Naštvané barbarikum se rozhodlo, že je čas na odvetu, a zaútočí na římské jednotky, které se snaží vyhnat ze svého území pryč. Jelikož jsou Obefix a Astefix (z Wishe) v bojích úspěšní, rozhodnou se Římanům vyprášit kožich a zahajují vojenská tažení. Zde se ukáže, že všechny cesty vedou do Říma. Takto zhruba nějak vstupujeme do děje a tento napůl smyšlený příběh nás vhazuje do prostředí indie hry Gallic Wars: Battle Simulator od vývojáře MadGamesmith. Úvodní menu nás přivítá celkem jednoduchou, ale vkusnou grafikou s doprovodem starověké hudby. Právě hudební stránka hry vytváří celkem příjemnou atmosféru a snaží se umocnit dobrý zážitek z hraní. Jelikož se nacházíme v prostředí herního simulátoru, pro skutečný příběh tady nemáme prostor.
Hon na Římany
Kampaň Gallic Wars: Battle Simulator začíná a my vstupujeme do prostředí, kde máme na mapě možnost vybrat si hned z několika různých jednotek, které se nám postaví v boji. Naším primárním cílem je obsadit Řím, k němuž se můžeme probojovat různými cestami. Na mapě vidíme v jednotlivých sektorech, jak velká římská vojska budou proti nám stát, a máme tedy na výběr, proti které nepřátelské armádě staneme. Čím větší vojsko porazíme, tím vyšší dostáváme odměny. Takticky se tedy můžeme rozhodnout: Za prvé – pokusíme se porazit co nejvíce římských jednotek na které narazíme. Za druhé – pokusíme se co nejrychleji dostat do Říma a obsadit hlavní město, což v konečném důsledku znamená dokončení celé kampaně. Je tedy jen na nás, kterou taktiku si zvolíme. Je potřeba si však hlídat to, že jednotky se po bojích nevrací do inventáře, a to ani v případě, že boj přežijí. Může nám tak hrozit tzv. Pyrrhovo vítězství, kdy výhrou ztratíme víc, než kolik získáme. Je proto nutné strategicky uvažovat, kolik vojáků a které při bojích použít a zda si troufneme vyčistit od Římanů celá území, nebo jen se v rychlosti pokusíme dobít Řím.
Postav si vlastní armádu
Do prostředí simulátoru nás uvede vcelku otravný tutoriál, ze kterého chceme odejít co nejdřív. Po něm se dostaneme do plánovací fáze hry, kdy na zeleně vyznačené plochy rozmisťujeme naše vojáky. Na výběr máme spoustu jednotek od rychlých bojovníků s mečem přes borce s oštěpy a štíty až po lukostřeleckou složku armády. Naše vojsko můžeme rozdělit na vícero skupin, ale přímo ovládat můžeme jen maximálně čtyři. Zní to jako negativum, ale v podstatě o nic nejde, protože během bitvy má hráč na armádu minimální vliv. Poté, co jednotlivé části armády vyskládáme a strategicky rozdělíme na bitevní plochu, dostáváme možnost použít při skladbě vojska různé pomůcky, které dokážou vojáky skrýt a omezit pohyb soupeře, případně umíme připravit i různé pasti nebo jednorázové katapulty.
Dokonce zde máme poskytnutý i kamikadze granát, který se v menu jeví jako rozžvýkaná borůvková žvýkačka. Je však potřeba dát pozor, aby tyto doplňky nepoškodily naši armádu, a opět je nutné je strategicky rozmístit. Navíc můžeme armádu i trasovat – to funguje dost překvapivě, a to nejen na soupeře, ale i pro nás. Někdy funguje skvěle, jindy je na něj spolehnutí asi jako na týdenní předpověď počasí v televizním magazínu. Za naší galskou armádou stojí různí, řekněme galští bohové. Ti se do hry přímo nezapojují, ale s jejich pomocí získáváme určité vymoženosti, které naši armádu mohou postavit do značné výhody. Cyklofix, Hookefix, Bolmenta nebo Clementa, ale také již zmínění Obefix nebo Astefix jsou jen malou částí těchto galských bohů. Poskytují nám větší odměny, zvyšují bonusy a schopnosti armády nebo dodávají strategické pomůcky, jež můžeme při bojích využívat.
A co teď?
Otázka, která nás provází celou hrou. Po několika prohrách a otázkách „A co teď?“ hráč pochopí ovládání a systém hry, bohužel v tu chvíli už kampaň najednou končí. Ne že by hra byla až tak náročná, ale stačí pochopit celkem jednoduchý princip a hru projdeme do 20 minut. Zde následuje již výše zmíněná otázka – „A co teď?“. Zkusíme tedy kampaň projít znovu tak, abychom porazili co nejvíce římských jednotek. Do půl hodiny máme však znova hotovo. Co však dále? Pokud nejsme achievement hunteři, tuto otázku již nezodpovíme. Jak hra rychle přišla, tak i rychle odejde. U hry se zdrží spíše jen už zmínění achievement hunteři, kteří při získávání achievementů přibrzdí, ale dosažení těchto achievementů je vcelku jednoduché. Hra by mohla být zajímavější, kdyby se v ní nacházela kooperace nebo multiplayer, to zde bohužel nenajdeme.
Gallic wars: Battle Simulator je hra s příjemnou, jednoduchou grafikou, dobrou ovladatelností a pěkným herním prostředím. Zážitek z hry je ovšem krátký a po pár minutách kampaň končí. Hra už pak nic jiného nenabízí.
