Ještě donedávna jsem měl v hlavě jen pár adaptací legendárního Robina Hooda. V kladném slova smyslu jsou to film z roku 1991 s Kevinem Costnerem v hlavní roli s příznačným jménem Robin Hood: Král zbojníků a herní titul z roku 2002 (ano, je to dvacet let, zatlačte slzičku) Robin Hood: The Legend of Sherwood, jenž si mě získal nádherným českým dabingem. Síla nostalgie, jakou jsem tak z titulu potřeboval cítit, nikoho asi nepřekvapí. Chtěl jsem být opět ten malý kluk, běhající po lese ze svého bunkru a snažící se s ručně vyrobeným lukem trefit cíl na tři sta metrů. A stejně zoufale jako tenkrát, když se mi nepodařilo trefit cíl, jsem se cítil i nedávno, když jsem poprvé pustil Gangs of Sherwood od vývojářského studia Appeal. Jenomže je tu jeden velký rozdíl: zatímco mnou ručně vyrobený luk je stále nefunkční, herní titul se po těch pár měsících od vydání původní verze začal vylepšovat a dnes je tu lehce nadprůměrná zábava na pár hodin. Akci a dobrodružství si můžete užít například i v titulech Hades nebo Quake II.
Od nového příběhu nic nečekejte
Jelikož jsem obrovský fanoušek knižní předlohy a kdysi dávno jsem na toto dílko napsal i kapitolku do čtenářského deníku, nedovolím si vás o tento unikátní příběhový zážitek z knihy ochudit a napíšu vám, o co v něm šlo. Krásně jsem napsal o tom, že vám to napíšu na třech řádcích, takže následovně oddělím odstavec a počtete si hned níže. Originální příběh zpracoval legendární autor 19. století Alexandre Dumas St., jenž se proslavil i díly jako Bílí a modří, Černý tulipán, Dýka a jed, Dobytí Bastily, Hrabě Monte Christo, Konec královny, Marie Stuartovna, Muž se železným hledím a samozřejmě Tři mušketýři, o nichž mi skvělá hra ještě chybí. Plus dalších asi padesát nebo šedesát knih, on byl skutečně plodný autor.
Každopádně v knize se objevíme na začátku 13. století v Anglii, v hrabství Nottingham. Hlavní postavou je Robin Hood, také známý jako Robin z Locksley, silný mladý šlechtic, který vede družinu dvou set zbojníků ve slavném Sherwoodském lese. Bere bohatým, dává chudým, nesnáší Normany, je skvělým střelcem a má syna se svou milovanou Marianou. Jeho nejlepšími přáteli jsou zbytečně velký Malý John, Will Scarlet, bratr Tuck nebo Stuteley. Příběh je o rytířství, přátelství, lásce a boji za správnou věc. Proto se přece ta kniha stala slavnou. No, a nyní tu máme Gangs of Sherwood.
Tvůrci se rozhodli lehce příběh zmodernizovat tím, že nejzlejší kulišák na světě, šerif z Nottinghamu, ukradl Kámen mudrců, čímž se Anglie najednou objevila uprostřed průmyslové revoluce. To je naprosto geniální nápad. Premisa je jasná – Robin musí šerifa zabít a spasit Anglii –, ale bohužel to musí udělat jen ve třech příběhových kapitolách. Každá z nich obsahuje pouze tři mise, přičemž vám jedna zabere od dvaceti do čtyřiceti minut podle toho, jak moc se budete chtít s nepřáteli patlat. Příběh stojí za starou bačkoru a herní doba není vůbec valná, čím tedy hra přitahuje?
V hlavních rolích Gangs of Sherwood je veřejně tajný lesní gang
Mě osobně přitáhla právě pojetím průmyslové revoluce ve středověké Anglii. Propojení nejenže funguje naprosto skvěle, ale musím říct, že jako kulisa je provedené nádherně. Rané stroje poháněné párou proti polomagickému luku Robina nebo mega pěstem Malého Johna? To je nádhera. Osobně si myslím, že kdyby tvůrci více rozjeli příběh, mohli dosáhnout kýženějšího výsledku, než je pár hodin kouzelného představení. To hlavní funguje, upoutá to a je jedno, že na konci zabijete šerifa a je konec. To, že usedne Richard Lví srdce na trůn, je přece detail.
