Jste zastáncem teorie evoluce? Nebo raději věříte, že život se mávnutím ruky nějaké nadpřirozené bytosti (nazývejme ji třeba Bůh) objevil před nějakými pěti tisíci lety? Nebo snad věříte, že žijeme jen v simulaci a nic kolem nás není skutečné? Podobné filozofické úvahy provázejí lidstvo již po staletí. Populárně naučná hra Evoluce: Nový svět by ve vás možná mohla vyvolat na první pohled dojem, že jde o suchopárný titul bez špetky vzrušení, který se hodí leda tak do školních lavic. Opak je ale pravdou. Evoluce: Nový svět je hra plná akce, rychlých tahů a kombinování nejrůznějších efektů karet. A také spousty emocí, včetně těch negativních, pokud vám někdo váš pečlivě poskládaný domeček z karet zboří. A že se to v této hře pro 2–4 hráče bude během maximálně hodinové herní partie dít často. Pojďme se podívat na recenzi deskové hry.
Spletitá historie
Příběh deskoherní série/sérií Evoluce je stejně spletitý jako ta skutečná dějinná evoluce. V roce 2010 vydala ruská společnost Rightgames RBG hru Evolution: The Origin of Species. První koncept vytvořil v roce 2008 biolog Dmitry Knorre, jehož Ph.D. práce se věnovala mitochondriální bioenergetice, a před jejím oficiálním vydáním jej notně upravil s pomocí Sergeye Machina. Tato verze vyšla pod názvem Evoluce: O původu druhů i v češtině a vydáno bylo i několik rozšíření. Ačkoliv byla relativně úspěšná, zejména jako učební pomůcka, její vzhled byl na hony vzdálen tomu, co dnes hráči od deskových a karetních her očekávají.
Do hry se však zamiloval Dominic Crapuchettes, majitel amerického studia North Star Games, a v roce 2014 vydal vlastní (licencovanou) verzi s názvem Evolution, ve které byly všechny karty nádherně ilustrované od Catherine Hamilton. Ačkoliv tato verze vycházela z Evoluce: O původu druhů, byla v ní kromě vizuální stránky změněna i řada herních mechanik. O rok později vyšlo ještě rozšíření Flight, které do hry přineslo ptáky s jejich rychlým metabolismem a možností sběru potravy na útesech. V roce 2016 North Star Games vydali zjednodušenou verzi Evolution: The Beginning a také přepracovanou Evolution: Climate, která zapojila vliv počasí a je pro mnoho hráčů vrcholem série. S tím si dovolím nesouhlasit, i když ji také hraji ochotně. Osobně mám však raději verzi s ptáky a především výrazně přepracovanou Oceans, která vyšla v roce 2020 a která naprosto změnila, jakým způsobem je nutné budovat ekosystém jednotlivých hráčů.
Tím se dostáváme na počátek roku 2022, kdy studio CrowD Games na platformě Kickstarter uvedlo kampaň na Evolution: New World, novou verzi původní Evoluce: O původu druhů, na které opět pracovali Dmitry Knorre a Sergey Machin a kterou u nás v loňském roce vydaly REXhry coby hru Evoluce: Nový svět. Hra přepracovala řadu mechanik z Evoluce: O původu druhů, přičemž to její autoři zvládli zase trochu jinak než North Star Games se svojí sérií. A kompletně změnili i vizuální stránku, za tou novou stojí Maria Efremova a Alexandra Karenskaya.
Abychom těch iterací Evoluce náhodou neměli málo, tak letos CrowD Games chystají po úspěšné crowdfundingové kampani hru Evolution: Another World, kterou vytvořil Yury Yamshchikov. A pozadu nezůstávají ani North Star Games, kteří celý systém opět přepracovali a příští rok vydají hru Nature. Bude to poslední? Pochybuji, ten systém je natolik geniální, že jeho variant může vzniknout jistě mnoho.
