Geralt z Rivie, stvořený polským spisovatelem Andrzejem Sapkowským, je jednou z nejikoničtějších postav moderní fantasy literatury. Zaklínač, mutant, lovec příšer, milenec mnoha čarodějek, osudem určený otec roku a samozřejmě nejen knižní, ale především herní fenomén, jehož příběh je plný nejednoznačných morálních rozhodnutí, složitých vztahů a vnitřního boje s tím, co znamená být člověkem, si získal srdce desítek milionů lidí po celém světě. Geraltova postava ztělesňuje mnohé protiklady: je neobyčejně charismatický, přestože se snaží zůstat neutrální; je nemilosrdný zabiják, a přitom má hluboký smysl pro spravedlnost; je mutantem, který se však pere s vlastním lidstvím (a není to X-Men). Jaký je ale jeho příběh? Podívejme se na to, jak šly dějiny s touto postavou a čím si vlastně tento neobyčejný vědmák získal svou celosvětovou pozornost.
Věděli jste, že není vlastně originál?
To, že někdo zabíjí příšery a bere prapodivné drogy, by nebyl asi zajímavý námět. Nicméně už v roce 1961 existovala postava jménem Elric z Melniboné. To bylo ještě 25 let před tím, než se Geralt poprvé objevil na stránkách polského magazínu Fantastyka. Andrzej Sapkowski, autor Zaklínače, se dokonce přiznal, že právě Elric pro něj byl jednou z největších inspirací, což samo o sobě je dodnes šokující, že slavný spisovatel něco přiznal, nicméně vraťme se k tématu.
I Elric je bledý muž s bílými vlasy, prapodivnýma očima (ty jeho jsou často rudé), má veliký dvouruční meč a zabíjí všechno, co se hýbe. Navíc má jeden velký bonus, dokonale ovládá magii a hrozně rád popíjí speciální lektvary. Pozadí se ale už trošku liší. Tento albínský kníže pochází z Melniboné, starověkého a mocného království, které je na pokraji zániku. Elric je slabý, nemocný a fyzicky křehký, což kontrastuje s tradičním obrazem hrdiny v fantasy. Jeho fyzická slabost je však vyvážena jeho magickými schopnostmi a neuvěřitelnou inteligencí.
Elric je také nositelem legendárního meče Stormbringer, černého meče, který má vlastní vědomí a krutý charakter. Meč je ztělesněním destrukce a síly, ale zároveň Elrica také proklíná. Stormbringer je nejen zbraní neuvěřitelné moci, ale také krvavým nástrojem, který se živí dušemi těch, které zabije. Elric je tak neustále ve vnitřním konfliktu – musí se vyrovnat se svou magií a prokletím, které ho provází, a zároveň s vědomím, že jeho činy často vedou k ještě větší zkáze. Mimochodem, pokud vás zajímá tento další antihrdina, jenž se vážně vraždit nebojí, ostatně to žádný Melniboňan, a nechtěli byste číst dílo autora Michaela Moorcocka, které má dle mého vážně velice kolísavou kvalitu, nakladatelství Crew nedávno vydala dva komiksy v edici Modrá Crew, které by vám tohoto hrdinu mohly přiblížit. Jelikož už ale víme, že se Geralt liší, tak čím je vlastně tak výjimečný? Proč je jiný? Na to se pokusím odpovědět.
Zdroj: Mystery Press
Psal se rok 1986 a vyšel časopis Fantastyka
Charakter Geralt z Rivie debutoval v povídce „Zaklínač“ (1986), publikované v časopise Fantastyka. Andrzej Sapkowski vytvořil Geralta jako odpověď na stereotypní archetypy fantasy hrdinů, které v té době dominovaly žánru. Mimochodem povídka byla do časopisu poslána jako soutěžní příspěvek a obsadila třetí místo. Druhá zajímavost, Fantastyka existuje dodnes a v tomto časopise osudově vyšla i první kapitola Sapkowského nejnovější zaklínačské knihy Rozdroże Kruków, jejíhož překladu se snad letos dočkáme. A pokud ještě nevíte, tak povídka Zaklínač je ta, kde Geralt odčaruje princeznu Addu z její kletby, kvůli které se stává strygou.