Videohra má stát především na kooperativním hraní, při němž jako jedna ze čtyř možných hratelných postav – Mariana, Robin Hood, bratr Tuck a Malý John – bojujete za svou zem. Každý z hrdinů má navíc jinou specializaci a bojový styl. Já hrál samozřejmě za Robina, jenž je úžasný ostrostřelec, a jeho styl mi velmi vyhovoval. Naopak jsem extrémně trpěl s Malým Johnem, který je poloboxer a požaduje po hráči skutečně dobrou organizaci rukou a očí. Mariana zase umí vrhat dýky. Co považuji za zahozený potenciál, je bratr Tuck, u nějž si dovolím srovnání i s knihami. Tento klášterní obtloustlý mnich holduje alkoholu a na muže víry má velmi posunutou morálku. Zatímco v Gangs of Sherwood se mu alespoň povahu rozhodli nechat, jeho design mi neskutečně vadí. Je o čtyři hlavy větší než Malý John a máchá palicí o velikosti stromu jako Schwarzenegger v nejlepších letech. Tohle nemuselo být.
Každopádně toto jsou jediní bandité ze slavného lesa, které uvidíte. Zbytek skupiny či menší armáda, jak chcete vy, jako by nebyl. Osobně to řeknu takto: kooperativní hra je zbytečná a k ničemu. Jako sólo hráč si průběh užijete daleko víc, a navíc si budete moci měnit hrdiny před misemi dle vlastních priorit a touhy.
Boj je to hlavní, oč jde
Gangs of Sherwood vsadil na notu lehkých a těžkých útoků spojených s pár velmi zajímavými komby a speciálními útoky. Nic, co byste už někdy dříve neviděli. Mně osobně to nejvíc připomíná Dragon Age 2. Základní znalosti si rychle osvojíte a následně je za herní měnu, kterou získáváte během misí, vylepšujete na základně. Jednoduché, funkční, jenže dnes extrémně stereotypní. Když zabijete sto soupeřů sto způsoby, je to zajímavé. Zabijete-li sto soupeřů na jedno brdo, jen si u toho občas překliknete, aby se stalo něco výjimečnějšího, na zadek se neposadíte, ale funguje to vcelku dobře.
Co považuji za zbytečné, je hodnocení misí. Čím lepší známku máte (nejlepší je S a druhé nejlepší A, myslete si, co chcete) tím více zlaťáků na konci dostanete. Čím více různých druhů komb a frajeřin uděláte, tím větší bude na konci vaše odměna, přičemž ve finále se objeví i nové kosmetické oblečky, které jsou k ničemu.
Určitou spásou by mohly být boss fighty. Tvůrci se rozhodli, že nejlepší bude, když ke každému úhlavnímu nepříteli dají příjmení Nottingham. Dokážu s tím žít jen díky tomu, že jsem mohl porazit i Guye z Gisbornu, takže předlohu přece jen někdo viděl. Tito velesoupeři mě bavili, sice se od nich dalo čekat trošku více, ale nedá se říct, že by hře škodili. Záchranou zde měla být po dohrání hry aréna, kde na vás soupeři chodí ve vlnách. Pokud tedy chcete dělat něco dokola, je tu perfektní možnost.
Je to lehký nadprůměr
Na začátku jsem vám nasliboval, že se jedná o lehce nadprůměrnou hru, a za tím si stojím. Graficky je sice lehce zastaralá a působí vážně jako upravený Dragon Age 2, jenže v závěru je alespoň krásně plynulá. Navíc si vzhledem k tomu, že jste pravidelně ve válečné středověko-průmyslové zóně, můžete užívat tu velmi drsnou atmosféru, kterou se tvůrci snažili vytvořit. Děláte sice neustále to samé, ale můžete se kochat přístroji na bázi páry s megaděly, a to je super.
Co hru táhne kupředu, je dabing a audio. Dabing, perfektní. Obsahuje pár vtipů, u nichž se zasmějí i mrzouti, a je v nich dost prapodivných narážek. Nejlepší na titulu je ale hudba, klasické tóny jsou protkané těmi moderními a oboje se maximalizuje v soubojích. Do toho připočtěte ještě zvuky efektů a řeknete si „Kéž by takto působil celý titul“.
Gangs of Sherwood jsou lehký nadprůměr, jehož největším problémem je, že z příběhu se nedozvíte vlastně vůbec nic, ale stejně si ho musíte zahrát. Ta hra není špatná, to vůbec. Je zklamáním? Ano, ty možnosti zde byly daleko větší. Jak jsem říkal na začátku, dva měsíce po spuštění se ji tvůrci snaží srovnat a vylepšit. Dle mého se jim to daří. Nikdy to nebude titul, jaký by mohl vystřelit mezi nejlepší TOP hry. Chcete-li však s dalšími třemi přáteli poslouchat fajn hlášky, mlátit pohůnky Šerifa z Nottinghamu a likvidovat obří děla, našli jsme titul právě pro vás.
