Hru Hellsplit: Arena vytvořilo ruské studio Deep Type Games, které o tvůrčím procesu hovoří ve vlozích na YouTube. První verze vyšla v roce 2019, autoři však hru nadále upravují. Přímo v průběhu psaní této recenze vyšel update 1.15, který přidal nový obsah. Recenze reflektuje hru v jejím současném stavu, i když polovinu jsem jí odehrál ještě před tímto updatem.
Hellsplit: Arena je středověká fantasy mlátička pro virtuální realitu. Chlubí se zejména „fyzikálně přesným“ systémem soubojů. To znamená, že své protivníky můžete zbavovat částí jejich těl, hlav, rukou i nohou. Máte k dispozici relativně rozsáhlý arzenál zbraní, který se dělí na meče, sekery a palice. V každé ruce můžete mít jinou zbraň nebo v ní držet jeden z dostupných štítů. Můžete si také nasadit několik různých brnění. To vše si kupujete za peníze v kampani, nebo to dostanete zdarma na vyzkoušení v režimu tréninku. Autoři do hry implementovali i léčivé lektvary a oleje přidávající zbraním elementální poškození.
Bez démonického zasazení se to neobejde
Hra Hellsplit: Arena má sice náznak příběhu, vyprávěného v 2D obrazovkách mezi jednotlivými arénami (které vždy obsahují více levelů), ale klidně si ho odmyslíte. Co je podstatnější, je mírně hororové zasazení, což samozřejmě virtuální realita multiplikuje. Na mě osobně tedy hra působí ponuře a syrově. Vašimi oponenty jsou ošklivé zombie a magií oživení kostlivci, na které vskutku není radost pohledět. A ne proto, že by nebyli graficky kvalitně vyvedení, spíše naopak. Nepřátel je více druhů, od těch nejslabších, kteří nemají žádné brnění (a můžete je tak zabít jediným dobře mířeným seknutím meče, kterým jim setnete hlavu), až po silné temné rytíře (bez narážky na Batmana) obsypané zbrojí.
Hra nabízí také solidní možnosti interakce s prostředím a množství pastí, do nichž můžete nepřátele nalákat či strčit. Standardní arény jsou v tomto ohledu omezené, najdete zde prakticky jen pasti, ale v mezilevelech (v nichž je vaším cílem vydělat více peněz) můžete popadnout třeba vidle nebo použít gilotinu. Zbraně nosíte jako správný rytíř u opasku nebo na zádech, lektvary máte taktéž připevněné na opasku. Vaše zbroj bude při pohybu cinkat – přiznám se však, že tento realistický prvek mě spíše obtěžoval.
Bojujete hlava nehlava
Co se týče boje s nepřáteli, jejich zbroj je pro styl vašeho šermování klíčová. Základním nepřátelům (kromě kostlivců) můžete odseknout skoro cokoliv, ti obrnění jsou však již o poznání odolnější a nejlepší taktikou je útok na hlavu nebo na krk (bodnutím, nikoliv seknutím), pokud je mají odkryté. Další možností je použít drtivé zbraně nebo prostě obrněnce umlátit. Může vám to trvat i dost dlouho, takže vás hra bude nutit střetnutí opakovat. Na jednoho z bossů se mi pak osvědčil jedový buff na meč.
Sekat končetiny můžete i již padlým nepřátelům. Jako brutální fyzikální sandbox hra funguje poměrně dobře. Podle zveřejněných poznámek k updatu můžete zombiím i prostě utrhnout hlavu rukou, což se mi tak nějak nechtělo zkoušet. Zmíněný update 1.15 pak do hry přidal jízdu na koni a sadu odpovídajících jezdeckých zbraní, z nichž nejzajímavější je jistě turnajové kopí. Tyto levely představují ozvláštnění oproti standardním pěším úrovním, ale kůň se mi neovládal příliš dobře – otáčení je pomalé. Možná to ale jde změnit v nastavení.
Grafické orgie se (ne)konají
Hra by nepůsobila správně strašidelně ani brutálně, kdyby autoři nepoužili také sugestivní grafické zpracování. Hra na míle překonává například oblíbené Blade and Sorcery, které je podle ohlasů pro Hellsplit: Arena jedním z hlavním konkurentů. Nečekejte ale, že by vás prostředí něčím uchvátila. Mám pocit, že i kdyby zde nebyla všudypřítomná žlutá světla a detailní textury (aspoň tak detailní, jak dokáže můj Oculus Rift S zobrazit), hra by se hrála a prožívala stejně, či velmi podobně. Přijde mi, že hra se snaží hlavně dobře vypadat na úkor ostatních složek majících vliv na hratelnost.
Kopím do oka to bolí
Bohužel celková hratelnost a appeal Hellsplit: Arena nejsou takové, jak by se mohlo zdát z její vnější schránky. Jedním ze záporných bodů je inteligence nepřátel, kteří se chovají nevypočitatelně, někdy vrážejí do objektů v prostředí, někdy se zaseknou ve zdi, a bezmyšlenkovitě pochodují do kterékoliv pasti, ba v některých mapách skáčou sami do propasti. To, že zároveň uskakují vašim útokům jako pingpongové míčky, také nepůsobí úplně dobře. Zvláště na koni se mi stalo, že s jediným kostlivcem jsem zápolil dlouhé minuty, což bylo součtem jeho neustálého uskakování a již zmíněných potíží v řízení koně. Jistě, mohl jsem z koně sesednout a vyřídit ho ručně, ale v čem je potom pointa této herní mechaniky?
Druhým smutným momentem je repetitivnost. Prostředí i nepřátelé se střídají a možností boje máte sice hodně, ale nic vás nenutí k tomu, je střídat. Pokud vám tedy funguje taktika prostě neustále kroužit po aréně a sekat nepřátele po hlavě, zatímco štítem vykrýváte útoky, tak prostě hru takto dohrajete. Alespoň pokud se vám nestane, co se stalo mě, totiž že finální boss pro vás bude tak obtížný, že to radši vzdáte. Levelů, které jsem mnohokrát opakoval, bylo více. Budu to muset někdy napravit, až se lépe vyspím. Vzdáleně podobná hack-and-slash hra, Until You Fall, mě bavila více a strávil jsem v ní mnohem víc času, abych ji dohrál.
Hellsplit: Arena je tedy lehce nadprůměrná VR akce, jejíž jádro hratelnosti tvoří realistická fyzika a možnost využít jí v boji s nepřáteli. Hra má působivý grafický kabátek, ale už tolik neexceluje v hratelnosti – hraní se stane repetitivní. Pokud chcete někomu useknout hlavu nebo obě ruce a nohy, rozpůlit ho vedví a nebo ho nechat umřít v pasti a nečekáte nějakou přidanou hodnotu, je toto hra vás. I s přihlédnutím k ceně ji však nemohu ohodnotit lépe.