Geralt je totiž zaklínačem – mutovaným bojovníkem vyšlechtěným k zabíjení příšer. Tato postava kombinuje prvky slovanské mytologie a moderního pojetí antihrdiny. Jeho jméno, vzhled a povaha čerpají inspiraci ze středověké estetiky, avšak Sapkowski jej zasadil do světa, který odráží současné problémy – rasismus, politické intriky, ekologii a etiku. Geraltův původ, jeho vztah k zákonům magie a lidské společnosti, ale i jeho schopnosti a morální dilemata byly stvořeny tak, aby oslovovaly čtenáře svou komplexností.
Proč je ale Geralt z Rivie i mezi zaklínači tak unikátní?
Zaklínači by všichni měli být stejní. Bez emocí, chladní zabijáci, jimž slavná Zkouška Trav, kterou přežijí statisticky jen maximálně čtyři chlapci z deseti (dívky zaklínačky být nemohou atd., o tom to ale dneska není), Geralt je však jiný. Jeho matka byla čarodějka Visenna, jež se také jedné zaklínačské povídky dočkala. Nicméně právě už tato anomálie, že čarodějka, když většinou magy zaklínačského světa potomky mít prakticky nemohou, ostatně Yennefeřina linka je pouze touha potom stát se matkou, má potomka, je sama o sobě šílená.
Nicméně Geralt byl právě touto svou matkou svěřen zaklínačům na Kaer Morhen, a jelikož povídka Hlas rozumu říká některé věci docela jasně, je zde i právě anomálie s Geraltem v čele. Zaklínači byli původně stvořeni především k zabíjení netvorů, avšak jejich mentální schopnosti byly omezené. Aby se tento nedostatek vyřešil, byla Geraltova zkouška provedena jinak než u ostatních zaklínačů. Geralt byl považován za velmi odolného jedince, a proto byl vybrán k experimentálnějším zásahům. Podstoupil složitější verzi procesu, s jinými dávkami jedů a elixírů, což vedlo k neúplné proměně v mutanta a k naprostému zániku pigmentu jeho pokožky. Tento specifický zásah měl za následek, že Geralt se od ostatních zaklínačů odlišoval nejen svou fyzickou zdatností, ale také schopností rozumného a spravedlivého jednání, což ho činí výjimečným, unikátním.
Což je vlastně pro něj jako stvořené. Příběhy se zaklínačem totiž mají mnoho společného s pohádkou. Pohádka obsahuje jak dobré, tak zlé síly, kouzla všeho druhu, magické předměty, čarovná města, strašidla a další podivná stvoření. Geralt čelí v každém příběhu dilematu, kdy se musí rozhodnout mezi „menším zlem“. V povídce Hranice možností třeba musí zvážit, zda má zabít draka, aby pomohl lidem získat jeho poklady, ale zároveň musí chránit vzácného tvora, jehož druh je na pokraji vymření. Tato nerozhodnost není znakem slabosti, nýbrž hlubokého uvědomění, že svět není černobílý. Geralt z Rivie chápe, že každé jeho rozhodnutí má důsledky, ať už si to přeje, nebo ne. A to je něco, čímž se právě dokázal natolik geniálně dostat skoro každému pod kůži. Onen fantastický realismus je totiž každému blízký.
