolat elementály a má základní znalosti magie přivolávání, čímž máte ihned bonusy k jejímu užití. Markal od nekromantů má vliv na všechny nepřátelské jednotky a zvyšuje jim šanci, že se přidají k jeho armádě. Hrdina skřetů Gotai má zase výhody na válečné pokřiky a střelecké jednotky u elfa Findana střílí na ty nepřátelské, ještě než začne bitva (mimochodem, podle mého jde o nejvýhodnější schopnost pro rozhodnutí bitvy před jejím začátkem).
Navíc se skoro během každé mise dají najímat další a další hrdinové. Umožňuje to lepší logistiku při transportu jednotek a samozřejmě se tak rychleji dobývají okolní části, včetně dolů a nepřátelských hradů. Hrdinové také za své souboje dostávají zkušenosti a dle těch se poté dají vylepšovat, ať už v různých druzích magie, podpory nebo třeba diplomacie. Je ale vždycky důležité dostat svého hlavního hrdinu na maximum jednotlivé mise, protože když bude vylepšovat najmutého, do další mise se vám nepřenese.
Města, mapy a doly
Jak jsem již výše zmínil, města se dají od sebe nádherně rozlišit. Všechna také ale skrývají naprosto jiné výhody, především při obranných bitvách, kde vás v některých případech mohou zachránit. Zde si nemohu vynachválit trpaslíky, kteří kromě vlastní armády mohou mít i staniční městskou posádku, což je hned o několik stovek jednotek víc. Přidejte k tomu hradby se střeleckými věžemi a příkop a jste skoro nezničitelní. Bohužel jenom skoro. Všechna městská vylepšení stojí suroviny, a ačkoliv jsou doly nekonečné, udržet si je může být problém.
Na mapě je jich totiž pouze několik. Vy k němu musíte přijít, porazit bránící neutrální jednotku a obsadit jej. Hra nabízí hned šest různých druhů surovin a zlato. Nejčastěji budete potřebovat dřevo a kamení, později rtuť, drahokamy, krystaly a síru. Se dřevem a kamením se dostanete především k základním jednotkám, pomocí ostatních k různým vylepšením. Bohužel vám nepřítel může doly kdykoliv obsadit a vzít vám tak přísun surovin. To se poté může projevit jako obrovský nedostatek, když váš soupeř má odemčené už všechny jednotky i s vylepšením a vy máte stále ty základní.
Na objevené a odhalené mapě o svém soupeři máte nonstop přehled, takže se nemusíte bát, že byste se mohli dočkat přepadení ze zálohy (ale jen pokud už jste mapu odhalili – to, že na vás občas vyběhnou z temnoty, je klasika). Dokážete tak určit, zda jste schopni přeobsadit důl, třeba byť jenom na tah, případně zda jste schopni utéct silnějšímu soupeři. Mapy jsou přehledné a tvůrcům se povedly, tam není co vytknout. Navíc si pomocí myši můžete celý prostor otáčet a kontrolovat, takže žádné strachy, že by vám něco uteklo.
Taktika rozhoduje bitvy více než jednotky
Bojovat budete nonstop, kromě budování hradů prakticky neděláte nic jiného. Většinou je to s neutrálními potvorami, na které se dají krásně uplatnit vaše bonusy, v horším případě je to s nepřátelským hrdinou, který má všeho více, a vaše šance na vítězství je tak pomalu mizivá. Tam ale nastupuje velká výhoda Heroes, speciální taktický režim.
Dostanete se na rozdělenou šachovnici, rozestavíte své jednotky podle jejich předností a bitva může začít. Na přehledné liště vidíte, kdy ta či ona jednotka přijde na řadu i kolik jí ještě zbývá „života“. Každá z nich má navíc určité výhody, například elfský lučištník střílí dva šípy v řadě a vrah temných elfů otráví svými šipkami. Gryf z Gryfí říše zase může vyletět mimo mapu na libovolnou pozici a na nepřítele zaútočit ze vzduchu. Každý tah musíte promýšlet. Hrdina pak může do hry vnést rozdíl a pomocí kouzel nebo přivolané jednotky změnit váhu bitvy.
Já za elfy například používal často kouzlo Přízračné síly, které udělá přímou kopii vybrané jednotky. Ta má sice jenom jeden život, takže jakmile dostane zásah, zemře, nicméně pokud zaútočí dřív, útočí plnou silou jako originál, což se potom sakra vyplatí. Jednotky mají také určité úrovně, od základních, jako je branec, víla, zvěd či obránce, až po lávového nebo smaragdového draka, archanděla nebo ďábla. Samozřejmě čím lepší jednotka, tím je i dražší finančně, přičemž ty nejlepší stojí také nějakou tu surovinu – síru, drahokam, rtuť nebo krystal. Záleží, za který národ hrajete.
Datadisky hru pozvedly
V datadisku Hammers of Fate pak přichází ještě jedna řada jednotek. Vždy existovala základní jednotka a poté její vylepšení, v této části se ale objevuje ještě jedna úroveň. Nejlépe to jde vidět u Gryfí říše, kde kromě anděla a archanděla přichází ještě padlý anděl. Ze sedláka, brance, se ještě může stát vymahač. Tyto tři řady se ale samozřejmě dostávají ke všem národům. Všechny mají své výhody i nevýhody, nicméně když bojujete s hrdiny Gryfí říše proti „padlým“ jednotkám Gryfí říše, je to nepříjemný souboj, protože mezi jednotkami je výrazný silový rozdíl. Zatímco příběh Heroes of Might and Magic V a Hammers of Fate končí svým způsobem otevřeně. Tribes of the East v čele s armádou orků hru nejen nádherně pozvedlo, ale příběh nakonec i velice důstojně uzavřelo.
To u tak dlouhého příběhu, jako je v Heroes, hodně potřebujete – přece jenom desítky hodin hraní bez happy endu, když celou dobu děláte všechno pro správnou věc?Poslední aspekt, který musím vyzdvihnout (díky tomu, že mám starší originální CD), je český dabing. Ano, moc her už dneska nadabováno není a v roce 2006 to také byly výjimky. Heroes of Might and Magic V včetně datadisků se však nadabovaly. Můžete si tak užít všechny hrdiny, jak si spolu krásně povídají, a nemusíte se zaobírat vůbec s ničím kolem. Skvělé a povedené. Bohužel dnešní verze na Uplay už lokalizaci do češtiny nenabízí.
Velkým problémem je však pouze jeden samostatně spustitelný datadisk. Zatímco Tribes of the East si můžete zahrát jako samostatnou hru, Hammers of Fate vám bez základní hry nejdou. To je škoda, protože navazují skoro na stejné úrovni jako Tribes of the East.
Je to klasika. Na to, že hry vyšly v letech 2006–2007 jsou dodnes perfektně hratelné. Ano, je tam kýčovitost a kampaně jsou místy hrozně hloupé, ale to se dá zatlačit úplně do pozadí. Jednotky, kouzla, artefakty, hrdinové, to všechno Heroes of Might and Magic V dostává na úplně jinou úroveň a dodnes se jedná o tahovou klasiku.
