Piranha Bytes patří bezesporu mezi vývojářská studia, která se již neodmyslitelně pojí s žánrem open world RPG. Vývojáři za sebou mají tituly a herní série jako Gothic, Risen a samozřejmě Elex. Nyní přišla dlouho očekávaná chvíle na návrat do světa Magalan, kam vás zavede Elex 2. Tato recenze vám napoví, zda titul dosáhl stejné kvality jako jeho předchůdce.
„Nebe se otevřelo a zlo se navrátilo“
Hra obratně pracuje s událostmi z předchozího dílu, na které elegantně s odstupem krátkého časového intervalu navazuje. Příběh Elex 2 se odehrává zhruba šest let po událostech z předchozího dílu, kdy se bývalý velitel Jax změnil z válečného hrdiny na poněkud zanedbaného a prostého člověka. Jax se snažil za svou minulostí zamést všechny stopy ve snaze ochránit své nejbližší.
Frakce se již neobávají hrozeb z nebe – místo toho se snaží rozšiřovat svá území a vliv, a to i s užitím násilí a krveprolití. Příběh pak začíná právě ve chvíli, kdy se naplnila hrozba, před kterou Jax varoval.
Hned ze začátku se seznámíte se vším, co musíte znát, abyste se připravili na invazi Skyandů, nebezpečných mimozemšťanů, před kterými varoval Hybrid v první hře. K hraní a pochopení příběhu sice není přímo nutná znalost předchozí hry, protože vše je poměrně dobře nastíněno. Pokud jste však prvním Elexem prošli, rozhodně vám některé situace, osudy postav a celkově příběh budou dávat daleko větší smysl a lépe si je užijete. Pokud se do světa Elex 2 ponoříte bez předchozích (alespoň základních) znalostí, strávíte více času pochopením světa a morálních principů některých postav a frakcí.
Svět i rozvržení sil jednotlivých frakcí se oproti prvnímu dílu jednoznačně neuvěřitelně změnily. Albové jsou stále velmi mocní, nejsou však cíleně nepřátelští. Mocní a kdysi obávaní Klerici jsou dnes již jen pouhou skořápkou toho, čím kdysi bývali. To je důsledek i toho, že platí největší cenu v důsledku minulé války. Berserkové obsadili zemi Vyvrženců a pomocí své magie ji terraformují, zatímco Vyvrženci se ocitli v bunkru, který je v kráteru v novém městě.
Jsou zde také nové frakce, mezi něž patří Morkoni, kmen obyvatel podzemních tunelů, kam utekli před válkou. Lidé s přísnými pravidly, drsnými způsoby života a právem silnějšího jsou zároveň uctívači Boha zkázy.
V Elex 2 potkáte staré známé i nové postavy
Jestli se Piranha Bytes něco rozhodně povedlo, kromě pokračování v příběhu je to bezesporu i svět Magalan. Vývojáři totiž namísto jeho zvětšování využili sázku na život světa a to se vyplatilo. Mapa, po které se budete v rámci vašeho dobrodružství pohybovat, je opravdu obrovská a nabízí různá prostředí. Naleznete zde pustiny, prázdná města s ruinami, zalidněné pevnosti nebo podzemní komplexy. Nechybí ani hory se sněhem nebo skalnaté útesy s bublající lávou.
Svět v Elex 2 se proměnil a z malých městeček se stala opravdová města plná života, která nabízejí interakci s obyvateli. Svět je oproti předchozí hře celkově plnější. Samozřejmě se jedná určitým způsobem o postapokalyptický příběh, takže jsou zde i stará a zašlá vozidla na silnicích nebo rozbořené čerpací stanice a budovy. Jedná se tedy o živější svět než v předchozím díle, i když na prázdné lokace narazíte taky. Prázdné budou však ve smyslu obyvatel nebo nepřátel, rozhodně ne co se týče průzkumu. Skoro všude můžete narazit na malou budku, prázdné staré auto, zříceninu, tunel, jeskyni nebo cokoli, kam můžete strčit nos a pořádně si naplnit kapsy různými materiály, cennostmi nebo potřebnými surovinami.
Nebezpečným světem se však nebudete (tedy pokud nebudete chtít) potulovat sami. V průběhu hraní se k vám mohou přidat i společníci, kteří mají své vlastní úkoly, příběhy a přesvědčení. Pokud s nimi budete trávit více času, budou reagovat na vaše činy. S některými vašimi činy, hlavně reakcemi v rozhovorech, budou souhlasit, některé se jim líbit nebudou. Pokud vašim společníkům nepomůžete nebo budete jejich potřeby v podobě úkolu ignorovat, bude to mít vliv na jejich postoj k vaší osobě.
