Nestává se každý den, že objevíte hru, u které po prvních hodinách víte, že tohle bude něco výjimečného. Hru, která je přímo definicí slova pískoviště. Hru, u které strávíte desítky, ne-li stovky hodin a stále vás bude něčím překvapovat a bavit. Ano, české studio Wube dokázalo vytvořit herní klenot posouvající žánr RTS strategií o krok blíže k dokonalosti. Pojďme se spolu na Factorio podívat blíž.
Houstone, máme problém aneb něco si přej, padá raketoplán
Na počátku je havárie a vy se jako jediný přeživší objevíte na zdánlivě prázdné planetě. Váš cíl je tedy jasný, dostat se zpět do černočerné tmy tichého a klidného vesmíru. Vtip je v tom, že u sebe máte jen malý, rezavý krumpáč, primitivní nástroje a velmi omezené zásoby zachráněné z trosek toho, co dříve bylo vesmírným korábem. Pustíte se tedy do staré dobré manuální práce. Vykutáte pár hrudek kamene a postavíte svoji první pec. Pokácíte strom, aby bylo čím topit. Vykutáte nějaké železo a v peci jej přetavíte na železný plát.
Uff, docela fuška
Docela dost práce na jeden železný plát… Naštěstí jste ale inženýr, a tak si určitě dokážete poradit. Těžit ručně je zdlouhavé, náročné a nudné, takže si vyrobíte automatický vrták. Ten je zas potřeba zásobovat tuhým palivem, třeba uhlím. To se vám ale nechce nosit takovou dálku, a tak si postavíte pás. No jo, ale jak to z pásu dostat do našeho zařízení? Postavíte překladač a ten to udělá za vás. A o tom Factorio prakticky je. O kráse ušetřit si práci a udělat to tak, že nic moc dělat nemusíte. Automatizace a následná optimalizace. Ke každému výrobku je různě dlouhá, více či méně logisticky složitá cesta a je jen na vás, jak to uděláte, jak to zautomatizujete. Většinu předmětů můžete vyrábět ve svém inventáři, pokročilejší pak pouze v různých hi-tech továrnách. Factorio může znít složitě, ale vývoj je velmi přirozený a postupný. Doprava materiálů a polotovarů je základ. Nejen pásy živ je člověk a kde pás nestačí, tam pomůže potrubí, nákladní vlak či energeticky nenasytní robůtci.
Organizovaný chaos
Přestavba vaší Factorio továrny nemusí být díky robůtkům vůbec náročná. Pokud vám něco funguje nadmíru dobře a vy máte rádi to samé ve vícero provedeních, můžete použít jednoduché kopírování pomocí CTRL+C / CTRL+V a stavební roboti to už postaví za vás. Nebo to za vás vaši mechaničtí otroci přesunou, smažou anebo vylepší. Můžete si také udělat plánky, které pak snadno použijete, kde jen chcete. A když u sebe nemáte potřebný materiál, pak přiletí logističtí boti a o zásobování se postarají oni. Je taky možné vylepšit vlastnosti budov pomocí speciálních modulů. Je libo rychlejší výroba? Není problém, ale budova bude produkovat více znečištění a žrát více elektrické energie. Než se ale dostanete k automatizaci pomocí robotů, postavíte pár kilometrů pásů hezky postaru.
Kdo je tady oběť/oběd?
Stavba a automatizace je gró, a tak rozšiřujete vaši výrobní linku, spotřebováváte stále víc a víc zdrojů a hledáte další suroviny pro vaši stále rostoucí fabriku. A tak trochu drancujete zdejší planetu. To se ale nelíbí zdejší fauně. Každá vaše pec, vrták či jiná stavba, kterou krmíte palivem, produkuje jako vedlejší produkt určité znečištění. Znečištění, které se vznáší nad krajinou a tráví vše živé v cestě. A to si zdejší obyvatelé časem přestanou nechat líbit a půjdou vám to vysvětlit tím nejpřímějším způsobem. Úkol dostat se z planety živý, ideálně v jednom kuse, se tak stává součástí plánu. Nejen fauna, ale i flóra reaguje na vaše působení na zdejší ekosystém. Stromy mění barvu ze zelené do nepřirozeně hnědé, až nakonec uschnou úplně. Krásná, modrá voda plná života se časem stane toxickou zelenou břečkou, kde najdete maximálně onu trojokou rybu ze známého animovaného seriálu.
