Mezi poslední baštou lidstva a záhubou, představovanou hordami robotů, banditů, mutantů a démonů, stojí jen jediné. Zrzka se slušivým mušketýrským kloboukem a nabroušeným jazykem. Jak jste asi uhodli, ovládáte ji vy, a záchrana veškerenstva tak závisí pouze na vás.
Svět čelí záhubě. Už zase
Gestalt: Steam & Cinder se odehrává ve světě na pokraji apokalypsy, kterou vyvolalo otevření brány do pekel. Invazi démonů se podařilo zažehnat na poslední chvíli, a to navíc jen díky tomu, že se jedna skupina obránců lidstva (říkají si Akhaiané) odhodlala k zoufalému činu a použila síly pekel k výrobě prokletých zbrojí. Démony sice porazili, ale ne bez následků – zlovolná magie je poznamenala na těle i na duši a vyvolala v nich touhu portál do pekla znovu otevřít. Mezi Akhaiany a obyvateli posledního lidského města Canaanu následně vypukla nesmiřitelná válka, která měla trvat až do posledního dechu.
Tedy, tak tomu alespoň bylo dosud. Ve chvíli, kdy se ujmete vlády nad žoldnéřkou Aletheiou, se zdá, že se po mnoha letech konečně schyluje k míru. Že mírová jednání dopadnou krachem, je nabíledni, jinak by Gestalt: Steam & Cinder mohl skončit po první čtvrthodině. Stejně tak je jasné, že situace zdaleka není tak černobílá, jak se na první pohled může zdát…
CastleStalt? Nebo GeMetroid?
Hra je na první pohled metroidvania jako vyšitá: Jde o 2D skákačku ze staré školy, v níž najdete stovky různorodých nepřátel a obří bossy. Nicméně, už na ten druhý začnete objevovat nějaké rozdíly.
Předně Gestalt: Steam & Cinder obsahuje systém zkušeností, regulérní skill tree, a dokonce i omezený inventář. Vybavit se můžete doplňky (protože Aletheia má styl, jde skutečně jen o šperky) a lektvary. Kromě obligátních léčivých elixírů a protijedu máte po ruce také vzácnější kousky, které vám poskytují jednorázové buffy a hodí se třeba při bojích s bossy.
Navíc si můžete brát vedlejší questy a ve svém deníku naleznete nejen jejich přehled, ale i mapu (ta je pravděpodobně nejvíce odfláknutým aspektem hry, a pokud si od hraní dáte na pár dní pauzu, zaručeně budete bloudit). Gestalt: Steam & Cinder na úvod varuje, že byl navržený pro ovladač, a ne pro klávesnici – zatímco při hře se to s klávesnicí dá s přehledem zvládnout, navigace v menu je bez gamepadu vcelku peklo.
Mezi hlavními úkoly vás čekají chvíle oddechu v příjemně steampunkovém městě a také rozhovory s dalšími postavami. Hromady, hromady rozhovorů. Probíhají podobně jako v japonských RPG (tj. mluvící hlavy bez dabingu, které odboucháváte mezerníkem). Žádné větší volby vás přitom nečekají.
Jinými slovy, máme co do činění spíše s RPG asijského stylu (přestože vývojářský tým pochází ze Spojených států) než s čistokrevnou plošinovkou, což je jeden z větších kamenů úrazu. Ale o tom později.
Zdroj: igdb.com
Rusovlasý parní válec
Aletheia se ovládá jedna radost. Mrštná žoldnéřka vládne probíjejícím Teslovým revolverem a břitkou šavlí, umí kotoul vpřed a úskok vzad, zvládne skok do výšky i dálky a šplhání po zdech. Postupem času se její repertoár ještě rozšíří o dvojitý skok a air dash, čímž se vám odemknou dříve nedostupné lokace. Ovládání vám rychle přejde do krve, i kdyby třeba šlo o první metroidvanii, která se vám dostala do rukou.
Hodně tomu napomáhá i poměrně nízká obtížnost hry. Po počátečním rozkoukání se z Aletheiy stane hotový anděl smrti (přesně tak to nejspíš autoři i zamýšleli) a menších záseků se dočkáte nejspíš jen ve chvílích, kdy narazíte na nový typ nepřítele. Na každého z nich totiž platí trochu jiná taktika a hra má sklony trestat, když nehrajete přesně podle jejích pravidel.