Půjdete si tvrdě po krku
V posledních letech se na špici mých oblíbených deskohernich mechanismů dostal engine building. Ať již v té nejjednodušší podobě, kterou je možné nalézt ve hrách, jako je Splendor nebo Gizmos, nebo ve formě komplexního mozkovaru, jakým jsou hry Archa Nova, Mars: Teraformace a Zelená planeta. Tyto hry mají společnou jistou míru nepřímé interakce. O ostatních hráčích u stolu víte, protože s nimi soutěžíte o to, kdo jednotlivé úkoly splní první nebo efektivněji. Vesměs si však hrajete na svém písečku, na kterém si vesele budujete a tvoříte ty nejlepší kombinace karet. Evoluce: Nový svět je v tomto zcela jiná.
Jde o její nejsilnější stránku, a zároveň největší negativum hry. Evoluce: Nový svět je prostě zlá, zákeřná a útočná hra, ve které se musíte smířit s tím, že váš pečlivě vybudovaný engine vám někdo rozkope. A ne jednou. Kvůli tomu to opravdu není hra pro každého. V mojí sbírce snad není žádná jiná hra, která by mé protihráče tolik rozdělovala. Někteří ji zbožňují a chtějí hrát klidně tři partie za večer, jiní ji ze srdce nenávidí, protože tu míru negativní interakce zkrátka nezvládají.
Většina partií začíná poklidně. Hráči si vybudují několik býložravců, se kterými se vydávají sbírat potravu do nejrůznějších oblastí. Každému živočichovi stačí nejprve potrava jen jedna, a tak je dost pro všechny. Během šesti kol hry se však začne proměňovat, které oblasti jsou hráčům přístupné, a tak se rychle může stát, že zásoby se začnou tenčit. Vaši živočichové jsou tak nuceni začít spolupracovat a komunikovat, aby se dostali i k potravě mimořádné. A pak stačí, aby se u stolu objevil jediný predátor, celá idyla se rozplyne a začnou jatka. Predátor se může živit na jiném živočišném druhu jen jednou za kolo, je-li však jeho lov úspěšný, celý druh zemře, a to včetně všech jeho karet rysů. A to s hráčovou taktikou dost zamává, často si totiž jeden živočišný druh rozvíjíte i několik kol a pak zničehonic vyhyne.
Tato negativní interakce je velice zábavná, pokud je u stolů plný počet hráčů. Pokud je to totiž jen trochu možné a hráč mající predátory není lidská bestie, vybere si za svůj cíl v každém kole jiného protihráče. Pakliže však u stolu sedíte dva, velice snadno se může stát, že zábavná herní partie se pro vašeho protihráče promění v utrpení, kdy vás s vašimi predátory bude hra odměňovat více a více kartami, zatímco protihráč si ani neškrtne. Pokud tak hrajete ve dvou zkušených hráčích, vřele doporučuji oficiální variantu „Pohroma“, při které odehrajete jen jedno kolo, zato s mnohem více kartami. I tak si jeden hráč vybuduje svůj engine lépe, pro soupeře je však to utrpení alespoň krátké.
Tisíce kombinací
Evoluce: Nový svět stojí a padá na budování těch nejefektivnějších kombinací karet. V každém kole hráči dostanou maximálně šest karet, které pak postupně použijí pro vytvoření nových živočišných druhů nebo přidání některého rysu již existujícímu druhu. Ve svém tahu hrajete vždy jen jednu kartu a máte tak mnoho příležitostí takticky reagovat na tahy svých protihráčů. Vytvořil soupeř predátora? Pokuste se přidat svým živočišným druhům některý z obranných rysů. Upravil si soupeř živočicha tak, že je schopen rychleji sbírat potravu z volně přístupných oblastí? Vy svoje upravte tak, že budou mít přístup do oblastí, kam se soupeř nedostane. Všichni soupeři již své karty odehráli a zanechali své živočišné druhy bez obrany? Vytvořte si predátora.