Charismatický charakter s vývojem
Geralt je mužem několika slov, ale jeho přítomnost je nezpochybnitelná. Jeho charisma nevychází z výřečnosti, nýbrž z tiché autority, smyslu pro humor a schopnosti stát si za svými rozhodnutími. Jeho cynické poznámky, suchý humor a ironické pohledy na svět z něj dělají postavu, kterou si nelze neoblíbit. Jeho charisma však nespočívá pouze v osobnosti, ale i ve vztazích, které si vytváří. Geraltova schopnost přitahovat lidi s různými charaktery – od trubadúra Marigolda po čarodějku Yennefer – ukazuje, že jeho přítomnost má hluboký dopad na ostatní. Navzdory své snaze zůstat neutrální a osamělý se stává středobodem dění a formuje osudy těch, kteří jej obklopují.
Geraltův vývoj je jedním z největších triumfů Sapkowského psaní. Na začátku je Geralt cynický pragmatik, který si myslí, že může žít v izolaci a mimo politické či morální konflikty. Postupně však zjišťuje, že taková neutralita není možná. Každé jeho rozhodnutí, i zdánlivě bezvýznamné, má dopad na osudy druhých.
Jeho vztah s Ciri jej přetváří – z lovce příšer, který se zajímá jen o přežití, se stává otec, který je ochoten riskovat vše, aby ochránil svou svěřenkyni. Tento vývoj ukazuje Geraltovu schopnost změny, ale také jeho vnitřní boj s tím, zda je schopen být tím, co Ciri potřebuje. Tento vývoj se promítá i do jeho pohledu na svět – z cynického realisty se stává někdo, kdo se pere za to, co považuje za správné, i když ho to stojí mnoho. Nejenže to tak ukazuje nějaký otcovský ctnostný vzor, kdy pro dítě je zde možnost, ale také to, že se na rozdíl od ostatních zaklínačů dokáže nějakým způsobem chovat.
Zdroj: Netflix
Je to postava, s níž se dá ztotožnit
Jednoduchá odpověď by byla, protože to není jen epický fantastický hrdina. Za následující přirovnání se možná i omluvím, ale potřebuji ho co nejslavnější. Klasický hrdina, jako například Aragorn z Pána prstenů, je symbolem cti, spravedlnosti a statečnosti, který stojí na straně dobra proti zlu. Geralt z Rivie se tomuto archetypu záměrně vzdaluje, už třeba jen tím, že usiluje o neutralitu, zatímco hrdinové obvykle aktivně bojují za vyšší ideál. Jeho charakter je více v souladu s moderním konceptem antihrdiny – je to člověk, který bojuje s vlastními démony, nese následky svých činů a odmítá idealismus, ale přesto nakonec činí správné rozhodnutí, i když za cenu vlastního utrpení. O čemž vlastně doufáme tak nějak všichni, že vždycky děláme.
Geralt je postava, která stojí mimo tradiční normy a hodnoty společnosti, ale má vlastní etický kodex, který dodržuje. „Morální outsider“ zdůrazňuje jeho schopnost operovat mimo běžné hranice dobra a zla, ale stále zůstává věrný svým principům. Také ztělesňuje hrdinu, který je formován tvrdou realitou svého světa. Není ideálem, ale člověkem (nebo mutantem), který se snaží přežít a jednat podle svého svědomí ve světě, kde neexistují jednoduchá řešení. Tento termín odráží jeho lidskost, nedokonalosti a ochotu čelit následkům svých rozhodnutí. Ale to hlavní je přece láska…
Bez toho srdíčka to nepůjde
Romantické vztahy Geralta z Rivie jsou složité, vášnivé a často bolestivé, plné neustálého napětí mezi osudem a svobodnou volbou. Nejdůležitějším z nich je jeho hluboké a komplikované pouto s čarodějkou Yennefer z Vengerbergu. Jejich vztah je poháněn magickým poutem vytvořeným přáním vyřčeným při záchraně Yennefer, ale také skutečnými city, které k sobě chovají. Navzdory své lásce se často rozcházejí a znovu scházejí, protože jejich povahy a cíle se střetávají. Yennefer je hrdá, ambiciózní a nezávislá, zatímco Geralt je tichý, rozpolcený a často zmítaný pochybnostmi o sobě i o světě kolem. Další významnou ženou v Geraltově životě je čarodějka Triss Ranuncul, která k němu chová silné city. Triss je něžnější a méně komplikovaná než Yennefer, a ačkoli mezi ní a Geraltem vznikne krátkodobý románek, jejich vztah je poznamenán tím, že Geraltovo srdce patří Yennefer.
