Havarrské kobky – recenze gamebooku

Na jednu stranu dnes máme trend gamebooků, které se snaží posouvat možnosti žánru a hledat nové cesty – ať už způsobem vyprávění příběhu (Druhá země), hloubkou mechanik (Metal Heroes), nebo možnostmi, které poskytují adaptace již existujících děl (Alenčina noční můra v Říši divů).

Na druhou stranu třeba Fighting Fantasy zůstává spíše konzervativní a i ve svých nejnovějších dílech se drží osvědčených základů, akorát vyladěných s desítkami let zkušeností. Jiří Zahradníček v tomto směru šel překvapivě ještě dál – jeho Havarrské kobky se samy hrdě prohlašují za dungeon crawler ve stylu devadesátých let, a to se vším, co k němu patří. Svému slibu navíc dostál a věrnost inspiraci je patrná na každé stránce.

Vězení, nebo sebevražedná mise? Zkuste hádat…

Tentokrát nebudete žádným hrdinou ani mocným bojovníkem; jste Niclas, profesionální zloděj, který měl smůlu při zaučování svého bratra do řemesla. Normálně by vás neminul trest, ale místní vládce zrovna potřebuje vyšetřit nedalekou farmu, z níž se záhadně ztrácejí zvířata. Vy jako někdo, kdo má potřebné know-how a zároveň nemá co ztratit, představujete ideální oběť osobu… a aby vás snad nenapadlo utéct, vašeho bratra si nechají jako rukojmího. 

Cesta vás brzy zavede do chodeb pod městem Havarr a asi nebude žádným překvapením, že přítomné zlo má jednoho společného jmenovatele. Stejně tak můžete čekat, že porazit jej bude přinejmenším stejně obtížné jako proniknout do jeho doupěte. Zároveň však jeden nikdy neví, odkud se může dočkat nečekané pomoci – a co víc byste mohli potřebovat?

Síla a životy, proč to komplikovat

S ohledem na žánr tak šly mechaniky na dřeň a zůstávají u dvou statistik. Atributy vaší postavy jsou Umění boje a Výdrž, souboje rozhodujete klasicky hodem dvou kostek. Štěstí známé z FF chybí, setkání s pastmi nebo jiné náhodné události řeší jednoduchý hod jednou kostkou. Zato si můžete vybrat talent, který vám zvýší šance na přežití.

Stejně důležitou roli hraje inventář, do něhož si zapisujete jakékoliv nalezené vybavení. Nechybí klasické potřeby dobrodruha ani zdánlivě zbytečné cetky, které později jako když najdete. Limit na počet nesených předmětů přitom nemáte, takže jako správný lupič můžete brát všechno, co vám přijde pod ruku.

Kromě toho také nacházíte nové zbraně, části zbroje nebo různé požehnané/prokleté šperky. Havarrské kobky totiž počítají s tím, že po vzoru RPG budete lootovat a napříč hrou vybavíte svou postavu tak, aby postupně sílila. Pro jednou tak nemusíte zoufat, pokud vám nevyjdou začáteční hody; příležitostí ke zlepšení statistik bude dostatek a neférové prvky v podobě okamžité smrti či dobře schovaných klíčových předmětů chybějí.

Dobrodružství ze staré školy

Pro dungeon crawly je typická určitá nesourodost, která se netýká jen vybavení. Také místnosti zde zahrnují vězeňské cely, kuchyně, hrobku, knihovnu, galerii nebo třeba podzemní jezírko. Ne vždycky sice podobné prostředí dává logický smysl, ale tento ústupek se v rámci zábavnosti dá pochopit.

To platí i pro obyvatele kobek. Někteří jsou přátelští, ale většina… ne. Ani tady se neustupuje od staré školy a prosekáte se hromadou trollů, skřetů, krys, mágů i jiných monster. Bestiář se přitom nesnaží o nějakou zvláštní inovaci, takže většinu soupeřů si dokážete zařadit hned na první pohled.

