Když jsem přišel ke hře Epic Chef jako slepý k houslím, říkal jsem si, že konečně přijde řada na nějakou kulinářskou pecku, ve které budu vařit jednu specialitu za druhou. Jenomže jsem se stal dobrodruhem, který chce mít svou restauraci a v kulinářských soubojích „převařovat“ další kuchaře. K tomu jsem také cestoval po světě, smiřoval se se strašidly, pěstoval si suroviny, jezdil na divném zvířátku a vypořádal se s místními, z nichž jedna slečna vyloženě připomíná Triss Ranuncul. Vývojářské studio Infinigon Games se zde nechalo unést svou fantazií a musím říct, že se mu to moc povedlo. Ostatně vydavatelem je Team17, který má s těmito nenápadnými hrami spoustu zkušeností. Monster Sanctuary, Hokko Life nebo The Survivalist jsou milé a překvapivé jednorázovky.
Ahoj, já jsem Citrónová kůra
Hlavní hrdina se jmenuje Zest alias Citrónová kůra a žije na okraji země zvané Ambrosie (jako pokrm nebo nektar bohů). Zest chce být kuchařem, ale ne ledajakým, tím nejlepším ze všech. Ve hře vás čeká hromada úkolů, pomocí nichž budete získávat různé bonusy a především nové suroviny, které vám později pomohou k uvaření toho nejlepšího jídla
.Příběhově hra absolutně nestrádá, protože kuchařské souboje byly naposledy k vidění v anime Shokugeki no Soma nebo na nejmenované televizní stanici v soutěži Masterchef. Navíc potkáte spoustu NPC, která vás budou bavit ať už svým vzhledem, nebo hláškami. Divná Triss Ranuncul, zvláštní tesař, co vypadá jako Ježíš, důchodci v houpacích křeslech nebo soudce Tastes, který vypadá jako starý kozel. Ke všem si velice rychle uděláte zvláštní vztah. Rovnou vám asi dojde, že humor je ve hře hodně do očí bijící, ale je příjemný a skutečně pobaví. I například masakrování zvířátek není krvavá záležitost, ale doslova procházka po duze.
Mimo questy je tu ale ještě vaření a péče o vaši „plantáž.“ Hra funguje skoro jako Farming Simulator, takže se musíte starat o pěstování vlastní zeleniny, kácet stromy a budovat z nich různé stavby, jako je třeba větrný mlýn (ten mění zeleninu na semena) nebo pila, která mění dřevo na stavební materiály. Musíte tedy vše vychytávat a promýšlet, protože tak funguje Epic Chef – umí přece úplně všechno.
Zdroj: Infinigon Games
SHOKUGEKI!
Hlavní lákadlo celé hry jsou kuchařské souboje. Musíte se utkat s dalšími nejlepšími kuchaři a dokázat, že jste lepší než oni. Souboje mají ale svá pravidla, stejně jako soupeři mají své různé zkušenosti, a musíte tak být připraveni úplně na všechno.
Kuchařští rozhodčí jsou také pěkné mrchy. Každý z nich má specifické chutě, takže se jim musíte vždycky trefit do vkusu, abyste měli co největší šanci na výhru. Je to největší bonus a největší nešvar celé hry zároveň. Každý recept, který budete vařit, musíte znát. Čeká vás tak obrovské memorování každého nesmyslného receptu, který existuje, protože jinak to bohužel nejde. I zde ale existuje jeden důmyslný trik, vezměte si papír a tužku a všechno si pište. Je to divné, ale ušetříte si tím spoustu nervů a trápení.
Je to také daleko lepší než se neustále vracet k soubojům, které nemůžete vyhrát. Hra totiž není moc intuitivní a tohle opakované vracení se k jednotlivým prohraným bitvám se velice rychle promění v jedno velké utrpení.
Vaření samo o sobě je ale hrozně vtipné. Házíte jednotlivé suroviny před sebe na pánvičku, poté se objeví zrychlená akce, jak to všechno asi mohlo probíhat, a najednou soudce ochutnává a vynáší soud. Nejlépe přitom i odhalí nádherné jídlo. Máte na talíři mrkev, rajče, bramboru a výsledek jsou hranolky s mrkvovým řízkem a kečupem – hrozná komedie, ale soudci to chutná. Komičnost je hlavní prvek, který v Epic Chef baví.
Zdroj: Infinigon Games
Tady je můj dinosaurus a vzhůru na sběr, řekl si Epic Chef
Neustálé hledání nových a nových surovin je zvláštností celé hry. Strávil jsem neuvěřitelné hodiny v džungli, abych dal dohromady ideální suroviny a vytvořil svůj masterpiece na talíři. Překvapila mě například docela chutná kombinace kraba, houby a rajčete, za kterou jsem dostal přes sto bodů v hodnocení.
Naštěstí nemusíte chodit po džungli, pláži nebo lese po svých. Spolu s vámi je tu vaše vozítko v podobě malého dinosauříka. Ten je takovým roztomilým pojítkem mezi fantasy a kuchařinou a dodává celé hře natolik potřebné kouzlo (tedy pokud nejdete k čarodějnici).
To nás dostává k podobě hry. Epic Chef vypadá skvěle, jako zvláštně udělaná malovaná pohádka, ve které hraje hlavní roli jídlo. Je to skutečně kouzelné a není v tom žádná zapeklitost. Obraz i přes tu spoustu barev nevyvolává bolehlav a vy si tuto paletu budete moci vychutnat dosyta. Co více si u kulinářské hry můžete přát.
Upřímně, i ten soundtrack je parádní. Hudba je živá a svižná a zní lehce jako ve středověké restauraci. Středověk zase evokuje fantasy, dává to tak absolutní smysl. Také vám to ale říká člověk, který ve hře chodí krmit sedícího golema jídlem, aby mu udělal radost.
Překvapivá je také hrací doba. Doslova jsem si myslel, že je to hra na pár hodin a bude hotovo. Trvalo mi však přes třicet hodin, než jsem objevil a splnil vše, jak bych si přál, a dospěl před obrovskou generální komisi, která rozhodla o tom, že jsem se stal tím nejlepším kuchařem ze všech. Připravte se proto na čas, který ve hře strávíte, protože vám garantuji, že konec stojí za to.
Zdroj: Infinigon Games
Epic Chef je skvělá nenáročná a jednoduchá hra, ke které si můžete vzít papír a tužku. Nabízí jednoduché ovládání, pěkný vizuál a samozřejmě spoustu komických doplňků. Hře by možná prospěl snazší sběr surovin a menší postrkování do simulátoru se vším všudy, protože hodiny, které jsem strávil hledáním, bych daleko radši strávil u kuchařské pánve. I tak je to příjemné překvapení za pár šupů.