Geraltova osamělost, jeho neschopnost plně se otevřít a strach z toho, že jeho povaha nebo minulost ovlivní druhé, odráží problémy, s nimiž se v současnosti potýká mnoho lidí – například neschopnost navázat dlouhodobý vztah kvůli strachu ze zranitelnosti nebo nedůvěře. Jeho vztah s Yennefer je příkladem komplikované lásky plné vášně, ale i konfliktů. Moderní vztahy často čelí podobným výzvám: silné city mohou být narušovány kariérními ambicemi, osobními hodnotami nebo neschopností kompromisu. Jejich opakované rozchody a návraty symbolizují snahu lidí hledat druhé šance a překonávat chyby, které se objevují v každém vztahu.
Na druhé straně Geraltův krátký románek s Triss ukazuje, jak často v moderní společnosti dochází k hledání útěchy u někoho jiného, když hlavní vztah nefunguje. Triss představuje možnost jednodušší a klidnější lásky, ale Geralt z Rivie si uvědomuje, že skutečná láska není vždy snadná a často ji doprovází bolest i nevyřešené otázky. Nakonec jeho příběh podtrhuje, že vztahy nejsou jen o emocích, ale i o vlastní identitě a osobních hodnotách. V moderním světě, kde jsou romance ovlivněny tlakem společnosti, očekáváními a individualismem, je Geraltův příběh připomínkou, že skutečná láska vyžaduje odvahu čelit sobě samému i svým nejistotám. Čímž opět zakončím to, proč je nám tolik jako charakter blízký.
Geralt z Rivie a transmediální vyprávění
Transmediální vyprávění v případě Geralta z Rivie je fascinujícím příkladem toho, jak se postava a její příběh mohou vyvíjet napříč různými médii – literaturou, videohrami, televizí i komiksy – a přitom si zachovat svou identitu, i když každé médium klade důraz na jiné aspekty jeho charakteru a světa. Literární verze Geralta se zaměřuje na jeho vnitřní svět a humanitu, přestože je mutantem, což z něj činí hluboce reflexivní postavu, která se snaží najít své místo ve světě plném předsudků, násilí a chaosu.
S příchodem videoherní série od CD Projekt Red se Geraltův příběh rozšířil o interaktivní prvek. Hráč zde získává možnost aktivně ovlivňovat nejen Geralta samotného, ale také jeho vztahy a svět kolem něj. Videoherní médium transformovalo Geralta z pasivního hrdiny, jehož příběh sledujeme, na aktivního aktéra, jehož rozhodnutí definují průběh událostí. Hry navíc prohloubily a rozšířily svět Sapkowského příběhů, přičemž herní verze Geralta zůstává věrná své literární předloze, ale zároveň je přizpůsobena dynamice a potřebám interaktivního vyprávění. Hráč tak může zažít, jaké to je být Geraltem, a řešit stejná morální dilemata, která definují jeho postavu v knihách.
Televizní seriál na platformě Netflix přináší další interpretaci Geralta, která se zaměřuje především na jeho fyzickou stránku a vizuální přitažlivost fantastického světa. Seriál využívá možnosti vizuálního média k představení epických soubojů, magických efektů a složitého světa intrik. Zatímco knihy a hry kladou důraz na Geraltovu introspekci a morální boje, seriálový Geralt působí více jako tichý a odtažitý hrdina, jehož charakter se odhaluje spíše prostřednictvím jeho činů než vnitřních monologů. Tento přístup přiblížil Geralta širšímu publiku, které nemusí být obeznámeno s literárními či herními předlohami, a přesto v něm zůstává jádro postavy věrné Sapkowského vizím.