Zde si ještě jednou zaslouží zmínit chybějící Štěstí, neboť v gameboocích sloužilo také jako odměna či postih za (ne)morální rozhodnutí. Jinými slovy, zde máte volnou ruku se opravdu chovat jako ten zloděj, jímž jste. Nemusíte se štítit krádeží, vydírání ani dalších pochybných věcí a smůlu budete mít akorát v případě, že si vyberete nesprávnou oběť. Oproti jiným tradičním fantasy, která vás nutí být hrdinou, jde o další příjemnou změnu.

Barvitě a funkčně

Protože se dungeon crawly nemusí zatěžovat s příběhem, často šetří i na ostatních částech textu a ve výsledku působí zbytečně stroze. Autor se však těm největším nástrahám úspěšně vyhýbá.

Při své výpravě toho vaše postava sice moc nenamluví, zato popisů jednotlivých místností a příšer si užijete dostatečně. Ani souboje zde nekončí s posledním hodem kostkou, neboť další odkaz vám detailně vylíčí, jak jste svého soka skolili. Jiným nešvarem fantasy gamebooků bývá odbytý konec, který vás po završení vaší cesty odmění jen jedním či dvěma odstavci s blahopřáním. Havarrské kobky si naštěstí daly pozor i na to, takže poslední odstavec opravdu působí zaslouženě.

Pouze čtenáři, kteří hledají originální propracovaný svět nebo obsáhlejší lore, odejdou s prázdnou. To ale u jednorázového dobrodružství příliš nevadí.

Jít naslepo?

Při čtení se mi opakovaně vybavoval gamebook Půlnoční lupič od Fighting Fantasy. Také v něm jste člen zlodějského cechu, také v něm si do začátku můžete vybrat bonusovou schopnost a také v něm začínáte na povrchu, než přijde na řadu dungeon. Jakmile se ale dostanete pod zem, Havarrské kobky se svojí různorodostí zaujmou o něco více.

S tím souvisí otázka mapování, která se v takovémto prostředí přímo nabízí. Odpověď zní, že mapu si kreslit můžete, ale nemusíte. Mně se (pravda, s velkou dávkou štěstí) podařilo zvítězit hned na druhý pokus – a bez mapování. S trochou intuice totiž poznáte, které cesty vedou jednosměrně a kde byste se tedy měli zastavit a věnovat se chvíli průzkumu, ať se svou výbavou nezaostáváte. Zároveň se však po cestě nachází tolik odboček a různých tajemství, že další průchody s kreslením mapy a jinými rozhodnutími stále budou bavit. Množství unikátních předmětů a výběr ze tří počátečních talentů zajišťuje, že se gamebook jen tak neohraje.

Dech draka? Ne, Havarrské kobky!

Také zpracování se drží stylu starých gamebooků a své knižní dobrodružství dostanete v brožované vazbě (jen ten papír je dnes o něco kvalitnější…). Retro dojem podporují černobílé ilustrace s šedivým stínováním, které jako by vypadly ze starých fantasy magazínů.

Podobně autentické – ale ne nutně šťastně zvolené – je zarovnání odstavců do bloků, takže se některé delší pasáže slévají do jedné souvislé zdi textu. Chybí také zvýraznění herních prvků pomocí formátování, což má občas za následek nepřehlednost. Přinejmenším druhý problém však autor ve svém dalším díle, Lovci artefaktů, již opravil.

Za sekcí pravidel naleznete i průvodní listinu, která už je ale v dnešních gameboocích spíše pro forma. Má totiž poměrně malá okénka, zbytečně by vás nutila psát do knihy a při jejím vyplňování akorát hrozí poškození vazby. Pravděpodobně tak oceníte možnost stáhnout si ji z oficiálních stránek a vytisknout si ji zvlášť.

Havarrské kobky nevymýšlejí nic převratného, zato však dobře přizpůsobují starší šablonu dnešní době a ukazují, že dungeon crawly mají stále co nabídnout. Doporučit je lze zejména těm, kdo mají v paměti české počátky gamebooků ve stylu Zlodhova hradu a slibují si od knihy podobný zážitek.