Vrací se staří známí z první hry, ale také i nové zajímavé postavy. Nejzajímavější je bezesporu Jaxův syn Dex, jehož matkou je mocná čarodějka Caja a který jakožto malý chlapec neumí bojovat. Jaxe ale může několikrát doprovázet (pokud mu to dovolíte) a rozvíjet tak novou dynamiku mezi oběma rodiči, pokud budete mít na cestě s sebou i Caju.
Společníci, na které se můžete spolehnout
Umělá inteligence společníků je na velmi povedené úrovni. Zejména tou napomáhá, že stejně jako vy mají jetpack, a tudíž vás mohou skoro všude následovat. Také se týče jejich chování, nebudou vám na obtíž, ale ku prospěchu. To bylo nejvíce patrné u Dexe, který, když došlo k boji, se běžel schovat opodál nebo raději řekl, že už dál nepůjde a počká na vás. Díky tomu se nemusíte strachovat o jeho život, a eskortní mise (nejen s Dexem) působí opravdu věrohodně a povedeně.
Taktéž ostatní společníci plní nezanedbatelnou roli, a to zejména ze začátku hry. Svět, o kterém jsem se již zmínil, je navržen v klasickém formátu starých open world RPG. V praxi to znamená, že mapu můžete procházet, jak a kudy chcete, ale příležitostí k zábavě všude stejné nemáte. Kolem vaší startovní pozice se nacházejí optimálně silní protivníci, kteří vám mohou sice zatopit, ale neměli byste s nimi mít velké problémy. Pokud se však vydáte špatným směrem, narazíte na krvelačná monstra, ozbrojené bandity nebo minibosse, kteří jsou schopni vás i na vysokém levelu sundat jednou ranou.
Nicméně to, kam půjdete nejdříve, který úkol budete plnit jako první, s kým budete mluvit a na koho se vykašlete (ano, je možnost nesplnit úkol, ale poté se v rámci jeho ignorování spustí určitá situace, která vede k negativnímu výsledku daného úkolu a následkům pro vás), je čistě na vás. Je to tedy stejné jako u série Gothic, jejímž duchovním nástupcem v podstatě celá série Elex je.
Začátky jsou těžké a pořádně bolestivé
Jax, kdysi silný a obávaný válečník, je nyní pouze stínem své minulosti – i když vás sem tam někdo pozná, jste opravdu slabí. Jednou z možností, jak z Jaxe udělat opět obávaného válečníka, je skrze získávání zkušeností z plnění úkolů nebo zabíjení nepřátel. Po dosažení každé úrovně získáte několik bodů do atributů a také jeden dovednostní bod.
Atributy jsou založeny na síle, obratnosti, konstituci, inteligenci a chytrosti, které určují používání zbraní, volbu konverzace atd. Dovednosti vyžadují, abyste investovali získané dovednostní body, peníze a další požadavky na zvyšování úrovně, a to vše prostřednictvím trenéra (který je, jakmile ho naleznete a promluvíte si s ním, naštěstí vyznačen na mapě).
Ze začátku kupodivu není těžké nalézt nebo sehnat slušné vybavení a zbraně, problémem je, že na ně nemáte dostatek požadovaných dovedností a atributů. Sbíráním různých předmětů, bylin nebo materiálu ke craftingu předmětů, zbraní a vybavení se můžete velmi rychle skrze potulné obchodníky (kteří cestují s perfektně vyzbrojenými bodyguardy, pro případ, že byste jim chtěli ušetřit cestu) dostat k penězům a fajn vybavení. Podstatnou dobu však budete smutně koukat na kousky, které máte v inventáři, a zoufat si, že ještě potřebujete minimálně dvě úrovně a najít vhodného trenéra, abyste mohli namísto železné trubky a luku používat kvalitní meč a brokovnici.
Naštěstí je tento fakt lehce kompenzován společníky, a to už hned ze začátku, kdy můžete mít po svém boku velmi silnou kouzelnici, co drtí základní protivníky během několika útoků ohnivou střelou. Vy pak figurujete coby návnada, která však kolikrát i velmi rychle umře. To proto, že uhýbání před zásahy a blokování úderů je poněkud neohrabané.