Ze začátku vás může děsit systém ukládání hry, který je podobný třeba tomu z Hollow Knighta. Ukládat lze pouze na vyhrazených místech, nicméně obvykle jsou save pointy rozmístěné rozumně, a navíc vám doplní nejen zdraví, ale také léčivé lektvary a náboje do revolveru. Najdete je i před bitvami s bossy, a kdyby se vám náhodou stalo, že v hrdinském boji padnete, hra milosrdně přeskočí dialog, který střetu předcházel. Totéž platí při případném pádu do bezedných hlubin, kde vás hra vrátí těsně před nepovedený skok a sebere vám jen zlomek zdraví. Veteráni odkojení Castlevanií budou nejspíš nevěřícně kroutit hlavou nad tím, co všechno vám hra odpustí.
Navíc se po přechodu mezi místnostmi všichni pobití nepřátelé respawnují, což by v plošinovce bylo k vzteku – nesmíte ale zapomínat, že jsme v RPG, z nepřátel padají zkušenosti a dají se tak celkem pohodlně farmit. A když vám začne téct do bot, není nic snazšího než se vrátit k nejbližšímu save pointu. Aletheia je prostě nezastavitelná a steampunkový postapokalyptický svět je jejím pískovištěm.
Zdroj: igdb.com
Pastva pro oči i uši
Sluší se však jedním dechem dodat, že jde o pískoviště náramně efektní. Detailní pixelartová grafika lahodí oku a rozmanité lokace dýchají atmosférou. Hra vás protáhne různými skladišti, jeskyněmi, bažinami i smetišti, na které je radost pohledět. Totéž lze říci o designu postav a nepřátel. Na první pohled je poznat, s kým máte tu čest, a nespletete si je, ani kdybyste chtěli.
Je třeba také vyzdvihnout úžasný soundtrack. Chvílemi monumentální, chvílemi tklivé či tísnivé skladby si vás získají a obstály by i jako samostatné album. Po audiovizuální stránce nelze Gestaltu absolutně nic vytknout, hra vypadá a zní skvěle. Za zmínku také stojí, že je hra v obdivuhodném technickém stavu; za celou dobu hraní jsem nenarazil na jediný bug. Ovšem, vzhledem k délce hry by to možná byla i ostuda, kdyby se v ní nějaké bugy objevily.
Padouch nebo robot, všichni budou na šrot!
Tím se dostáváme k hlavním negativům hry. I pokud se chystáte vysbírat všechny achievementy a dohrát hru na sto procent, nezabere vám to více než nějakých jedenáct hodin. Hra se dá velmi pohodlně dohrát za osm devět hodin a zkušený hráč by ji byl schopen dát i za nějakých šest.
Jako hlavní lákadlo pro opětovné hraní by mohly sloužit RPG prvky, díky nimž si můžete poštelovat build a zaměřit se třeba na komba s mečem, nebo na revolver, nebo třeba na artefakty, ale vzhledem k tomu, jak snadné je zde získávání zkušeností, budete nejspíš mít víceméně plný strom skillů už po prvním dohrání.
Zdroj: igdb.com
Nepřátelská AI v podstatě neexistuje. Záporáci mají asi tolik rozumu jako želvičky v Mariovi a buď tupě přecházejí ze strany na stranu, nebo opakují jeden či dva vzorce útoků, které dostali do vínku. Želbohu není situace lepší ani s bossy. I průměrný hráč by je měl být schopen dát na dva, maximálně tři pokusy a skutečnou výzvu nepředstavují.
RPG systém hází do plošinovkové dynamiky vidle. Pokud máte dost vysoký level, můžete si dovolit zbrklost, protože zdraví a flaštiček s lektvarem budete mít vždy až až. To je asi největší hřích, kterého se hra dopouští.
Někomu také může nesednout ukecanost hry. Rozhovorů tu najdete přehršle, skoro všechna NPC mají co říct, o řečnících záporácích snad ani nemluvě.
Nic z toho ale není vadou na kráse, která by vám zkazila radost ze hry. Navíc se jedná nejen o vyloženě indie počin, čemuž odpovídá také cena (v době vzniku recenze přátelských 20 eur na Steamu), a jde o prvotinu týmu Metamorphosis Games, takže lze určitě přimhouřit oči.
Gestalt: Steam & Cinder je nostalgická plošinovka s RPG prvky s okouzlujícím vizuálem a nápaditým prostředím. Temný steampunkový svět má osobitou atmosféru, která vás pohltí. Jen je škoda, že vydrží pouze několik krátkých hodin.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Aleš Jan Procházka.