Rysů je ve hře opravdu mnoho, a zatímco některé vám umožní živit se rychleji nebo jen z alternativních zdrojů, jiné vás chrání před predátory nebo zpřístupní jinak nedostupné oblasti. Musíte si však dávat velký pozor, ty nejvýhodnější rysy totiž způsobí, že váš živočišný druh potřebuje pro své nakrmení více potravy, a snadno se tak může stát, že vám zcela vyhyne hlady. Některé karty s negativními rysy navíc můžete přikládat i soupeřům. Jiné rysy jdou standardně použít jen jednou za kolo, můžete je však zkombinovat ještě s jinými, které vám umožní je použít znovu. S dalšími schopnostmi pak musíte svůj osud svěřit šestistěnné kostce. Díky tomu, že v každé herní partii získáte jiné karty a musíte reagovat na vaše soupeře, je Evoluce: Nový svět pokaždé zcela odlišným zážitkem.
Hra má poměrně velký podíl náhody v tom, jaké rysy na maximálně šesti kartách v daném kole budete mít. Tato náhoda, i celý zuřivý boj o přežití, jsou však velice tematické. Navíc je míra náhody snížena tím, že na každé kartě se nacházejí dva různé rysy, a je jen na vás, jaký z nich zvolíte. Jde o teoreticky skvělý mechanismu, který se však rychle stal zdrojem mé největší frustrace s hrou. Není to vina překladatele, ale původní vydavatel zvolil pro mě velmi špatné uspořádání textu na kartách. Jeden z rysů je totiž vždy komplikovanější a z toho důvodu má na kartě název, ilustraci a vysvětlující text. Druhý z rysů je jednodušší na zapamatování, jeho popis proto na kartách nenajdete, pouze ve spodní části karty je otočen o 180° jeho název. Už to je matoucí pro nové hráče. Co však hodnotím velmi negativně, je, že popis toho rozsáhlého rysu je až pod ilustrací, tedy těsně u rysu stručného. Pokud nemáte odehrané desítky partií hry Evoluce: Nový svět, případně se nechcete neustále dívat do příručky rysů, budete si muset rozsáhlé rysy vykládat tak, abyste viděli jejich vysvětlující text. A na stole to pak vypadá vyloženě ošklivě, když u jednoho živočišného druhu máte několik rysů i s ilustrací a dlouhým textem a jiné jen s názvem.
Pár produkčních chybek by se našlo
Evoluce: Nový svět je hrou velmi přístupnou široké veřejnosti. Pravidla jsou skvěle napsaná, s řadou názorných příkladů. REXhry zvládly výborně i překlad, jedinou výtku bych měla ke zbytečnému použití slov „masožravý“ pro označení rysu a „predátor“ pro označení živočišného druhu, který má jako jeden z rysů rys „masožravý“, může se však živit i standardním sběrem potravy v jednotlivých oblastech.
Karty jsou vizuálně nádherné, obě ilustrátorky použily jasné barvy a stylizované kresby, díky kterým při opakovaném hraní snadno rozpoznáte jednotlivé rysy i u soupeřů. Karty oblastí jsou pak vyloženě úchvatné. Karty jsou velkoformátové, bohužel jde však o formát trochu zvláštní, protože pro něj na trhu nejsou standardně obaly, které by hezky seděly. Ne každý však obaluje, takže toto je jen moje osobní malá negativní stránka hry.
Dobře rozeznatelné jsou i všechny čtyři druhy žetonů. Nejdřív jsem si myslela, že jich bude pro partii ve čtyřech hráčích příliš málo, ale vzhledem k tomu, že se však na jednotlivé živočišné druhy pokládají vždy jen do konce kola, je jich tak akorát. Je jen škoda, že jsou potištěné pouze z jedné strany.
