Občas bych si přála být opět dítětem. Toulat se s kamarády, objevovat všechny drobné zajímavosti světa, do setmění být doma na večeři, kterou nemusím vařit, a vyspat se v posteli, kterou nemusím povlékat. Neplatit účty ani daně a jen sem tam mít nějaké povinnosti doma. Stroj času sice nemáme, na chvíli se však v dětských, tedy, mláděcích letech můžeme ocitnout v nové deskové hře Festival zvířátek, která u nás vyšla díky vydavatelství BoardBros.
Dětsky nádherná vizuální stránka
Jsou deskoherní vydavatelství, jejichž hry nemají s výjimkou malého loga na obálce žádnou jednotnou vizuální identitu. Tak schválně, řekli byste, že hry First Rat a MikroMakro: Město zločinu spolu mají něco společného? Obě původně vydalo vydavatelství Pegasus Spiele. A co hry Settlers: Zrod Impéria a 51st State: Master Set? Obě vyšly pod křídly polského Portalu, a dokonce jedna z nich implementuje tu druhou (a zase zpět, ale to je příběh, který si necháme na jindy). A pak jsou deskoherní vydavatelství, u kterých na první pohled poznáte, že za nimi stojí ti stejní lidé. Řeč není o BoardBros, ale o původním vydavateli Festivalu zvířátek, Kids Table Board Gaming. U jejich her totiž přesně víte, že patří k sobě. Jen se koukněte na obálky her Válka květů, Fossilis, Útulná doupata nebo Wasabi, na které v současnosti probíhá úspěšná crowdfundingová kampaň.
Festival zvířátek (v originále Maple Valley) v nastoleném trendu pokračuje, však také za jeho vizuální stránkou stojí Shawna J. C. Tenney, která pro Kids Table Board Gaming ilustrovala i Útulná doupata nebo Bugs on Rugs. Autorkou Festivalu zvířátek je Roberta Taylor, která vytvořila Útulná doupata. Festival zvířátek je určen pro 1–5 hráčů od 8 let a na jednu herní partii budete potřebovat přibližně 45–75 minut.
Po celou dobu hraní budete před sebou na stole mít vizuální orgie. Tedy pokud si již při pohledu na obálku Festivalu zvířátek neříkáte, jak je nechutně infantilní, ale místo toho se rozplýváte nad roztomilou lištičkou s kamarády na louce plné květinek a motýlků. Pokud vás však obálka vizuálně odpuzuje, obsah to nezachrání. Tak jako ostatní hry od Kids Table Board Gaming, ani Festival zvířátek se barev nebojí, naopak. Vše je velice jásavé a živoucí, plné výrazných sytých barev. Snadno se tak i během tuhé zimy přenesete přímo doprostřed jarního festivalu v Javorovém údolí. A pomáhá s tím i to, že vaše figurky tvorečků jsou dřevěné a potištěné z obou stran! Jde o drobnost, ale takovou, kterou ve hrách stále téměř nikdy nevídám, a tak mě to velice potěšilo. Komponenty běžné retailové verze jsou vyrobeny z tvrdého kartonu, a i přes nepravidelné tvary se vylupovaly jedna báseň. Vím, že kickstarterová verze měla všechny suroviny dřevěné, rozhodně ale nemám pocit, že bych s tou retailovou verzí byla nějak výrazně ochuzena. Na stole vypadá nádherně, díky pevnému kartonu se žetony snadno berou a krabice alespoň není tak těžká. Ikonografie Festivalu zvířátek možná na první zkouknutí není intuitivní, stačí vám ale se při první partii dívat do pravidel a při druhé již vás žádný symbol nepřekvapí.
Ze stran produkce mě trápí jen dva neduhy. Prvním je naprostá absence insertu, ten bych totiž vzhledem k množství komponent velmi ocenila. Druhá je taková malá drobnost, ale hodně nás při hraní rozčilovala – z nějakého nepochopitelného důvodu nesedí orientace rubové a lícové strany na kartách nášivek. Buď se vloudil nějaký tiskařský šotek, nebo jde o záměr, který jsem jen nepochopila.
O dětech, nikoliv pro děti
Hra, která klame tělem, tak by se dal popsat Festival zvířátek. Se svojí figurkou tvorečka lákáte nové kamarády na zajímavosti nalezené podél cest a vaším cílem je připravit co nejvíce potěšení na večerní festival. Terminologie, v kombinaci se zpracováním a názvem původního vydavatele, by vás možná mohla přesvědčit o tom, že Festival zvířátek je hrou pro děti. Rozhodně to však není pravda, jen pracuje s dětskými tématy.
Pravidla jsou sice výborně napsaná, je jich však hodně a věk uvedený na krabici, tedy osm let, je opravdu naprostým minimem. Osmileté dítě, které hrálo desítky deskovek? Možná. Častěji se však setkávám s osmi- nebo i devítiletými dětmi, které mají problém plně strategicky pochopit Takenoko. A vězte, že Festival zvířátek je i přes svoji roztomilost složitější hrou než Takenoko.