Postav třeba zeď
Protože vás ale nějaký hmyz jen tak nerozhází, tak jim vaše věrná ráže devítka vysvětlí, kdo je tady pánem. Působením toxických látek, které vaše továrny vypouštějí, tak začne docházet k mutacím a výskytu nových, silnějších, rychlejších a obecně více naštvaných tvorů. Je tedy nutné zkoumat nové zbraně a druhy munice. Aneb když přestane stačit pistole, možná bude potřeba samopal, brokovnice, plamenomet, a nebo rovnou raketomet. Zbraní a munice je celá řada, ale jak už víme, náš inženýr se nechce moc nadřít, natož ušpinit. A proč střílet sám, když to za vás může udělat obranná věžička? Zpočátku primitivní verze, na konvenční munici, pak třeba hi-tech laserová věž, a nakonec klidně i obrovský kanón s dostřelem přes celou mapu. Když navíc postavíte zeď, například do přírodního kaňonu, a za ni hromadu věží, neproklouzne vám za vaši Velkou zeď nic, co není zváno. Omezeni jste prakticky jen svojí představivostí. No a když vám nějaký ten kus skály překáží v cestě, tak ho srovnejte se zemí. Třeba atomovkou.
Eko- co?
Factorio mi poprvé zábavnou formou vysvětlilo a předalo něco, co žádná jiná hra před ní. Každá činnost má svůj dopad. Emise a jejich dopad na hru je značný a hráč začne chápat naléhavost toho, jak se chovat se ke svému okolí šetrněji. Reálně totiž hrozí, že díky mutaci bude nepřátel víc a budou silnější, než je vaše obrana schopna zvládnout. Pravděpodobně se tedy v určité fázi hry vydáte cestou efektivnější jaderné či čistší solární energie. Jako solární baron si tak částečně oddychnete od neustálých útoků nepřátel. Síla slunce je ale přeci jen o něco šetrnější. Střídání cyklu dne a noci ale není jen kosmetická záležitost. To, že v noci méně vidíte, vcelku oželíte, ale nulová produkce elektrické energie ze solárních panelů a následný blackout už dokáže i vyděsit, navíc pod útokem. Přeci jen je potřeba ta energeticky náročná laserová děla něčím krmit. Je tedy nutné mít dostatek akumulátorů nebo mít v záloze nějakou tu starou dobrou elektrárnu na tuhá paliva.
Na plný plyn!
A že je co objevovat. Technologií a jejich vylepšení jsou mraky a udržují tak hráče stále v touze po zkoumání dalších a dalších vymožeností, které ho posouvají někdy až o míle daleko. Pěšky cesta moc neubíhá, ale stačí nasednout do auta a hned je cesta veselejší, zvláště s kulometem na střeše. Kulomet si přeci jen dokáže snáz zjednat respekt u místních obyvatel. Palivo, které do vašeho vehiklu dáte, navíc ovlivňuje i jeho rychlost. Což takhle dát si jaderné palivo do jeepu? Pohyb po herní mapě se tak stává snažším, rychlejším, a tím i bezpečnějším. Nemluvě o tanku či ultimátním spidertronu.
Nastavení, kam se jen podíváš
Při zakládání hry je možné nastavit desítky možných parametrů, od množství surovin přes rychlost mutace nepřátel až po tvar mapy. Vytvořit ostrovní mapu plnou života nebo rudou planetu bez života je tak otázkou pár kliků. Zamrzet však může absence klasické příběhové kampaně, na druhou stranu, tohle je vaše pískoviště. Mimochodem, po výrobě rakety pro opuštění planety může hráč pokračovat v hraní dál a není tak nucen k opuštění svého impéria. Navíc se vám poté zpřístupní další, prakticky nekonečné možnosti pro vylepšování. Factorio bylo na Steamu v předběžném přístupu od roku 2016 a dozrála jako prvotřídní víno. Zatímco většina her v předběžném přístupu zestárne a zub času je na nich znát, o Factoriu se to rozhodně říct nedá. Co je třeba vypíchnout, je krásná 2D HD grafika, excelentní optimalizace a stabilita hry, kterou může maximálně narušit nějaký neaktuální mód. Po více jak 250 hodinách příjemně strávených na jedné mapě překvapí fakt, že hra se načítá prakticky během okamžiku a přitom si u vás na disku ukousne jen něco kolem 1,7 GB. Za to autorům patří: Bravo!
Stavění s (ne)přáteli
Hráči mohou pozvat své přátele a vyzkoušet s nimi coop či PvP multiplayer, který podporuje až stovky hráčů na jedné mapě. Teoretické maximum je "jen" lehce nad 65 tisíc. Na výběr jsou rozličné herní scénáře či volná hra. Ale proč pracovat sám, když to za vás udělají druzí? Buď lidé nebo roboti, hlavně se nepředřít. Jen si připravte moře času a dobré kamarády, protože tohle za deset minut nedohrajete.