Kdo uteče, vyhraje – někdy
Dostáváme se k soubojům, které jsou určitým způsobem lehce bez lesku. Některé souboje a animace pohybu jsou totiž trochu nešikovné. Může se vám stát, že si „locknete“ nepřítele a budete útočit na blízko, ale v rámci pohybu kamery a postavy prakticky ani nevíte, co vaše postava dělá. Budete tak střídat mezi slabým a silným útokem, a když vám dojde výdrž, budete se snažit, aby nepřítel zůstal na zemi a nemohl se zvednout, zatímco ho vaši společníci zraňují.
Boj sám o sobě ale funguje dobře. Když podržíte levé tlačítko myši krátce, uděláte slabý útok, při dlouhém stisku je pak klasicky silný útok, což můžete kombinovat například s rozběhem. Takový silný útok srazí slabšího nepřítele většinou na zem, případně jej při výběru vhodné zbraně může i omráčit. V případě zbraní na dálku je to přeci jen trochu zajímavější, nicméně většina nepřátel se k vám stejně bude chtít dostat na kontaktní vzdálenost, takže vystřelíte pár projektilů a hurá k rytířskému souboji s mečem.
Pokud narazíte na opravdu silného nepřítele, který je označen tím, že má u jména několik lebek, je nejlepší možností začít utíkat nebo se dostat na vyvýšený prvek a zkusit jej ustřílet. Funguje to však pouze někdy. V prvním případě, tedy při útěku, se u některých nepřátel stalo, že propadli skrze zem, načež se objevili za Jaxem a uštědřili mu pár silných zásahů do zad.
Taktéž se mi během hraní stalo, že jsme se s Cajou ocitli ve městě, kde jsme narazili na „sběrače“. Tam Caja dostala velmi silný zásah a byla omráčena. I když jsem ji však viděl stále omráčenou, po určitém čase skrze zem začaly létaly ohnivé koule (Caja zůstávala na zemi, omráčená), a až po dalších zhruba pěti sekundách se probrala. S pomocí jetpacku se pak dostala ke mně.
Grafické zpracování a ozvučení
Po grafické stránce je Elex 2 bezesporu velmi povedeným dílem. Svět je plný barev, detailů a odstínů krve, prostě všeho, co se dá očekávat. Postavy a jejich obličeje jsou propracované a také nepřátelé mají své charakteristické ztvárnění. Vychutnat si můžete i skvělý pohled, když na vás specifičtí nepřátelé v podobě potvor a mutantů cení zuby nebo napřahují pařáty.
Když fouká vítr, je to vidět na okolní vegetaci, taktéž střídání dne a noci je povedené. Zde ovšem je opět lehký bug, a to v podobě baterky, která svítí v závislosti na pohledu kamery. Díky tomu, že je hra z pohledu třetí osoby, se tak sobě můžete elegantně dívat i za záda.
Ozvučení hry je povedené, jsou zde efekty flóry a fauny, dokonce slyšíte i charakteristickou chůzi ve sněhu, ve vodě nebo v bahně. Zvukové efekty zbraní a soubojů jsou uvěřitelné a taktéž zde není co vytknout.
Hra má dabing a dabéři se opravdu snažili, i když v některých situacích budete mít pocit, že dostali pouze holý text bez nákresu situace, emocí a okolí. Poslouchat se to však dá.
Hrou doprovází, jak je zvykem, velmi příjemný soundtrack, který kombinuje akční tempo při boji s klidnou doprovodnou hudbou.
Recenze byla provedena v uzavřené novinářské verzi hry. Některé prvky a mechanismy se proto mohou v rámci plného vydání hry ještě lehce odlišovat, taktéž se ve finální verzi nemusí nacházet některé zmíněné bugy a technické nedostatky.
Elex 2 je bezpochyby příjemným překvapením, které velmi obratně navazuje na předchozí titul. Samotný příběh a následné dějové ovlivnění světa, starých frakcí i postav se opravdu povedlo, působí uvěřitelně a dobře. Hratelnost je příjemná a hra člověka prostě táhne v chuti pokračovat a plnit různé úkoly, prozkoumávat svět, craftovat vybavení, vyjednávat s frakcemi a likvidovat nepřátele. Je znát, že se tvůrci poučili ze svých předchozích chyb a snaží se vylepšovat styl open world RPG, ve kterém se vyznají. I když je zde ještě několik bugů, nejedná se o nic tak extrémního, co by příliš kazilo pocit ze hry nebo chuť ji hrát.
