Vítejte v 17. století, době velkých objevů a vědeckých průlomů. Pokud jste někdy snili o tom, že se stanete hvězdářem a půjdete ve stopách samotného Galilea Galileiho, pak vás nová česká desková hra Galileo Galilei zavede přesně tam, kam potřebujete. Tato strategická hra pochází od veleúspěšného českého autora Tomáše Holka, který je známý tituly jako Čajová zahrada a SETI. Jeho hra SETI, zaměřená na hledání mimozemských signálů, má k tématu vesmíru velmi blízko a pracuje s podobnými vědeckými prvky jako Galileo Galilei. O úžasnou vizuální stránku se postaral ilustrátor Michal Peichl, jehož kresby dodávají hře jedinečnou atmosféru. Hru v Česku vydává vydavatelství REXhry, české studio Pink Troubadour se věnuje zahraniční distribuci.
Tematické zasazení a herní mechaniky
Hra Galileo Galilei vás zavede do renesanční Itálie, v níž se hráči ujmou role astronomů soupeřících o to, kdo jako první odhalí tajemství nebes. Budete pozorovat hvězdy, sestavovat přesné mapy noční oblohy a provádět experimenty, které vás přiblíží k zásadním vědeckým objevům. Zároveň však musíte bojovat s dobovou nedůvěrou vůči vědě a získávat podporu mocných mecenášů.
Mechanicky se hra řadí mezi středně náročné eurohry, přičemž je v ní kladen důraz na strategii a optimalizaci tahů. Každý hráč má omezený počet akcí, mezi které patří sběr dat, využívání vědeckých nástrojů, publikování objevů a správa vlastní observatoře. Klíčovým prvkem hry je práce s dalekohledy, která umožňuje hráčům získávat přesnější informace o nebeských tělesech a efektivně plánovat své další kroky.
Rondel v podobě dalekohledu
Základní mechanikou hry je pohyb dalekohledu, kterým si v každém tahu vybíráte akce. Dalekohled se pohybuje směrem vzhůru o 1 až 3 pole. Jakmile dosáhne nejvyššího bodu (znázorněného akcí Vylepšení), vrátí se zpět dolů na výchozí pozici a začne znovu stoupat. Nikdy se však nemůže pohybovat směrem dolů během jednoho cyklu, což nutí hráče pečlivě plánovat své tahy a volit správný okamžik pro provedení akcí. Osobně ale doporučuji nevynechávat akci vylepšení dílků, protože vylepšené akce jsou mnohem silnější a výrazně vás posunou kupředu.
Tento systém přidává do hry výrazný strategický prvek, protože omezení na maximálně tři pohyby znamená, že je třeba pečlivě zvážit, kterou akci si hráč zvolí. Navíc první dvě políčka pevných akcí jsou označena písmenem X, což znamená, že pokud na ně namíříte, získáte pouze jednu akci z pohyblivých akčních destiček – což představuje další významné omezení.
Dalším důležitým aspektem je obměna pohyblivých akčních destiček. Po každém použití se musí odebrat z aktuální pozice a přesunout na nejnižší místo hvězdné oblohy, což zásadně ovlivňuje dostupnost akcí v dalších tazích. Přiznávám, že právě na tento mechanismus jsem během prvních partií neustále zapomínala – zatímco ostatní pravidla jsem si hlídala lépe, tento krok mi často unikal. Nakonec jsme se se spoluhráči museli vzájemně upozorňovat, aby se na posuny destiček nezapomínalo, což bylo během hry důležité pro udržení správné dynamiky.
Kostky jako klíč k objevům
Pozorování je jednou z klíčových akcí v deskové hře Galileo Galilei a umožňuje hráčům objevovat nebeské objekty. Při této akci si vybírají, zda budou pozorovat hlavní objekt, nebo až dvě souhvězdí, přičemž vždy musí utratit odpovídající kostky ze své hráčské desky. Každý objekt má svou cenu, která je vyznačena na kartě objevu – hráči proto musí pečlivě plánovat, jak s kostkami nakládat.
Tato mechanika je podle mě dotažená k dokonalosti. Hráči mají k dispozici maximálně čtyři kostky ve třech základních barvách – žluté, červené a modré – a jejich hodnoty mohou dosáhnout, jak už to tak bývá, maximálně čísla 6. Pro efektivní pozorování hlavních objektů na kartách je ale nutné barvy vzájemně kombinovat a vytvořit tak nové odstíny – oranžovou, fialovou a zelenou. Zatímco základní kostky slouží k pozorování souhvězdí, složitější kombinace umožňují hráčům objevovat planety, mlhoviny či měsíce. Mechanismus funguje skvěle a během hry postupně zjistíte, jak do sebe všechno perfektně zapadá.
Použité kostky se po provedení akce vracejí do společné zásoby a jakákoliv hodnota přesahující náklady na pozorování propadá. Po úspěšném pozorování hráč získává vítězné body a kartu objevu umisťuje do své knihovny. Pokud karta obsahovala žetony souhvězdí, ty se odstraní ze hry. Navíc můžete získat slevu na hodnotu použitím žetonů komet. Je však důležité promyslet, zda je využijete hned na začátku partie, kdy jsou hodnoty čísel nižší, ale získáte hned z úvodu rychlé nakopnutí svojí strategie, nebo zda raději vyčkáte a nasbíráte dostatek žetonů pro karty objevů v pozdější fázi hry, během níž jsou hodnoty o poznání vyšší. Ovšem pozor – pokud budete příliš dlouho váhat, může už být pozdě.