Pomoc!
Složitost hry může leckoho vystrašit, ale to vůbec není třeba. Herní tutoriál vás snadno provede základy. A pokud ani to nestačí, pak Factorio nabízí systém chytrých tipů, který – pokud děláte něco složitě – zobrazí tip, jak si ušetřit práci. Stejně jako v životě, i zde je potřeba větší problémy rozložit na menší a ty se pak přeci jen řeší snáz. Řešení problému a jeho následná algoritmizace je prakticky pravá škola hrou.
Achillovo ucho
Asi nejslabší část hry Factorio je hudba. Po desítkách až stovkách hodin se přeci jen oposlouchá. Na druhou stranu, nezačne vyloženě lézt na nervy a ani rušit. Avšak na začátku hry hraje napínavá, tajemnější hudba, která skvěle pomáhá budovat napětí, jež jako hráč při své první kampani pociťujete. Následně však hudba zásadně nereaguje na dění na obrazovce a to je škoda, protože atmosféře by to jistě pomohlo.
Tenhle stroj se nikde nezadrhne
Nejen vaše říše vám roste pod rukama, ale i samotné Factorio díky péči vývojářů roste přímo před očima. Podpora české lokalizace je jen třešnička na dortu. V potaz je potřeba vzít i uživatelské mody, kterých je velké množství. Atomový kanón? Sem s ním!
Budoucnost?
Autoři v komunitním příspěvku slíbili do budoucna velké rozšíření, nezbývá než čekat a těšit se. A kdo ví, možná se i v budoucnu dočkáme dalších oficiálních přídavků. A že by bylo ještě co přidat! Vagón s autonomní kulometnou věží. Letiště pro průzkumné UAV. Letecké dopravní prostředky na delší vzdálenosti. Stavbu ekologicky šetrnějších vodních cest či tankerů a jiných plavidel. Vojenské satelity umožňující ultimátní solární paprsky. Létající nepřátele. Přírodní katastrofy či jiné globální události ovlivňující chování nepřátel nebo sabotující vaší výrobu.
Epilog
Za zmínku stojí také blog, kam autoři píší o různých aspektech a úskalích při vývoji hry. Obzvlášť jejich série Friday Facts, kde se každý pátek věnovali nějakému Factorio problému a jeho řešení, stála za pozornost. Hráč se tak pravidelně, srozumitelně a velmi čtivě dozvěděl, jak pokračuje vývoj. Péče autorského týmu je příkladná i pro ostatní vývojáře, protože lze poznat, že dělají hru s láskou a dávají do toho něco navíc. Po dlouhé době tak vyšla hra, která je odladěná, hotová.
Nekonečný svět a váš příběh
Ve hrách rád prozkoumávám, kam až se jde dostat, a tak jsem se jako správný průzkumník rozhodl najít samotný konec světa. Svoji říši jsem zanechal v náruči automatizovaných procesů, tisiců robotů létajících jako pilné včelky a dokonalého obranného valu. Připravil jsem se tedy na velkolepou výpravu. Vzal jsem plně naložený tank, inventář přeplněný municí a opravárenským náčiním a vydal jsem se na plný plyn směr sever. Cestou jsem míjel mrtvou měsíční krajinu bez života, která mi – jako pomník – ukazovala, kam až mé impérium skutečně sahá. Když jsem narazil na nepřátelskou faunu, v zájmu cíle mé výpravy jsem ji radši objel přímo skrz hustý les, kde jsem si pomocí plamenometu klestil cestu snadno jako horký nůž projíždí máslem. Pokud bylo potřeba, rozbil jsem na klidném místě tábor, doplnil pomocí solární energie baterie osobního laserového obranného systému a postavil radar na průzkum blízkého okolí. Po hodinách cesty jsem narážel na stále větší a větší hnízda původních obyvatel, až jsem nakonec dojel na místo, kde se na horizontu slévala obří města až do jednoho monolitického megapolis. Postup tímto nehostinným, nepřátelským místem byl velmi složitý a vysilující. Zásoby se tenčily tak rychle, že jsem stál před rozhodnutím, jak s výpravou naložit. Po mnoha dalších, velmi složitých a vybojovaných kilometrech a vstříc kruté realitě nezbyla jiná možnost než otočit. Cesta domů nebyla bez potřebných zásob zrovna procházka růžovou zahradou, ale po zdárném návratu jsem věděl, že jednou ten světa kraj najdu.
A jaký bude váš příběh?
Recenzi napsal a obrázky vybral pro Gaming Professors Dominik Šotola.
