Slovenskému boomer shooteru Gravelord už jsme se věnovali několikrát. Nikoli z vlastenecké nostalgie (někteří redaktoři se stále stihli narodit v Československu), ale prostě proto, že hra od své první oficiální prezentace vypadá velmi slibně. Nedávno Gravelord vstoupil do předběžného přístupu, takže jsme měli příležitost si jej důkladně vyzkoušet. Můžeme potvrdit, že v digitální dílně bratislavských Fatbot Games skutečně vzniká jedna z nejzajímavějších starosvětských stříleček posledních let.
K dispozici je zatím jedna epizoda o osmi levelech, přičemž vývojáři do budoucna slibují nejen přidání dalších dvou epizod, nových zbraní a nepřátel, ale také vyladění stávajících mechanik. Jakmile hra vyjde v plné verzi, věnujeme jí samostatnou recenzi.
Quaká to jako Quake…
Už bych se opakoval, kdybych na těchto řádcích popisoval, jak se střílečky z pohledu první osoby v polovině 90. let podílely na videoherní revoluci, na dlouho se staly jedním z nejprestižnějších a technologicky nejvyspělejších žánrů, až se nakonec z AAA výsluní přesunuly na bující indie scénu. Každopádně, Gravelord vstupuje mezi početné zástupy konkurenčních titulů a není divu, že se snaží prvky klasických stříleček inovativně okořenit, aby se dostatečně odlišil.
Nejstarším blízkým příbuzným Gravelorda je zřejmě série Quake, a to včetně multiplayerového třetího dílu, který novinka od Fatbot Games připomíná výraznou barevností i arénovitým designem levelů. Gravelord ovšem není vyloženou imitací ani nápodobou. Z Quaka si vzal hlavně důraz na dynamický pohyb, boj s větším množstvím nepřátel a uhýbání projektilům. Rychlost a elegance, s níž hlavní hrdina, hrobník Queedo, kličkuje mezi protivníky, je hlavní charakteristikou hry. Úhybné manévry jsou stejně důležité jako přesná muška, neboť nepřátel je mnoho a jejich útoky dávají ukazatelům zdraví a štítů pořádně zabrat.
Nemáme to lehké
Gravelord vám dopřeje slastný pocit úspěchu jen tehdy, když si jej opravdu tvrdě vybojujete. Střední nastavení obtížnosti představuje o poznání větší výzvu než v mnoha jiných moderních střílečkách. V některých sadističtějších momentech můžete nejen zemřít během několika vteřin, ale také vám hrozí vyčerpání veškeré zásoby nábojů. O řešení problémů s nedostatkem střeliva se naštěstí stará lopata, kterou má Queedo ve výbavě.
Ve své základní podobě je to prostě rezervní kontaktní zbraň, ovšem v každém levelu ji jde upgradovat tak, aby se s její pomocí bylo možné bleskově přitahovat k určeným plochám. Toho hra využívá jak k umožnění raketově rychlého pohybu po arénách, tak k řešení environmentálních hádanek a hledání cesty dál. Level design se vyznačuje starosvětskou komplikovaností, která ovšem nedegeneruje do nepřehlednosti, protože hra pomocí vizuálních nápověd dává najevo, kudy vede cesta dál. Ve srovnání se střílečkami z 90. let Gravelord také více pracuje s vertikalitou prostoru.
Osud divně míchá karty
Dalším oživením hry je sběr tarotových karet reprezentujících užitečné perky. Karetní videohry některé hráče odpuzují a dovedu si představit, že pro pár z vás je přítomnost čertových obrázků ve first-person střílečce varovným signálem. Nemáte se ovšem čeho děsit, karty jsou v Gravelordovi opravdu jen zástupnými symboly pro bonusy a jiným způsobem do hratelnosti nevstupují. V jednu chvíli můžete mít vybavené vždy tři z nich, což vás vede k přemýšlení, jaké bonusy zkombinovat tak, aby vyhovovaly vašim schopnostem a hernímu stylu.
Kromě karet můžete sbírat ještě upgrady na zbraně. K některým se jde dostat snadno, jiné je třeba hledat v sekretech nebo k nim doskákat na obtížně přístupná místa. S jejich pomocí lze odemknout alternativní mód střelby pro každou zbraň. Momentálně je možné bránit se nepřátelským zombíkům, démonům a jiné havěti pomocí křesadlové pistole, brokovnice, rotačního kulometu, granátometu a bleskometu. Vzhledem k počtu nepřátel se uspokojivý gunplay hodně opírá také o animace vrávorání – protivník po zásahu nemusí být nutně zabit, ale na chvíli přestane útočit nebo se řítit vaším směrem, díky čemuž můžete věnovat smrtící pozornost jiné hrozbě.
Forgive Me, Borderlands
Byť se vedoucí Fatbot Games, Tibor Repta, vyjádřil, že dosud není zcela spokojený s tím, jakou má Gravelord grafiku, osobně bych ji řadil mezi přednosti hry. Její stylizace s pestrými, kontrastními barvami a černými konturami kolem objektů ladí s komiksovými stránkami, pomocí nichž je vyprávěn příběh. A samozřejmě do jisté míry připomíná hry jako Borderlands nebo Forgive Me, Father. Spojitost lze ovšem najít i s výtvarným řešením stříleček z přelomu tisíciletí, jako je Unreal Tournament, Requiem: Avenging Angel, Blood II: The Chosen nebo KISS: Psycho Circus - The Nightmare Child.
Pokud bych měl současné early accessové podobě Gravelorda něco vytknout, byli by to hlavně drobní nepřátelé, zejména krysy a ryby. Nejsem si jistý, jestli existují vůbec nějací hráči, které baví bojovat s houfy malých nepřátel, co se vám různě pletou pod nohy, ztrácí se vám z výhledu a je obtížné je zaměřit. Pokud ano, tak já mezi ně rozhodně nepatřím. Taky přiznávám, že na mě moc nefungovaly Queedovy humorné hlášky nesoucí se cca v duchu Duka Nukema – i v tomto případě jde často o variace na hlášky již dobře známé z popkultury. Je to pochopitelně subjektivní, ale tento typ humoru mi přijde přežitý, takže jsem se u nich moc nebavil.
Předběžný přístup o jedné epizodě ukazuje Gravelorda jako pěkně vypadající, zábavnou a dobře nadesignovanou střílečku s propracovanými levely. Určitě se předem nelekejte přítomnosti tarotových karet, které nijak nenarušují klasickou boomer shooter hratelnost. Já si hru užil i přesto, že mě neoslovil její poněkud otřepaný humor.
