Dungeon of Edera je nezávislé akční RPG hack and slack rogue-like, které se v mnoha ohledech silně opírá o předchozí generace her s prohledáváním dungeonů. Po roce předběžného přístupu hra stále není kompletní. Je zde stále mnoho nedostatků, a pokud hledáte další epický klon Zaklínače nebo Dragon Age, tahle hra (zatím) rozhodně není to pravé. Dungeon of Edera je spíše naprosto jednoduchou zábavou se spoustou chyb.
Záchrana světa, jak originální
Ve své současné podobě obsahuje Dungeon of Edera dvě kapitoly příběhu, celkem by mělo mít až čtyři. Samozřejmě k tomu hráče čeká spousta volitelných vedlejších úkolů. Dále se tu můžete těšit na mód Dungeon Runner, kde s novou postavou na nízké úrovni procházíte dungeon, zabíjíte a sbíráte věci, peníze a tak podobně. Tato úroveň je oddělena od hlavní kampaně.
Hlavní kampaní se line myšlenka sjednocení království a samozřejmě záchrana světa. Příběh ani postavy však nevyžadují vaši velkou pozornost, totéž platí pro hodně oblíbených hack and slash her. Neustále se opakující cíle úkolů rozhodně nepomáhají podat Dungeon of Edera jako jedinečný svět, který toužíte navštívit.
Drtivá většina úkolů z kampaně Dungeon of Edera zahrnuje zabíjení standardních monster z fantasy světů (zombie, kostlivci, pavouci, goblini, orkové atd.), osvobozování postav a sbírání předmětů (úkoly typu „přines deset bylin“). Ačkoliv vývojář tvrdí, že úrovně jsou generovány procedurálně, stalo se mi, že při několika misích se cíl změnil, ale „dungeon“ byl úplně stejný v předchozím úkolu (jednalo se o Shimmerspore Cavern).
Strýček Skrblík by záviděl
Když se zaměříme na kořist, je tu toho až komicky moc. Okamžitě máte plný inventář, a k tomu velké množství peněz. Lektvary, brnění, zbraně a zlato padá naprosto z každé příšery, kterou cestou potkáte. Všechny tyto věci ale zároveň padají i z každého sudu či zářící truhly. Všechny zbraně a zbroje mají svoje jména, která tak trošku vyznívají jako z nějakého fantasy generátoru jmen. Například Petulant Hammer of Tax Evasion či Corpulent Greaves of Zydeco. Kořist je navíc barevně odlišena, a i v inventáři přehledně seřazena. Hráč však stejně stráví spoustu času u porovnávání atributů. Zajímavosti jistě také je, že vám během jednoho průchodu padnou třeba dva legendární itemy, patnáct epických, hromada uncommon a jen ty nejobyčejnější padají nejméně.
Boj jako v Dark Souls
Taky bychom si měli říct něco málo o boji v Dungeon of Edera, protože je to jedna z důležitých částí hry. Mám z toho takové smíšené pocity. Na jedné straně máme obrovskou škálu různorodých zbraní a brnění, se kterými můžeme hrát. Na té druhé zase nepřátelé mají dost silné útoky a vidí vás všude. Při boji na blízko je ale celkem jedno, co máte za zbraň. Záleží spíše na taktice hlídání si staminy (vytrvalosti) a rollování, jako například u hry Dark Souls. Nepřátelé tu mají docela velký dohled (na který si vás všimnou), a to i přes zeď a různá výšková postavení (hráč v druhém patře, nepřítel v přízemí). Jakmile si vás jednou všimnou, doslova si pro vás přijdou a nic je nezastaví.
Pokud nejste bojovník a vlastníte postavu mága, co používá ohnivé koule, přijde mi, že se z vás stane nezničitelná mašina, která rozdrtí každého nepřítele. Než se k vám někdo dostane, je po něm, což platí i pro bossy. To však dělá hru pro vás snažší a existuje tu možnost, že vás to omrzí.
Místo na odpočinek
Ve vašem rozrůstajícím se kempu, minivesničce, či jak to nazvat, najdeme prodejce, poskytovatele úkolů, učitele schopností a učitele řemesel. Můžeme tu také samozřejmě najímat členy do své party, aby se člověk necítil tak sám na své fantasy pouti. Zároveň si tu můžete uložit kořist, kterou jste získali v dungeonu. Dále je tu možnost kontrolovat nástěnku či si promluvit s NPC o nějakém dalším vedlejším úkolu. Na nástěnce hráč nalezne vždycky tři úkoly a u každého z nich si můžete vybrat i obtížnost. Samozřejmostí je, že čím těžší úkol, tím lepší odměny a více peněz.
Schopnosti a dovednosti
Existují tu stromy dovedností, kterých je sedm podle talentů postav a jeden, jenž je společný pro všechny, s názvem Common (běžný/á/é). Tento strom je kupodivu velmi jednoduchý na pochopení. Najdeme tu Paladina (štít a meč), Ohnivého mága (hůl), Berserkera (obouruční zbraň), Rangera (luk a šípy), Shamana (využívá vodu a elektřinu), Asasín a Krvavého Mága. V dovednostech s názvem Common naleznete vylepšení pro zdraví, magii a upgradování věcí (výroba, lektvary atd.).
Pokud jste nový hráč, začínáte vždy frakcí Arbidum (Paladin a Ohnivý mág). Pak tu je ještě Surfact (Berserker, Ranger a Shaman) a Wakara (Asasín, Krvavý mág). Každá další frakce se vám otevře po splnění úkolu. Například dokončíte příběh za Arbidum, a tím se vám otevře Surfact.
Chyba sem a chyba tam
V této fázi vývoje raného přístupu je Dungeon of Edera stále zamořeno chybami a podivnými grafickými anomáliemi. Nejednou se mi při boji stalo, že po zásahu lukem nepřítel doslova odletěl do vesmíru a za dalších dvacet metrů ho vidím viset, spíše tedy jeho mrtvolu, ve vzduchu. Přiznám se, že to působí dosti komicky. Dále tu můžete narazit na to, že projdete někde texturou. Když trefíte nepřítele, vidíte, jak mu zmizel na ukazateli život, který se vzápětí vrátí a pak zase zmizí podle míry zásahu. Sem tam se nezobrazuje nějaká část oděvu. Peníze mají plochý vzhled – když vám vypadnou z bedny či nepřítele, je to kus zlaté placky.
Co bych u této hry ještě uvítala, je možnost vybrat si, jestli budu hrát za drsného hrdinu (ten už je tu), či drsnou a krásnou hrdinku. Možnost vylepšení vzhledu postavy je taky nic moc. Například výběr vousů jsou jen čtyři možnosti: nic, knír, krátké divné vousy a plnovous. Na můj vkus to je dost málo. Vytváření vzhledu postavy u takovéto hry je vždycky mojí oblíbenou částí, protože si ráda vytvořím hrdinu, za kterého mě to opravdu baví.
Dungeon of Edera je dokonalou připomínkou toho, že špičková grafika, složité postavy a příběh nedefinují to, co dělá hru zábavnou. Někdy prostě postačí známá mechanika se smyčkou výzev a odměn. Dungeon of Edera má stále ještě co dělat, ale i ve svém současném stavu si jej budete chtít zahrát a vrátit se tak do doby, kdy RPG byla jednoduchá (trochu bezduchá) a hlavně plná pokladů.
