K licencovaným hrám přistupuji velmi obezřetně. Obzvlášť, když jde o licenci dětské značky, kterou najdete úplně všude, od triček a ponožek až po záchodová prkénka a pánvičky. Ano, přesně tak, všechny tyto věci jsem v dobách své největší lásky ke „Kittynce“ měla. A tak jsem velmi obezřetně přistupovala k deskové hře Hello Kitty: Den v parku, kterou na naše stoly přineslo vydavatelství MindOK. A víte co? Byla jsem fakt příjemně překvapená!
Autorka plná nápadů
Musím se přiznat, že jsem příjemné překvapení trochu očekávala, obzvlášť od chvíle, kdy jsem si přečetla, kdo Hello Kitty: Den v parku vytvořil. Autorkou totiž není nikdo jiný než Roberta Taylor, která nám v minulosti přinesla Útulná doupata, Festival zvířátek nebo třeba Café Baras. Tedy samé povedené rodinné hry plné roztomiloučkých zvířátek.
V originále titul pod názvem Hello Kitty: Day at the Park kupodivu nevydalo studio Kids Table Board Gaming, ale Maestro Media (The Binding of Isaac: Four Souls). Je určena pro 2–5 hráčů od 8 let, kteří jednu partii sfouknou do 30 minut (podle původního vydavatele do 45 minut). Tedy za chvilku.
Kouzelný Kittynčin klub
Titul vás zavede přímo do světa Hello Kitty, který okouzlil miliony lidí (především holčiček) na celém světě. Setkáte se nejen přímo s titulní hrdinkou, ale i jejími přáteli žábou Keroppi, králíčkem My Melody, černou kočkou Chococat, ptáčkem Badtz-Maru a pejskem Pompompurinem. Z hlavních přátel však chybí tučňák Tuxedo Sam, což je dost škoda. Obzvlášť, když hra je sice určena pro maximálně pět hráčů, ale postav, za něž můžete hrát, je už nyní šest. Možná si tvůrci Tuxedo Sama schovávají do případného rozšíření? Nevím.
Hra licenci tematicky zpracovává velice hezky. Nejen co se ilustrací týče, ale i mechanismy. Celá je totiž o tom, že jste s přáteli vyrazili do parku a chcete si domů odnést co nejvíce zážitků. Budete tak pořádat čajové dýchánky, běhat za motýly, odpočívat ve stínu stromů nebo jezdit na koloběžce. Ačkoliv jde o kompetitivní titul, z nějž může vzejít jen jeden vítěz, není v něm žádná negativní interakce. Na dílcích parku si nezavazíte, naopak jste motivováni k tomu navštívit ostatní, protože z toho oba dostanete odměnu.
Bohužel produkční stránka Hello Kitty: Den v parku trochu pokulhává. Karty jsou velmi, ale opravdu velmi tenké. Oceňuji ale jejich povrch, kterému nebude vadit ani pár kapek tekutiny. Dílky jsou jen o málo silnější než karty. U hry pro děti, i když ty starší, bych ocenila větší bytelnost komponent. Přece jen dětská motorika ještě není úplně vytříbená. Měla jsem navíc smůlu na krabici: kompletně se mi totiž rozlepil jeden druh žetonů. Co jsem ale viděla v jiných kopiích, tento neduh potrápil pouze mě. Na co si ale stěžovalo více hráčů, to jsou lavičky namalované na některých dílcích parku, když se přitom žetony atrakcí (s obrázkem té stejné lavičky!) pokládají na úplně všechny dílky.
Průzkum parku
Herně Hello Kitty: Den v parku novým hráčům nejvíce připomene Carcassonne. Stejně jako v něm totiž i zde budete pomocí čtvercových dílků tvořit mapu, jen půjde o mapu parku plného keřů, jezírek, laviček a cestiček. Ilustrace na dílcích na sebe musí perfektně navazovat, to je ale při jejich pokládání jediným omezením. Ve svém tahu vždy položíte jeden ze dvou dílků z ruky a na něj umístíte žeton atrakce. V ideálním případě budete chtít kousek parku položit tak, aby se shodoval namalovaný předmět na něm s předmětem na okolo ležících dílcích, ať již barvou nebo tvarem. Když se vám to podaří, můžete si vzít jeden odpovídající žeton předmětu.
