Nevím jak vy, ale já měl u druhého filmu Duny neustále písek v očích, protože jsem slzel nad promyšleným veledílem. Naprosto skvostná adaptace knihy, a byť bych samozřejmě našel nějaké výtky, byl jsem z počinu prostě unesený. Dal jsem tak šanci deskoherní adaptaci v podobě Duna: Zrada a nemůžu úplně říct, že bych si ji neužil, ale nadšený jsem zrovna nebyl. Jak se ale říká, neházej melanž do hradů z písku, a tak jsem vytáhl deskovou hru Duna: Impérium od vydavatelství REXhry. Teď vám odpovím na otázku, stojí to koření vážně za to?
Nemusíte znát předlohu
Proč se snaží jeden šlechtický rod vyhladit druhý? Kvůli koření? Jasně, protože prodlužuje lidský život a dává svým uživatelům i různé psychické schopnosti. Navíc je v celém vesmíru jen jedno místo, kde je ho obrovská hromada, a to právě na pouštní planetě Arrakis, kde vládne milý rod Atreidů. Bohužel pro ně, po tomto zdroji touží i Harkonnenové, Thorvadové a Richesové, a tak je tato planeta prakticky neustále ve při o tom, kdo na ní vlastně bude vládnout. Naštěstí pro vás, v Duna: Impérium si jeden vládnoucí rod vyberete, a s ním se pokusíte planetu ovládnout.
Každý jednotlivý rod má ve hře své dva zástupce. Richesové Ilbana a Helenu, Harkonnenové Vladimira a Glossu Rabbana, Thorvaldové Memmona a Arianu a samozřejmě Atreidi Paula a Leta. Jednoduše řečeno, jeden je pro lepšího hráče, druhý pro začátečníka. Výhodou je, že se můžete navzájem vyhlazovat i bez znalosti předlohy, takže čím větší mrcha prakticky budete, tím pro vás lepší.
Co je horší, na výběr máte osm postav, ale maximální počet hráčů jsou pouze čtyři, přičemž nutno podotknout, že čím více, tím lépe. Počítejte také s tím, že čím více hráčů, tím delší herní doba, která se v plném počtu může táhnout kolem dvou hodin. Další okamžitou nevýhodou může být rozdílný věk jednotlivců. Hra je doporučená od 14 let a já s tím souhlasím. Pokud něco titulu dominuje, je to strategie, a všechny herní činnosti potřebují už někoho, kdo má trošku vyvinutější hlavu. Neříkám, že si Dunu šestiletý nezahraje, ale bude užitečný asi jako kopí ve vesmíru.
Duna: Impérium je o přemýšlení
Strategii hráčů ovlivňují kromě vlastností vaší postavy i karty na ruce. Ty mají dvojí efekt, a tak je velice důležité si jejich použití promyslet. Zároveň jsou zde kromě základních karet ještě intrikánské, které ovlivňují celou hru a sbírají se náhodně, takže přemýšlejte, než si vůbec nějakou zkusíte líznout. Jak se to tedy hraje?
Příprava je velmi rychlá. Každý hráč si vybere člena rodu, umístí předem určené žetony, vytvoří si počáteční balíček karet (který je pro všechny hráče stejný) a rozloží se komponenty kolem herního plánu. To je ovlivněné podle počtu hráčů a vzhledem k tomu, že pravidla jsou velmi dobře připravená, můžete začít kroužit po Arrakisu.
Důležité je si uvědomit, že se Duna: Impérium hraje na tahy a každý z nich může ovlivnit celou hru. Jednoduše řečeno, každé kolo má pět fází, nicméně začátek je stále stejný. Začíná se kartou střetu, jež určuje odměnu v aktuální fázi hry, poté si hráči přiberou ze svého balíčku pětici karet. V druhé části se umisťují rodoví představitelé na neobsazená pole herní desky, protože chcete odměnu z daného pole, a tím vlastně začíná Duna.
Strategie hraje prim
Pokud položíte s dalším hráčem na jedno pole svého agenta, dostanete odměnu oba. Můžete ale umístit vyslance na některé pole z frakcí, a tím získat i vliv u zájmových skupin. Těch je několik a dávají hráčům spíše bonusy, nicméně opět zde platí, že jsou výhodné především pro zkušeného hráče. Například spolupráce s Kosmickou gildou vám může dopravit spoustu jednotek a Fremeni vám zase pomohou s těžbou koření. Osobně doporučuji se s některou frakcí více sblížit, protože kromě vítězných bodů za vytvoření aliance je zde i možnost ovlivnit efekty některých karet. Žetony aliancí jsou ale putovní a stěhují se vždy k hráči s aktuálně nejvyšším vlivem u dané skupiny. Svůj vliv proto rozumně dávkujte a nesnažte se někoho jen tak přebít – nemá to smysl a můžete si tím ztratit hru.
Jakmile skončí fáze umisťování, je načase odhalit karty na ruce a vzájemně si vyhodnotit efekty. Ty ještě můžete ovlivnit kartou intrik, ale jak jsem říkal výše, můžete uškodit i sobě, a to ne úplně chcete. Pokud vše dopadlo špatně, je na čase bojovat. Dokud máte karty, prostě bojujete, vítěz pak získává odměnu z karty střetu. Jenže opět se vrátím na začátek ke kartě intrik, a ne že bych chtěl napovídat, ale v boji pomáhá více než dost. Finále je už pak jednoduché. V té jedné fázi se doplňují zásoby, kontrolují body a srovná se herní plocha, v té druhé se řádně vyhodnotí, jak se kolo odehrálo. Jednoduché a funkční.
Možná jsem vám to hodně zjednodušil, ale je tomu skutečně tak. Duna: Impérium se dá naučit za pár her, nic více netřeba. Navíc vám kvalitní grafické zpracování hru velmi usnadní. Vše je neskutečně přehledné, a i když je před vámi hromada karet, žetonů, a ještě herní plocha, vše dává smysl. Kdybych si měl vymýšlet, asi mi vadí velikost žetonů, ale to jen rýpám. Mně osobně vadí místy faktor náhody, protože když už mám plánovat strategické kroky, vadí mi si namlít nekvalitní provensálské kvůli jedné špatně odhadnuté kartě.
Snadná hratelnost, pořádně přehledná mapa, pořádné množství strategie, byť s menším množstvím náhody, a sázka na nádherné sci-fi téma. Duna: Impérium je prostě povedená, barevná a zábavná záležitost, kterou si můžete se svými kamarády zahrát prakticky kdykoliv. Jediné co stačí, je se ji naučit, ale to může opravdu každý během pár hodin. A navíc, kdo by nechtěl jen tak bodnout kudlu někomu do zad?