Poslední kolo rozhoduje o všem
Evoluce: Nový svět má trochu zvláštní systém skórování. Vaším cílem je totiž si během hry vybudovat funkční ekosystém, který přežije v divokém a zlém světě. To je ve hře simulováno tím, že body se počítají až na konci posledního, šestého kola. Nejvíce ohodnoceny jsou přeživší živočišné druhy, každý jejich rys se však také počítá, obzvláště pokud jde o takový, kvůli kterému musel daný živočišný druh sbírat více potravy. Téměř vůbec však nezáleží na tom, zda jste v druhém kole ze šesti měli na stole živočišný druh jeden, nebo pět. Ovlivňuje to pouze to, kolik karet si budete dobírat v dalším kole. To není k zahození, avšak nikdy jich nebudete mít více než šest (pokud nehrajete s jednou z oficiálních variant, která je uvedena na konci pravidel). Díky tomuto systému skórování je hra více přístupná, nabízí se však myšlenka, zda je nutné na těch oficiálních šest kol vlastně hrát a zda by hra nemohla být ještě kratší.
Evoluce vs. Evoluce vs. Evoluce
Jelikož jsem hrála téměř všechny hry ze série Evolution (s výjimkou té úplně první), dovolím si malé srovnání s ostatními verzemi. Evoluce: Nový svět je ze všech verzí nejpřístupnější. Pravidla jsou nejjednodušší a herní doba nejkratší. Umění je subjektivní, takže zda jde o verzi také nejhezčí, si každý bude muset posoudit sám. U verzí, které vydalo studio North Star Games, je však jednoznačně lepší grafický design. Pomocí jednoduchého barevného odlišení okraje karet jde například i přes stůl rozeznat, zda jde o kartu obrannou, útočnou, množící, nebo takovou, co pomůže s krmením vašeho živočišného druhu.
Na druhou stranu je pro verze od North Star Games typické, že hráči odehrají celé svoje kolo a teprve poté hraje další. Musí tak mnohem lépe rozmýšlet, jaký rys jakému živočišnému druhu přiřadit, a odhadovat, co budou dělat soupeři, kteří jsou na tahu později. To je na jednu stranu část hry, kterou já mám osobně velice ráda, může to však vést k velké analýze–paralýze.
Osobně mi také více vyhovuje, že ve verzích od North Star Games dochází ke skórování již během hry. Každá snědená potrava se totiž dává do pytlíku nebo za plentu a pochází z ní velký podíl bodů na konci hry. Několikrát jsem tak zažila partie, kde se někomu povedl silný začátek, a ačkoliv v posledním kole skončil s minimálním počtem živočišných druhů na stole, stále danou herní partii vyhrál. Nic takového se v Evoluci: Nový svět nestane. Váš ekosystém musí přežít až do konce, což je více tematické, ale pro řadu hráčů o něco méně zábavné.
Evoluce: Nový svět je také jedinou verzí hry, ve které není omezeno, kolik rysů může každý živočišný druh mít, a hra není nijak upravená pro hraní ve dvou hráčích. Ačkoliv tak všechny hry série sdílejí stejný základ, každá z nich se hraje dostatečně jinak na to, aby je fanoušci jako já chtěli doma všechny.
Evoluce: Nový svět je skvělou karetní enginebuildingovou hrou s obrovskou dávkou přímé i nepřímé interakce. Naleznete v ní nádherné ilustrace i žetony, jednoduchá pravidla, rychlou herní dobu a dostatečnou hloubku pro pořádné taktické a kombinační hraní. Rozhodně nejde o suchopárnou populárně naučnou hru, která se hodí jen do školních lavic, právě naopak. Škoda jen za mě velmi špatného uspořádání textu na kartách a skutečnosti, že krabice na hru mohla být vzhledem k obsahu bez problémů poloviční. I přes drobné výtky jsem však štěstím bez sebe, že se REXhry rozhodly Evoluci: Nový svět lokalizovat a já si tak můžu tento skvělý systém konečně zahrát i s lidmi, kteří nevládnou angličtinou na dostatečné úrovni. Jen musím volit soupeře tak, aby jim nevadilo, jak hrozně zákeřná a zlá hra to umí být.