Není to ale vše. Po vyložení dílku pohnete svojí figurkou až o tři pole, přičemž z každého navštíveného místa si vezmete odpovídající předmět. Hra není nikterak zlá, a tak se můžete i vracet, navštěvovat ostatní hráče nebo se třeba nepohnout vůbec. Když navíc svůj pohyb skončíte na dílku se žetonem atrakce, vezmete si jej, díky čemuž získáte nějakou jednorázovou schopnost. Kromě lákadla v podobě těchto žetonů atrakce vás ale nic nenutí pohybovat se svojí postavou po dílcích, které jsou do parku nově přidané. Dokud vám vyhovují předměty, které získáváte, klidně můžete stále dokola navštěvovat ty stejné tři dílky.
Sbírejte selfíčka
K čemu vlastně ty předměty sbíráte? Pomocí nich totiž můžete plnit karty zážitků, reprezentujících selfíčka, která vaši hrdinové fotí. Zážitky jsou tří různých obtížností a je jen na vás, zda si naberete ty nejtěžší, které vám sice dají nejvíc bodů, ale musíte na ně posbírat hodně předmětů, nebo budete postupovat po malých krůčcích. Hello Kitty: Den v parku je velmi přístupnou hrou, a tak vás za váš výběr nebude nijak trestat. Zisk předmětů je jednoduchý a hra vám navíc velmi pomáhá i tím, že na splnění karty zážitku můžete pomyslně použít i symbol z dílku, na kterém jste ukončili svůj pohyb.
Před sebou máte vždy právě tři nesplněné karty zážitků, a na konci tahu si opět doberete do tří, abyste mohli hned začít plánovat svůj další postup. Moc oceňuji, že každá karta zážitků má dvě strany. Jedna z nich je přímočařejší, zkrátka zahodíte odpovídající předměty a získáte jistý počet bodů. Tuto stranu budou využívat nejspíše mladší a/nebo začínající hráči. Druhá strana je pokročilejší a body na ní nejsou tak jisté. Snadné zážitky vám dovolí odhodit předměty navíc, střední zážitky vás odmění za předměty, které vám zbydou na konci hry a těžké zážitky vám dají na konci hry body za jiné splněné zážitky. Jde o zábavný mechanismus, díky kterému Hello Kitty: Den v parku obsahuje několik obtížností, aniž by bylo nutné pro pokročilé hráče přidávat další pravidla.
Co je výhodné právě teď?
Stejně jako výše zmíněný Carcassonne, i Hello Kitty: Den v parku je velmi situační hrou. Dlouhodobou strategii v ní příliš nenajdete, spíše taktické rozhodování o tom, co je pro vás právě v tu danou chvíli ten nejvýhodnější tah. Vaše postava bude mít nějakou speciální schopnost (opět na oboustranné kartě s rozdílnou schopností pro začínající a pokročilé hráče). Po jejím použití si bude potřebovat odpočinout, přičemž šlofíka jí můžete dopřát odhozením žetonu lavičky nebo setkáním s jiným hráčem. Když se k tomu přidají jednorázové schopnosti atrakcí, užijete si s Hello Kitty příjemnou míru kombení, i přes jednoduchost pravidel.
Stále jde ale v první řadě o přístupný titul pro všechny rodiny, který by se klidně mohl prodávat v běžném knihkupectví nebo supermarketu. A ačkoliv doba se mění a v supermarketech už najdete opravdové rodinné pecky, přesto je v nich stále spousta opravdu špatných deskových her. Obzvlášť těch s nějakou velkou licencí. Hello Kitty: Den v parku ale mezi nepovedené licencované tituly rozhodně nepatří. Já osobně si jej ráda zahraji jako oddechovku v bandě dospěláků. Ale Kittynku nikomu z nich nedám!
Hello Kitty: Den v parku je velice povedená rodinná hra, která pod ultraroztomilými ilustrace skrývá takový Carcassonne plný osobních úkolů. Mladší hráče osloví milým tématem plným oblíbených hrdinů a zážitků z jednoho dne s přáteli v parku. Ty starší pak bude bavit spousta pozitivní interakce a taktických možností. Jde zkrátka o titul, který byste si měli alespoň zkusit. Určitě vás překvapí stejně příjemně jako mě. Pokud jste navíc vy nebo vaše děti milovníky Hello Kitty, pak tuto novinku doma opravdu chcete. Jen jí musíte odpustit nepříliš ohromující kvalitu zpracování.
