Forspoken – to je jméno akční příběhové adventury, dlouho očekávané hráči plnými zvědavosti, co se skrývá za velkorysými sliby autorů. Hru přivedlo na svět v lednu roku 2023 studio Luminous Productions pod křídly vydavatelské společnosti Square Enix.
Pocit svobody
Abych začal trochu technicky – ještě než se dostanu k oné myšlence, kterou jsem vyslovil v nadpise – hra běží na enginu Luminous, který byl předtím použit ve Final Fantasy, a hra má opravdu jakýsi „feel“ tohoto openworldového RPG. Určitá východní atmosféra tu prostě je a popravdě mi svět místy připomínal i Zeldu, a to přesto, že zasazení je fantastické, blízké spíše evropskému středověku.
Ale abych nejprve hru představil těm, kteří o ní třeba ještě neslyšeli, jedná se, jak jsme už zmínili, o akční příběhovou adventuru, v níž se ocitnete v roli mladé Newyorčanky Frey, která se zdánlivou shodou okolností portálem (zvaným ve hře „torana“) dostane do fantastického světa Athie. Svou hrdinku vidíte pěkně z třetí osoby, třeba jako v klasických tombraiderovkách. Jí nabyté magické schopnosti zúročíte nejen v boji s hordami obyčejných i speciálních nepřátel a bossů, ale i v plynulém parkouru, který hru charakterizuje. Frey se v Forspoken umí velmi rychle pohybovat, šplhat po vertikálních překážkách a později také například klouzat po vodě nebo přitahovat k určitým výčnělkům a strukturám. I díky tomuto parkouru a jeho možnostem jsou souboje alespoň podle mého názoru opravdu zábavné a jen tak se neomrzí.
Čtyři Tanty… nebo víc?
Alfre Holland, jak zní její celé občanské jméno, nebyla v New Yorku právě tou nejřádnější osobou. Vyrůstala bez rodičů a ke kriminalitě neměla daleko, nedělala to však ze zkaženosti srdce, ale víceméně kvůli přežití. V jejím životě bylo málo věcí, na kterých jí záleželo, a jednou z nich byl její kocour Homer. Vždy ale doufala, že se věci nějak zlepší a postaví se na nohy. Když už je nejhůř… no, nevyzraďme úplně všechno, ale Frey se zkrátka dostane do jiné dimenze a najde zde svého nečekaného spojence.
S tímto světem se pochopitelně musíte nejdřív seznámit, takže Forspoken vás postupně provází svými mechanikami – s prvním gigantickým drakem ovšem budete bojovat brzy – je třeba učit se na reálných příkladech! Nedlouho po začátku hry se ocitnete v hlavním městě Athie a odtud se začne odvíjet příběh, který je sice v mnohém poměrně přímočarý, ale zvrat mu také nechybí, a který vás ke hře přiková. Vždyť chcete přece objevovat další reálie a lore, abyste zjistili, co se v Athii za vaší nepřítomnosti stalo – a později také proto, abyste zjistili, kdo vlastně jste!
A kdo to jsou ty čtyři Tanty? Řečeno stručně, bývalé vládkyně Athie, které ale nešťastnými okolnostmi zešílely a staly se tak pro svou zemi zdrojem těžkostí.
Konec s překvapením
Většinu hry před sebou máte Frey tak, jak sebe vnímá ona sama – vždy trochu naštvanou, sobeckou, uštěpačnou – jejíž jedinou touhou je z Athie uprchnout zpět a zachránit svého kocoura. Postupně se to ovšem začne převracet a začnou vystupovat pozitivní rysy jejího charakteru. To skutečně nejdůležitější se dozvíte na konci. A ty jsou ve hře hned dva, ani jeden není vyloženě špatný či dobrý, musíte si prostě vybrat, čemu z dvou nabízených možností dáte přednost. Zároveň je jeden z těchto konců pro vás bezbolestný, zatímco druhý vám přichystá pěkně tuhý souboj.
Tanta Cinta, zvaná ve hře „Tantou lásky“, je dle mého ztělesněním herního poselství a filozofie. Nechci znít moc pateticky nebo to srovnávat s Harrym Potterem od J. K. Rowlingové, ale něco takového tu prostě je. Nebo si možná přeju, aby bylo. Prostě potřebuji ospravedlnit, proč to hraju – jinak, než že mě to prostě baví.
Akce, příběh, otevřený svět, RPG a achievementy
Forspoken je po stránce gameplaye vlastně směsí různých žánrů. Chvíli máte pocit, že hrajete adventuru, jindy vás zaměstnají hlavně souboje a akční sekvence, občas se díváte na film a nemalou část hry prozkoumáváte svět a lootíte – ať už kvůli rychlejšímu progresu, nebo jen z touhy po kompletaci hry. Jak moc vás to bude bavit, je asi subjektivní. Na jednu stranu nalézané pláště, náhrdelníky a nátěry nehtů nepřidávají až tak velkou výhodu, na stranu druhou díky levelování a nacházení speciálních zářících objektů získáváte „manu“, s jejíž pomocí si odemykáte nová kouzla.