Uvrhněte inkvizitory do sklepení
Ve hře je tolik herních mechanik, že je ani nechci rozepisovat jednotlivě – nechci čtenáře zahltit pouhou omáčkou a suchým popisem. Jsou však tak skvěle propojené, že dohromady tvoří dokonalou harmonii, kterou je radost objevovat. Největší potěšení přichází ve chvílích, kdy si jednotlivé mechanismy začnou vzájemně nahrávat – od knihovny přes pohyb žetonů na univerzitě až po odměny, které se mohou proměnit třeba v inkvizitory. A právě inkvizitoři si zaslouží zvláštní pozornost!
Na začátku jsem jejich význam moc nechápala – proč bych měla dobrovolně umisťovat figurky inkvizitorů do svého sklepení, když mi přinášejí jen záporné body? Jenže pak mi došlo, že i tohle perfektně zapadá do herního systému. Inkvizitory získáváte za pozorování hlavních objektů, souhvězdí nebo přednášením na univerzitě. Každý nově získaný inkvizitor se umístí na pole nejvíce vlevo ve sklepení, a pokud je včas nepřesvědčíte o své nevině, mohou vám při výslechu pořádně zavařit a snížit vaši pověst.
A právě tady se skrývá kouzlo tohoto mechanismu. Přesvědčováním inkvizitorů je můžete posunout doprava a postupně získávat jejich přízeň. Pokud se vám podaří dostat je až na kraj sklepení, nejenže vás přestanou ohrožovat, ale dokonce vám přinesou odměny. Navíc kdykoli během tahu některého inkvizitora posunete, spustí se výslech, který ovlivní vaši pověst na tribunálu – v závislosti na pozici inkvizitorů buď přijdete o vítězné body, nebo naopak získáte další výhody.
Celý systém skvěle reflektuje historické reálie Galileovy doby, kdy církev omezovala vědecké poznání a učenci museli balancovat mezi objevováním vesmíru a vyhýbáním se inkvizičnímu tribunálu. Mechanika inkvizitorů tedy nejen přidává do hry napětí, ale také krásně zapadá do tematického zasazení. Zpočátku vás to bude pár vítězných bodů stát, ale jakmile si s nimi pohrajete a dovedete je tam, kam potřebujete, začnete sklízet ovoce. A to je prostě geniální!
Každý je jedinečný
Ať už se rozhodnete hrát za Mikuláše Koperníka, Galilea Galileie, Giordana Bruna nebo Johannese Keplera, nezapomeňte využívat jejich jedinečné talenty. Každý astronom přináší do hry odlišný herní styl a přispívá k větší variabilitě. Kromě speciálních schopností mají někteří i unikátní herní komponenty – například Koperník disponuje vlastními destičkami do knihovny, zatímco Giordano Bruno má speciální sklepení pro inkvizitory.
Bruno je v přesvědčování inkvizitorů výrazně slabší než ostatní, což mu přidává na obtížnosti. Na druhou stranu však může získávat zajímavé odměny, pokud se s tímto handicapem dokáže vypořádat. A vlastně to dává dokonalý smysl – všichni víme, jak Bruno skončil. Odsouzen za kacířství a roku 1600 popraven. Hra tím nejen obohacuje strategické možnosti, ale zároveň krásně propojuje herní mechaniky s historickými reáliemi.
Herní komponenty a vizuální zpracování
Jedním z největších lákadel hry je její grafické zpracování. Michal Peichl odvedl skvělou práci – jeho ilustrace nejen odpovídají dobové estetice, ale také pomáhají vtáhnout hráče do světa 17. století. Desky hráčů, herní plán i samotné karty jsou plné detailů.
První vtipná situace nastane už při sestavování hráčské desky. Ty kulaté lepíky drží jak křesťanská víra – a hlavně pozor, pokud se přilepí někam, kam nemají, už je jen tak nedostanete dolů. Lepidlo je sice opravdu kvalitní, ale pro nešiky, jako jsem já, bylo složité dát všechno dohromady. Oproti tomu samolepky například ze hry Kutná Hora se mi aplikovaly mnohem snadněji.
Karty jsou vytištěné na matném a pro mě na dotek nepříjemném materiálu. Naštěstí se to dá vyřešit jednoduše obalením karet, takže žádný stres. Co se týče dřevěných dílků, připadají mi příliš malé – například s žetony univerzity a knih se mi obtížně manipulovalo. Kostky působí laciným dojmem, jsou to ty nejobyčejnější, které dobře znáte.
Hmm, co bych ještě mohla vytknout? A proč vlastně hledám výtky? No, asi jen proto, že herně na Galileovi nemám co kritizovat – je skvělý.
Pro koho je hra určena?
Hra Galileo Galilei je ideální volbou pro hráče, kteří mají rádi strategické eurohry, v nichž je nutné pečlivě plánovat a optimalizovat své tahy. Doporučený věk hráčů je od dvanácti let, což odpovídá střední náročnosti pravidel. Herní doba se pohybuje kolem hodiny a půl, někdy se však může protáhnout až na dvě hodiny, takže jde o skvělou volbu pro večerní posezení s přáteli.
Pokud hledáte hru, která vás přenese do doby renesančních vědců a umožní vám na vlastní kůži zažít dobrodružství objevování vesmíru, Galileo Galilei je trefa do černého. Nádherné ilustrace jí dodávají jedinečný vizuální styl, zatímco promyšlené herní mechaniky zaručují, že se k ní budete rádi vracet.
Galileo Galilei je výborná desková hra, která nabízí silný tematický zážitek, chytré strategické mechanismy a nádhernou vizuální stránku. Fanoušci historických her a vědeckých témat si ji určitě zamilují, stejně jako hráči, kteří mají rádi promyšlené eurohry. Tomáš Holek opět dokazuje, že umí navrhovat hry s hlubokou strategií a tematickou soudržností.
