V roce 2013 vyšel první díl Hammerwatch od společnosti Crackshell jako nezávislá kooperativní hra. Svou nenáročností si získal srdce spousty hráčů, ostatně RPG prvky, hezký příběh a akorát herního času těšilo snad každého. Jednička se velmi povedla. Jakmile jsem zjistil, že je zde Hammerwatch 2, též od Crackshell, nemohl jsem se titulu dočkat a potřeboval jsem se do něj ponořit. Bohužel jsem si docela zaplaval, a to i v překrásném pixel artu, jenž zažívá pomalu svou renesanci. Hry jako What Lies in the Multiverse nebo Vampire Survivors jsou toho důkazem.
Tam, kde jsme skončili, začínáme
Hammerwatch 2 navazuje přesně tam, kde končí první díl. Utíkáte z hradu, v němž jste uvězněni, a během toho si projdete základním herním tutoriálem, jenž je samozřejmě důležitý. Během něj totiž zjistíte, kolik se toho od prvního dílu změnilo. Ihned, jak opustíte první oblast, začíná teprve dobrodružství, kde vás čeká hromada úkolů.
A o co vlastně v příběhu jde? Blight Hrozný a jeho dračí armáda nakonec uspěli ve svém spiknutí a svrhnuli krále Rolanda, čímž ovládli Herianské království. Naštěstí ne vše je ztraceno. V kanálech je královské hnutí odboje a na králův rozkaz se tito hrdinové vydávají porazit Blightovy draky (ano, draky) a obnovit zničenou zemi. Hezký, jednoduchý a jasný příběh.
Bože můj, ale jaký hrdina budu?
Děkuji za otázku, drahý čtenáři. Měli byste být tím nejkladnějším, nejlaskavějším, nejmilejším, nejsprávnějším a dalších nej- hrdinou. Kromě toho, že si utvoříte základní vzhled, si vyberete jednu z pěti tříd postav. Můžete se stát Paladinem, Rangerem, Wizardem, Warlockem a „Roguem“ neboli zabijákem. Každá třída má své vlastní schopnosti a dovednosti, které budete postupem ve hře odemykat a vylepšovat. Můj osobní favorit je Ranger, protože jsem rošťák, ale většině hráčů bude určitě vyhovovat přímočarý paladin.
V dobrodružství doporučuji vzít každý úkol, na nějž narazíte. Svět před vámi je plný NPC a questů. Nezapomeňte, že jste v RPG, takže čištění sklepů, zabíjení pirátů a sbírání vlčích kožešin je vaším denním chlebem. Ono totiž v noci nenaděláte prakticky nic. Obyvatelé světa si berou volno, respektive jdou spinkat, včetně obchodníků. Bohužel musíte čekat hodiny, než přijde den, a to nejhorší, budete skutečně čekat. Ano, jde si zaplatit u hospodského za přečkání noci a čas se tím urychlí, jen je to finančně trošku nepříjemné, když v začátcích nemáte vůbec nic. Zlato je omezené i u obchodníků, tudíž nemůžete prodávat svůj loot donekonečna.
S úkoly také bývá problém. Nepíše se u nich, jestli mají nějaké časové omezení. Občas trvá dlouho, než je splníte, a z ničeho nic před jejich dokončením získáte jedno hezké nesplněno. Což u hráčů jako jsem já, kteří mají tendenci plnit každý nesmysl, na nějž narazí, je plesknutí přes klávesnici. Horší je, že třeba u sběratelských misí vám ten odpad zůstane v inventáři a tento materiál nikdo nechce. Ztratili jste cenný herní čas na nesmyslu.
Hammerwatch 2 nabízí exkurze do dungeonů
S obchodníky a NPC je to k ničemu, když si neprojdete hromady dungeonů. Díky bohu je jich hodně. Jsou příjemně komplikované a vaše postava u sebe pravidelně nosí mapu, takže si můžete kontrolovat, kam vyrážíte. Sice mi chvilku trvalo na to přijít, ale je to skutečně záchrana. Mapa funguje jako v první Mafii, tedy pustíte před sebe a můžete se v klidu hýbat v pozadí. Musím říct, že se mi to ve spletitých dungeonech velice hodilo.
S bojem to bylo horší. Když opomenu sloty na rychlé předměty, v nichž vždy skončí lektvary na zdraví a obnovu výdrže k boji, zkoordinovat pohyb a bojujícího hrdinu je skutečně umění. Ranger může střílet směrem, kam ukazujete myší, ale stačí byť jen milipidipohyb rukou navíc a šíp letí do háje. Hammerwatch 2 se to snaží kompenzovat lepšími speciálními útoky. Přesto si nalijme raději čerstvého vína. Když umřete kvůli kýchnutí, skutečně to není důvod k radosti. Po smrti navíc ztratíte část naspořených peněz, a jak jsem zmínil výše, zlaťáčky brzy začnou chybět.
Co mě naopak velmi bavilo, byl crafting. Můžete si vždy tvořit nějaké ty nové kusy vybavení, které se později dají uplatnit. Není nutné lepší itemy získat z hromad mrtvol, vyrobit si je sám je daleko poetičtější a pro vašeho hrdinu i smysluplnější. To nejlepší vybavení navíc může dát také nějakou tu lepší schopnost.
Minihra ve hře
Titul obsahuje i karetní minihru, jež mi připomíná mobilní Mravence. V zásadě pomocí karet stavíte zdi a umisťujete děla k útokům, abyste zničili soupeřův hrad a ubránili svůj. Zde musím říct, že mě Hammerwatch 2 překvapil. Obtížnost partií je vcelku vysoká, karty jdou hodně, HODNĚ, náhodným způsobem, ale můžete si vydělat nějaké ty koruny. Nicméně je pravděpodobnější, že je spíš prohrajete.
Zlatým hřebem titulu by měl být kooperativní mód. Prožijte si své dobrodružství s až třemi přáteli, abyste dobrodružství zahráli daleko rychleji než sólo. Je to příjemnější? Ano. Vyplatí se? Ani bych tak moc popravdě neřekl. Když budete hrát na obtížnost easy nebo normal, svou družinu v dobrodružství nepotřebujete. Kooperativní mód tu vidím jen jako okrasu.
Stejně vidím i grafiku. Pěkná, jednoduchá. Postavení na pixelech v dnešní době není rozhodně chybou. Navíc rozlišení vizuálu pomocí barviček mi přijde geniální. Když převléknete svou zbroj na jinou, změna barvy oblečení vám jasně signalizuje, že jste převlečení. Vizuál se mi líbí a dokážu jej ocenit. S hudbou je to horší, absolutně si nepamatuji, že by v titulu něco hrálo. Slyšel jsem možná náznak v pozadí, ale skrze neustálé rozsekávání nepřátel jsem neměl možnost si jakékoliv audio byť jen trošku užít.
Na Hammerwatch 2 se lze dívat z mnoha stran. Ani jedna z nich ale nebude vypadat tak pěkně a dobře, jako vypadá první díl. Titul působí, jako by chtěl být něčím, co není, a stát se něčím, co už vůbec nemůže být. Tím pádem vzniklo pixelové RPG s minihrou, které je třeba dotáhnout jako volné šroubky ve skříňce. Pokud to tvůrci zvládnou, hodnocení určitě bez problémů poroste. Nyní jsme bohužel na hranici průměru.