Kouzla. Ve hře Forspoken jsou celkem čtyři stromy dovedností/kouzel, jež se vám odemykají zároveň s postupem v příběhu – každý ze stromů je spjat s jinou ze čtyř Tant. Nicméně na začátku se vám odemknou pouze kouzla základní, a pokud je chcete vylepšit nebo odemknout kouzla nová, potřebujete vzpomínanou manu. Ve hře je však ještě jeden systém, jímž si můžete vylepšit vždy každé konkrétní kouzlo a zároveň strom, k němuž záleží; funguje to tak, že si vytvoříte v safehouse výzvu (většinou spočívá v používání daného kouzla), a pokud ji splníte, můžete si kouzlo vylepšit. Tyto výzvy můžete mít najednou nicméně pouze tři, což je alespoň dobré k tomu, abyste neztratili přehled o tom, co vlastně plníte.
Další bonusy vám poskytují zmíněné pláště a náhrdelníky, jež mají ovšem i estetickou funkci. V safehousu můžete obojí různě upgradovat, vybírat perky či zvyšovat staty, rovněž můžete některé předměty vyrábět (hlavně léčivé lektvary). Co se týče barev nehtů, ty můžete měnit i za pochodu. Leč nehet není ani při vysokém rozlišení monitoru tak výrazným prvkem, jako je plášť.
Váš společník je pak také jedním z vašich užitečných nástrojů – nejenom, že si s vámi povídá (ač připouštím, že jeho dabing nemusí sednout každému, minimálně v angličtině), ale také vás chrání před útoky a pomáhá v průzkumu lokací.
Grafika a optimalizace
Většina prostředí nabízí nepochybně kvalitní vizuál, jen tu a tam je příliš mnoho prázdnoty, což je možná ale nějak spojené s tím, jak rychle jste schopní se prostředím pohybovat. Můžete totiž proletět stovkami metrů, aniž byste o něco důležitého přišli. Osobně mi tento styl vyhovoval oproti hrám, jako je třeba Tomb Raider, kde záleží na každém kameni, větvi či louži. Hra je podle ohlasů nicméně optimalizována spíše špatně. Když jsem zkoušel ještě demo na PlayStationu 5, pamatuji si, jak mě zarazilo nízké rozlišení, které mu příliš neslušelo. Na svém stolním počítači s RTX 4080 se pak dostanu ve 4K na průměrných 90—100 fps, ovšem se zapnutým DLSS. Nějaké výrazné záškuby jsem však nezpozoroval, hra se přerušovala jen s výpadky signálu mého ovladače, ale to je snad vina komunikace počítače s ovladačem, ne hry.
Shrnutí
Ano, musím se přiznat, že k této hře mám kladnější vztah než mnozí jiní recenzenti. Za všechno mluví moje herní doba na Steamu: mám na Forspoken už 45 hodin. Svůj podíl na tom má asi to, že jsem si vybral těžkou obtížnost, některé souboje tedy byly opravdu výzvou, i když nejvíce času jsem stejně strávil v těch, které nebyly povinné, ale bylo prostě věcí cti je dokončit. Ani teď nemám zdaleka prošlou celou mapu a achievementů na Steamu mám jen 28 z celkových 53. Tím si tedy sám odpovídám na otázku, kterou si možná teď kladete, zda investice těch cca 100 euro do Deluxe verze hry dává smysl (můžete si samozřejmě koupit i edici základní, jenže i ta je celkem drahá). Ano, bavil jsem se dlouho, a teď si budu moct zahrát i chystané DLC, které za mě vypadá také slibně – o jeho představení si přečtěte zde.
Je smutné, že tržně Forspoken velký úspěch nezaznamenal. Hráče odradila vysoká cena, za niž je ve hře poměrně málo obsahu (dá se dohrát rychle, když nesměřujete ke kompletaci, ale jen k průchodu příběhem), a některým hráčům vadila i grafika a optimalizace. Nelze se však nikdy zavděčit všem. Je mi líto, že ten kýčovitě (ale za mě v dobrém smyslu) krásný příběh o lásce, jenž se ve finále plně rozvine, neobměkčil srdce průměrného pařana, stejně jako údajně nedokonalý otevřený svět a soubojový systém. Pak se musíme ptát, jak obstojí Forspoken proti hrám, jako je Elden Ring, Hogwarts Legacy a další. Nakolik však recenze vyjadřuje subjektivní stanovisko recenzenta, udílím hře nadprůměrné hodnocení.
