Po vydání dnes již proslulé kooperativní duchařské hry Phasmophobia se s hrami podobného žánru a zpracování roztrhl pytel. Já osobně ale neměla potřebu si zahrát tyto ostatní tituly, které se někdy až podezřele moc podobaly právě Phasmophobii. Mé oko zbystřilo až v momentě, kdy v červnu tohoto roku vyšel počin s názvem Ghost Watchers. Ano, myšlenka hry je opět velice podobná, avšak samotné zpracování se mi po zhlédnutí několika trailerů zdálo přece jen něčím originální. Proto jsem se o pár měsíců později rozhodla na tuto hororovku podívat více zblízka a hned vám prozradím, že zklamaná jsem určitě nebyla.
Tréninková základna
Tutoriál jako takový, kde vás hra bude vést za ručičku, v Ghost Watchers nenajdete, avšak před svou první naháněčkou s duchem se můžete zastavit aspoň v takzvané tréninkové základně. Zde se nachází všechno vybavení, které titul nabízí. Vše je pěkně vyskládáno na stolech a u každého jednoho předmětu je i krátký popis, aby hráč věděl, co, kdy a jak použít. Dále tu narazíte na figurínu ducha, na které si i můžete některé předměty vyzkoušet. Zde najdete také fráze, díky kterým můžete s duchem komunikovat. Já osobně považuji tuto základnu za originální formu tutoriálu a sama jsem v ní nějakou tu půlhodinku strávila. Důležité je také zmínit, že během samostatné hry si kdykoliv můžete otevřít encyklopedii, kde najdete jak popisy všech předmětů, tak i duchů. Je to taková herní příručka, kterou máte neustále u sebe, což mi několikrát pomohlo a aspoň jsem nemusela navštívit strýčka Google.
Ticho před bouří
Stejně jako ve Phasmophobii, i v Ghost Watchers má hráč nějaký ten čas se připravit a trochu prozkoumat danou oblast, než duch začne útočit. Nanesete si tedy do domu různé předměty, které vám pomohou odhalit typ ducha, jeho věk a chování. V této kooperativní hororovce však není žádná jedna místnost, ve které se dají najít důkazy. Jednoduše řečeno je naprosto jedno, kde se své duchařské vybavení necháte. Duch si k vám sám cestu najde nebo jej prostě lehce popostrčíte. Ve hře se totiž také nachází předměty, jako je rituální dýka, která ducha rozzlobí, nebo prokleté zrcadlo, které jej dokonce vyprovokuje k útoku.
Důkazy
Jak jsem již zmínila výše, v první fázi lovení ducha je nutné zjistit, s jakým typem ducha se potýkáte, jakou má náladu a jak je starý. K tomu musíte například zjistit, zda duch interaguje s voodoo panenkou, ouija tabulkou, či s vámi mluví přes rádio. Těch důkazů je samozřejmě více, ale kdybych vám je zde měla vypisovat všechny, nejspíše se v tom všichni ztratíte, včetně mě. Co mě osobně zamrzelo, je fakt, že každý jeden duch v Ghost Watchers má svůj unikátní vzhled. Pokud se vám tedy duch zjeví, vy si podle encyklopedie můžete jednoduše zjistit, s jakým typem ducha máte tu čest. Některé důkazy tedy už nadále hledat nemusíte, což vám zjednoduší danou hru, a to si myslím, že je docela škola.
První fáze je pro vás jakožto hráče nejnebezpečnější, jelikož dokud nezjistíte všechny potřebné informace o duchovi, neznáte jeho slabiny. Z toho vyplývá, že se prostě nemáte jak bránit a jste ponecháni osudu a štěstí. Jakmile však odhalíte totožnost toho zlého bubáka, karty se obrací ve váš prospěch.
Zábava začíná
Teď se dostáváme do fáze, která například ve Phasmophobii není, a tou je samotné lovení ducha. Z lovné kořisti se z ničeho nic stanete lovcem, jelikož už o duchovi víte naprosto vše, co potřebujete. Víte tedy, jak jej chytit a jak se proti němu bránit. Každý duch má jiné slabiny a je nutné se držet instrukcí, které vám hra vygeneruje po odhalení typu ducha, jeho nálady a věku. U lovu se nejspíše trochu zapotíte, jelikož musíte splnit několik důležitých bodů, které ducha oslabí natolik, že jej pak můžete polapit do takzvané pasti na duchy. Aleluja, jakmile bubáka bezpečně polapíte, vaše práce je u konce, vy můžete spokojeně odjet domů a být na sebe hrdí za svoji odvahu.
Jumpscares
Já jsem docela poseroutka, co se týče hororových her, nicméně u těch kooperativních se vždy uklidňují, že v tom přece nejsem sama. Vůbec mi však nedošlo, že v momentě, kdy na mě duch z ničeho nic vyskočí, mi můj spoluhráč vlastně bude úplně k ničemu. Načasování má tento titul doopravdy výborné, a tak mě některé jumpscary docela vyvedly z míry. Nejsem si jistá, zda jsem jednou ve tři ráno omylem neprobudila mé sousedy výkřikem.
Ona celková hororová atmosféra je zde poměrně dobře zvládnutá, ať už se jedná o vizuální vzhled duchů či lokalit, nebo o strašidelné zvuky, které honbu na ducha doprovází.
Ghost Watchers je poměrně solidní kooperativní hororová hra, která vám nabídne několik hodin zábavy společně s pár jumpscary. Samozřejmě se v některých pasážích nápadně podobá Phasmophobii, avšak pořád si stojím za tím, že tento titul nabízí tolik nového a originálního, že prostě stojí za zkoušku. A jelikož se nachází v předběžném přístupu, jsem si jistá, že se ještě máme na co těšit.