Transmediální vyprávění umožňuje Geralta chápat nejen jako literární postavu, ale jako kulturní fenomén, který překračuje hranice jednotlivých médií. Každé médium přidává nové vrstvy k jeho charakteru, světům a příběhům, a přitom nabízí publiku různé způsoby, jak ho poznat a pochopit. Tento proces zároveň ukazuje, jak lze moderní fantastiku adaptovat a reinterpretovat, aby oslovila různorodé publikum, aniž by ztratila svou podstatu. Geralt z Rivie tak díky transmediálnímu vyprávění žije nejen v knižních stránkách, ale také v interaktivním světě videoher a vizuálním vyprávění seriálů, čímž se stává nadčasovým hrdinou, který rezonuje napříč generacemi i médii.
| Aspekt | Knihy | Hry | Seriál |
|---|---|---|---|
| Osobnost | Filosofický, cynický, komplexní | Pragmatický, flexibilní (hráč volí) | Tichý, mlčenlivý, akční |
| Vztahy | Hluboké, klíčové pro příběh | Dynamické, hráč je může ovlivnit | Pomalý vývoj, zaměřeno na Ciri a Yennefer |
| Morálka | Šedé zóny, morální dilemata | Hráč rozhoduje | Zachovává se Sapkowského přístup |
| Akční složka | Minimální, důraz na příběh | Výrazná, boj je klíčovou složkou | Důraz na akční scény a choreografii |
| Cílové publikum | Čtenáři fantasy, hledající hloubku | Hráči, milovníci interaktivních příběhů | Široká veřejnost, fanoušci adaptací |
Ždímání značky x fenomén sněhové koule
Jelikož jsem v rámci jiného výzkumu nedávno přečetl knihu od Marie-Laure Ryanové, omlátím vám o hlavu pojem efekt sněhové koule. Jedná se vlastně o moment, kdy se příběh stane mimořádně oblíbeným nebo důležitým, což vede k přirozenému vzniku různých prequelů, pokračování, fanouškovské tvorby a adaptací napříč různými médii. Právě hry od CD Projektu Red ze Zaklínače vytvořily onen fenomén. Ostatně, kdo také neví, že Sapkowski napsal knihy podle her (takže prd inspirace od Elrica). Nicméně právě tento efekt zároveň souvisí se svým ekonomickým protipólem. Čím je značka úspěšnější, tím více vydělává, tím více se ždímá, lore se rozšiřuje a kanonicky pozměňuje. Tím chci jen říct, že vedle značek, jako je Marvel, DC, Star Wars nebo Harry Potter, je na tom vlastně Zaklínač ještě dobře. Ačkoliv ta komiksová řada se nyní také šíleně rozrůstá.
Geralt z Rivie je postava, které se prostě nedá uniknout. Ať už si najdete cestu k jeho příběhům skrze hry, knihy, nebo komiksy, vždy si vás dokáže získat. Jeho svět nabízí nejen poutavé dobrodružství, ale také hlubší pohled na dilemata, lidskost a životní hodnoty. Právě to, že Geralt inspiruje, nutí nás přemýšlet a dotýká se našich emocí, je tím nejkrásnějším aspektem jeho charakteru. A možná právě proto ho tolik milujeme – protože nám připomíná, že i ve světě plném stínů a nejistoty může existovat čest, věrnost a odvaha být sám sebou. Ať už se tak s Geraltem setkáte jako hráč, čtenář, nebo divák, jeho příběhy vám zanechají hluboký dojem. Jeho univerzum je připomínkou, že i ve fiktivních světech lze nalézt otázky a odpovědi, které se dotýkají nás všech. Geralt z Rivie zůstává nejen ikonickým hrdinou fantasy žánru, ale také průvodcem, který nás vede k pochopení sebe sama i světa kolem nás. A to je něco, co ho činí nezapomenutelným.
