Hra Eresys od vývojáře Ares Dragonis je inspirovaná dílem H. P. Lovecrafta. Jedná se o kooperativní titul, který lze hrát i sólo. Týmová práce je pro něj klíčová a hlavně ve skupině je větší zábava a člověk se i míň bojí, že? Hráči přebírají role čtyř kultistů a vydávají se společně čelit nejhrůznějším entitám na tajemném ostrově.
Hra je v době psaní recenze prozatím stále v předběžném přístupu. Postupně tu co týden přibývají aktualizace, opravy bugů, nové děsivé entity či další lokace.
Jeden vyšinutý člen
Jak už to tak u Lovecraftových příběhů bývá, za vším čekej nějakého vyšinutého kultistu. Není tomu jinak ani zde. Náš příběh začíná bývalým členem kultu, jenž se rozhodne po vyražení ze skupiny otevřít Void Portal na odlehlém ostrově. Bohužel však přitom vypustí nejrůznější děsivé entity, které zabijí mnoho obyvatel. Vy a vaši kolegové kultisti musíte spolupracovat, abyste poslali entity zpět, odkud přišly, zapečetili jste portál a zabránili tak dalšímu ničení. Musíte shromažďovat zdroje potřebné k obětování u oltářů a k následnému závěrečnému rituálu. Zvládnete svůj úkol dokončit včas, nebo entity přemohou ostrov a vypustí svůj teror do zbytku světa?
Já jsem kultista, ty jsi kultista
Jak už bylo zmíněno výše, ve hře Eresys můžete hrát sami nebo spojit síly se třemi dalšími kultisty, ať už kamarády, či náhodnými lidmi. Jste vybaveni knihou (do té musíte sesbírat třicet stránek), třemi ampulkami na krev (naleznete po ostrově), třemi pergameny s kouzly na příšery a lampou. Hra by měla mít v budoucnu dva módy, prozatím funguje jen jeden. Vaši misi na ostrově zahájíte poté, co si vytvoříte postavu k obrazu svému a kliknete na místního innsmouthského rybáře. Tento milý dobrák vás doveze na tajemný ostrov. Poberete pár základních věcí a obrazovka vás informuje, že lov právě začal. Otázkou zůstává, jestli jste lovci vy, či oni.
Kultistické vybaveníčko
Vaše vybavení tedy tvoří kniha, do níž musíte nasbírat třicet stránek, které jsou rozesety po celé mapě. Jistě si řeknete, že třicet stránek je dost, ale v podstatě leží skoro na každém kroku. Většina zůstává na svém místě, takže je vždy pohodlně najdete. Navíc kniha sama slouží jako indikátor, protože se rozsvítí vždy, když je nějaká ta stránka poblíž. Další částí vašeho vybavení jsou ampulky na krev. Krev do ampulek sbíráte z těl místních obyvatel nebo spíše z toho, co z nich zbylo. Musíte se však mít na pozoru, jelikož občas hamižně vezmete víc krve a okamžitě jste prokleti a umláceni chapadly, pokud u sebe nemáte pergamen s kouzlem nebo plnou lucernu.
Pergameny s kouzly zaženou nepřátele, již vás pronásledují po mapě (účinek je samozřejmě krátkodobý a dává vám jen trochu času na to, utéci nebo se někde v budově ukrýt). Nakonec je tu také lucerna, která slouží primárně jako světlo na vaší cestě a sekundárně jako zbraň (jejím světlem odradíte příšery). Tuto lucernu musíte samozřejmě doplňovat speciálním olejem (nachází se úplně všude, a tak není problém ho sehnat). Kolik oleje vám zbývá, ukazuje zelený indikátor za lucernou, který pomalu ztrácí svou barvu (dle jejího využívání).
Závěrečný rituál
Závěrečný rituál vám otevře portál do jiné dimenze, kde vás čeká souboj s Prastarým. Vás určitě zajímá, jak takový rituál provést. Musíte získat čtyři krvavé sféry, z nichž každou vytvoříte pomocí tří ampulek s krví, které vlijete do speciálního oltáře. Smutnou zprávou pro vás bude, že za každou zkompletovanou sféru zaplatíte zhoršující se situací kolem vás. Nad ostrovem bývá větší tma, zástupy monster se rozšíří a po poslední aktualizaci na vás bude čekat přímo u oltáře The Woodwalker. Mezitím musíte naplnit vaši knihu stránkami. Pozor ale, je jen na vás, zda rituál dokončíte – existuje tu i možnost, že krvavé sféry vyměníte za části sošky Cthulhu. Co bude následovat po jejím složení, zjistíte, když si hru sami zahrajete.
Sliby, chyby
Eresys je stále v raném stádiu vývoje, na nějaké extra glitche či bugy jsem nenarazila. Mapa funguje tím způsobem, že vidíte záchytné body (budovy), které jste objevili. Zároveň by pro vás měly být bezpečnými místy, kde můžete nabrat dech a dosbírat zásoby. Ve dvou budovách musíte vyhnat příšeru pomocí jednoduchého vymítání (spálením symbolů nebo nalezením svíček). Na můj vkus je to až moc jednoduché. Sem tam narazíte na lekačku, která občas funguje a někdy ne.
Tvůrci nám slibovali, jak každá entita bude speciální. No, vzezřením určitě, ale co se týče souboje nebo vašeho zabití, je to stejné. Na všechny příšery funguje lucerna i pergameny. Vás zase zabije pronásledování, tři až čtyři rány a zvonec konec. Nekonají se tu žádné speciální útoky či taktika nepřátel. Několikrát se mi stalo, že mě bez zapnuté lucerny příšery minuly těsně na pár milimetrů (asi jsem je nezajímala). Co se smrti týče, nemusí být trvalá. Pokud hrajete sami, najdete hlavu figuríny a nasadíte ji na tělo, které se nachází někde na mapě. Tam se po své smrti znovu oživíte. Pokud hrajete multiplayer, měla by po vás zbýt hlava, kterou vaši kamarádi donesou už k zmíněné figuríně a tam vás oživí.
Kultisti na výletě
Jak funguje kooperace ve hře Eresys? Pokud nemáte partu kamarádů, kteří hru vlastní jako vy, může to být problém. Čekáte v lobby klidně i hodinu, abyste se napojili k hráči, který se hned vzápětí odpojí, a vy opět čekáte. Když už se pak dostanete do hry, je tu oproti singleplayeru několik drobných odlišností. Knihu máte pouze jednu a všichni do ní vkládají stránky. Nese ji pouze jeden, zbylí hráči poberou jen několik málo stránek a předají je hráči s knihou. Pokud zemřete, kniha anebo stránky jsou to jediné, co z vaší výbavy zbyde. V kooperaci byste měli využívat hlasovou komunikaci. Hra vás vede k tomu, abyste používali chat přímo ve hře, bohužel vaše komunikace láká příšery. Občas ikona ucha (ukazuje, jak moc vás slyší příšery) září, i když mluvíte naprosto normálně a nekřičíte.
Další hra ze světa Cthulhu působí, jako když pejsek a kočička vařili dort. Chvilková zábava, která je brzy vystřídaná nudou. Ačkoliv má zajímavý koncept, vyvolává ve vás spíše dojem, proč vůbec vyšla. Myslím, že nadcházející měsíce ukážou, zda tvůrci naplní hru dostatečně zajímavým obsahem, nebo zda zmizí v propadlišti dějin.