Toulky Javorovým údolím
Herní plán Festivalu zvířátek ukazuje Javorové údolí v celé kráse. Vedou jím různé cesty a kamarádi, které během hry získáte, vás po některém z typů cest provedou. Během každého z pěti herních kol se s jednotlivými kamarády postupně vydáte na výpravu a aktivujete akce lokací, ve kterých skončíte. Některé vám umožní sbírat nebo směňovat zdroje, jiné začít připravovat některé z potěšení, získávat nové kamarády nebo nášivky (= speciální schopnosti), případně žetony map, pomocí nichž můžete putovat i po cestách, které vaši kamarádi neznají. Hra tak moc hezky propojuje téma s herními mechanismy, díky čemuž se i lépe vysvětluje.
Díky částečně variabilnímu hernímu plánu, na němž se některé lokace mohou zcela zaměnit za jiné (během jedné partie používáte jen dvě z celkových šesti tábořišť), případně na nich ke sběru mohou být jiné suroviny nebo na cestě k nim objevíte jiné zajímavosti, má Festival zvířátek poměrně vysokou znovuhratelnost. Během jedné herní partie si navíc budujete mírnou asymetrii v tom, jaké kamarády a nášivky se vám podaří získat.
Festival zvířátek se hodně úspěšně snaží bojovat s náhodou. Při zisku většiny karet máte na výběr z nabídky čtyř různých, které musí opravdu být různé, duplikáty se nahrazují. V ruce máte na začátku kola všechny své přátele a je jen na vás, v jakém pořadí je použijete. Navíc je zde i moc hezký vyrovnávací mechanismus, neboť všichni hráči mají na začátku kola stejně karet. Pokud má někdo více kamarádů, ostatní místo nich získají karty potulování. Ty, ač jsou jen na jedno použití a nedovolují se pohybovat po herním plánu, vám vždy dají nějakou surovinu a zajímavost.
Raději bych to v pěti nehrála…
Co se však hodně nepovedlo, je několik herních efektů, které dovolují prohledat celý balíček karet a jednu z nich si vybrat. Chápu, že to pomáhá s náhodou při hře. Velice ji to však zdržuje, a pokud tento efekt spustí hodně přemýšlivý hráč, naprosto ji to zastaví. Při jedné partii se nám podařilo náhodně nalosovat tábořiště i festivalovou aktivitu s tímto efektem a už to bylo příliš.
Což mě dostává k jednomu velkému neduhu Festivalu zvířátek, a tím je téměř nulová interakce. Pokud nepočítám to, že vám někdo vyfoukne kartu, kterou jste si chtěli vzít vy, je zde jen jedna část, u které záleží na spoluhráčích, a to jsou karty festivalových aktivit. Pokaždé, když připravíte některé z potěšení, můžete si dát svoji kostičku na kartu festivalových aktivit se symbolem odpovídajícím typu vašeho připraveného potěšení. Až se karta naplní, spustí se její efekt, přičemž hráč, který umístil poslední kostičku, získá nějaký bonus. Na konci hry pak karty festivalových aktivit slouží jako taková area control minihra, v níž jsou hráči odměňováni tím více, čím více potěšení potřebných pro danou festivalovou aktivitu připravili.
A to je z interakce vše. Na jednotlivých lokacích herního plánu si nijak nezavazíte a spoluhráči vás ještě na chvíli zaujmou při vyhodnocování, kdo se bude v dalším kole toulat. Pokud je tak u stolu více hráčů, obzvláště přemýšlecích, čekání na váš další tah se může dost protáhnout. Ačkoliv velmi oceňuji, že při tvorbě hry autorka myslela i na rodiny s více dětmi, osobně bych Festival zvířátek v pěti lidech hrát nechtěla.
Zároveň to ale znamená, že Festival zvířátek potřebuje jen několik drobných úprav, a je z něj plnohodnotná hra pro sólo hráče. Místo automatického oponenta se v ní snažíte porazit vlastní skóre z předchozí herní partie. Pokud tak rádi hrajete sólo, hledáte krásnou středně těžkou hru a nevadí vám velké množství komponent, Festival zvířátek mohu rozhodně doporučit.
Festival zvířátek je nádhernou hrou s dětským tématem, která je však určena pro středně zkušené dospělé hráče. Má výborně napsaná pravidla, hezky propojené téma a herní mechanismy, skvělé zpracování a dobré vyrovnávací mechanismy. Díky lehké asymetričnosti vzniklé částečně variabilním herním plánem v kombinaci s kartami nášivek a speciálními schopnostmi kamarádů bych hru doporučila každému, kdo má rád rodinné hry typu Takenoko nebo Divukraj a nevadí mu roztomilá vizuální stránka. Zamrzí jen velmi malá míra interakce a s tím spojené delší čekání na tah ve vyšším počtu hráčů.
